Pět otázek a odpovědí před nadcházejícími volbami

Jaroslav Tichý

30.9.2921

Jaroslav Tichý

Voliči v ČR jsou navyklí volit stále podle stejného modelu a tedy především podle „naservírovaného jídelníčku“ stávající mocenskou elitou u nás zastupující výraznou většinu poslanců v naší sněmovně a prostřednictvím mainstreamu, především pak ČT. Po volbách pak občané vyjadřují svoji nespokojenost s výsledky voleb, které ovšem za dané situace nemohly dopadnout jinak, než dopadly.

Krom toho některé z opozičních stran namísto prosazování vlastního programu začnou před volbami náhle hájit jiné programové cíle, aby „si tak zvýšily svůj koaliční potenciál po volbách“. Nezvýší si nic, právě naopak, neboť ve výsledku zůstanou po volbách mimo vládní koalici, protože část voličů se od nich na poslední chvíli odvrátí a jejich váha pro možnou účast v koalici se na poslední chvíli sníží.  Ani zmínění voliči ani dotčené politické subjekty nejsou schopni ze svých vlastních chyb se poučit. Podle známé poučky „kdo se nepoučí ani z vlastních chyb, tomu není pomoci“. Nejsou v tom samy. Podobných chyb se dopouštějí i obdobné politické strany na Západě, ať již pod vedením Marine LePen ve Francii či M. Salviniho v Itálii. Souvisí to mimo jiné i s jejich ambivalentním přístupem k odchodu z EU. A pak se divíme, že tyto strany stále nejsou schopné ve svých zemích vyhrát volby, byť k tomu mají nakročeno.

Podívejme se ale přesto či právě proto na několik otázek v souvislosti s volbami do Sněmovny PČR, které se uskuteční ve dnech 8. – 9. října t.r..

Hned zpočátku předesílám, že cílem tohoto článku není agitovat čtenáře k volbě té či oné politické strany či hnutí. Článek usiluje pouze o zamyšlení voličů nad celkovou situací a budoucí možnou perspektivou v případě jejich volby té či oné strany.

Jak si jeho obsah vyhodnotí čtenáři, ponechávám již na jejich posouzení.

A nyní k samotným volbám do sněmovny PČR:

1.  Voliči menších stran jsou v poslední době více vedeni k tomu, aby podporovali ve volbách větší strany, „aby jejich hlasy pro menší strany nepropadly“.

Otázka:      je to správně či nikoliv?

Odpověď: záleží na situaci a případu.  

Pokud malá strana nemá zajímavý program, kterým by mobilizovala větší počet voličů a nemá tedy šanci dostat se do sněmovny, pak z hlediska vyššího zájmu je to asi správně. To za situace, kdy se voliči nechají manipulovat.

Pak ale ta menší strana vlastně nemá šanci nikdy se do sněmovny dostat a moci ovlivňovat dění na naší politické scéně. Politická scéna se tak stane trvale rozdělenou, nikdo další (jiný) se pak do sněmovny již nedostane. To se logicky časem otočí ve svých důsledcích proti lidem, neboť ve sněmovně postupně zanikne jakákoliv konkurence. Něco podobného jako ve fotbalové lize, kde nikdo nesestupuje.  Špička hraje o účast v evropských pohárech (tj. ve vládě), zbývající převážná většina žádné výkony neodvádí, protože nemusí, nic ji k tomu nenutí.  A to rozhodně správné není.

Pro větší parlamentní stranu by pak bylo výhodné vytvořit ve sněmovně s příchozí menší stranou s podobným programem dvojblok, aby mohla lépe prosadit své programové priority. Bude-li moudrá, neměla by se tomu bránit.

2.   Menší politické strany nedostávají dostatek příležitostí k prezentaci svých programů a to dokonce ani před volbami. Často s odůvodněním, že nepatří mezi rozhodující hráče na naší politické scéně.

Otázka:    Je to správné či nikoliv, je správné takové zdůvodnění?

Odpověď: Správné to není, neboť menší strany jsou takto cíleně diskriminované. Stejně tak nepřichází v úvahu, aby za možnost svého vystoupení např. v TV v průběhu volebního období platily. Jednak je to amorální (a mělo by to být trestné), jednak na to nemají ani peníze. Politické strany lze ale rozdělit do 2 podobných pořadů v TV (do 1. a 2. ligy s možností postupu a sestupu jejich účastníků v závislosti na podpoře, resp. hlasování diváků. Jsme soutěživý národ, určitě to podpoří i sledovanost takových pořadů, pokud tam budou odborně fundovaní redaktoři na úrovni, kteří nechají jednotlivé účastníky v přiměřené době odpovědět na otázky či vysvětlit určitou záležitost.

3.    Potýkáme se s mnohými problémy, aniž si uvědomujeme, že jde o následky. Nevidíme přitom či nechceme řešit příčiny, které tyto následky způsobily.

Otázka:   Jak je to se stupněm poznání našich občanů, jejich znalostí o příčině a následku, jakož i s jejich znalostí mezinárodních událostí a jejich souvislostí?

Odpověď: Lidi lze obecně rozdělit z tohoto hlediska do 3 skupin. První znalosti má a je schopna si je dále prohlubovat. Druhá skupina potřebné znalosti nemá, je ale ochotna poslouchat a dovědět se. Třetí skupina nechce nic vědět a nic slyšet. Ať již proto, že její modlou je mainstream a jeho propaganda, či proto, že „mají i tak starostí dost“. Jen nechápou, že ty starosti (hypotéky za zlodějských podmínek, soukromí exekutoři, problémy s obživou rodiny atd.) v této podobě jsou následkem něčeho, co by měl nový systém odstranit. Stále platí, že „kdo se nestará o politiku, o toho se politika postará sama“. Obvykle ale dotyčný nedopadne dobře.

Voliči by proto měli dát přednost při volbách těm stranám, které ve svých programech řeší příčiny a nikoliv těm, které slibují pouze odstranit následky. Je to laciné a nefunkční, problémy to totiž nevyřeší a vyřešit ani nemůže. Obecně se tomu říká populismus.

4.    Často se hovoří o alternativě na naší politické scéně, některé neparlamentní strany se označují jako alternativní.

Otázka: Je tomu tak i ve skutečnosti?

Odpověď: Nejprve je třeba položit si otázku, v čem taková neparlamentní strana je alternativní. Představa některých funkcionářů neparlamentních stran o tom, že nahradí ve sněmovně funkcionáře jiné strany, která ve volbách nedosáhne 5% a „pojede namísto nich ve stejných kolejích a systému“, je zásadně vadná.

Výsledkem je 40 % voličů, kteří k volbám nechodí, protože „nemají koho volit“. Alternativní může být pouze taková strana, která si uvědomuje, že současný systém došel na konec svých možností, kolabuje a nemůže dále. Musí být schopna přijít se systémovou změnou. Bez ní to nepůjde.

Pokud taková strana/hnutí bude založena, bude ve výhodě, neboť nový světový finanční systém právě přichází a s ním i smlouva GESARA (Globální ekonomická, bezpečnostní a reformační smlouva), kterou podepsalo všech 209 zemí světa vč. ČR již v r. 2016 formu dodatku k Pařížské smlouvě o klimatu z r. 2015. A že se o ní mnoho neví? Důvody zjistíte v pořadech z archivu Svobodného vysílače či z jeho nového pořadu v neděli dne 3.10.t.r. od 19 hod.

Skutečně alternativní strana by se měla tedy zabývat přípravou návrhů na podmínky národní agendy pro ČR pod označením NESARA, jež z těch globálních vyjdou.

Odpověď je tedy jednoznačná. Alternativní strana či hnutí zatím u nás není, ač je a bude silně zapotřebí. Lidi s alternativním myšlením k tomu u nás ale máme.

5.    Mnozí lidé jdou obvykle od voleb s tím, že „volili menší zlo“.

Otázka:     Je to správné a není to pouhý alibismus?

Odpověď: Není to správné, je to ale za dané situace jedině možné. Viníkem této situace nejsou jen politické strany a hnutí, nýbrž občané jako celek. Jednak vyvíjejí na politické strany malý tlak směrem ke zlepšení situace, jednak se sami práce na zlepšení ve své většině nepodílejí.

Jde přitom především o to, abychom měli zformulované naše národní zájmy a ty byly deklarovány sněmovnou směrem navenek. A to jak v oblasti vnějších zájmů (naše pozice ve světě, politická a obchodní spolupráce, obrana atd.), tak i v v oblasti vnitřních zájmů. V jejich rámci by pak byly prosazovány dílčí kroky, jako je např. naše nové politické ukotvení, obrana našeho státu, jeho hranic a obyvatel, diverzifikace našeho exportu resp. zajištění vnitřní bezpečnosti, energetické a potravinové soběstačnosti, vyrovnaný státní rozpočet, restrukturalizace a revitalizace naší ekonomiky, obnova produkce výrobků běžné potřeby a léčiv u nás atd.  To se neděje, místo toho existuje nanejvýš snaha prosazovat nesystematicky některé z uvedených dílčích opatření apod. Chybí tomu všemu vize, stanovení dlouhodobého cíle, soupis všech potřebných opatření a jejich vzájemná provázanost, harmonogram realizace a plán finančního zajištění záměrů.

V EU nám byla předurčena role kolonie, navíc při dalším setrvání v ní se staneme součástí globalisty plánovaného evropského islámského chálifátu. K tomu máme nově ještě ručit za nezaplacené závazky dalších členských zemí EU stojících již nyní před krachem. Z EU, která se stejně rozpadne, je tedy nutné co nejdříve odejít a opustit tak ambice, že budeme jako poslední zhasínat v Bruselu. Musíme mít ale připravené a zajištěné řešení toho, co budeme dělat po odchodu z EU a ve spolupráci s kým. Takový krok musíme mít zajištěný i finančně atd. Představa, že pouhým odchodem z EU vstoupíme automaticky do ráje, je nereálná a zcestná.

Nutno říci, že ucelenou formulaci českých národních zájmů (tj. zájmů naší země a většiny jejích občanů) nemá žádná z politických stran. Toto by mohlo být dobré vodítko pro občany při volbách, avšak při v praxi jím být nemůže. Žádná ze stran totiž nic takového nepřipravila a zřejmě o formulaci českých národních zájmů dosud ani neuvažuje. Přitom již z projednávání této otázky ve sněmovně a z následného hlasování by bylo zřejmé, které strany hájí české národní zájmy a které prosazují cizí zájmy na úkor těch našich. A že jich je ve sněmovně většina. A lidé je z neznalosti stále dokola volí, protože to nevědí či nechápou.

Jiné státy (vč. těch naší velikosti jako je např. Maďarsko či Rakousko) své národní zájmy mají. A jejich představitel je také hájí. Podle toho je pak jejich občané mohou také posuzovat.

Oproti tomu u nás občané o českých národních zájmech nic nevědí, netuší ani, že by je měli mít a nevědí, k čemu jsou dobré. A pak se divíme, že našimi občany zvolení europoslanci žalují na nás a náš stát v Bruselu. Pokud by jejich výběr probíhal s posuzováním jejich schopnosti hájit české národní zájmy, jejich výběr (ale také jejich výkon v Bruselu) by byl zcela jiný. Někdy slýchám, že prý „nemáme českého Orbána“. Copak o to, našel by se, jenže co by tady hájil, když my kromě posluhování cizím a práce na ně nic jiného nechceme? Ten problém začíná totiž u nás, občanů.

A za situace, kdy před volbami díky malé angažovanosti našich občanů máme na výběr pouze mezi větším a menším zlem (jež nahradilo podle metod konceptuálního řízení dobro) a kdy si občané sami žádné dobré řešení nepřipravili, nemají tedy jinou možnost než zvolit si menší zlo a pak další 4 roky na to nadávat.

Ačkoliv na tento problém a na nutnost zvolit jiný model chování před volbami (seznamovat se s programy stran a podle toho vybírat, ač nabídka není zatím dobrá), občané volí stále dokola zaběhnutým způsobem. Také výsledek již známe. A je-li nejhůře, tak dojde k výpadku proudu či praskne voda na ČSÚ a výsledek pak dopadne dle předpovědí. Pro letošní volby navrhuji alespoň změnu spočívající ve výmluvě na únik plynu, aby to nebylo až tak fádní.

Závěr

Tak, jak jsem vám, vážení voliči, úvodem slíbil, žádné doporučení koho volit jsem vám nedal. Možné jen určitou metodiku, jak postupovat a co dělat ke zlepšení tohoto neutěšeného stavu. Výpadky či prasknutí čehokoliv na ĆSÚ tím sice nezamezíme, to musí nastat odjinud, k dílčímu zlepšení to ale pomůže. Šťastnou ruku při volbách vám přát nebudu, volby jsou vážná věc, žádná loterie, ač ji někdy v současných podmínkách připomínají. Tak tedy raději popřeji pozorné čtení programů několika stran, které by podle vašeho názoru mohly pro vaši volbu přicházet v úvahu a váš za dané situace alespoň optimální výběr.

Bude-li vyhlášena oficiálně agenda GESARA, musí dojít k odvolání vlády a k novým volbám do 120 dní od vyhlášení. Situace ve světě nabírá na tempu a uvidíme, zda nakonec půjdeme k volbám v krátké době 2x či zda nám ty volby na poslední chvíli ještě neposunou.

Pro volby po vyhlášení agendy GESARA bychom ale měli mít již skutečně alternativní subjekt na politické scéně, a to jako účastníka voleb.

1 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

1 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Kuky
1. 10. 2021 09:47
Ohodnotit příspěvek :
     

Já budu volit hnutí ,či stranu státosvornou,která bude mít předpoklad,že se do Parlamentu dostanou a sice SPD nebo KSČM.
ANS jsem volil 8 let po sobě s nadějí v jejich program,leč marně neboť se do Parlamentu nedostali.
Ono to není jen programu ale také o tom s kým,jak a kdy ho ta která strana ,či hnutí chce prosadit .
Mimo jiné jsem zklamán ,že se naše alternativa volbám nevěnuje více ,detailněji,např.koho volit a proč.
Na stránkách ANS je na liště okno kalkulačka kde jsou volební možnosti velmi dobře zpracovány.