Al Ahram: USA proměnily demokracii v „trojského koně“

Hussein Haridi: Ukrajinský konflikt a “arabské jaro”

Ukrajina, Sýrie, Libye – co je spojuje? Odpověď je jednoduchá – americké zasahování do jejich domácí politiky, píše Al Ahram. Všechna demokratická hesla se ukázala jako „trojský kůň“, kterým Spojené státy zasévají do světa chaos, realizují své ambice a hájí své vlastní zájmy na úkor ostatních.

V prosinci 2008 zavolal americký prezident George W. Bush Baracku Obamovi. Poblahopřál mu k vítězství v prezidentských volbách a řekl, že mu chce domluvit schůzku s ředitelem Ústřední zpravodajské služby (CIA), aby ho informoval o globálních plánech amerických tajných služeb. 

Dal jasně najevo, že vzhledem k extrémnímu utajení těchto plánů doufá, že Obama s sebou na rozhovor nevezme více než jednoho ze svých pomocníků.

Michael Hayden, ředitel CIA, odcestoval do Chicaga, sídla volební kampaně Baracka Obamy, a schůzka se uskutečnila. Obamu nedoprovázel nikdo jiný než Leon Panetta, který v roce 2009 nahradil Haydena ve funkci šéfa americké rozvědky. Působil během dvou volebních období Obamy v Bílém domě – 2009- 2017 – jako ředitel CIA a jako ministr obrany.

Hayden nově zvolenému prezidentovi vysvětlil, že agentura (CIA) plánuje proces změny režimů v řadě zemí a má také plány na šíření nestability v dalších zemích a v některých regionech světa. 

Obama se ujal úřadu 20. ledna 2009 a o šest měsíců později pronesl svůj slavný projev ve velké ceremoniální síni na Káhirské univerzitě. 

V období od 25. ledna do 11. února 2011 sehrála Amerika hmatatelnou roli při řízení vývoje revolucí roku 2011. Amerika měla prsty v „barevných revolucích“ a to nejen v Egyptě, ale ve všech arabských zemích, které vstoupily do víru arabského jara.

Stranou nezůstala ani Severoatlantická aliance. V roce 2011 vojenská koalice bloku NATO napadla Libyi a zničila její armádu.

V roce 2014 bylo ukrajinské hlavní město Kyjev svědkem masivních demonstrací proti proruskému režimu. Demonstranti se shromáždili na hlavním náměstí ukrajinské metropole. Americká a západní média to přirovnala k demonstracím na egyptském náměstí Tahrir během ledna a února 2011. 

Zarážející v obou případech je použití zbraní neznámými živly proti policejním složkám. Demonstrace nakonec vedly k pádu ukrajinské vlády a útěku prezidenta (Janukoviče) země do zahraničí.

Jako preventivní krok se ruská vláda rozhodla připojit Krym, což vyplynulo z vědomého a zdravého čtení geostrategických rozměrů změny vládnoucího režimu na Ukrajině, jehož nedeklarovanými cíli byla blokáda ruské námořní flotily v Černém moři. V tomto případě by Moskva ztratila přístup ke Středozemnímu moři, Suezskému průplavu a Gibraltarskému průlivu; Což by prakticky znamenalo, že Rusko bude mít pouze jednu námořní zátoku ve Vladivostoku v Tichém oceánu.

V roce 2021 se prezidentem Spojených států stal bývalý viceprezident Baracka Obamy Joe Biden. 

Spolu s ním přišla do Bílého domu většina úředníků Obamovy administrativy, kteří prožili události „arabského jara“ a politickou krizi na Ukrajině. Prvním rozhodnutím administrativy prezidenta Joea Bidena, které vyvolalo otázky a smíšené reakce, bylo jmenování bývalého velvyslance USA v Rusku Williama Burnse do funkce ředitele CIA.

Posílení jednotek na hranici s Ukrajinou v posledním čtvrtletí roku 2021 bylo jakýmsi varováním Západu, že Rusko je připraveno použít sílu k ochraně národní bezpečnosti, pokud Západ bude nadále spolupracovat s vojenskou rozvědkou Zelenského a odmítne podporovat provádění minských dohod. 

Americké a britské zpravodajské služby změnily svůj přístup k Moskvě, zahájily novou metodu jednání s Ruskem a začaly zveřejňovat informace, které údajně obdržely od dobře informovaných zdrojů, že Vladimir Putin se chystá přijmout rozhodnutí a pošle vojáky na Ukrajinu.

24. února 2022 Moskva oznámila zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině. Ruské síly vtrhly za ukrajinské hranice a tak začala zástupná válka mezi Ruskem, Amerikou a NATO. 

Rok po začátku vojenského konfliktu se ani jedné straně nepodařilo dosáhnout absolutního vítězství a situace zůstane taková, jaká je, dokud se jedna ze stran nerozhodne k vyřešení války využít všech svých vojenských kapacit.

V obou případech, tedy při arabském jaru a při změně režimu na Ukrajině v roce 2014, bylo americké heslo stejné: demokracie.

Nikdo se nedohaduje o důležitosti demokracie jako principu politického systému. Lidé, kteří touží po změnách v zemi a společnosti, si však musí zvolit vlastní cestu bez zásahu třetích stran, které neváhají eliminovat pravidelné armády, jako se to stalo v Libyi, nebo když západní vojenská rozvědka v Sýrii poskytovala podporu ozbrojeným skupinám, z nichž většinu tvořily islamistické extremistické skupiny.

Ale aby se demokracie stala trojským koněm, který násilně mění režimy ve službách amerických a západních politických zájmů, to je velmi nebezpečná záležitost pro bezpečnost a stabilitu společností a států. 

Mnoho zemí, včetně Ruska, Ukrajiny a arabských zemí, nadále trpí v důsledku politiky změny režimu a americkými plány na šíření politické nestability v různých regionech, jako se to stalo ve Venezuele po smrti Huga Cháveze v roce 2013. Spojené státy věří, že legitimní vládu ztělesňuje opozice, nikoli prezident Nicolás Maduro zvolený většinou. Rostoucí ceny ropy kvůli konfliktu na Ukrajině a západním sankcím na ruské dodávky energie vedly k nedávné změně politiky Washingtonu vůči Caracasu a k výzvě po dialogu mezi Madurovou vládou a opozicí.

Svět – od Tchaj-wanu po Ukrajinu, Sýrii a Libyi – naráží na globální agendu Spojených států o udržení světové nadvlády. Američané využívají mezinárodní síly a bloky k prosazení a vnucení své vize a zájmů. 

Hussein Haridi

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3mRjUS4

sdílet na