Vyrvat Rusko ze spárů globalismu. Putin schválil přechod k ekonomické suverenitě
Navzdory získání suverenity politické (2012) a geopolitické (2014), Rusko zůstává ekonomicky integrováno v globalistických strukturách. Mnozí se diví, proč Rusko připojí Krym, nerespektuje názor Západu a zároveň dodržuje dekrety MMF.
Ale pro ty, kteří rozumí systému světového řádu, je odpověď zřejmá.
Vladimiru Putinovi se podařilo vytrhnout Rusko ze spárů politického (2003–2012) a geopolitického (2007–2014) globalismu. S ekonomikou je však vše mnohem komplikovanější.
Proces bylo možné zahájit až v roce 2020. Jak dlouho to bude trvat, není známo. Putin chce vše dokončit do roku 2024, aby mohl klidně přenést moc na svého nástupce. Pokud to však nevyjde, pak existuje nouzová možnost, jejíž právní základ schválili obyvatelé Ruska – ještě jeden termín Vladimira Putina. Možná ne plný. V závislosti na okolnostech.
Předevčírem ruský prezident schválil “Strategii národní bezpečnosti Ruské federace”, která jasně a zřetelně nastiňuje směr Ruska k získání ekonomické suverenity.
http://publication.pravo.gov.ru/Document/View/0001202107030001?index=41&rangeSize=1
Dříve žádné takové odvážné formulace neexistovaly.
Ale popořádku.
První věc, na kterou bych vás rád upozornil, je následující bod:
Pro úspěšnou realizaci strukturální transformace ruské ekonomiky je nutné přijmout opatření zaměřená na vytvoření samostatného finančního a bankovního systému, zvýšení efektivity strategického řízení ekonomického rozvoje Ruské federace a státní regulace ekonomiky.
Elvira Nabiullina teď posmutněla. Prezident v prostém textu píše, že náš finanční sektor je pod kontrolou Západu, a tento problém je třeba řešit. Jinak nebude možné dosáhnout úspěšného ekonomického rozvoje země.
Putin navíc hovoří o státní regulaci ekonomiky, aniž by cokoli řekl o „volném trhu“.
Jedná se o stejný státní kapitalismus, smíšený typ ekonomiky, jehož systém buduje první místopředseda vlády Andrej Belousov. Rusko opouští vnucený model liberálního kapitalismu a přechází ke svému tradičnímu systému, který přinesl výsledky jak v Ruské říši, tak v Sovětském svazu.
Mezi úkoly, které je třeba řešit, bychom zdůraznili následující:
zajištění zrychlení tempa růstu investic do základního kapitálu, dostupnost dlouhodobých půjček, ochrana a podpora investic, stimulace využívání interních zdrojů investic
To je v naprostém rozporu s globalistickým modelem, který na nás byl uvalen v 90. letech. Podstatou toho modelu je zákaz domácího dlouhodobého financování ekonomiky. Všechny investice musí pocházet ze zahraničí a mají být dostupné, pouze pokud se Rusko „chová dobře“.
posílení finančního systému Ruské federace a její suverenity, rozvoj národní infrastruktury finančních trhů, včetně platební infrastruktury, překonání závislosti na třetích zemích v této oblasti, rozšíření praxe finančního vypořádání se zahraničními partnery v národních měnách, omezení vyvádění finančních aktiv do zahraničí, což snižuje použití dolaru USA při provádění zahraniční ekonomické aktivity
Nebudeme to komentovat. Podle našeho názoru je zde vše zřejmé.
Všechny naše závěry, které jsme zveřejnili v průběhu roku 2020, se tedy plně potvrzují. Posilování státu oddaných kádrů, snižování vlivu systémových liberálů, atd. – to vše nebyl jednorázový spontánní okamžik v době krize, ale cílevědomá politika hlavy státu, která využila krizi jako nástroj.
Vladimir Putin, se svým charakteristickým způsobem rozvědčíka, se nejprve opatrně, jako by náhodou, pokusil oslabit vliv globalistů. A když viděl, že vše funguje jak má, zvýšil tlak.
Odchod Čubajse, Kuzminova, vytlačování klanu Siluanů, offshore oligarchy, demonstrativní přezdívka „Gobseki“ (Harpagon) daná systémovým liberálům, odhalení Kudrina (Ruská generální prokuratura prokázala, že vedoucí účetní komory Alexej Kudrin je spojen s Georgem Sorosem – pozn. red.) – to vše jsou články jednoho řetězu.
A konečným cílem je získání plné svrchovanosti Ruska a návrat do tábora vůdčích mocností.
Někdo by mohl říci, že proces jde pomalu. Ale ne. Pokud Putin uspěje, bude tento proces trvat jen čtvrt století. V historické chronologii je to opravdu velmi málo. Můžeme říci rychlost blesku.
Například s následky Smuty (Čas potíží) jsme se vyrovnávali celé 17. století.
Globalisty s konečnou platností vykopneme za dobu vlády pouze jednoho Vůdce.
Euroatlantická civilizace směřuje ke krachu.