Stát bohatne, občané chudnou…

První zprávy

.. a tak to má být, aby bylo dobře na zemi! To jsou ironická poslední slova několika kapitol Egypťana Sinuheta, knihy finského autora Miki Waltariho, která byla napsána a publikována po konci druhé světové války.
V době, kdy se zdálo, že lidé a svět jsou nepoučitelní a starozákonní Sodoma a Gomora není to, co by se nemohlo opakovat, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Dodnes se traduje mediálně atraktivní článek z amerických novin v době Velké hospodářské krize, který byl fotografickou ilustrací z odkladiště neprodaných vozů automobilky Ford. Mezi nekonečnými řadami jednoho vyráběného modelu se prochází tehdy bohatý Buster Keaton alias Frigo, který v době front nezaměstnaných, čekajících  na trochu jídla a teplé polévky před noclehárnami bezdomovců a distributorů materiální pomoci Armády spásy,   si vybírá osobní automobil podle toho, jak bude barva nového vozu ladit s barvou kapesníčku v kapse jeho módního saka.

Dodnes si nejsem jistý, zda to byla pravda a nebo jen úspěšný produkt antikapitalistické a proti-americké propagandy, který ale  říkal americkým občanům o jejich světě víc než „čtení mladého Marxe“.

V roce 1933 V+W poprvé zazpívali  „…nikdo neví kudy na to, jeden volá: zrušte zlato,  tamten po něm hází bláto,  ten ví, kolik tamten krade….,  Ten to řeší čistou rasou.   Stát brečí nad nad prázdnou kasou.   Kdo prej šetří, ten má za tři, Slovani jsou všichni bratři. Továrny se nevyplácí, v dolech se nefárá…. A v takové situaci zazní fanfára, že přišel  spásonosný osel, už se věří oslovi,  jen když nás ten osel hlučně osloví.”

To ještě nikdo v Praze nevěděl, že Japonsko zahájí masakry v Mandžusku druhou světovou válku,  že kromě desítek milionů mrtvých na všech frontách, dojde i na koncentrační tábory, plynové komory a po 2. září 1945 na pokračování válek v britských, francouzských a nizozemských koloniích. A také, že válka studená, v druhé polovině 20. století, bude pro „NeEvropany“ podobně krutá a bezohledná.

Ideologií té doby se stal konflikt mezi socialistickou plánovanou ekonomikou a kapitalistickým volným trhem, který se zdál být fatální. Po překreslení optimistické mapy světa se ale vše začalo vracet  k tradičnímu – bohatí bohatli, chudí chudli a na ostrůvcích „pozitivní deviace“ se mluvilo o míru, spolupráci a ochraně lidských práv. Trochu jsme ale přehlédli, že oběti minulých evropských válek a brutální exploatace neevropského světa už nechtějí být  pasivním objektem všech, kteří pod záminkou šíření „lidských práv jen pro sebe“, chtějí ne sice opakovat minulost, ale alespoň se jí tak trochu přiblížit.

Na to, že v posledním půlstoletí byly vyznamenány desítky ekonomů Nobelovou cenou za ekonomii,  aniž se jim podařilo předpovědět anonymní metamorfózu celé planety, a že si o sobě myslí někteří,  že jsou, jak řekla Nancy Pelosi (82) při své poslední cestě do americkým prezidentem zredukovaného indického Tichomoří, jako  „Vůdci světa“ nedotknutelní, mělo by pro nás být  jedno z posledních nedorozumění a  „vážných varování“.

Třeba  se mýlíme, a někteří lidé a některé státy nechtějí vést války, které by mohly být válkami posledními, ale válčí se hned na několika místech planety a „Vůdcové“  vedou řeči, jako kdyby se jejich války vedly už za hranicemi kosmického prostoru.

S jistotou ale můžeme konstatovat, že politika, zejména v Evropě a ve Spojených státech,  se stala překážkou života a monumentální inflace zmařenou investicí. Občané států těchto regionů umírají z nenávisti a je lhostejné, zda se tomu tak děje na Ukrajině, v Sýrii, Afghánistánu. Dokonce se přece střílejí děti v obecné škole v Texasu nebo na letním táboře v Norsku a vše se zakrývá hlušinou prázdných slov. A Evropská unie a Česká republika „jsou ve válce“,  jejímž cílem není jen porážka nebo vítězství, ale to, aby chudí chudli a bohatí bohatli.

Ve střední Evropě se tento model podařil instalovat s neočekávanou lehkostí. A to bez ohledu, zda jde o státy malé, velké, chudé, bohaté – mocné i bezmocné. Posloužily k tomu nástroje, mezi kterými nepřehlédnutelné  první místo zaujímají mas-média a bojiště mediálních někdy virtuálních konfliktů, které ale také mají své mrtvé a zraněné. Odpovědnost za hrozivý stav lidskosti je hodná zamyšlení, souzení a odsouzení. To, že se podařilo degradovat občany na „partaje“,  by mohlo také skončit slovy proroka Daniela – Mene, tekel, peres…

Ačkoliv, kdo měl možnost sledovat na ČT 2 pořad o luxusním Boeingu pro „Vůdce světa“, kteří jsou obstaráváni obstarožní organizátorkou letů strojem za půl miliardy Lstg, bude hledat lék na spásu zkaženého světa jen obtížně.

sdílet na