4. UBÍJENÍ LIDSTVA INTERNETEM

4. UBÍJENÍ LIDSTVA INTERNETEM

Titulní obrázek – Chat mého dětství – Peter 008

(Tento článek jsem uvedl kvůli analogii se situací u nás, v Rusku se začínají dnes ve školství změny, bude to trvat, ale převaha Ruska se pak může znásobit, byť i „jen obyčejnou úrovní vzdělání“ které by žáci a studenti mohli a měli získat. Uvádím to k zamyšlení nad situací u nás. Peter 008)

V polovině srpna (2021) jsem se dozvěděl zprávu, která se mne osobně dotkla. Do Dněpropetrovského metalurgického institutu (ДМетИ – DmetI. Připomínám, že autor se narodil na Ukrajině – pozn.překl.) jsem nastoupil v roce 1967, navíc kvůli obrovské konkurenci jsem uspěl teprve napodruhé. Na DMetI tehdy v té době studovalo 6000 lidí na všech fakultách na denním, večerním a dálkovém studiu. A letos ani nenastoupilo, ale bylo podáno žádostí o přijetí do institutu … od 150 lidí! A bylo učiněno přirozené rozhodnutí institut uzavřít a jeho pozůstatky jsou spojeny s Ústavem dopravních inženýrů trpících stejnou bídou …

A hotovo! Není více těch, co si přejí stát se inženýrem!

Ale vždyť Ukrajinská SSR byla na druhém místě na světě za Lucemburskem (s jedním hutním závodem, který kazí Ukrajincům statistiky) v produkci oceli na hlavu a žilo tam více než 50 milionů lidí.

Proč? Myslím, že je to školou. Teenageři, tak či onak, se dohadují, že inženýr potřebuje znalosti z matematiky, fyziky, chemie, a u nich po škole zůstal dojem o těchto vědách jako o naprosto nezajímavém chaosu a dál nemají žádnou touhu se v ústavu mučit tímto chaosem.

A mimochodem, také jsem si vzpomněl, že již před 15 lety V.A. Matvijenko, který se vrátil ze služební cesty na Sibiř, mi řekl, že mladí specialisté přijíždějící do tamních továren jsou většinou Kavkazci a že mezi mladými specialisty prakticky nejsou žádní Slované ani Židé.

A kdo teda učí?

Předchozí díl jsem ukončil zvoláním jiného sovětského učitele I.N. Gusjeva, který skončil v moderní škole:

“Dokonce i teď, dejte mi normální učebnici, normální dobře promyšlené učební osnovy a nezasahujte mi do práce, a jsem si jistý, že s těmito dětmi můžete dělat zázraky! Ale kdo to dá …“

Nebudu komentovat jeho ubíjející pozorování dětí, nebudu komentovat nepodloženou důvěru, že se z takových dětí dá dostat něco hodnotného s velkým přínosem, prostě se pozastavím nad jeho přesvědčením: „… dejte mi normální učebnici, normální promyšlený vzdělávací program a nepřekážejte v práci.“

Komu je určena tato výzva? Ruské akademii vzdělávání? Těm 268 členům, kteří obžírají Rusko, z nichž 123 jsou skuteční akademici? Ano, Rusko má tyto parazity, jen nejsou žádné učebnice, žádné programy, ani žádná svoboda učit děti. Ano, s takovými akademiky už dávno nejsou učitelé. V celé historii ničení střední školy jako zdroje vědění totiž neproběhly žádné protesty učitelů ani proti takovým učebnicím, ani proti takovým programům, ani proti takovým metodám. Takže je možno říci, “učitele” taková “škola” zcela uspokojuje.

Ale vždyť to se nestalo přes noc. Bylo to před 200 lety, kdy tito starověcí učitelé (Vivat Academia! Vivant professores!) začali měnit cíl učení mladých lidí z cíle „učit mladé lidi využívat znalosti“ na cíl „tučný život učitelů“. Nyní učitelé děti neučí, protože sami většinou nevědí, o čem ve třídě v hodinách blábolí, nyní na tomhle blábolení „jen“ vydělávají. Jak ti, co „učí“ děti, tak ti, co učí učitele a další.

Zde je čerstvý dojem někoho, kdo snil o získání „vysokoškolského vzdělání“, převzatého z internetu.

„Moderní vysoké školství je fikce

Institut jsem studoval dvakrát – poprvé jsem nastoupil v roce 2001 a kvůli jistým okolnostem (musel jsem si vydělávat) jsem studium skončil již ve 4. semestru a nastoupil „akademické volno“, které trvalo téměř 20 let …

Nešel jsem do toho proto, že bych opravdu potřeboval diplom, ale chtěl jsem získat specializované vzdělání v oboru, ve kterém pracuji, a doufal jsem, že se nějak posunu ve své kariéře. A ano, podařilo se mi dostat na rozpočtové místo na jednu z „prestižních“ univerzit v regionu, protože, první vzdělání je považováno za neúplné, pak se můžete učit na “rozpočet”. Podle zákona se má za to, že studuji poprvé. Ale to je všechno lyrika, to je věc, jaká je současná vejška, pro mě – člověka 40+ a s životními zkušenostmi a ne mladého studenta, který to asi vzhledem ke svému věku moc nevnímá:

1) Učitelé jsou z velké části lidé žijící v jakémsi paralelním světě, který s tím reálným nemá nic společného, od slova vůbec.

2) Přednáška je prosté čtení starých učebnic a zapisování si standardních tezí, které jsou již morálně a fyzicky zastaralé, jakýkoli dotaz na Wikipedii bude mnohem informativnější a přínosnější.

3) Většina přednášky je vyprávění o rodině přednášejícího – o jeho dětech, o manželovi, jak relaxoval a další nepodstatné žvatlání.

4) Teorie, kterou učitelé dávají, je zastaralá již před 20-30 lety, zejména v části předmětů souvisejících s ekonomikou, informatikou a dalšími vědami, kde každých 3-5 let narůstá obrovské množství informací.

5) Učitelé-fanatici-výzkumníci, to je samostatná kategorie, která se zabývá kurevsky zbytečným výzkumem, vyprávějící, že jakmile si jich všiml jeden ze slavných lidí a pochválili je (no, jen aby ty lidi drželi v pozadí) a teď nastavili tyto studie jako cíl svého života, obviňujíce ostatní, že nerozumí jejich genialitě.

6) Zkouška je obecně samostatná písnička – semestrální práce, učitel sám radí, u koho si její napsání objednat, protože to dělá levně. Odpovědi na otázky testů – obecně je vše hloupě opsáno z mobilního telefonu, učitelům je to fuk.

7) Vzhledem k tomu, že jsem letos dokončil čtvrtý ročník, stále jsem nepochopil, jaké znalosti jsem vlastně získal, kromě toho, že vím, kolik stojí práce v kurzu a na kterých stránkách hledat odpovědi na otázky, na to které téma. Sebevzděláváním jsem získal stokrát a dokonce tisíckrát více vědomostí.

8) Ve výsledku řeknu, že naše vysokoškolské vzdělání je spláchnuto do záchoda – momentálně jsem šéfem organizace, kde pracuji a nikdy nepožaduji po zaměstnancích diplom z VŠ, ale pouze znalosti v oboru, ve kterém pracujeme.

9) Je mnohem poctivější a levnější koupit si diplom a získat znalosti sebevzděláváním a úzkoprofilovými kurzy, od skutečných praktiků, než tohle všechno, žíjící z rozpočtových peněz…“ kiryuha.

Vyřešte alespoň tyto dva problémy!

O tom, co přesně je potřeba s výchovou a hlavně výchovou dětí udělat, jsem už psal tolikrát, že teď nebudu vyvolávat polemiku o tom, jak je dobré nikdy nebýt bitým dítětem. Zaměřím se na dva body.

Musíme skončit s nějakými osobními příběhy ve třídě nebo přednáškami – musíme skončit s ignorováním pokroku. Lekce by měla být ve formě filmu, je jasné, že kaligrafii, kreslení nebo diktování nelze dělat formou filmu, ale vše ostatní by se mělo studentovi dostat do paměti v podobě obrázů. Nejen to, ale ve formě způsobů, jak tyto obrazy – tyto znalosti – mohou být aplikovány v životě. Úkolem učitele je po zhlédnutí filmu odpovídat na otázky. Nebudu psát ani o tom, jak testovat znalosti, v tomto případě jde hlavně o to přenést znalosti ze světa slov do světa obrazů.

Při takové výuce jakoby není vůbec potřeba střední škola – můžete studovat doma. Formálně je to tak, ale ve skutečnosti – v žádném případě! Lidé by od raného dětství měli být spojováni do týmů, kolektivů nikoli oddělováni.

A druhá otázka – je potřeba striktně odepřít dětem přístup k internetu a obecně k zobrazovací herní technice. Je potřeba vyhnat děti na ulici – pro ně by zábava měla být v kolektivu, a ne na internetu, vlastně o samotě. Do ukončení studia by dítě mělo mít pouze prostý telefon nebo jiné komunikační zařízení s omezeným počtem účastníků.

S dospělými nic nenaděláme – byli hloupí a hloupí většinou zůstanou, ale o děti je třeba bojovat.

A zakončím s internetem.

Toto je největší vynález člověka, který otevírá výjimečné možnosti pro hledání a zpracování informací o tom o čem přemýšlíte. Internet by měl podle své ideje pomáhat člověku k samostatnému myšlení. Samostatnému! (Pokud ovšem není blokovaný, promazávaný a pokud není „automatické doporučení“, na co se dívat, co číst … a to se právě dnes u nás děje – pozn.překl.)

Ale internet se za prvé proměnil v debilizátor – ve způsob, jak zablokovat informační kanály člověka o životně důležitých problémech a o nezávislých způsobech jejich řešení tím, že zatíží duševní schopnosti pro člověka neužitečnými informacemi, které jsou pro život k ničemu. Takový člověk se stává bezmocným otrokem těch, které uznává jako autority nebo kterých se bojí, a proces vlastního myšlení nahrazuje přijímáním ne vždy falešných, ale prostě extrémně primitivních informací a komunikací s extrémně primitivními lidmi.

Za druhé, internet odděluje lidi, rozhazuje je do děr bytů. Teď totiž spousta žen zůstává bez své „polovičky“ jen proto, že se s touto „polovičkou“ nemají kde potkat.

Ještě jednou!

Člověk se od zvířete liší především rozumem (vývoj rozumu vedl ke vzniku morálky). Lidskost je rozum! Dnes internet zabíjí rozum a tím zabíjí lidstvo. Od lidstva se vyžaduje, aby mělo rozum co největší počet lidí, a ne jen nějaké „křivé kebule“,u kterých přítomnost rozumu bude vždy pochybná.

A tady je problém. Je-li ve věci výchovy dětí možné přiměřenou silou (protože děti ještě nejsou dospělí lidé) získat znalosti, které rodiče vyžadují, pak je násilí na internetu nepřijatelné. Pokud někdo smí na internetu něco zakázat, tak se do zákazů okamžitě nahrnou šmejdi, idioti a pitomci, jak to dnes vidíme v podobě 450 zbabělých a hloupých kreténů dumy, kteří umí jen zakazovat (Já;

 vás předem varoval! Ale jakpak to asi vypadá u nás, co?). Jako v každé oblasti informací by i na internetu měla být naprostá svoboda a na lidi, kteří tráví život ve hrách a planém tlachání, je třeba tlačit pouze morálně, ale všemi způsoby.

Je známá Paracelsova fráze, jež ve volném překladu zní, že „všechno je jed a všechno je lékem a jen dávka promění jedno v druhé“. Na internetu dávka zábavy přesáhla hranici, po jejímž překročení se ze zábavy stal jed.

Jed pro celé lidstvo.

***

A zakončím zásadní otázkou – kdy začalo toto ohlupování lidstva? Nebo položím mnohem přesněji otázku – co lidstvo potřebovalo ke svému vlastnímu zhloupnutí?

Ohlupování započalo, když začala být vštěpována protilidská myšlenka, že žvanění bez praktické hodnoty může být lidstvu užitečné. Nejspíše to začalo tlacháním kněží a šamanů, i když z hlediska veřejné morálky je náboženské tlachání, byť ve své podstatě nemá žádný užitečný obsah, možná tím nejužitečnějším z těchto žvanění. Opakuji, výlučně jen pro zachování morálky společnosti.

Pak se toto žvanění změnilo v tlachání jen o tom, aby „jistí“ ukázali svou moudrost a inteligenci, což se stalo zábavou povalečů. To je žvanění „teoretiků“, filozofů a spisovatelů literární banality. Pak přišlo čistě žvanění pro zábavu a pak žvanění novinářů o tom, co pro posluchače není důležité a není to jasné ani novináři samotnému.

To už je tlachání na zabití času vlastního života. Neužitečného života.

Všechny tyto druhy žvanění dnes umožňují žvanilům, kterých je „ zrozeno nespočetně“, občas vydělávat pěkné peníze, ale už samotná představa, že toto žvatlání je pro lidstvo nezbytné, je pro lidstvo smrtící. A právě internet dovedl toto tlachání do bodu idiocie a naplnil celý svět žvaněním, které ochromilo celé lidstvo.

Pokud se tedy na problém podíváme hlouběji, pak je důvodem kupodivu pokrok – pokrok poskytl příliš mnoho dodatečného produktu, na kterém tito zbyteční řečníci žijí. A lidstvo souhlasí s tím, že je bude krmit. (Ale není paradoxem to, že zbavovat „zbytečných lidí“ se chtějí právě takoví zbyteční řečníci? Co jiného jsou tzv. „demokraté“ a různí ti „dobrotiví mecenáši“ a jejich pomocníci třeba z „naší“ vlády?? Co je celý ten svět takzvané „západní civilizace“ A její současné podoby kapitalismu, který potřebuje, a vlastně ze své podstaty přímo vyžaduje ohlupování lidí, aby kupovali a kupovali a kupovali, a vlastně co?? – pozn.překl.)

KONEC

Jurij Ignatěvič Muchin

Přeložil Peter 008

sdílet na