O nezávislosti.

O nezávislosti.

Nezávislost. 

Slovo, kterým se zaštiťují politici, novináři, soudci, úředníci, výzkumníci, umělci a mnoho dalších profesí, když chtějí přesvědčit své diváky, posluchače, čtenáře, příznivce i odpůrce o pravdě, kterou hlásají.

Podívejme se na toto oblíbené (a leckdy zneužívané) zaklínadlo blíž a z více stran.

Pohled první – gramatický.

Přídavné jméno „nezávislý“ (příslovce “nezávisle“) vyjadřuje stav nebo proces „bez jakéhokoliv vlivu“ a gramaticky se pojí se 6. pádem: nezávislý, nezávisle na kom, na čem.  

Pohled druhý – předmět (směr) nezávislosti. 

Hovoříme-li o nezávislosti, musíme vždy specifikovat, na kom nebo na čem je daný jev či proces nezávislý. Jinak se jedná o prázdnou, nic neříkající frázi. 

Příklad: Místní chalupář je nezávislý na obecním vodovodu (protože má vlastní studnu). Každý chápe, o co jde. 

Ale: Česká republika je nezávislý stát.  Na kom je nezávislý? Na Rusku, na USA, na Číně? Na čem je nezávislý? Na komunismu, na islámu, na dolaru?

Nebo: „VŠ 49/181, s vlastním bytem, finančně nezávislý, hledá…“ Na kom je nezávislý – na rodičích, na dětech, na přátelích? Na čem je nezávislý – na svém výdělku, na podpoře od státu, na Armádě spásy? (Nejspíš se jedná o člověka žijícího z úspor nebo z dědictví.)

Tady specifikace chybí. Právě chybějící specifikace nezávislosti je nejčastější chybou těch, kdo tuto nezávislost deklarují a tím automaticky tuto nezávislost zpochybňují.

Pohled třetí – míra nezávislosti, její zjišťování a praktické naplňování.

Absolutní nezávislost, stejně jako absolutní svoboda neexistuje. Ve svém jednání jsme vždy někým nebo něčím nějak ovlivněni.

Míra nezávislosti se zjišťuje a ověřuje složitě a výsledek bývá často neuspokojivý, neboť toto zjišťování míry nezávislosti, stejně jako její praktické naplňování je ovlivňováno mnoha faktory. Můžeme je rozdělit na faktory objektivní a subjektivní. 

Objektivní faktory jsou dány uspořádáním a dynamikou fungování a vývoje společnosti a vnějšími podmínkami, v nichž posuzování nezávislosti subjektu probíhá.

Objektivním faktorem míry nezávislosti je např. právní systém a znění zákonů. 

Subjektivní faktory jsou dány konkrétními vlastnostmi subjektu, jehož nezávislost zkoumáme, a konkrétními vlastnostmi posuzovatele.

Subjektivním faktorem je např. osobní politický názor mediálního komentátora. 

Uveďme si příklad:

Velmi často se hovoří o nezávislosti soudců. V Ústavě v čl. 82, odst. (1) se píše:

 Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.  Specifikace, na kom nebo na čem jsou nezávislí, však v článku chybí. Podobné ustanovení obsahuje také zákon (o soudech a soudcích) č. 6/2002 Sb. : 

§ 1  Soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy.

Ani zde není uvedena specifikace, na kom nebo na čem jsou soudy nezávislé a v čem tato nezávislost spočívá. Obecně se to chápe jako politická neangažovanost, ale jako většina členů společnosti i soudci mají svůj názor na dění kolem sebe a mohou jej promítnout do svého rozhodování.

Podstatou problému nezávislosti soudců je totiž jejich samotná lidská existence. Soudce je člověk, který má určité fyzické a duševní (pre)dispozice a vlastnosti, byl vychován v určitém prostředí, prošel určitým procesem vzdělávání, má konkrétní životní a pracovní názory, návyky a zkušenosti, za svou práci pobírá určitý plat a má určité sociální postavení. I když jsou to všechno lidé s právnickým vzděláním, jejich osobnosti jsou vlivem výše uvedených faktorů více či méně jedinečné a tím pádem mohou stejné případy vnímat, posuzovat a rozhodovat každý trochu jinak, přestože se při svém konání řídí zákony, které jsou pro všechny soudce stejně závazné.

Důsledkem jsou odlišné a někdy i protichůdné rozsudky v daném konkrétním případě a dlouhé a složité soudní procesy.

Některé subjektivní faktory mají na míru nezávislosti větší a silnější dopad než jiné – například plat. Přitom ani vysoký plat soudců nebo státních úředníků nezaručuje jejich nestrannost a nezávislost – případy, kdy byli odvoláni za špatnou práci nebo dokonce odsouzeni za trestný čin a zpronevěření se své funkci, čas od času proskočí v médiích. Pokud by za svou práci pobírali společensky průměrný plat, situace by však byla patrně ještě mnohem horší.

Jiným faktorem ovlivňujícím míru nezávislosti soudce je jeho jmenování na dobu neurčitou a velmi složitý způsob jeho potrestání nebo odvolání. Legislativní úprava a praxe posledních 25 let proměnily nezávislost soudců (zejména z jejich pohledu) v téměř nedotknutelnost a nedávno přijatý zákon o státní službě tuto nedotknutelnost přiblížil i státním úředníkům. Zákonodárci i soudci začínají zapomínat, že stejně jako moc zákonodárná a výkonná, také soudní moc je služba občanům, nikoliv pouze „nezávislá“ činnost odborníků na řešení sporů a kriminality.

Podobně jako u soudců je nutno vnímat a posuzovat „nezávislost“ např. úředníků nebo výzkumných pracovníků. Pro všechny tyto profese platí, že jejich míra nezávislosti je z velké části určována právem (zněním zákonů), případně přírodními zákony u vědeckých pracovníků, a na jejich pochybení, vyvolané nízkou mírou nezávislosti, se dříve nebo později přijde při hodnocení výsledků jejich práce.

Nezávislostí novinářů, komentátorů, analytiků, nejrůznějších aktivistů, pracovníků neziskových organizací a výzkumných center zaměřených na zkoumání a hodnocení společenských jevů, a také zmíněných umělců, se většinou myslí jejich „ne-vazby“ na politické strany, vládu nebo většinové myšlenkové proudy a názory ve společnosti. 

Lidé pracující v těchto profesích však nejsou zdaleka tolik vázáni legislativou jako soudci a úředníci a míra jejich nezávislosti je tedy mnohem více ovlivněna jejich zaměstnavatelem (majitelem média), zřizovatelem neziskovky a vlastními subjektivními názory.

Jejich „nezávislost“ však často bývá jen zástěrkou pro opoziční, odporující nebo (diametrálně) odlišné názory těchto lidí od názorů jiných. Skutečně nezávislých médií, kterých reprezentantem kdysi byla zpravodajská televize CNN, je dnes už jako šafránu a těžce bojují o svůj mediální prostor právě s těmi „oficiálně“ nezávislými, jejichž zřizovateli bývají často různí „finančně nezávislí“ miliardáři, filantropové, šiřitelé „svobodných myšlenek“ či budovatelé „svobodných společností“ a demokracií s nejrůznějšími přívlastky.

Závěr:

Naše rozhodování je vždy ovlivňováno vlastnostmi prostředí, v němž se pohybujeme,  a podmínkami jeho fungování (objektivními faktory),  a našimi osobnostními charakteristikami, znalostmi, zkušenostmi a sociálně-ekonomickým postavením (subjektivními faktory), takže míra naší nezávislosti nikdy nebude stoprocentní. Můžeme se k ní však více či méně přiblížit

pro Pokec24: Jaromír Bradávka

sdílet na