Drak vyšel na válečnou stezku

Od té doby, co Čína učinila první nesmělou nabídku na válku se Západem, uplynulo pět let.

Od té doby se stala spousta věcí, ale logika procesu se vůbec nezměnila, kromě toho, že s příchodem Trumpa se vážně urychlila. V průběhu let probíhaly obchodní války, hvězdně pruhované „deštníky“ v Hongkongu, provokace v Taiwanském průlivu, zjevné hrozby a sankce. 

Obecně platí, že je to obvyklá rutina, která vždy doprovází americké vztahy s jejich geopolitickými odpůrci a nyní i s jejich spojenci.

Odpovědi Číny byly zpravidla podmíněně symetrické, s vyjádřením znepokojení, které dobře známe i z ruského ministerstva zahraničí.

Současně probíhal další proces, který Čína pečlivě sledovala a učinila své vlastní závěry – je to proces Rusko-Západ: Ukrajina-Donbas-Krym, Sýrie, sankce-proti-sankce, krymský most, reakce na provokace v Kerčském průlivu, vojenská reforma Ruska, přezbrojení, rozsáhlá cvičení.

Nakonec 1. července 2020 byl poznamenán dvěma událostmi, navenek zcela odlišnými, ale významnými pro celou světovou civilizaci.

1. V Rusku byla koloniální ústava přepsána v mnoha ohledech, hlasování bylo dokončeno, výsledek nezpůsobil a ani nezpůsobí ani nejmenší pochybnosti. Od této chvíle můžeme předpokládat, že Rusové žijí v jiné zemi. 
V zemi, která nabývá dlouho očekávaného významu a naděje na dosažení velkých cílů.

2. Čína schválila zákon o národní bezpečnosti Hongkongu, který vstoupil v platnost dne 1. července 2020. 
Podle nového zákona může ČLR provádět vyšetřování v autonomním regionu: bude zde zřízena zastupitelská kancelář čínských bezpečnostních agentur. Trest za terorismus je podle něj stanoven, od tří let vězení do doživotního trestu.

Jakou náhodou se tyto dvě události vyskytly ve stejný den, se nelze ani dohadovat. 
Náhodnost – to je vždy nejvyšší projev zákonitosti, ať už to chceme nebo ne.

Hongkong – všechno skočilo. Se všemi jeho kancelářemi (renovovanými), se všemi jeho laserovými show, se všemi jeho deštníky všech barev duhy, se všemi demonstracemi – Čína spolkne celý Hongkong a neudusí se.

Obecně lze říci, že nyní již můžeme konstatovat: všechny předpovědi a naděje se neúprosně stávají věcí minulosti, stejně jako Krym se nezvratně stal minulostí.

A kdokoli nesouhlasí, může si sbalit své kufry, zejména proto, že v Británii jsou připraveni některé obyvatele přijmout, pokud jim bude jejich mozek užitečný. 

Parlament EU vážně zvažuje otázku přidělování kvót pro pasy 3 milionům obyvatel Hongkongu (a to je téměř polovina populace autonomie). Pokud odejdou, je to jejich cesta, Čína si nevšimne „ztráty bojovníka“.

Západ už vlastně nemůže svým sympatizantům ničím pomoci: ani letadlové lodě, ani speciální síly, ani tomahawky. Jedině opětovnými směšnými sankcemi a hrozivě zamračeným obočím.

Zároveň nikdo by neměl být ochoten uvěřit tomu, že od dneška Hongkongčané splynou s Číňany. V žádném případě, prostě byl právě učiněn krok, po kterém začíná nezvratný proces, mnohokrát zrychlený díky úplné impotenci Západu, který kdysi vsadil na Hongkong do roku 2050. Kde je rok 2050? Kdo se bude domlouvat s impotentem? Co zůstane ze Západu po 30 letech?

Mimochodem, připomínám vám Hongkong samozřejmě zdaleka není Krym. Ani z hlediska geopolitického významu, ani ve vztahu k obyvatelům pevniny, ani v jejich potenciálu, ani v nadcházejících změnách. 

Avšak pro Čínu, která si dobře uvědomuje tyto nuance, je to právě ruský příklad, který se stal stimulem a modelem, byť nedosažitelným – konečné přistoupení Hongkongu se zbavením nadměrných pravomocí a privilegií se určitě natáhne na několik let. Minimálně po dobu pěti let. Což ve skutečnosti teď již nemá žádný význam. V každém případě tento proces začal a všichni ostatní musí smířeně čekat a sledovat. A někteří se již připravují na něco podobného. Protože na pozadí nevyhnutelného růstu konfrontace se Západem je zde další cíl: Tchaj-wan, na který je nutno se začít připravovat. Bylo by logické začít mostem přes Taiwanskou úžinu. 
Koneckonců co je pro Čínu 150 km?

O takových plánech zatím nikdo nic neslyšel, teď jen vyjadřuji svůj předpoklad:
určitě bude existovat buď most nebo tunel.

Až přijde čas, uvidíme. Mezitím je fakt – Čína konečně vstoupila na válečnou stezku a to je již nezvratné.

https://bit.ly/2YPVeL9

sdíletj na