Myslím, že v Rusku už je vyřešeno.

Jaroslav Štefec

Myslím, že v Rusku už je vyřešeno. Ostatně dalo se to čekat. Co bylo skutečným „hybatelem“ pokusu o vojenský puč, jak o vystoupení Prigožinových wagnerovců a „pochodu na Moskvu“ referovala západní média včetně českých, o tom se zatím můžeme jen dohadovat. Mohlo to být přebujelé Prigožinovo ego, ale i provokace západních tajných služeb, mající za cíl podporu skomírající ukrajinské „protiofenzivy“ a také posílení slábnoucí ochoty Západu podporovat „svého šerifa“ v zelené mikině.

Stále pravděpodobnější se mi ale zdá, že šlo o operaci, pečlivě naplánovanou pod taktovkou ruských tajných služeb, Putina, Lukašenka a Prigožina. Proč si to myslím? Protože po sečtení zisků a ztrát (včetně dvanácti mrtvých pilotů a osádek letadel, sestřelených ze zatím neznámých důvodů wagnerovci) je Ruská federace v zisku jak technicky, tak ideologicky a propagandisticky. Co je na straně ruských zisků?

Díky Prigožinovi dostal Vladimír Putin to, co potřeboval – tvrdou páku na armádní velení. Ukázal svým generálům, že je sice dokáže podpořit i ve složité situaci, ale na druhou stranu jim nyní může ukázat také tvrdost a nekompromisnost, protože Prigožinovy argumenty o nízké úrovni dynamiky a schopností části velení ruské armády se zakládají na realitě.

Prokázala se vysoká míra loajality a podpory „jejich“ prezidentovi ze strany naprosté většiny běžných obyvatel Ruska, ruské politické sféry, a co je důležité, i ruských oligarchů. Možná s výjimkou několika málo těch, kteří v očekávání tak zvaného puče odletěli v uplynulých dvou dnech soukromými letadly s rodinami do zahraničí.

Ruská rozvědka během velmi krátké doby získala cenné informace o tom, co může Rusko čekat ze strany západních zemí, NATO, Polska, nebo Ukrajiny v případě interních problémů. Podařilo se jí také efektivně zmapovat (a zdiskreditovat) jak řadu dosud jen náznakově proukrajinských kanálů na sociálních sítích, tak mnoho v zahraničí žijících Rusů, přiživujících se na protiruské rétorice západního tisku. Ti v podstatě okamžitě začali prorokovat brzký konec jak Vladimíra Putina, tak současného Ruska.

Na zahraniční scéně si prezident Lukašenko upevnil pověst mírotvůrce a věrného spojence Ruska. Politické reprezentace Číny, Brazílie, Arménie, Turecka a dalších zemí otevřeně vyjádřily podporu režimu Vladimíra Putina i v případě pokusu o vojenský převrat a občanské války v Rusku.

Ruské velení dokázalo během dvou dnů přesunout do Záporoží bez větší pozornosti západních médií a nejspíše i rozvědek tisíce nových vojáků a stovky kusů techniky pod záminkou “potlačení vzpoury”.

Našlo by se toho samozřejmě podstatně více. Včetně krachu mnoha „rychlených“ prognóz o nadcházejícím konci ruského režimu, vojenském puči a blížícím se pádu Vladimíra Putina v (nejen) českých médiích a blozích, ukazujících neschopnost jejich (mnohdy „renomovaných“) autorů skutečně analyzovat situaci a předvídat další vývoj.

Samotný Prigožin z toho taká nevyšel špatně. Podobné extempore si mohl ostatně klidně dovolit. On a jeho wagnerovci jsou příliš silná zahraničně-politická karta na to, aby ho Putin nechal padnout. Hrdina od Bachmutu, který pomohl dostat západní vojenské jednotky (včetně českých) z mnoha zemí Sahelu, působí v Jižní Americe, v Sýrii, chystá se do Mexika, je významným členem protipirátské ligy, podílí se na omezování muslimského extrémismu …. Domnívám se, že nakonec dostal přesně to, co chtěl a nyní spokojeně odjede do Běloruska a odtamtud nejspíše do Afriky, kde ho má půlka států Sahelu za vtělení boha.

Prigožin se tímto krokem mimo jiné „elegantně“ zbavil přebytečných vojáků a převedl je pod velení ruské armády. Až 20.000 perfektně vycvičených bojovníků s válečnými zkušenostmi, které může ruské velení obratem nasadit na kterémkoliv úseku fronty, se mu v současné situaci určitě hodí.

Těch pár mrtvých pilotů a vojáků, kterých je mi stejně jako všech mrtvých této zbytečné války upřímně líto, za to určitě stálo. Jejich rodiny rozhodně škodné nebudou.

sdílet na