Globalistům ukázali na dveře. Neslavný konec „zelené agendy“

Konsatantin Dvinskij

Právě teď v Dubaji probíhá každoroční tzv. „klimatický summit“ COP28. V našem (ruském) mediálním prostoru je tato událost pokryta dost špatně. V zásadě je logické, že globalistická shromáždění, dalo by se říci, nebudou mít přímý dopad na vnitřní záležitosti Ruska. Klimatický summit v roce 2023 je však zajímavější z jiné stránky – jako jasná ilustrace rostoucí izolace „kolektivního Západu“ od zbytku světa. 

Svého času globalisté přišli s „zelenou agendou“, když se vůbec neřídili „starostí o planetu“ (to byla jen zástěna), ale touhou překonat rostoucí zpoždění v tempu rozvoje Západu ve srovnání se zeměmi jihovýchodní Asie. Jejich plány ve stylu „očekávání“ a „realita“ jsem podrobněji prozkoumal zde: 

https://dzen.ru/a/ZE9zE7_9zkJN7JpU

Jedním z nástrojů pro nastolení „zelené“ diktatury byly mezinárodní klimatické summity, jejichž účelem bylo ukládat zemím různé druhy závazků. Od roku 1995 (tedy téměř okamžitě poté, co bylo globální oteplování uznáno za „vážnou hrozbu pro lidstvo“), se začaly scházet klimatické konference OSN (COP, Konference smluvních stran), kde se od účastníků vyžadovalo jen „platit a činit pokání“. 

„Ekologické“ šrouby byly utahovány postupně. V roce 1997 byl přijat slavný Kjótský protokol o snižování emisí. Navíc se objevil koncept „práv na emise CO2“ a vyhlídky na zavedení restriktivních kvót. Jednoznačné odůvodnění úrokových sazeb a konkrétních lhůt však zatím neexistuje. Dalším vývojem bylo uznání antropogenního faktoru (tj. lidské činnosti) jako hlavní příčiny oteplování. To vedlo k vypracování mnohem ambicióznější dohody. 

Jakýmsi završením tohoto procesu bylo přijetí Pařížské dohody z roku 2015, která je v současnosti ústředním dokumentem projednávaným v rámci COP. Jeho cílem je zabránit tomu, aby průměrná roční teplota planety překročila do roku 2100 více než 2 °C, a poté ji zastavit na 1,5 °C. 

V roce 2019 se Greta Thunberg objevila na pódiu s příběhy o svém „ukradeném dětství“. A konečně v roce 2021 tzv „Glasgowský klimatický pakt“, který souhlasil s omezením používání uhlí a zastavením dotování fosilních paliv. Mimochodem, největším nadšencem tohoto nápadu byla EU – ten region je na zdroje celekm dost chudý. 

To vše vyvrcholilo se začátkem energetické krize v Evropě, která se rozšířila do zbytku světa. Již summit COP27 v Egyptě v roce 2022 ukázal naprostou osamělost Západu v jeho tvrdohlavé „víře“ v „zelenou agendu“. Závěrečná deklarace neobsahovala slib opustit všechna fosilní paliva, na čemž Evropská unie trvala. Pokud politické elity EU neudělaly žádný závěr z díry, do které kolektivně spadly (výsledek si zajistily energetickými sankcemi proti Rusku), pak zbytek světa ucukl z globalistických plánů jako od moru. 

Současný summit v Dubaji tuto situaci jen posílil. Západ vrátil požadavek na postupné vyřazení fosilních paliv zpět na stůl. To se však setkalo s nejtvrdší kritikou. “Absolutně ne,” odpověděl saúdský ministr energetiky princ Abdulaziz bin Salmán a obvinil Západ z pokrytectví. Bylo by naprosto nemyslitelné představit si takovou rétoriku ještě před pár lety. 

Přijímající strana, tzn. Spojené arabské emiráty, zastoupené šéfem státní společnosti ADNOC, uvedly, že „neexistují žádné vědecké důkazy“, které by naznačovaly, že je potřeba postupně vyřadit fosilní paliva, aby se omezilo globální oteplování na 1,5 °C. Takové opatření nezajistí udržitelný rozvoj, „pokud nechcete vrátit svět zpět do jeskyní“, protože “Svět bude i nadále potřebovat zdroje energie.” 

Dalším tématem, které Západ neustále prosazuje, je opuštění, když ne všech fosilních paliv, tak alespoň uhlí. Dovolte mi připomenout, že pevné palivo bylo „kriminalizováno“ již v roce 2021 v Glasgow. V této otázce se však právě teď vytvořila jakási fronta z Ruska, Číny a Indie, které odmítly podepsat dokument zavazující k urychlenému uzavření stávajících uhelných elektráren. 

Obecně je požadavek Západu na úplné opuštění uhlí nejen absurdní, ale také zcela pokrytecký. V současnosti tak Rusko, Indie a Čína představují přibližně 70 % celkové roční spotřeby uhlí ve světě, tedy asi 5,5 miliardy tun. V Indii přitom výroba uhlí představuje 72 % výroby elektřiny, v Číně – přes 60 %, v Rusku – 22 %. To znamená, že Peking a Nové Dillí v podstatě jsou vyzývány spolu s uhlím také odmítnout i průmysl. 

Západ sám o sobě přitom není tak „čistý“. O růstu těžby a využití nejšpinavějšího hnědého uhlí v Německu ani nemluvím. Ale i ve Spojených státech tvoří uhelná energie přibližně 17 % energetického mixu. 

Pokud jde o Rusko, nedávno jsem podrobněji zkoumal „uhelnou otázku“ v kontextu nedávno aktualizované suverénní klimatické strategie. Naše země je zkrátka v zásobách uhlí na 2. místě na světě (po USA). A je nerozumné úplně opustit jeho používání. Mnohem účelnější by bylo investovat (což se děje) do modernizace tepelných elektráren na uhlí. 

Inu, klimatické summity na úrovni OSN byly dříve spíše pmlácením prázdné slámy a nyní ještě více. A to, co se nyní děje v Dubaji, je toho jasným potvrzením. S největší pravděpodobností ve výsledku bude přijata ta nejefektivněněji znějící deklarace, která nikoho k ničemu nezavazuje. V rámci multipolárního světa se budou vytvářet energetické strategie na úrovni makroregionů. Plán globalistů zavést univerzální pravidla pro celý svět zcela selhal. 

https://dzen.ru/a/ZXRadUPzWyl7Pa9P

Překlad a zvýraznění Peter 008

sdílet na