Alexandr Dugin: Pět front proti unipolárnímu globalismu

Před začátkem roku 2024 stojí za to podívat se na celkový obraz světa a hlavní geopolitické trendy. Obecně se nacházíme v okamžiku přechodu od unipolarity k multipolaritě. Tento rok získala multipolarita další strukturalizaci v BRICS-10 (Argentinu, která jen co se připojila k této organizaci, urychleně ji odtamtud odstranil další globalistický klaun Javier Milei).

Nedávná triumfální návštěva Vladimira Putina v SAE a Saúdské Arábii, po níž následovala dlouhá jednání s íránským prezidentem Raísím, ukazuje, jak vážně Rusko bere multipolaritu. Zejména v očekávání roku 2024, kdy Rusko převezme každoroční předsednictví BRICS.

Ke konci roku, tentokrát v Latinské Americe, se objevil nový syndrom multipolarity. Venezuelský prezident Nicolás Maduro oznámil nároky své země na území Britské Guyany. Maxim Medovarov ve svém telegramovém kanálu „Poznámky tradicionalisty“ správně ukazuje, že samotná Guyana byla produktem zlého génia atlanticismu lorda Palmerstona, který naplánoval a provedl „rozčlenění Velké Kolumbie na kousky se smrtí Bolivara, včetně odštípnutí území Essequibo, které začlenil do Britské Guyany”. Britská Guyana-Essequibo (spolu s Malvínami) je další frontou multipolarity proti unipolaritě.

Obecně se již zabýváme pěti potenciálními nebo aktuálními frontami:

1. Rusko na Ukrajině bojuje s kolektivním Západem a americkým (anglosaským) globalismem. V podstatě jde o občanskou válku Rusů – imperiálních Rusů proti atlantickým Rusům, kteří zradili svou ruskou identitu. Atlantičtí “Rusové” jsou využíváni unipolárními silami Západu.
    
2. Islámský svět se konsoliduje (s vážným zpožděním) proti Izraeli, který provádí systematickou genocidu arabského obyvatelstva. Přičemž na straně Izraele (jako své blízkovýchodní zástupné síly) je opět unipolární Západ.
    
3. Blok antikoloniálních zemí v západní Africe (Mali, Burkina Faso, Niger, Středoafrická republika, Gabon) je sjednocený proti prokoloniálním (atlantickým) režimům a proti Macronově globalistické Francii. I zde může každou chvíli propuknout otevřený konflikt.
    
4. Potenciální fronta Tchaj-wanu proti pevninské Číně – je to co nejvíce znepokojuje USA. (A tady přímý konflikt už čeká na svůj čas).
    
5. Deklarace o právu Venezuely na Essequibo, Essequibo je umělým koloniálním výtvorem atlantistů. Patří sem také problém Malvín (Falklandy), který se může stát akutním po odstranění degeneráta, který se prodral k moci (to se stává, když se revoluční perónismus zkříží s liberalismem, jako to udělal poražený Sergio Massa, který prohrál volby s Javierem Mileiem).

Indie (Bharat) zaujímá zvláštní místo v multipolární Heptarchii (doslova Sedm království, pozn.red.). Jedná se o zcela originální Stát-Civilizaci, který je strategicky nejblíže Spojeným státům (kvůli konfliktu s Čínou a Pákistánem a v širším měřítku islámským faktorem). Indie je přitom přátelská k Rusku, Africe a Latinské Americe. Neexistují žádné přímé zóny konfliktu s globalisty (kromě vzpomínky na monstrózní éru britské kolonizace). Dříve Západ podporoval radikální islám a Pákistán. To se částečně zachovalo, ale ne tak jednoznačně – globalisté potřebují Indii, aby se postavili Číně.

Je důležité, že sami atlantisté a zastánci unipolárního světa za každou cenu to chápou velmi dobře. Takže Liz Trussová, v dubnu 2022, kdy zastávala post britské ministryně zahraničí ohlásila „návrat geopolitiky“. Nedávno se Trussová, která byla rekordně krátkou dobu premiérkou Anglie, na svém turné po Spojených státech pokusila ovlivnit republikány v atlantickém duchu, aby vyčlenili finanční prostředky na pokračování války Kyjeva proti Rusku. Tehdy řekla, že „Ukrajina, Izrael a Tchaj-wan nejsou různé války, jsou to jedna a ta samá válka.“

To je korektní geopolitický pohled na věc. A napětí v západní Africe a Essequibo jsou také frontami „jedné a té samé války“.

Celá heptarchie (Západ, Rusko, Čína, Indie, islámský svět, Afrika, Latinská Amerika) je rozdělena podél jedné hlavní linie – Západ proti šesti. Sami globalisté si to jasně a zřetelně uvědomují. V jejich očích je jen jeden pól, tedy samotný Západ. Ostatní země by měly být jeho vazaly (a ne suverénními póly) a měly by být nepřátelští mezi sebou, ne s ním (Západem).

Je důležité, že i v Rusku velmi jasně chápou strukturu globální konfrontace šesti proti jednomu. Šéf ruské zahraniční zpravodajské služby Sergej Naryškin ve svém článku „2024 – rok geopolitického probuzení“ v časopise „Rozvědčík“ říká:

Nadcházející rok na světové scéně bude ve znamení dalšího zintenzivnění konfrontace mezi dvěma výše nastíněnými geopolitickými principy: anglosaským neboli ostrovním „rozděl a panuj“ a přímo k němu antagonistickým – kontinentálním „sjednoť se a veď“. Projevy této prudké konfrontace budou v nadcházejícím roce pozorovány ve všech, i v nejvzdálenějších oblastech světa: od pro nás nejvýznamnějšího postsovětského prostoru po Jižní Ameriku a Tichý oceán.

Musíme se tedy „sjednotit a vést“ (včetně sjednocení a vedení euroasijských území – především Ukrajiny, která upadla do zrady). A nepřítel se bude i nadále snažit „rozdělovat a panovat“ a snažit se zasít nepřátelství mezi póly heptarchie – šestici vynořujících se „světů“ – ruský, čínský, islámský, indický, africký a latinskoamerický.

Nepřátelé chtějí, aby existoval pouze jeden svět – jejich vlastní. Odmítají a démonizují existenci jiných světů odlišných od toho západního. Zejména ruský svět. Musíme si to jasně uvědomit a pochopit, že všech pět front boje proti unipolárnímu světovému řádu a západní hegemonii – to všechno jsou fronty naší války.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/FuhuJ

sdílet na