Tuž sem zas par fajnych podzimnich dnu stravil v jamě lvove, ve valečne Ukrajině.

Ani nevim čemu, ale citim se tam tak nějak svobodněji jak u nas, bo lidi sedi v kavarnach, korzuju po ulicach, žeru ty svoje šašliky a pelmeně, piju k temu kafe za 12 kaček nebo pivko za pětadvacet a čitaju si ty internety za stopadesat kaček za měsic. To vite, valka. To už u nas v Porubě nima. Lidi su jacisi stresovani, neschopni se zastavit, popovidat si ze susedem. Breči, že fialovy hnus jim zebral uspory a všecko zdražilo, ale stejně furt čumi na ty propagandy českych televizi, plati poplatky, kupuju si medyjalni propagandu a kdyby byly dneska volby, tak štyrycet procent lidi to hodi zas te same sebrance, kera fčil drancuje stat.

Jasne, na Ukrajině je valka. Je to znat na ulicach, odkud zmizeli chlopi. Někeři su schovani, někeři na frontě, někeři v emigraci a někeři mrtvi. To už je za valky taky zvyk. Ale od Podkarpatske Rusi je valka skoro tisic kilaku daleko. A tak po mukačevskych ulicach korzuju paničky z vychoda ze svojima kundelatyma pejskama, oblečene su v kožiškach z jakesik mrtve zvěře a s frňakem navrch zhližaju na obyčejne rusinske a maďarske robky, kere idu doroboty, aby uživily rodinu. Takže nic noveho, taky obrazek se tady da sledovat už skoro rok. Investyčni vystavba novych kvartyru pro nove obyvatele vyskočila snad o tisic procent a kdo tady jakusik dobu nebyl, tak by to snad ani nepoznal.

Ale přece se cosik od moji posledni letni navštěvy změnilo. Lidi su nasranějši. Když ste na ulici nebo ve větši společnosti, tak to nepoznate. Ale když se bavite s mistnima mezi štyřma očama, tak už nemluvi o „SVOJI“ valce. Mluvi o tym, že je třeba, aby si to „ONI“ na vychodě už konečně vyřešili. Mluvi o tym, že už je nebavi byt každy den zastavovany na ulici a kontrolovany, jestli se nevyhyba odvodni povinnosti. Mluvi o tym, že konflikt na vychodě mezi Kyjevem a vychodnima oblastma neni jejich valka.

Odevřeně ve větši společnosti vam to nikdo nepovi, bo za podobne řeči se tu zavira. To vite, to je ta demogracija a svoboda slova.

Ale atmosfera se změnila. Vypada to, režim bude muset cosik hodně rychle podniknut, bo jinak padne. Ale on padne stejně, až mu stryk ze Zapadu přestane pučovat prachy.

A až se to stane, tak to bude rachot.

---

Fiala by chtěl rekonstruovat Ukrajinu, Polaci už pochopili, že ne,…

Chvilama nevim, jestli je ten člověk taky od přirozeni, anebo ho tak drži pod krkem, že musi přichazat s takyma cypovinama.

Enem blazen se može chlubit tym, že budeme rekonstruovat Ukrajinu, navic tvrdit, že už fčil byzme mohli rekonstruovat školy a podobna zařizeni.

Synku muj fialovy. A řekli ti, že ty rozbite školy na Donbase rozbila ukrajinska armada a že po valce se na ruske uzemi nikdy nedostaneš a na ukrajinskem uzemi nebudu školy potřeba? Řekli ti, žes zničil pověst Česke republiky na obrovskem uzemi od Dněpru na vychod? A mimochodem, pro koho bys ty školy rekonstruoval, když ukrajinske děcka krmiš v Čechach?

Už aji ti Polaci pochopili, že naletěli. Že ty milijardy, kere nasypali do ukrajinskeho režimu, su nedobytne a nedobytne zustanu. Pokud kdosik bude vykořisťovat uzemi, kere na Ukrajině zustane, tak to nebudu ani Polaci, už vubec ne Česi, ale Ameryčani, keři zadlužili Ukrajinu na tisic roku dopředu.

Na polskem webu „Mysl Polska“ se objevil tento text:

„Neznáme celkovou částku, která se objeví na skutečném příjmu hrůzy, kterou jako národ budeme muset zaplatit za velkorysou a bezuzdnou politiku vůči našemu sousedovi. Jsme v horší situaci než bezohledný host restaurace. Neobjednávali jsme pro sebe, ale pro hosta u vedlejšího stolu. Nikdo nám ovšem neukázal menu s cenami a nikdo nekonzultoval položky, které si host objednal naším jménem.

Dodatečně se ukázalo, že příbor byl po cestě z kuchyně ukraden a host, kterému jsme dali najíst, se ukázal jako nevděčný a drzý. Budoucí zisky, které jsme měli získat jako kompenzaci za pomoc, se ukazují jako iluzorní, protože zisky budou mít společnosti ze Spojených států.“

Tuž co, Fialenko? Nestydiš se aspoň trochu?

Ladik Větvička, hlasatel RadioUniversum.cz, Katowice

Ladik Větvička, hlasatel Radyja Universum, Mukačevo

Text psany pro Denik TO

sdílet na