Prvni prajzka defenestrace

Ladislav Větvička

Je to taky starodavny zvyk. Když byli naši předci nespokojeni s tym, jak jejich polityčti zastupci funguju a ti nebyli ochotni změnit svoje zvyky, nasledovala drsna odezva. Česi nikdy nebyli narodem holubic.

Je pravda, že diky emigraci a jinym vlivum zme o mnohe představitele těchto přimočarych aktyvit přišli a obohatili tak narody jine, ale co ma narod raz ve svoji genetycke vybavě, to se neztraca. Přikladem možu byt aktyvity Moravku, Mašinu, Kubišu, Hučinu a dalšich v době ne až tak davne…

Každych dvě stě roku se tak na uzemi Čech odehravala aktyvita zvana defenestrace.

Nespokojeny lid se tak zbavoval škudcu, keři – podporovani ze zahraniči – škodili tak, že to už nebylo možne řešit jinak. Bylo temu tak v roce 1419, o dvě sta roku později tež, pak se nam za Rakuska dařilo dobře a tak zme nikoho z oken nehazali, ale vypada to, že fčil zme po dvuset rokach zase v te peryjodě, kdy lidi začinaju přemyšlat nad radykalnim řešenim. Ne, nejsem zastancem takeho řešeni, bo nasili plodi zase enem nasili.

Ale je dobre si připomenut stare zvyky tohoto naroda, aby si mocni uvědomili, že nebudu furt nahoře, ale že dřive nebo později budu dole.

A tak zme se tentokrat mimo Čechy, ve Slezsku, v prajzke obci Šilheřovice, 30. červenca, v den 603. leteho vyroči 1. prašske defenestrace, stali svědky umělecke připominky a provedeni 1. prajzke defenestrace.

Bylo by dobre, kdyby si polityci uvědomili, že zatim je to enem sranda. Ale v zimě, až budu krachovat firmy aji lidi a egzekutoři budu hykat blahem, može jit do tuheho. Vzhledem k temu, že fijalova vlada nerobi nic proti ožebračovani, se nemože divit, až komusik rupne v bedně.

Ladik Větvička, hlasatel pravdy, miru a lasky, Poruba

PS: Pokud netušite, koho měli autoři performance na mysli, podivejte se tu.

Autor: Ladislav Větvička

sdílet na