Jaderná pomsta Mrtvé ruky: Co by se stalo, kdyby Západ zaútočil na Rusko?

Moskva disponuje systémem ze sovětské éry, který může vrátit úder i v případě, že se NATO podaří vyřadit klíčové osoby s rozhodovací pravomocí.

Představte si, že jednoho dne najednou dostaneme zprávu, že bylo stisknuto tlačítko a byla rozpoutána jaderná válka?

Během několika hodin by zemřely miliony lidí a další stovky milionů by zemřely v následujících dnech. Šedý popel by se vznesl do vzduchu a rozptýlil by se na troskách toho, co bývalo Moskvou. USA by vyhodily do povětří všechna „rozhodovací“ centra v dnešním Rusku. Ale co Washington? Úplně to samé, ale nejen americké hlavní město – zničena by byla pravděpodobně i další klíčová města NATO. 

Taková je děsivá realita pro lidstvo, pokud budou někdy použity atomové zbraně. Protože, jak často zdůrazňují současní ruští představitelé – v takovém konfliktu nemůže být vítězů. 

Nedávno bývalý evropský velitel americké armády Ben Hodges varoval, že jeho země by v případě použití jaderného potenciálu Moskvou na Ukrajině zasadila Rusku „zničující odvetný úder“. Hodges, který nyní působí jako lobbista v CEPA (nátlaková skupina financovaná americkými výrobci zbraní s cílem podpořit a udržet rozšiřování NATO v Evropě), uvedl, že Washington by mohl zaútočit na černomořskou flotilu nebo zničit ruské základny na Krymu.

Živí mrtví v čele velmoci

V roce 1984 se do čela Sovětského svazu postavil Konstantin Černěnko, 72letý stranický pracovník a bývalý šéf aparátu Leonida Brežněva, nemocný rozedmou plic. Ironií osudu, vzhledem k dnešním událostem, byl jeden z nich Ukrajinec původem z Ukrajiny a druhý etnický Ukrajinec narozený v Rusku. 

„Z vůdce velké mocnosti se vyklubal nejen fyzicky slabý, ale i vážně nemocný člověk, vlastně invalida,“ napsal v jedné ze svých knih jeho nástupce Michail Gorbačov. Anatolij Čerňajev, který v té době působil jako zástupce vedoucího mezinárodního oddělení Ústředního výboru, vzpomínal, že když se měl Černěnko setkat se španělským králem, jeho asistenti připravovali kousky jeho projevu na malých papírových kartičkách. „Ale Černěnko nedokázal přečíst ani kousek papíru, koktal, nerozuměl ničemu, co četl.“

Čtyři roky před Černěnkovým nástupem k moci v SSSR, uprostřed zvýšeného napětí studené války kvůli sovětské intervenci v Afghánistánu, podepsal za oceánem americký prezident Jimmy Carter známou směrnici 59 (pD-59), „Politika použití jaderných zbraní“, jejímž cílem bylo poskytnout americkým vůdcům větší flexibilitu při plánování a vedení jaderné války. Únik informací o jejím „přísně tajném“ obsahu však vyvolal články na titulních stranách deníků New York Times a Washington Post, které podnítily všeobecné obavy z jejích důsledků pro nekontrolovaný jaderný konflikt.

Dokument předpokládal použití vyspělé technologie k odhalení sovětských jaderných zařízení, mimo jiné ve východní Evropě a Severní Koreji. Američané plánovali provést přesné údery na tato místa a po získání údajů o způsobených škodách co nejrychleji udeřit znovu, pokud to bude nutné. Autoři směrnice 59, mezi nimiž byl i prezidentův vojenský poradce William Odom, se domnívali, že použití jaderných zbraní proti pravidelným jednotkám sovětské armády nepovede k jaderné apokalypse. Přesto Odom a jeho kolegové varovali, že válka bude zdlouhavá – podle jejich odhadu by mohlo trvat „dny a týdny“, než by se našly všechny cíle hodné přesného jaderného úderu.

Translated with DeepL

V roce 1983 – rok před nástupem Černěnka do čela Kremlu – dodaly USA do Západního Německa nové jaderné rakety Pershing II. Tím se výrazně zvýšila možnost, že tyto zbraně dosáhnou SSSR během několika minut.

Co kdyby tedy Černěnko – „sehnutá postava, třesoucí se ruce, lámající se hlas vyzývající ke kázni a obětavé práci, listy papíru padající z rukou“, jak ho popsal Gorbačov – musel rozhodnout o jaderném protiútoku? Co kdyby celé vedení bylo mrtvé dříve, než by stihlo nařídit odvetný úder? Kdo by se spojil se vzdálenými velitelskými stanovišti a ponorkami? 

Na pokraji Armagedonu? Proč se konflikt na Ukrajině nebezpečně podobá kubánské raketové krizi?

Přesně tento strach, ze země sťaté na hlavu, ze země zbavené možnosti reagovat, ze zranitelnosti, která neponechává žádný prostor pro reakci, přiměl Sověty, aby začali zvažovat své možnosti. Přístup „pokud padnu, beru všechny s sebou“ byl způsobem, jak dokázat, že v budoucích světových válkách nemůže a nemá být vítězů. Tento argument měl učinit válku natolik nesmyslnou, že by se stala nemožnou.

Systém soudného dne
V roce 1984, hned poté, co se Černěnko stal novým sovětským vůdcem, získal Valerij Jarynič, plukovník elitních strategických raketových vojsk, novou funkci, a to zástupce vedoucího Hlavního ředitelství raketových zbraní. Právě tento plukovník byl pověřen zdokonalením chybného, částečně automatizovaného systému, který by v případě dekapitace sovětského vedení při jaderném bombardování odpaloval mezikontinentální balistické rakety v rámci odvetného úderu.

Systém – pravděpodobně nejsmrtonosnější projekt studené války – se nazýval Perimetr, neformálně „Mrtvá ruka“. Do bojové služby byl zařazen v roce 1983.

Sovětský svaz nemohl být tím, kdo na Američany vypustil jadernou ICBM jako první. V takovém případě by USA zbylo dost sil na to, aby při odvetném úderu způsobily značné škody zbývajícími prostředky, které měly k dispozici. Bylo také nebezpečné odpálit rakety po zjištění amerických hlavic mířících na SSSR, protože v té době již došlo k několika případům falešných poplachů ze strany varovných systémů. Jedinou možností, která zbývala, bylo udeřit zpět až po potvrzení útoku nepřítele. To však bylo příliš závislé na duševním rozpoložení generálního tajemníka. Mohl být vyděšený, zmatený nebo příliš pomalý na to, aby jednal, nebo se mohl domnívat, že jde o další falešný poplach.

Vývojáři Perimetru se snažili minimalizovat zásahy člověka. Jediné, co musel generální tajemník udělat po obdržení jakékoli informace o nepřátelském útoku, bylo uvést Perimetr do pohotovosti. Poté osud lidstva přešel do rukou důstojníků, kteří by museli učinit rozhodnutí. Byli izolováni ve speciálních kulovitých bunkrech tak hluboko pod zemí, že by je nezničil ani jaderný úder. Tito důstojníci měli seznam tří kritérií pro zahájení útoku:

60 let od kubánské krize: Jak chladné hlavy zabránily tomu, aby střetnutí sovětského a amerického námořnictva vyvolalo jadernou válku.

– Stav systému Perimetr. Pokud byl aktivován, znamenalo to, že jej generální štáb nebo Kreml uvedl do pohotovosti.

– Komunikace s veliteli a stranickými vůdci. Pokud byla ztracena, mělo se za to, že vedení bylo zabito.

– Skutečnost jaderného úderu. Současně se používala síť speciálních senzorů, které měřily úroveň radiace a osvětlení, seismické otřesy a zvýšení atmosférického tlaku.

Pokud byl systém aktivován, vedení bylo mrtvé a skutečně došlo k jadernému úderu, museli důstojníci povolit odpálení velitelských raket. Za 30 minut by vydali rozkaz k odpálení všech jaderných raket, které byly ještě v pořádku. Cílem byly USA spolu s hlavními městy NATO.

Podle Jaryniče sloužil systém také jako pojistka proti unáhleným rozhodnutím nejvyššího vedení země na základě neověřených informací. Po obdržení signálu ze systému varování před raketovým útokem mohli vrcholní představitelé aktivovat systém Perimetr a vyčkat na vývoj událostí, přičemž si byli plně jisti, že ani zničení všech, kteří měli pravomoc vydat povel k odvetnému úderu, nebude schopno zabránit odvetnému úderu.

Jeden z vývojářů systému Perimeter, Alexandr Železňakov, popsal možný scénář použití systému následovně:

„Dvě hodiny po zahájení bojů, když už se zdálo, že není s čím a hlavně s kým bojovat, se v odlehlé sibiřské tajze, v kazašských stepích, v bažinách středního Ruska téměř současně otevřely poklopy odpalovacích zařízení a k nebi se vyřítily desítky stříbrných obrů. O třicet minut později sdílely osud Moskvy a Leningradu, Kyjeva a Minsku, Berlína a Prahy, Pekingu a Havany Washington a New York, Los Angeles a San Francisco, Bonn a Londýn, Paříž a Řím, Sydney a Tokio.

Jaderná válka, která náhle začala, stejně náhle skončila a všechny zničila. Nebylo vítězů ani poražených. Jen malé skupinky lidí, kteří ničemu nerozuměli, kdesi na ostrovech Tichého oceánu, v odlehlých oblastech Afriky a Latinské Ameriky, horečně otáčeli knoflíky tichých rádií najednou a s obavami sledovali blesky plápolající nad obzorem.“

Stále to však byli důstojníci, kteří museli učinit poslední rozhodnutí o úderu, který by zničil většinu lidstva. Otázkou zůstává, zda vývojáři Perimetru nezašli ještě dál a neučinili systém zcela autonomním, čímž by se z něj stal skutečný stroj soudného dne. Jarynič tvrdí, že generálové s tím nesouhlasili, ačkoli názory jeho kolegů se liší. Novináři Davidu Hoffmanovi také řekl, že podle něj bylo naprostou hloupostí držet Mrtvou ruku v tajnosti, protože takový systém byl užitečný jako odstrašující prostředek pouze tehdy, pokud o něm protivník věděl.

Není žádným tajemstvím, že se Západ snaží svrhnout ruskou vládu – John Bolton to jen řekl nahlas

Je Mrtvá ruka mrtvá? 
Jarynich byl tím, kdo po rozpadu Sovětského svazu odpískal Perimetr. Počátkem devadesátých let opatrně hovořil o klíčových detailech systému Mrtvá ruka s americkým expertem na jadernou bezpečnost Brucem Blairem, který existenci systému odhalil v článku v New York Times, přičemž se nezmínil o ruském plukovníkovi, ačkoli jeho kolegové dobře věděli, kdo informace vyzradil. V roce 2003 napsal Jarynič knihu „C3: Nuclear Command, Control, Cooperation“ (C3: Jaderné velení, řízení, spolupráce), v níž uvedl ještě více podrobností. Zbytek života strávil bojem za transparentnost mechanismů velení a řízení jaderných zbraní v Rusku a USA. „Na jaderné zbraně by se nemělo pohlížet jako na politický nástroj,“ domníval se. 

„Dnes čelíme zjevné absurditě,“ napsal Jarynič v úvodu své knihy. „Na jedné straně … se Spojené státy a Rusko staly vůči sobě bezprecedentně otevřenými a vyměňují si informace, které byly v době studené války zcela tajné.“ 

„Nyní veřejně přístupné počítačové databáze obsahují informace o různých typech amerických a ruských balistických raket a jaderných hlavic, jejich počtech, charakteristikách, umístění, konstrukčních kancelářích a výrobních zařízeních … Výsledky těchto rozhodných kroků jsou zřejmé: proces snižování jaderných zbraní byl zahájen a úspěšně pokračuje.“

Podle Jaryniče to však nestačí: pokud jde o velení a řízení jaderných zbraní, stále panuje absolutní utajení.

„Nejdůležitější jsou dvě věci,“ vysvětlil.

„Za prvé, jaká opatření přijaly jaderné mocnosti proti náhodnému nebo neoprávněnému použití jaderných zbraní a jak jsou tato opatření spolehlivá? Za druhé, jaká je ideologie hypotetického autorizovaného nasazení jaderných zbraní?“

V roce 2007 poskytl Jarynič podrobný rozhovor časopisu Wired. V něm zopakoval své vyprávění o technických vlastnostech Perimetru a především potvrdil, že systém je neustále aktualizován a že je hrdý na to, že se podílel na jeho vývoji: úspěšně zvládl svůj úkol ve studené válce a může sloužit i nadále. Chtěl jen, aby se o systému mluvilo. Jarynič věřil, že publicita kolem systému bude pro Rusko užitečná: nikdo nechce umírat zbytečně.

Podle Pjotra Kazulského, bývalého vědeckého pracovníka Výzkumného centra aplikované informatiky, byl dnes systém Perimetr aktualizován a nové řídicí centrum je vybaveno neuronovou sítí. Žádné potvrzení o tom však neexistuje. Neexistují ani jiné zdroje, které by o tom hovořily, takže „singulární“ upgrade zůstává fámou – a pravděpodobně to tak i zůstane, protože všechny informace o systému (a jeho obdobě) jsou tajné. Bruce Blair také opakovaně tvrdil, že systém je neustále aktualizován.

V prosinci 2011 velitel strategických raketových vojsk generálporučík Sergej Karakajev prohlásil, že systém Perimetr existuje dodnes a je v pohotovosti.


Není žádným tajemstvím, že se Západ snaží svrhnout ruskou vládu – John Bolton to jen řekl nahlas.


FILE PHOTO: Protivládní demonstrant na stráži u barikády na ulici Instituska poblíž náměstí Majdan 21. února 2014 v Kyjevě. © Etienne De Malglaive / Getty Images

Není žádným tajemstvím, že se Západ snaží svrhnout ruskou vládu – John Bolton to jen řekl nahlas.
Zapomeňte na válečného veterána, britská Společnost Henryho Jacksona přišla s mnohem propracovanějším plánem

4. října napsal známý americký neokonzervativec John Bolton pro vojenský blog 19fortyfive.com velmi objevný článek. Jeho odvážný nadpis stručně vystihoval poselství tohoto zuřivého válečného štváče – Putin musí jít: Nyní je čas na změnu režimu v Rusku.

Bolton nastínil přesně to, o co v reakci Washingtonu na ukrajinský konflikt – a vlastně i v jeho politice vůči Rusku od konce studené války – vždy šlo. Jmenovitě o to, aby americké impérium zajistilo, že v Kremlu bude bezpečně dosazen poddajný, servilní vůdce – který mu nebude stát v cestě – a že Evropa jako celek zůstane podřízena jeho ekonomické, politické a vojenské vůli.

USA by měly usilovat o „změnu režimu“ v Rusku – John Bolton

Že je tento stav věcí již nějakou dobu vrcholným angloamerickým cílem, je zcela zřejmé. Zatímco Boltonovy komentáře vyvolaly obrovskou pozornost mainstreamu, zpráva zveřejněná letos v červnu, která ještě podrobněji rozepsala, jak by konflikt mohl usnadnit naplnění tohoto dlouhodobého cíle, prošla bez povšimnutí.

Britské vylomeniny
Zpráva, kterou vypracovala Společnost Henryho Jacksona (HJS), tvrdá nátlaková skupina s velmi úzkými vazbami na vládu a vládnoucí Konzervativní stranu, se ptala: Opozice v Rusku proti invazi na Ukrajinu: Jak velká je hrozba pro Putinův režim?

K titulní otázce ani k tématu opozičních složek nepřistupovala z čistě akademického hlediska. Ve skutečnosti dokument budí dojem, že poskytuje perspektivní plán na svržení ruské vlády prostřednictvím skrytého sponzorování protivládních aktivistů po celé zemi. Zvláštní pozornost si zaslouží soubor sedmi „politických doporučení“, který dokument uzavírá.

Požaduje, aby skupina zemí G7 „vyhlásila za svůj cíl vojenskou porážku Ukrajiny Ruskem a návrat okupovaných území a poskytla rozsáhlé vojenské vybavení a výcvik, dokud nebude tohoto cíle dosaženo“. Blok je rovněž vyzván, aby „veřejně oznámil, že usiluje o odstranění Putina od moci“, a zároveň „šířil informace o hrozbě státního převratu proti kremelskému vedení, aniž by však ohrožoval případné osnovatele takového převratu“.

RT
FILE PHOTO: Lídři se seřadili k neformálnímu skupinovému fotografování u lavičky „Merkelová – Obama“ po večeři na zasedání G7 na zámku Elmau. © Michael Kappeler / picture alliance via Getty Images
Mezitím je Washington vyzván, aby „prohlásil Rusko… za státního sponzora terorismu a veřejně prohlásil Putina za válečného zločince, který představuje vážnou hrozbu pro evropskou a světovou bezpečnost a pro obnovení demokracie v Rusku“, přičemž „nadace podporující západní demokracii“ – což je nepochybně odkaz na krycí organizace CIA, jako je Národní nadace pro demokracii a USAID – mají „výrazně zvýšit podporu různých složek ruské opozice“.

Stejné organizace, jak navrhuje HJS, „by měly také zvýšit podporu ruských nezávislých médií“ doma i na Ukrajině, v Pobaltí a Polsku. Západní vlády byly navíc vyzvány, aby „podporovaly přeběhnutí ruských státních úředníků“ a vojenských důstojníků, „kterým by byl poskytnut azyl v zemi dle jejich výběru výměnou za důvěrné informace“, jež by mohly být využity při budoucím mezinárodním trestním stíhání Putina a dalších ministrů.

Dávejte si pozor na to, co zveřejňujete: Jak se Facebook a americká vláda spojily proti Američanům se „špatnými“ názory

„Musí být zavedena kampaň, která zvýší [počet] informací, jež jsou ruské veřejnosti předávány prostřednictvím ruských nezávislých médií, západních rozhlasových stanic a operací prováděných organizací Anonymous o dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku a finance a o vysokém počtu obětí ruských vojáků,“ zlověstně uzavírá zpráva.

Přichází v barvách všude
Pokud vám tyto návrhy znějí povědomě, je to proto, že je všechny v měsících od zveřejnění zprávy HJS realizovaly – nebo alespoň nechaly zaznít – všechny vlády zemí G7, ať už jednotlivě, nebo kolektivně. 

To může vysvětlovat, proč se publikaci nedostalo pozornosti západních zpráv, na rozdíl od většiny ostatních protikremelských prohlášení think-tanků vydaných v tomto roce. Koneckonců, proč by vlády zemí G7 – nebo jimi ovládané či ovlivňované mediální aparáty – upozorňovaly na politiky či veřejná prohlášení s předstihem před jejich vydáním nebo otevřeně inzerovaly před bitvou podrobné plány na účinnou válku.

To, že se výzkum HJS zabýval především zkoumáním způsobů změny režimu, dostatečně podtrhují četné pasáže odkazující na ukrajinskou „oranžovou revoluci“ a převrat na Euromajdanu v roce 2014.

Zkušenosti z těchto svržení vedly nátlakovou skupinu k tomu, že považuje za nesmírně důležité budovat v Rusku infrastrukturu – „právě takové široké koalice byly úspěšné při odporu proti úřadům“ a při svržení nepohodlných vlád v Kyjevě v letech 2004 a 2014,“ uvádí se v dokumentu.

HJS však předpovídá, že vybudování takové „koalice“ v Rusku bude obtížnější než na Ukrajině, a to kvůli značnému souhlasu s kroky Kremlu mezi obyvatelstvem. Organizace proto navrhovala využít k tomuto účelu „nespokojené státní úředníky; nespokojenost veřejnosti s invazí… a vojenskými ztrátami; dopad západních sankcí na ruský lid [a] rozpory v ruských silovikách (bezpečnostních složkách)“.

Jinými slovy, lobbisté se v Moskvě zasazují o „barevnou revoluci“ v duchu té ukrajinské, ale i gruzínské, kyrgyzské a dalších částí bývalé sovětské sféry v průběhu roku 2000. I když se taktika použitá v každé zemi mírně lišila, cílová hra byla ve všech případech stejná: nahrazení nezařazených vlád autokratickými, nepopulárními režimy, které se starají o prosazování západních zájmů a zastavují národní suverenitu stejným aktérům.

Na Ukrajině v roce 2004 programy National Endowment for Democracy radikalizovaly místní mládež a financovaly protestní hnutí, dopravovaly do Kyjeva placené demonstranty, vytvářely opoziční média, která agitovala za převrat, poskytovaly aktivistům školení v zahraničí a platily místním průzkumníkům veřejného mínění, aby zveřejňovali průzkumy naznačující výrazné protivládní nálady.

Tato snaha nebyla zcela úspěšná při vymýcení proruských nálad v zemi, a proto musely USA v měsících a letech předcházejících Euromajdanu skrytě i otevřeně sponzorovat násilné nacionalistické elementy v Kyjevě. Ukrajinci i zbytek světa dnes žijí s dědictvím tohoto nebezpečného vměšování. Důsledky podobného úsilí v Rusku by byly pravděpodobně ještě katastrofálnější a měly by ještě katastrofálnější globální důsledky.

FILE PHOTO: Lídři se po večeři na zasedání G7 na zámku Elmau seřadili k neformální skupinové fotografii u lavičky „Merkelová – Obama“. © Michael Kappeler / picture alliance via Getty Images


Felix Livshitz
https://cutt.ly/7N3nvSc

sdíletj na

20 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Milan ze Zahrady Čech
7. 11. 2022 23:07
Ohodnotit příspěvek :
     

Sice si to přečtu až zítra, ale ten týpek veprostřed na té fotce mě uchvacuje. Ještě igelitku a kočárek, nad hlavou mostní konstrukci, a byl by dokonalej. Škoda že místo uražené jitrnice vedle něj netrčí Micron. Líp by tak mezi dvouma Kenama, co britský gentleman, vyniknul.

Albi tady máš ten odkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=2CB8hb1UIVk&list=RD2CB8hb1UIVk&start_radio=1

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Albi
7. 11. 2022 23:26

Velké díky za odkaz. Vidím, že jsi profík a víš okamžitě „wo co go“. 🙂

Milan ze Zahrady Čech
7. 11. 2022 23:37
Odpovědět  Albi

Sice to nečet, ale jen přelétl, takže tuším wo co go. Otázkou je, zda ti šašci, co si hrají na lídry, tuší například toto (abych furt neomílal Poseidon a gravitační a laserové zbraně, které už méda úspěšně odzkoušel a poslal na oběžnou dráhu):

Mezikontinentální balistická střela „Yars“ byla vyvinuta Moskevským institutem tepelného inženýrství. Délka ICBM je asi 23 metrů, její průměr je asi 3 metry. Hlavním rysem je, že má dostřel 12 tisíc kilometrů. Z jakéhokoli místa v Rusku je vypuštěna, je schopna zasáhnout kterýkoli kout světa. O to víc potěší podle autora užitečné zatížení Yars. ICBM může nést o čtyři hlavice více než Topol-M, což několikrát zvyšuje jeho údernou sílu. Celková výbušná síla Yars může být ekvivalentní milionu tun TNT! Další neuvěřitelnou vlastností Yars je, že ani jeden systém protiraketové obrany na světě nedokáže zastavit raketu.
https://www.fondsk.ru/news/2022/11/07/baijiahao-ne-zhdite-kogda-belyj-medved-razozlitsja-i-otpravit-yars-v-vozduh-57621.html

Milan ze Zahrady Čech
7. 11. 2022 23:50

Jo, ještě toto. Je to překlad z ušácké wiky:

Podle Sergeje Karakaeva, velitele strategických jaderných sil , bylo k listopadu 2019 v provozu „více než 150“ odpalovacích zařízení komplexu „ Yars “ (silo a mobilní). Pluky v Joškar – Ole , Teykově  Nižném Tagilu a Novosibirsku byly plně přezbrojeny TEL verzí „ Yars “ a přezbrojení Irkutských raketových pluků má být dokončeno do konce roku 2019. Podle Karakaeva obdrží RVSN „kolem 20. “ “ Yars “ komplexy za rok. 3 raketové pluky v Barnaulu zahájily bojovou službu v letech 2019-2020.

„Lídři“ nechodí na wiky?

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Jiří
8. 11. 2022 03:00

Jak se mohu dostat na Vámi uvedenou web stránku.
Kdy jseme se pokoušel ji otevří tak se objevila hláška:
Not FoundThe requested URL /index.php was not found on this server.
Additionally, a 404 Not Found error was encountered while trying to use an ErrorDocument to handle the request.

Milan ze Zahrady Čech
8. 11. 2022 13:03
Odpovědět  Jiří

Tak to netuším. Zkuste ji zamodřit, pak ji hodit nahoru, a kliknout na enter. Někdy jdou ty klacky pod nohy takto obejít.

Milan ze Zahrady Čech
8. 11. 2022 13:08

Je to divný, Naskočil mi tam jiný článek. Zkuste tento odkaz a pak si klikněte na článek s raketou.

https://www.fondsk.ru/rubrics/novosti.html

janle57
8. 11. 2022 10:45

Tak nevím,jestli při existenci takových zbraní na straně Ruska
a ještě něčeho dalšího mnohem ničivějšího,které by v mžiku vyhladilo
celý západní svět,se najde v říši zla Americe a jejich podržtašek
v NATO ještě někdo, s naprosto choromyslným mozkem,který se
odváží vyhrožovat Rusku preventivním jaderným úderem.

Veny232
8. 11. 2022 07:06

Ta poslední fotka by se mohla jmenovat „Boriš a jeho děvky“ kdepak má asi ruce 😀

sergej
8. 11. 2022 05:58
Ohodnotit příspěvek :
     

Tady mají systém mrtvých mozků. ZDROJE JSOU. Od vztyčení vysílacího stožáru čt orwell generačně postižených a možná už až geneticky
– soustruhát na 3 000%, všichni to říkají a to je taky sakra zbraň. 🙂

sergej
8. 11. 2022 06:00
Odpovědět  sergej

Sebedestručka, kam se hrabe greténismus.

Veny232
8. 11. 2022 06:59
Ohodnotit příspěvek :
     

Všechno dost zastaralé informace,předpoklady ze zastaralých informací. Dnes už jsou uplně nové zbraně a nové poznatky. Takový Avandgard když ponese hlavici z wolframu a zasáhne rychlostí mach 25 Yeloustone a hned na to druhej třetí a poslední s termonukleární hlavicí a je vymalováno…. k tomu poseidony na mořských tektonických zlomech, kolik že má? 50 mega jako Car bomba? Ta dokázala vyhubit 1% celkového života na Zemi, a to byla odpálená v neobydlené části Planety. 2-3 poseidony na tektonických zlomech, Kalifornie..atd, přes Ameriku se přežene pětikilometrová vlna od východního pobřeží k západnímu a je vymalováno. To zároveň vyřídí i většinu jaderných ponorek a lodí na celém světě,prostě žádná plechovka v nekrytém Oceánu to nevydrží. A ty které zbudou v chráněných mořích, v podstatě ani nezjistí co se stalo, pokud zároveň Rusové sundaj i satelity,což dnes není pro ně problém. Nikdo na světě dlouho nebude vědět,jestli to byla přírodní katastrofa, nebo co se stalo?! Během té doby by měli Rusové dost času dohledat a zničit zbytek. Tím chci jen nastínit, že s novými poznatky se scénáře boje mění.

José
8. 11. 2022 07:27
Odpovědět  Veny232

To, o čem mluvíte by zničilo i zbytek světa. Pokud by někdo odpálil Yellowstone, či dokázal vytvořit pětikilometrovou vlnu, zahubil by i sám sebe. Obávám se, že tak velká vlna by oběhla celou zeměkouli několikrát a výbuch supervulkánu jako Yelowstone, ale i některého jiného, třeba toho u Neapole by snížil teplotu na Zemi tak, že by zemřela většina populace. Viděl jsem v nějaké knize o jaderných zbraních pravděpodobné cíle dopadů jadrných zbraní a rozsah zamoření v USA, Evropě a Rusku. Západní Evropa by byla úplně v háji, USA z větší části a v Rusku by to odnesly jen velké aglomerace. Výhodu by nejspíš měl ten, kdo by dokázal zlikvidovat úderné síly protivníka dříve, než ten druhý.

Veny232
8. 11. 2022 11:03
Odpovědět  José

O tom my se můžem jen dohadovat. Ale oni mají superpočítače,které dokáží propočítat jak to udělat….dnes už nic není nemožné.

ZMann
8. 11. 2022 08:18
Odpovědět  Veny232

Přesně tak to je a k tomu ještě v záloze zbraně o kterých se nic neví. Apokalypsa by byla stoprocentní.

Ladik
8. 11. 2022 12:35
Odpovědět  ZMann

No a k čemu nám je svět, který ovládá hrstka parazitů. K čemu nám je svět, v němž je nám dovoleno existovat jen jako otroci?

Pavel K
8. 11. 2022 13:42
Odpovědět  Ladik

Kdo chce moc, nemívá pak obyčejně NIC!!

Gene
8. 11. 2022 13:56
Odpovědět  Pavel K

To povidej bankerum.

ZMann
8. 11. 2022 08:20

Jak to tak vypadá tak celý vámi milovaný demokratický západ půjde do prde.. dříve než celé Rusko.