USA zakázaly České republice jadernou spolupráci s Ruskem a Čínou

Může to znít jako špatný vtip, ale současná geopolitická realita je taková.

České vydání Seznamu s odvoláním na tiskového tajemníka velvyslanectví USA v České republice Griffina Rosella nedávno oznámilo oficiální postoj USA ohledně výstavby dvou energetických bloků v jaderné elektrárně Dukovany.

Státní tajemník Anthony Blinken údajně v březnu apeloval na předsedu vlády České republiky Andreje Babiše s výzvou „uspořádat nejtransparentnější tendr“ a zabránit Rusku a Číně v účasti na projektu – těm kteří „využívají přístup ke kritickým zdrojům, trhům a technologiím pro vytváření tlaku na americké spojence a narušení jejich spolupráce.“ 

Podle mínění oficiálního Washingtonu může být jedinou správnou verzí tržní konkurence pouze ta, když se tendru bude účastnit americká společnost Westinghouse, francouzská EDF a jihokorejská KHNP.

Zde bychom měli odbočit a říci, že Praha na žádost Američanů již odmítla účast čínské státní společnosti “China General Nuclear Power”, druhé největší specializované společnosti v ČLR. 

Vzhledem k ostře vystupňované rétorice Pekingu v poslední době není pochyb o tom, že po takovém nepřátelském kroku bude následovat čínská odpověď. Zbývá počkat jaká bude.

Pokud jde o Rosatom, otázka je stále otevřená.

Americké požadavky ideálně zapadají do paradigmatu jejich zahraniční politiky v posledních letech, ale konkrétně pro Českou republiku jsou tyto požadavky plné, ne-li neúspěchu všech plánů na vybudování zeleného a spolehlivého energetického systému, pak jistě obrovských ztrát.

Zkusme na to přijít.

Jaderná elektrárna Dukovany byla postavena na žádost československé vlády úsilím sovětských specialistů na přelomu 70. a 80. let. Zastaralé reaktory VVER-440 pracují ve všech čtyřech blocích elektrárny, což nijak neovlivňuje jejich důležitost a spolehlivost. 
Dukovany je jedna z pěti nejbezpečnějších elektráren tohoto typu a vyrábí působivých 20 procent veškeré české elektřiny. Kromě toho si JE za roky provozu již dvakrát vrátila náklady na vlastní výstavbu.

Česká republika má také druhou jadernou elektrárnu Temelín. Jde o jednu z nejnověji dostavěných jaderných elektráren v Evropě, s datem dokončení v roce 2002. Byly zde instalovány ruské reaktory VVER-1000. Je snadné vypočítat, že obě JE vyprodukují minimálně třetinu všech kilowatthodin ve státě. Není proto divu, že Praha chce postavit další dva reaktory a stát se první zcela „zelenou“ evropskou zemí, která se zbaví uhlí a sníží závislost na dodávkách zemního plynu.

Washington má však na tuto záležitost úplně jiný názor.

Ultimativní požadavek na vyloučení Ruska a Číny z účasti na tendru ve skutečnosti ukončuje všechny plány Čechů – a zde je důvod.

Americký Westinghouse

V samotné Americe, kde pro průmyslového giganta byly vytvořeny ideální podmínky, se Westinghouse nemá čím chlubit. Během uplynulého desetiletí podepsala společnost kontrakty na výstavbu jednoho energetického bloku pro elektrárnu “Virgil C. Summer” a dvou bloků pro jadernou elektrárnu “Vogtle”. 

V tuto chvíli jsou na žádost občanů, kteří mají zájem na životním prostředí, všechny práce zastaveny a probíhá demontáž na první z nich, a „hrnce“ pro “Vogtle” jsou ve výstavbě již osm let a zatím není jasné, zda stavba bude vůbec dokončena. O nezbytnosti a účelnosti zavádění nových jaderných zařízení se diskutuje na samém vrcholu státního aparátu, včetně Senátu a Kongresu.

Jediný podmíněně úspěšný projekt společnosti Westinghouse v posledních letech se uskutečnil v Číně. 
Podmíněně úspěšný – z toho důvodu, že se Američanům podařilo postavit pouze JE “Sanmen”, kde se používají reaktory AP1000. V roce 2009 společnost Westinghouse vytvořila společný podnik s čínskou státní jadernou energeticko-technologickou společností (SNPTC) a zavázala se postavit JE “Shidaowan” a poté převést všechny technologie a vývoj pro nejnovější reaktor CAP1400. Na podzim roku 2020 však Peking uvedl, že Američané nemohli splnit svoji část dohody a další práce budou tudíž provádět výhradně na vlastní pěst. 

Na konci loňského roku Čína slavnostně oznámila úspěšný test a spuštění vlastního reaktoru “Guohe-1” generace III +, přičemž zcela odmítla jakýkoli americký nárok na duševní vlastnictví.

Není divu, že se Washington urazil.

Francouzský EdF

Zde je situace složitější a matoucí. Faktem je, že EdF byla donedávna výlučně provozovatelskou společností, která se zabývala pouze provozem hotových elektráren. Stavbu prováděla francouzská společnost AREVA
(v roce 2017 byla reorganizována na společnost ORANO). Ten odmítl stavět jaderná zařízení a dnes se zabývá výhradně výrobou a ukládáním jaderného paliva.  Všechny příslušné technologie byly společností ORANO převedeny do EdF.

Abychom porozuměli úspěchu budoucích projektů a možnostem transféru, měli bychom si vzpomenout na JE Olkiluoto ve Finsku. AREVA ji začala stavět a provozovatelem se měla stát EdF. Podle původního plánu mělo dojít ke spuštění třetího energetického bloku již v roce 2010, ale termín se posouval stále dále a v tuto chvíli reaktor nebyl spuštěn. Kromě toho se náklady na výstavbu zvýšily z počátečních 3 miliard na 11 miliard dolarů.

Jediný úspěšný sólový projekt EdF se uskutečnil v Číně – a stejně jako Američané byl také podmíněně úspěšný. 
Francouzi se zavázali dodat dva reaktory typu EPR pro jadernou elektrárnu Taishan, což bylo provedeno s tříletým zpožděním. Stavba byla navíc dokončena pouze díky účasti na projektu čínského výrobce těžkých strojů CGNPC. Jeho podíl na projektu činil 70 procent, zatímco Francouzi si vystačili se skromnými třiceti.

To znamená, že Francouzi v tuto chvíli nemohou nic budovat, aniž by nepřilákali dominantního partnera.

Korea Hydro and Nuclear Power (KHNP)

A tady je vše jednoduché. Před námi je národní společnost působící výhradně na domácím trhu. Dohlíží na provoz čtyř korejských jaderných elektráren a příležitostně poskytuje exportní poradenství. Například Korejci poskytli technickou pomoc rumunské jaderné elektrárně „Černavoda“. KHNP se rovněž zúčastnila výběrového řízení na stavbu egyptské stanice „El-Dabaa“, ale prohrála.

Co nabízí “Rosatom”

Abychom neuváděli celé působivé exportní portfolio ruské společnosti, zaměříme se pouze na klíčové body.

Rosatom nabízí Čechům reaktor nejnovější generace VVER-1200. Jedná se o ultramoderní technické řešení úspěšně aplikované na JE Novovoronežské, Leningradské, Baltské a Běloruské. Pro své stanice tento reaktor koupily Bangladéš, Finsko a Egypt.

„1 200“ stojí polovinu ceny jeho zahraničních protějšků – jeho průměrné náklady se pohybují v rozmezí pěti miliard dolarů, zatímco Američané a Francouzi požadují zhruba deset. 

Navíc, odborníci nám takové srovnání odpustí, podniky Rosatomu dnes chrlí VVER-1200 jako horké koláče.

V minulosti ruská korporace neporušila žádnou z exportních smluv, navíc ani jeden projekt nepřekročil deklarovaný časový a finanční rámec.

Na základě standardní smlouvy o balíčku se Rosatom zavazuje nejen uvést elektrárnu do provozu, ale také zaručuje dodávku a hlavně odvoz vyhořelého jaderného paliva pro jeho následné přepracování. Francouzi dělají totéž, ale ve Spojených státech je příjem vyhořelého jaderného paliva zakázán zákonem.

A hlavní věc. Rusko je monopolistou, je jediným hráčem, který nabízí nejen technologii, ale také peníze na stavbu. Přirozeně, na úvěr. Zde je však nutné pochopit, že Bělorusko v rámci půjčky poskytnuté Moskvou kromě samotné stanice vybudovalo celé město Ostrovec a Turkům se podařilo vtisknout do rozpočtu JE Akkuyu ještě dva námořní přístavy.

Obecně platí, že Česká republika stojí před poměrně jednoduchou volbou: řídit se logikou a pozvat Rusy, nebo zůstat věrná spojeneckému dluhu a platit za americké ambice vlastními penězi a sny.

Sergej Savčuk, RIA
https://bit.ly/2PqKIbv

sdílet na