To co vidíme závisí na úhlu pohledu

Od vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa přešlo již skoro 50 let.
Do současnosti není jednoznačné oficiální odpovědi na – zdálo by se – prostou otázku:
Proč bylo nutné, aby vojska Varšavské smlouvy v roce 1968 vstoupila do Československa?
Tím více, čím dále se tyto události propadají do historie, stále častěji je při této příležitosti slyšet názory, aby si národy Ruska posypaly hlavu popelem a kály se za své činy…….Vlastně teď už jenom Rusko.

V roce 1968 proběhly události, které v mnohém určily osudy dnešního světa, ekonomického i politického uspořádání Evropy.
Jde o to, že v té době v Československu proběhla první skutečná „barevná revoluce“ (i když se tak tenkrát nenazývala), cílem které bylo přehodnotit výsledky II.SV, rozhodnuti Postupimské a Jaltské konference o položení poválečných hranic v Evropě a v konečném důsledku vytrhnout naši zemi ze socialistického společenství.

Dříve byl podobný pokus uskutečněn 23.10 – 9.11. 1956 v Maďarsku. To ovšem nebyla tak úplně „barevná revoluce“  v její klasické variantě, ale pokusný čelní útok na Sovětský Svaz a Varšavskou smlouvu. Tehdy prostě zkoušeli pevnost vedoucí úlohy Sovětského Svazu a jeho ozbrojených sil. Kalkulovalo se s tím, že J. V. Stalin zemřel teprve nedávno – v roce 1953, a  v únoru 1956 proběhl 20. sjezd KSSS, na kterém Nikita Alexejevič Chruščov započal proces „destabilizace“  SSSR.
Generální tajemník UV KSSS Nikita Sergejevič Chruščov, kromě toho, že z pohledu boje se stalinismem buď posadil do vězení  nebo propustil ze služby nejlepší kádry vojenské rozvědky, navíc zčistajasna rozhodl vyvést vojensky kontingent z rakouského příhraničí Maďarska, kde se nacházel v souladu s ustanoveními Postupimské a Jaltské konference.
V roce 1956 byla v ozbrojených silách SSSR značná část důstojnického sboru i déle sloužících účastníků Velké Vlastenecké Války. Jejich bohaté frontové zkušenosti, znalosti a unikátní bojové zkušenosti zjevně neušli organizátorům „maďarské revoluce“.

„Revolucionáři“, kteří se v roce 1950 šťastně vrátili domů ze sovětského zajeti (mezi kterými byli mnozí z 329.000 Maďarů, kteří bojovali v SSSR na straně hitlerovského Německa), mohli poměrně beztrestně střílet maďarské vojáky, spolupracovníky orgánů vnitřních záležitostí i statní bezpečnosti, podřezávat, věšet a zaživa upalovat členy Komunistické strany Maďarska, vedoucí představitele vlády všech úrovní i členy jejich rodin včetně novorozených dětí. Pouze spolupracovníků vnitřních věci Maďarska bylo „povstalci“ zabito vice než 800.
V sídelní budově Komunistické strany Maďarska bylo postříleno 27 lidí.
Jejich fotografie, s tvářemi politými kyselinou zveřejnily v té době všechny světové tiskové agentury.

Když do bojových akcí vstoupila sovětská vojenská uskupení, dislokovaná v Maďarsku, „honvédům svobody“
(jak se oni sami – neznámo proč – nazývali) nepomohla ani moudra ani rady anglických a amerických instruktorů, ani na tu dobu nejmodernější, jak si mysleli, vyzbroj.
Převážná část „honvédů“ byla fyzicky zničena. Někomu se podařilo dostat na území Rakouska a odtud do Spolkové republiky Německo, někdo upadl do zajeti a byl odsouzen.
Vítězství však pro sovětské vojáky nebylo snadné.
Za likvidaci maďarského puče a udržení geopolitických pozic v Evropě zaplatil SSSR vysokou cenu.
Tehdy ještě Sovětsky Svaz, nacházející se v čele zemí socialistického společenství, obstál. Nicméně nezlomné přání přehodnotit výsledky II.SV ve svůj prospěch, oslabit pozici SSSR ve východní Evropě, zůstalo.
Speciální služby Velké Británie a USA zahájily masivní, nyní již dobře promyšlenou, strategicky prokalkulovanou ideologickou, informační a kádrovou přípravu Pražského jara roku 1968.

……mnozí si mylně myslí, že se projekt „nenásilných událostí“ zrodil v bývalé Jugoslávii, kde se prostřednictvím maďarského žida Sórose najednou objevila organizace „Odpor“.
Specialisté „Odporu“, připravovaní na různých kurzech a srazech, organizovali na shromážděních a demonstracích potyčky s policii a když se letectvo NATO připravovalo k bombardovaní Srbska, stavěli radiomajáky, aby mohli piloti NATO z hraničních výšek přesněji a bezpečněji bombardovat v Bělehradě mosty přes Dunaj, budovy federálních ministerstev, průmyslové závody, telefonní ústředny a budovy Jugoslávské národní armády.

Přesně takové organizace začaly vznikat, jak mávnutím kouzelného proutku, na Ukrajině („Doba“), v Gruzii („Chmura“), Bělorusku („Zubr“).
Znakem „Odporu“ je sevřená pěst.
Název organizace dával najevo, že se jedná o mladé, odhodlané, pokrokové a „kreativní lidi“.
Cílem organizace bylo svržení tyranie, despotismu a nastoleni „plné demokracie“.
Pro dosaženi tohoto „blahobytu“  se používá jediná – svou efektivitu už prokázavší – technologie, umožňující měnit stávající režimy a ničit státy bez jediného výstřelu.
Výsledkem této technologie jsou lídři země, proti které byla použita (tzn. pokud speciální služby včas nepřerušily konaní „technologů“), démonizováni uvnitř i vně země – na mezinárodní aréně, ztráta kontroly
nad systémy státního řízeni. Poté, nastupuje politický, ekonomický a často i vojenský kolaps.

Ty samé znaky „Odporu“ jsme viděli u „žádajících svobodu“  v Tunisu, Egyptě i Libyi, tj. u všech zemi, kterými prošlo Arabské jaro. Co se stalo s těmito zeměmi  je dobře známo a jaká a pro koho se tam zabydlela ultra islámská demokracie, také není žádné tajemství.
Přeci jen Arabskému jaru očividně předcházelo Pražské jaro, i když tam ještě nebylo znaku „Odporu“, přesto se činy bojovníků za „vše dobré proti všemu špatnému“  ve středu Evropy v roce 1968 – 1969 a v severní Africe v letech 2010 – 2011 proti stávajícímu státnímu zřízení, podobají jako vejce vejci.
Kurátoři Arabského jara, a ano i všelijakých jiných „revolucí“ po celém světě, v zemích kolem Ruska i v Rusku samém, jen jednoduše udělali jakés-takés závěry ze svých chyb v Praze.
Smysl a matrice „revolucionářů“  byly ovšem jak přes kopírák…….

Vše bylo uděláno správně a operativně, jen za Pražským jarem nikdo – bohužel – neudělal konečnou tečku.
Myslím tím, že nebylo jednoznačně veřejně (ne v tajných dokumentech) sděleno, proč vojska Varšavské smlouvy – skutečně – přišla do Československa.

(Jurij Andrejevič Galuško)

 

 

 

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymní jméno komentáře

Visitor Rating: 5 Stars

Ahojky Janinno. Já myslím, že ta fotka je ok. Natu dobu dokonce barevná. Pěkně stylově bych řekl upravené. Prostě, jak jsem psal, nikdo tě nesmí přetáhnout. Ten pokec.cz, jet je spojen s sk. a na stránkách se holedbají návštěvností 400-500k. Ale stránky mě neislovují. Tady u nás, bylo na padnutí. Jako kluk jsem to slunce nemusel, protože jsem se ihned spálil. K moři se nejezdilo, ale já na ty čundry a to jsem většinou, když se povedlo počasí sapdl do vody, tak jak jsem byl;). Vše se nakonec obrátilo a já slunce miluji a i u moře, je mi fuk… Číst vice »

Někdy ta fotka opravdu střihnout nejde, někdy by se muselo přidat z každí strany tzv.plátno a to už pak není ono. Zvětšit teké a pak střihnout, to jsi se už také přesvědčila, že nejde. A někdy lze také pospojit dvě fota a ty výsledně střihnout.

Tady ta vložená ilustrace na úhel pohledu, je velice zajímavá.
Tu včerejší historii jsem tam navrátil.

Hezky jsi to vypsala. Také jsme jezdili často do Egypta tam, kde jsou korály, to moře tam prostě nemá chybu. Také zde jsme byli. Pěkné to je v Sharmu, Marše, kde to fouká, ale snad nejméně Taba.  V Marše je super to pobřeží,…velkých mušlí, jak nahrnuto buldozerem. Turecko, je fajn, je prima na jídlo a na památky. Pokud máte puťák, tak si užijete. Do toho Egypta, ale i Turecka, už nás to moc neláká, kvůli těm negrům. Hodně nám vadí i ta dotěrnost kupčíků v Egyptě. Já tedy nelyžuji a tu zimu, když už, tak také takovou ladovskou za oknem… Číst vice »