Západ ještě netuší, do jaké propasti ukrajinským dobrodružstvím otevřel dveře!

Macron otevírá novou stránku historie evropského separatismu.

Vladimir Kornilov

Na konci minulého týdne došlo ve dvou evropských zemích k událostem, které na první pohled spolu nesouvisí:

1) francouzský prezident Macron ve svém projevu před shromážděním Korsiky v Ajacciu poprvé veřejně sоuhlasil s udělením autonomie ostrovu

2) ve španělském parlamentu lidová strana, která vyhrála nedávné volby, neuspěla při posledním pokusu sestavit novou vládu. 

Zdá se, že jsou to různé země, různé situace – a přesto mají obě události stejné důsledky – prudce posilují hnutí za nezávislost těch regionů Evropy, které se považují za „nezákonně okupované kolonie“.

Ohledně Korsiky je vše jasné. 

Slovo „autonomie“ bylo na ostrově, který po staletí bojoval za nezávislost na Francii, téměř zakázáno až do loňského roku. Tehdy tabu porušil ministr vnitra Gerald Darmanin, který urgentně dorazil na ostrov v souvislosti s nepokoji, které tam vypukly kvůli smrti ikony bojovníků za korsickou nezávislost Ivana Colonny, který byl zavražděn ve vězení. Tehdy jeden z klíčových ministrů Macrona vyslovil zakázané „slovo na písmeno A“ (jak psala francouzská média).

Nyní francouzský prezident veřejně oznámil záměr „vybudovat autonomii Korsiky v rámci Francouzské republiky“, což vyvolalo bouři nadšení mezi zastánci nezávislosti ostrova a stejně tak bouři rozhořčení mezi francouzskou opozicí. Zástupci Národního shromáždění označili projev Macrona za začátek „dekonstrukce francouzského národa“. A republikánští senátoři označili autonomii Korsiky za „skrytý způsob odtržení od Francie“.

Ať je to jakkoli, jakákoliv hra s autonomistickými a separatistickými náladami v Evropě dává impuls podobným hnutím v různých částech kontinentu, někdy i v těch nejneočekávanějších. 

Například na Macronův projev v Ajacciu okamžitě reagovala maďarská menšina v Rumunsku, která dlouhodobě bojuje za národní autonomii regionu Székely. Zástupci Demokratického svazu Maďarů v Rumunsku, kteří chválili Macronovo rozhodnutí o Korsice, řekli: “Přesně to chceme! Podobné ustanovení by mělo být zahrnuto do ústavy Rumunska.” Proces tedy okamžitě začal – nejen ve Francii.

Je zvláštní, že Macronovi příznivci, kteří ospravedlňují jeho iniciativu, odkazují na příklad Sardinie. Argumentují tím, že na tomto ostrově sousedícím s Korsikou, který dlouho bojuje za oddělení od Itálie, separatistické tendence údajně opadly poté, co mu byla udělena autonomie. 

Ale právě nedávno úřady Sardinie triumfálně přijaly vůdce katalánských separatistů Carlese Puigdemonta, který byl šest let nucen žít v exilu a stal se symbolem separatistických hnutí v Evropě.

A zde plynule přejdeme ke spojení mezi projevem Macrona na Korsice a hlasováním ve španělském parlamentu. 

V důsledku nedávných voleb ve španělském parlamentu nastala ojedinělá situace, kdy dvě možné koalice (pravice a levice) získaly přesně stejný počet mandátů – každá po 171. „Zlatý podíl“ sedmi hlasů je v rukou separatistické strany „Společně pro Katalánsko“ téhož uprchlíka Puigdemonta! 

A teď, když král pověří současného premiéra Pedro Sáncheze, jehož strana obsadila ve volbách druhé místo, aby sestavil vládu, bude nucen pokorně požádat vůdce katalánských separatistů o podporu. A Puigdemont se od začátku netají tím, že jeho hlavní podmínkou bude úplná amnestie pro organizátory referenda o nezávislosti Katalánska v roce 2017, včetně jeho samotného. A Sánchez má na výběr pouze ze dvou možností: podlehnout ultimátu separatistů nebo jít v listopadu do nových předčasných voleb.

Nikdo nepochybuje, že v případě triumfálního návratu Puigdemonta do Barcelony dostane již tak mocný katalánský separatismus nový impuls. A spolu s ním i další hnutí za nezávislost v regionech, které se považují za evropské kolonie. Například jako jeden z hlavních obhájců organizátorů katalánského referenda v roce 2017 vždy vystupovala Skotská národní strana, která sama hodlá v brzké době uspořádat druhé referendum o odtržení od Anglie.

Macron a Sánchez, kteří řeší a vycházejí ze svých domácích politických zájmů, otevírají novou stránku separatistického hnutí v různých regionech Evropy. 

Mnohým se zdálo, že bouřlivé události spojené s ozbrojeným bojem za nezávislost v Severním Irsku, Baskicku, Korsice a Katalánsku jsou minulostí. Vidíme však, že v tomto směru se nám před očima stále více objevují nové politické trendy. A politické zostření separatismu může vést k vážnějším následkům.

Například Londýn v poslední době vyjadřuje stále větší znepokojení nad prudkou aktivací “Nové irské republikánské armády”, která se více než jednou přihlásila k odpovědnosti za teroristické útoky v Severním Irsku a byla dokonce obviněna z pokusu o teroristický útok během návštěvy Joe Bidena Belfastu v tomto roce.

Navíc šílená politika Západu při vyzbrojování Ukrajiny otevírá pro mezinárodní teroristy takové příležitosti, o kterých se jejich předchůdcům ani nesnilo. 

Před několika týdny protiteroristická jednotka severoirské policie odhalila velký arzenál zbraní “Nové IRA” a přiznala, že tam byly také granáty dodané teroristům „z ukrajinské fronty“. 

A to je jen začátek. 

Vzhledem ke korupci na Ukrajině můžeme s jistotou předpokládat, že brzy u různých mafiánských, teroristických a separatistických skupin po celém světě se mohou objevit Stingery, Javeliny a dokonce i obrněná technika.  Evropa nebude výjimkou.

Západ zatím ještě netuší, do jaké propasti otevřel dveře, když se pustil do ukrajinského dobrodružství!

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/TuBgb

sdílet na