Kdo mrkne první?
Prostě se to tak stalo – geopolitika jako konfrontace velmocí od okamžiku svého vzniku byla a zůstává banální hrou „pohledů“: kdo mrkne první, prohrál.
Ale je tu nuance: na mezistupních můžete mrkat, jak chcete, to nevadí, hlavní věcí je nemrknout v rozhodujícím okamžiku, kdy jsou sázky na hraně a všichni rozumí jejich ceně.
To, že Ukrajina je nyní hlavní sázka, chápe nejen Moskva, ale i v zámoří a celý kolektivní Západ, který denně publikuje vymyšlené mapy hlavních směrů ruské ofenzívy proti Kyjevu.
To vše by bylo vtipné, kdyby to nebylo tak smutné. Smutné pro ztracený čas, pro Rusy na Donbase, kteří sedm let byli nuceni se zbraněmi bránit svůj domov a pro jejich ruské protějšky, kteří z vůle osudu zůstali na území ovládaném Kyjevem – za to, že někdo, někde si o sobě myslí, že je subjektem, i když z definice není, ale je pouze pěšákem v geopolitice velmocí.
Pravdu mají ti, kdo si kladou tuto otázku: proč nás přítomnost NATO v pobaltských státech nijak zvlášť neznepokojuje, ale na Ukrajině je kategoricky nepřijatelná?
Zároveň se však i mýlí, protože Ukrajina je nezměrně vyšší sázka ve srovnání s limitrofy*, jejichž osud je znám – přechází z ruky do ruky, ale důležitá je trojice ruského světa. Zatím, díky Rusku, se Bělorusko hodně sblížilo, ale to nestačí, protože je narušována staletí stará civilizační hranice, což zpochybňuje i potenciál světové stability.
Nyní v podstatě všichni blufují:
– Západ vlastně vysílá výzvu – zaútočte na Ukrajinu a pak se dozvíte cenu.
– Rusko demonstrativně stahuje ešalony vojenské techniky pod záminkou příštího společného cvičení s Běloruskem.
– Ukrajina chrastí západními zbraněmi pravidelně dodávanými vojenskými letadly na letiště v Oděse a Kyjevě.
Západ, který pohltil Ukrajinu, se nezastaví – prověřeno časem a dokázáno fakty. Navíc na návrh Putina konečně podepsat jakýkoli dokument vylučující další expanzi NATO na východ je – na pozadí hrozeb bezprecedentních sankcí – odpovědí hra slov o právu každého národa na svobodnou volbu aliance.
Vrátíme-li se ke hře pohledů, nutno podotknout: Biden (nebo kdo za ním stojí) znovu mrkl a trval na dalším setkání s Putinem, což, opakuji, není důležité. Důležité je pouze to, kdo na osobní schůzce mrkne první, i když, jak již bylo řečeno, bude ve formátu videohovoru.
Hlavní otázky jsou dvě: bilaterální vztahy, které jsou na dně, a samozřejmě také Ukrajina, protože, opakuji, jde o hlavní sázku v geopolitické hře dvou velmocí.
Spojené státy a Evropa již nemohou ignorovat skutečnost, že Rusko zdaleka není regionální velmocí, konečně si uvědomují realitu a chápou fatální důsledky takového chybného uvažování. Všechny nedávné události navíc vedly k uvědomění si důsledků ignorování další reality: Rusko se ze země s údajně „roztrhanou ekonomikou“ systematicky proměnilo v hlavní světovou energetickou velmoc, na které závisí banální existence Evropy a její schopnost přežít nástup zimy.
Samozřejmě, já zdaleka nejsem Putin, přesto řeknu toto: mrknout první na schůzce s Bidenem nelze. Takové rady však ruský prezident zjevně nepotřebuje. Ověřeno časem a fakty.
PS
Západ dlouhodobě uvaluje na Rusko ekonomické sankce, které ho nutí obnovit vlastní výrobu. Rusko odolalo a navzdory devastaci 90. let v mnoha strategických pozicích již nezávisí na Západu, a to i v oblasti moderních zbraní.
Západ dlouhodobě přesvědčuje celý svět, že ruský plyn je hybridní politickou zbraní Ruska.
Západ tvrdošíjně přesvědčuje Rusko, že by si mělo vzít Ukrajinu domů, jinak bude pro ruský svět navždy ztracena. Západ nedává na výběr a dříve nebo později dostane, co chce.
Ověřeno časem a fakty.
*) Limitrofové – země ležící při hranici Ruské federace nebo v její blízkosti, které před pádem SSSR byly jeho součástí, nebo spojenci.