«Za tři roky udělali Rusové víc než OSN a Francie za třicet». Jak se ruská PMC „Wagner“ stala v Africe mega-populární

Evropská unie přijala osobní sankce proti představitelům ruských soukromých vojenských struktur, včetně podplukovníka GRU Dmitrije Utkina. 

Tato zpráva z Bruselu byla očekávána dlouho a vlastně ani není jasné, proč evropští byrokraté s takovým rozhodnutím tak dlouho otáleli. Evropská unie přijala osobní sankce proti představitelům ruských soukromých vojenských struktur, včetně podplukovníka GRU Dmitrije Utkina. Proti soukromé vojenské společnosti PMC Wagner, která je připisována k obchodním projektům Jevgenije Prigožina. 

Mediální sláva společnosti v posledních letech dokonce předčila „popularitu“ ikonického PMC “Blackwater”, “Academi” a dalších, v čele s „králem žoldáků“ a bývalým americkým námořníkem Ericem Deanem Princem. Princeova soukromá armáda, která kolem roku 2000 udělala velký rozruch, postupně ustoupila do pozadí a do role padouchů byli tradičně dosazeni Rusové.

Iniciátorem sankcí byla Francie, která v posledních letech zvláště „trpí“ akcemi Wagnerovců. 

Zde bych byl přesnější. Soukromá vojenská společnost z Ruska rychle ukázala, že Francouzi ve střední a západní Africe, s podporou britských, švédských, estonských a dalších spojenců, se zabývali hlavně napodobováním “bouřlivých” aktivit a podněcovali místní skupiny podle slavného principu „rozděl a panuj”. Tyto kmenové a náboženské války mohly trvat desítky let a celou tu dobu bylo možné vynikajícím způsobem, jak se říká, lovit rybky v kalných vodách. 

První instruktoři Wagnerovců dorazili do Středoafrické republiky (SAR) na jaře 2018. Postupně se tato mise rozšiřovala a podle oficiálních informací se dnes rozrostla z 30 na 500 vojenských specialistů. 

To hlavní ale vůbec není v množství. 

Vládní armáda Středoafrické republiky (FACA), vycvičená ruskými borci, s přímým vedením domácích specialistů, najednou zjistila, že aktuální problémy dokáže řešit sama. Během zimní a jarní ofenzívy proti pozicím „rebelů“, úzce spojených s radikálními a v celém světě zakázanými skupinami, osvobodila vládní armáda více než třicet měst. 

Letos v prosinci k nim přibyly další dvě: Bambari a Kuango, které se nacházejí v srdci odbojných jižních provincií. Stalo se tak poprvé v historii Středoafrické republiky od doby, kdy v létě 1960 získala nezávislost na Francii. Celou tu dobu zůstala země pod silnou francouzskou „kuratelou“. 

Například v roce 1979 provedli parašutisté Francouzské legie v rámci operace Barracuda v republice státní převrat. Celá ta léta zde probíhala válka, kterou nemohla zastavit ani vojenská přítomnost evropských zemí, ani hrozivá rozhodnutí OSN. A nyní existuje seriózní šance, že celá tato série krvavých převratů a středověkých sporů najednou skončí. 

Jak řekl prezident Faustin-Arrange Touadera místnímu rozhlasu Bangui:

„Byl jsem upřímně překvapen rozdílem v přístupech. Vojáci mírového kontingentu (Modré přilby OSN) se vyznačovali nedostatečnou profesionalitou a nekompetentností ve vojenských záležitostech a naprostou lhostejností k místní realitě. Neočekávali jsme od nich nic dobrého, jejich úkolem bylo zamrazit konflikt, aniž by se obtěžovali jej řešit. Ale s příchodem Rusů se objevila pevná naděje, že brzy přijde mír.”

Kdyby „králi žoldáků“ Princeovi řekli, že v důsledku jeho činů je někde mír, jistě by byl naštvaný. 

Zdá se, že současné sankce EU byly uvaleny na „Wagnerovce” proto, že Rusové zasáhli do něčích opravdu velkých obchodních zájmů. 

Je zvláštní, že v celé Africe je postoj k Wagnerovcům přesně opačný než v Evropě. Samolepky a trička se symboly PMC jsou velmi žádané po celém kontinentu, jejich nášivky jako rozlišovací znak nosí místní armáda a četníci. 

Oficiální žádosti o ruské specialisty již zaslaly Mali, Burkina Faso, Gabon a Guinea. Další na řadě je několik dalších afrických zemí. A sankce EU nás nezajímají – mírně řečeno. V každém případě dlouhodobé a strategické zájmy Ruska a upřímná vděčnost místních obyvatel jsou důležitější.

https://zen.yandex.ru

sdílet na