101 uzbeckých hrdinů

18. srpna 1941 do nizozemského koncentračního tábora Amersfoort dorazili první zajatci, dvě stě komunistů. O měsíc později sem bylo přivezeno sto jeden Uzbeků, vojáků Rudé armády, kteří byli zajati poblíž Smolenska. 

Brzy čtyřiadvacet uzbeckých mučedníků zemřelo extrémním vyčerpáním a nacisté se rozhodli natočit jejich přeživší kamarády v propagandistickém filmu, který měl odhalit podstatu rudých „barbarů“.

„Untermenschen“* měli publiku předvést, s kým a ve jménu čeho, ​​vojáci wehrmachtu bojovali na východní frontě. 

V táboře nacisté umístili Uzbeky samostatně a museli spát na holé zemi. Velitel tábora nařídil, aby skrovné dávky jídla dávané ostatním vězňům byly pro Asiaty sníženy ještě o polovinu. Současně byli nemocní a vyčerpaní lidé zaměstnáni tou nejtěžší prací.

Velitel tábora, Obersturmführer SS Walter Heinrich, řekl esesákům, kteří hlídali tábor, že jejich úkolem je do začátku natáčení přivést tato „divoká zvířata“ v lidské podobě k extrémnímu pocitu hladu a únavy.

Když si velitel myslel, že vězni mučení hladem a zimou nemají daleko k zvířecímu stavu, pozval do tábora vysoce postavené představitele SS a filmový štáb z oddělení Josepha Goebbelse.

Jakmile zazněl povel, esesák hodil mezi „Untermenschen“ velký, ještě teplý bochník chleba. Němci nepochybovali, že lidé vyčerpaní hladem, když uvidí bochník, si půjdou navzájem po krku. O minutu později však nacisté zjistili, že Uzbeci je všechny snížili na úroveň skutečných Untermenschen.

Když chléb dopadl na zem, nejstarší vězeň k němu sotva došel. Poklekl, opatrně zvedl bochník, uctivě ho políbil a přiložil si ho k čelu. Po odříkání krátké modlitby začal opatrně odlamovat přibližně stejné kousky chleba a dávat je svým soudruhům. Jako první dostali svůj podíl mladší, nejstaršímu, který chléb rozdělil, zůstal nejmenší kousek chleba. Nacistům se chtělo zavýt od ponížení, když viděli s jakou důstojností Uzbeci jedí chléb.

Ten den to Fricům s filmováním nevyšlo. Brzy po této morální facce nacisté všechny Uzbeky zastřelili v sousedním lese. Hrdinové před smrtí zpívali píseň o své Vlasti – о своей Родине.

Dnes se v Uzbekistánu chystají natočit film „Sto jeden“.

Každé jaro, v den popravy, se setkávají Holanďané na místě popravy hrdinů a zapalují 101 svíček na památku jejich odvahy. 

https://bit.ly/3hHAe23

* Termín Untermenschen nebyl používán pouze proti Židům. Podlidé byli také Slované, Romové, ne-Evropané. Používání pojmu „Untermensch“ byl spojen i s protisovětskou propagandou. Byl to další prospekt opět nazvaný „Der Untermensch“, který byl editován Himmlerem a distribuován Hlavním rasovým a osidlovacím úřadem SS.

Vyšel v roce 1942 po začátku Operace Barbarossa, má okolo 50 stran a obsahuje mnoho fotografií, které vrhají na nepřátele velmi negativní světlo. V německém jazyce vyšlo 3 860 995 výtisků.

Tento prospekt byl také přeložen do řečtiny, francouzštiny, nizozemštiny, dánštiny, maďarštiny, češtiny a do dalších sedmi jazyků.

Pamflet uvádí následující:

“Jak se noc zdvihá proti dnu, světlo a tma jsou ve věčném konfliktu. Stejně tak je podčlověk největším nepřítelem dominantního živočišného druhu na Zemi, lidstva. Podčlověk je biologické stvoření vytvořené přírodou. Má ruce, nohy, oči a pusu, dokonce i něco, co je podobné mozku. Tento příšerný tvor je však jen částečně lidskou bytostí.

Ačkoli má podobné znaky jako člověk, podčlověk je na duchovním a psychologickém žebříčku níže než jakékoli zvíře. Uvnitř tohoto tvora se ukrývají divoké a nespoutané vášně: neustálá touha ničit je vyplněna nejprimitivnější touhou, chaosem a podlostí.

Podřadný člověk a nic víc!

Ne všichni, co vypadají jako lidé, jimi opravdu jsou. Běda tomu, kdo na to zapomene!”

— Der Untermensch. 1942 [cit.]. Dostupné online

sdílet na