Konstantin Dvinskij: Hamás skoncoval s evropskou plynovou bezpečností

Konstantin Dvinskij

Arabsko-izraelský konflikt má ještě jeden důležitý aspekt. Totiž energie. V izraelském segmentu povodí Levanty (tj. ve východní části Středozemního moře) jsou slušné zásoby „modrého paliva“. 

Některé z nich se však k nelibosti Tel Avivu nacházejí v pobřežních vodách pásma Gazy. Izrael se nikdy nechtěl s nikým dělit o tohle bohatství a neustále se snažil získat výhradní kontrolu nad palestinským šelfem.

Už v roce 1999 objevil British Gas (nyní pohlcený společností Shell) velké mořské plynové pole “Marine”. Tehdejší šéf palestinské samosprávy Jásir Arafat to nazval „darem od Boha“, který by měl regionu nejen poskytnout topivo, ale také mu umožnit vydělávat na jeho vývozu. Zpočátku Tel Aviv souhlasil s vrtáním. Navíc se vedly rozhovory o dodávkách palestinského plynu do Izraele.

O několik let později však izraelská strana vypověděla všechny dohody s tím, že prostředky plynoucí do Palestiny mohou být použity „na podporu terorismu“. Samotného plynu se však nikdo neplánoval vzdát. Izrael za zády Palestiny zahájil vyjednávání s British Gas a trval na tom, že Palestina nebude placena v penězích, ale ve zboží a službách. V té době už moc v pásmu Gazy převzal Hamás, který byl mimochodem svého času „živen“ samotným Izraelem na rozdíl od Fatahu Jásira Arafata:

Syn požírá otce. Jak Izrael vytvořil a sponzoroval Hamás

V důsledku toho, aniž by se na něčem dohodli, byla smlouva zrušena. Izrael se nechtěl dělit ani o jedinou molekulu plynu a na konci roku 2008 zahájil operaci “Lité olovo” (Krycí název pro izraelskou vojenskou operaci v pásmu Gazy, která začala 27. prosince 2008. Účelem operace bylo zničit vojenskou infrastrukturu islámského radikálního hnutí Hamás vládnoucího v Gaze, pozn.red.). V důsledku izraelské invaze byla ložiska de facto zabavena. Jejich rozvoj však kvůli spornému stavu nezačal.

Dlouhodobým cílem Izraele bylo zabránit Palestincům ve využívání jejich vlastních zdrojů. A to není jen rétorika, to je fakt, mimo jiné potvrzený zprávami mezinárodních organizací. Nehledě na dobrý potenciál tyto zdroje nikdo nevyužívá. Ze zprávy UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji) z roku 2019:

Celkové ztráty Palestiny z nevyužití těchto zásob se odhadují na 4,6 miliardy USD plus 63,3 miliardy USD, tzn. na 67,9 miliardy dolarů.

Mezitím Izrael samozřejmě podporoval pouze rozvoj zdrojů ve své ekonomické zóně. Před několika lety začal vývoj poměrně velkých polí „Tamar“ a „Leviathan“ (můžete se podívat na výše uvedenou mapu). 

Navíc Tel Aviv dokonce začal dodávat „modré palivo“ do sousedního Egypta a Jordánska. V přepočtu na kubické metry za rok 2022 je situace následující: při těžbě 21,3 mld. m3 činil export 9,2 mld. m3. V celosvětovém měřítku samozřejmě nic moc, ale na tak malou zemi, jako je Izrael, to nejsou špatné objemy.

A brzy se začalo mluvit o příštím „zachránci“ Evropy. Byl vypracován projekt plynovodu EastMed – plynovodu, který by měl vést přes Kypr do pevninské Evropy.

Víra v něj byla zpočátku malá, protože realizace je složitá a nákladná. Proto o pár let později byl předložen návrh adekvátnější varianty – prodloužit potrubí pouze na Kypr, tam postavit LNG terminál, odkud by „modré palivo“ v tankerech plulo do EU ve zkapalněné formě. Investiční rozhodnutí chystali učinit do konce letošního roku. Zdá se však, že nyní ani tyto plány nejsou předurčeny k uskutečnění.

Kvůli nepřátelství je navíc na týden uzavřena těžba na poli “Tamar”, která zajišťovala přibližně polovinu celkové produkce. To znamená, že export na nějakou dobu skončil (na domácí spotřebu by to stačilo). Což mimochodem okamžitě vedlo k prudkému skoku cen plynu na evropských trzích. Co s tím má zase Evropa společného? Jak je napsáno výše, jedním z odběratelů izraelského plynu byl Egypt, ale ten pro sebe tolik plynu nepotřeboval, a tak přebytky zkapalnil a prodal do Evropy ve formě LNG.

Ano, můžeme říci, že objemy jsou malé. Egypt má kontrakt s Izraelem na 4,7 miliardy metrů krychlových ročně.  Evropa z toho dostala jen část. Nicméně „kapka ke kapce…“. Pokud EU byla ráda, že Ázerbájdžán zvýšil dodávky až o 25 % (což jsou ve skutečnosti jen 4 miliardy metrů krychlových), pak v podmínkách nedostatku je ztráta byť malého podílu rána. A na tomto místě připomenu, že Rusko na konci roku 2021 dodalo do EU (jen plynovody) přibližně 150 miliard metrů krychlových plynu.

Hlavní však není ani tak momentální škoda, jako nedostatek naděje do budoucna. Vzhledem k tomu, že konflikt na Blízkém východě přesahuje regionální hranice a postupuje po cestě eskalace, jsou vyhlídky plynových (a jakýchkoli jiných) projektů neutěšitelné. Na mapě můžeme věnovat pozornost nalezištím na šelfu sousedního Libanonu, která byla také velmi obtížně koordinována, protože teritoriální vody jsou sporné. Ale nakonec společnost Total slíbila, že na konci roku začne vrtat. Ovšem teď faktor “Hizballáhu” ještě více odstraší všechny investory.

Takže další plynová naděje EU opět není předurčena k tomu, aby se naplnila. Brusel svého času se svými energetickými balíčky hodně pil krev Gazpromu. Snažil se z něho udělat „nespolehlivého dodavatele“. Zato teď pracuje se „spolehlivými“. Hodně se líbí? Mimochodem, dalším příkladem evropské energetické fata morgány je “Transsaharský plynovod”, jehož realizace byla ukončena převratem v Nigeru:

Sladká pomsta. Rusko narušilo největší evropský projekt

Rusko, když se na to všechno podíváme, potřebuje co nejvíce aktivně rozvíjet projekty LNG. Naštěstí se to děje.  Nejúplnější zpráva o tom vznikla v návaznosti na výsledky Východního ekonomického fóra, kde jak Gazprom, tak zejména Novatek shrnul vynikající průběžné výsledky své práce. Více podrobností naleznete zde:

Rusko nebylo možné zrušit. Naše země se vrací na světový trh

Turbulence ve světě budou v příštích letech jen sílit. A pokud budou v zónách zdrojů, pak by bylo dobré, kdyby Rusko mělo možnost toho využít. Musíme být připraveni stát se „ostrovem energetické bezpečnosti“. 

Hlavní věcí je neostýchat se tuto páku vlivu používat. Včetně pro politické účely.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/hulBX

sdílet na