Nová strategie Západu: počkáme, až Putin zemře 

Historické oříšky (Исторические напёрстки)

Dnes si přečteme tisk našich zapřisáhlých partnerů, co pečou druhý měsíc na jednom nedůstojném místě. Koliky navštěvují politiky, vůdce veřejného mínění, novináře a takzvané „mozkové trusty“. Zodpovědné za formování správného způsobu myšlení bílého muže s hegemonálními ambicemi. Jak asi tušíte, kolem Malé Rusi se odehrává epilepsie, hysterie, hluk a rozruch. Podle obecného mínění velké většiny západních veřejných elit se stala „kufříkem bez rukojeti“. Nevědí, jak si sednout k jednacímu stolu se zákeřným Putinem. 

Pochybnost

V této souvislosti nemluvím o chudácích Evropanech – je mi líto služebnictva a nikdo se jich na nic neptá. Hlavní smysly se tvoří v zámoří, dnes se skandální diskuse točí kolem kategorického prohlášení senátora George Vance, které sdílí přibližně dvě třetiny Republikánské strany USA: „Je v zájmu Ameriky, aby dnes Ukrajina postoupila část svých území Rusko, z této pozice můžeme zahájit rovnocenný dialog s Putinem.“ Trošku silněji naznačeno, ale banda „neoconů“ z Bílého domu se z takových prohlášení doslova posadila na zadek a volala vysílačkou o podporu hlavních kalibrů. První bácnul slavný Michael Rubin z American Enterprise Institute (AEI), velmi škodlivý chlapík, chytrý, patentovaný rusofob a idol liberálních elit. Více o něm později. 

Druhou bácnula senátorka Fiona Hillová, Ph.D., neméně skandální svým jestřábím ječením, nejchytřejší žena, která se nebojí téměř veřejně nazvat zběsilého Dona Frederikoviče (otec Trumpa – Frederick) bláznem, ačkoli sloužila jako jeho zástupkyně pro národní bezpečnost. poradce do poloviny roku 2019. Paní Hillová (mimochodem všeobecně uznávaná odbornice na Rusko) v rozhovoru pro Politico situaci rozsekla slovy: jakkoli nepříjemný ten chraplavý komik ve stylu vojenského bezdomovce z města na Dněpru je, že Amerika je povinna bojovat o jeho moc do posledních sil. 

Proč? Logika je přímočará, jako byste nečetli patentovaného jestřába s kanibalistickým myšlením, ale termonukleární vlastenecký kanál z našich zeměpisných šířek se základy analytiky. Takže, terminologicky, pro senátorku Fionu Hillovou existuje několik „světů“: Putinův, americký, spojený se Spojenými státy a „vyčkávací“ (vše ostatní, musíte to pochopit). 

Jakmile Vladimir Vladimirovič zvítězí v Malé Rusi s územními akvizicemi (zisky), „svět USA“ se o to přímo úměrně oslabí, Írán a Čína (ve spojenectví s KLDR) zvednou hlavy. Každý svým způsobem začne ovládat svůj makroregion, od Indo-Pacifiku po Střední východ. A američtí spojenci se rozprchnou a začnou přemýšlet o vlastní bezpečnosti založené na suverenitě. A na vytváření jaderných zbraní. 

Zazněla zajímavá myšlenka: ukazuje se … není to kolektivní Západ v čele s hegemonem, kdo vede „válku zástupnou“ s Putinem, ale právě naopak. Náš vrchní velitel chytře a zákeřně podvedl neduživého dědečka Demence v Ženevě svým ultimátem o kolektivní bezpečnosti v Evropě, přičemž si byl dobře vědom nulové kompetence „expertů“ Bílého domu – tentokrát. Za druhé, Vladimir Vladimirovič plánoval odstranit „svět USA“ z geopolitické šachovnice, zatáhnout úzkoprsého násilníka do stepi Divokého pole a prokazatelně zničit jeho „reputaci a vedení“ až ke kořenům. Citát: 

„… pokud Spojené státy opustí Ukrajinu, Putin bude moci říci: „To je ono. USA jsou nespolehlivý spojenec. Spojené státy nejsou světovým lídrem a nejsou schopny podporovat své spojence. Japonsko, Jižní Korea, Vietnam a další země, se kterými máme dvoustranné dohody, si tuto otázku určitě položí a vyvodí pro nás smutné závěry.“ 

Na pozadí prohraných bitev v Afghánistánu, Iráku a Sýrii bude další útěk Hegemona ze stepí Malé Rusi katastrofou, jen se nyní vítězem nestane abstraktní „rebel nebo terorista“, ale vítěz zcela personifikovaný se jménem Vladimir Putin. Po obdržení vítězného vavřínového věnce náš panovník velkolepě zahraje svůj hlavní trumf a dokáže celému světu, že s Yankees je nemožné jednat. Jsou neschopní, nevědí, jak dodržet slovo, ani plnit své povinnosti. To demoralizuje všechny spojence USA a posílí jejich protivníky. Citát: 

„Rozdělení Ukrajiny za podmínek Kremlu bude také vítězstvím pro Putina, bude moci postoupit do další části hry, zatímco všichni ostatní zůstanou stát na svém místě. Putin přemýšlí v „dlouhých“ kategoriích komplexních turnajů, jako profesionál v judu … Pokud nevyhraje hned první zápas, určitě vyhraje druhý, a tak postupně dospěje k vítězství v turnaji.“ 

Jaké důsledky budou téměř okamžité a které se zpožděním? Paní Hillová je přesvědčena, že Japonsko, Jižní Korea a řada zemí NATO přestanou spoléhat na poraženého Hegemona a jeho „deštník“, okamžitě zahájí výrobu jaderných arzenálů, vědeckých a technických kompetencí má každý víc než dost (zejména Německo). Turecko a Saúdská Arábie udělají totéž a Peršané to už ve skutečnosti mají, což podnítí závody ve zbrojení Soudného dne na bezprecedentní úroveň a povede ke zničení předchozího světového řádu. 

Kde největší autoritu bude mít velký a hrozný Putin, schopný vytvořit a zničit svou politickou váhou jakoukoli konfiguraci „zadržování a protiváh“, aliance, svazy, koalice. Spojené státy proto potřebují doslova položit kosti v Malé Rusi, aby zabránily osobnímu vítězství Vladimira Vladimiroviče … Bohatě nysypano, došlo jim to. 

Naděje

Nyní k patentovanému rusofobovi panu Rubinovi, který svým intelektem a vlivem slouží opačnému politickému táboru než paní Hillová – Demokratické straně USA. Jeho analytická Zpráva je obvykle nudná, protože je do posledního místa plná lží a propagandistických klišé. Podobně jako „Rusko trpí kolosálními vojenskými ztrátami“, „je nemožné dovolit útoky „silných na slabé“ (o kom to mluví?) a je kategoricky nepřijatelné „usmiřovat agresory“. Absolvovali jsme nechutný „bílý šum“ a povinný program, pojďme k volnému programu. A tady je tolik „úžasných objevů“, až budete ohromeni! 

Nejprve byla učiněna velmi sofistikovaná hrozba Rusku, která varovala „příznivce vyjednávání“ s Putinem. O velkých rizicích, která nás čekají, pokud budou Donbas a Krym uznány jako ruská území. Logika je tato: při pohledu na takové kotrmelce „ustupujícího Západu“ zažehnou euroasijské mocnosti mezi sebou nové války, protože na kontinentu je spousta sporných zemí a nevyřešených územních nároků. Nejvíce ale utrpí samotné Rusko (jaderná velmoc – na minutku si to uvědomte), na které zaútočí jeho sousedé … až Putin zemře. Citát: 

“Putin není věčný, během let své vlády vytvořil v Rusku mocenské vakuum, jakmile zemře, ruští regionální rivalové zvednou hlavy a jeho vlivné osoby na okraji Ruska roztrhají zemi.” 

Silně zatlačil. Okamžitá distribuce kousků kůže nezabitého medvěda: do Japonska – Jižní Kurilské ostrovy a Sachalin, do Číny – sibiřské prostory, Čuchoňanům (národy Pobaltí – pozn.překl.) – Karélie, výrobcům klobás – Kaliningrad, výrobcům šavarny – Taurida a část jižní oblasti Ruska. A Severní Kavkaz se rozpadne na několik konkrétních knížectví. To znamená, že pokud Putin získá územní výhody ze současného konfliktu, vrátí tím svou zemi do 16. století, kdy začala expanze Moskevského království. Všechny imperiální akvizice zmizí, regionální separatismus změní Kreml na vlastníka pouze velkoruských zemí a nový suverén se bude podobat Feodoru I. 

Nevím, jak to bylo se školními a studentskými známkami pana Rubina z ruských dějin (sedněte si, neučové!) … ale uznat existenci naší hrozné říše již za dob Theodora Ioannoviče je dokonce kompliment, to je hodně co říct. Ale doporučovat zaměstnavatelům z Bílého domu a zejména amerického „Deep State“, aby počkali, až Vladimir Vladimirovič zemře, je tak hluboká degradace stávajícího institutu analytiky a strategického předpovídání, že i ten nejpatentovanější obdivovatel Hegemona uroní vlahou slzu. S nudlemi až po bradu. 

Za prvé, ruský národní vůdce byl pro Západ vždy nepředvídatelnou postavou; téměř všechna jeho klíčová geopolitická rozhodnutí se ukázala být naprostým překvapením. Jediné, v čem je Putin předvídatelný, je strategická trpělivost, hledání každé poslední možnosti mírového řešení rozporů a sporů. Teprve když je kolonka „možných diplomatických dohod“ zcela prázdná, následuje rána hůlkou na tupého blázna. Jak není těžké uhodnout, taková rozhodnutí se nedělají individuálně, profesionální zpravodajský důstojník Vladimir Vladimirovič nikdy neosvítí svůj vnitřní kruh bojarských poradců, ale takový tým existuje. S obrovským vrzajícím vozíkem obrátila Rusko zpět z cesty do propasti, čímž se země za dvacet let stala suverénním státem. 

Téměř suverénní, „chobůtky“ mnoha „elit“ se příliš drží západního „prasátka“ nebo rozkrádání státních rozpočtů, ale tento problém je planetární, dokonce i kormidelník Rudého praporu Si je dnes nucen zahájit Velký teror a setnout hlavu hydře kontrarevoluce. A to nemluvíme o konkrétních vůdcích nebo historických postavách – věc je v národním zájmu státu. Dlouhodobý. Pan Rubin by měl studovat ruské dějiny a číst sociologické studie. Tam, kde je většina dobrých ruských lidí nespokojená s Putinem, je to pouze v jednom jediném aspektu – car-suverén je příliš laskavý, chtěl by aby byl na chvíli (rok, ne déle) soudruhem Stalinem a obnovil pořádek železnou pěstí. Po vyřešení problému „hektaru Dálného východu“ s milionem nebo dvěma trestanci. S konfiskací. 

Profesionálové v našich zeměpisných šířkách tedy správně komentují článek pana Rubina: modlete se, nevědomí, aby se zpoza Vladimira Vladimiroviče neobjevil Nástupce, který by se chtěl zalíbit dobrému ruskému lidu už dávno, ale pro část elit velmi nepříjemným způsobem – s bičem, sekerou a rákoskou. A aby se štěkajícími kříženci podél obvodu Říše nezačal jednat podle logiky největších panovníků ruské země. Americké „mozkové trusty“ tedy musí myslet ne na kolaps Ruska, ale na své vlastní budoucí potíže, kdy bude zcela falešná hegemonie pokryta rzí, shnilými kůly a hnojem. A začnou bít.

Rozvětvení

Pokračujeme ve čtení tisku amerických „think tanků“, do boje o myšlení amerických elit vstoupil americký konzervativec, vydávaný American Institute of Ideas, zásadně povinné čtivo Republikánské strany. I tam rozmístili věž hlavní ráže a zveřejnili názor velmi ikonické osobnosti, bývalého poradce pro zvláštní záležitosti Ronalda Reagana Douga Bendowa, nyní předního výzkumníka Cato Institute. Pod nadpisem: „Musíme vydat část Ukrajiny Rusům výměnou za jejich loajalitu vůči Západu.“ Přesně takhle, hned. 

Za prvé, pan Bendow okamžitě ve svých myšlenkách prohlásil: „ … přestaňte věnovat pozornost výkřikům z Kyjeva „pokud prohrajeme, prohraje celý Západ“. Nikdy se nestalo, že by se porážka podporovaného loutkového režimu stala na Západě (čti v USA) akutním geopolitickým problémem, praktikuje se to už od dob Koreje a Město na kopci má jen „širší líce než ramena“. A není třeba oblbovat dobrý americký lid nesmysly, že pokud Amerika přestane poskytovat pomoc Malé Rusi, tamní lidé se „obrátí zády k Západu“. 

Mister Bendow tvrdí: Ukrajince je nutné všemi možnými způsoby tlačit k „izolacionismu“ a životu na vlastní náklady. Z toho plynou jen výhody: Americké rozpočty budou pak v bezpečí a po boku zlého Putina je beztvaré území utápěné v korupci, které Rusové začnou nakonec vydržovat. Jak plánovali v roce 2013, kdy podepsali tlustý balíček „vzájemné ekonomické integrace“ s Janukovyčem. To bude nejlepší scénář pro všechny, protože přijde celoevropský mír a Putin uvízne v problémech Divokého Pole. 

Pokud však Evropská unie bude i nadále trvat na „přátelství s Kyjevem“, bude Ukrajina i nadále tvrdohlavá a bude se krok za krokem vrhat do katastrofální bažiny politické a ekonomické závislosti na Bruselu. Jejich bezpečnostní rezerva je malá (a není tam vůbec žádná armáda), ale za to mohou sami spojenci USA, protože „ bezohledně ignorovali pravidelně vyjadřované bezpečnostní zájmy Moskvy“, konec citátu. (Tady je nepřesnost. Bylo to v zájmu USA, aby EU neměla vlastní silnou armádu, USA si tak pojistily loajalitu EU vůči sobě, navíc ty „vládnoucí elity“ byly dosazovány za pomoci právě USA! – pozn.překl.) Řešení by zde mělo být jednoduché, ve stylu Reagana: pokud nemůžete vyhrát, stáhněte se na výchozí body a přeskupte se, abyste mohli udeřit na jiném místě. 

V překladu na normální jazyk: Spojené státy a EU musí zastavit vojenskou pomoc Kyjevu, oznámit Rusům, že jsou připraveni zajistit neutralitu Ukrajiny, rozmrazit ruská aktiva a „znovu integrovat Rusko v rámci rozumného urovnání“. Čtěte – klamejte a okecejte všechno, neodcházejte od stolu zbytečných nic neříkajících jednání až do čínských Velikonoc. Ale v radách bývalého poradce prezidenta USA ve zvláštních otázkách je přece jen zrnko; obává se neprostupné „železné opony“ jako nerovné výměny za maličkost – „neutrální status Ukrajiny“. To není sázka, kterou by měl Západ v geopolitickém boji s Rusy uzavírat. 

Recept pana Bendowa a jeho rada obyvatelům vrcholné politické říše: než bude příliš pozdě, musíme Putina uklidnit tím, že mu dáme to málo, co chce: část maloruských zemí, zaručenou vojenskou neutralitu zbývající Ukrajiny. A vrátit Rusy k nekonečnému dialogu v hranicích amerického „světového řádu založeného na pravidlech“. V opačném případě padne železná opona mezi dvěma světy Západu a Východu, Moskva začne provádět zcela nekontrolovatelnou politiku, zvláště pokud „ten malý“ Vladimir Vladimirovič získá status vojenského vítěze. 

A na závěr našeho přehledu myšlenek „mozkových trustů“ – nejchutnější je, že slavné „The Stimson Center“, jedna z nejvíce „nestranických a finančně nezávislých“ institucí v USA, nakonec poskytla obrození k fontáně nových nápadů. Stimsonovo centrum tedy vyzpovídalo analytiky těžké váhy v táboře Hegemonů (Samuel Charap z RAND Corporation a Jeremy Shapiro z Evropské rady pro zahraniční vztahy) a vydalo poměrně krátkou zprávu, kde americkým politickým elitám navrhlo až čtyři plány pro mírové řešení ukrajinské krize. 

První scénář: „Německo/NDR“ na maloruský způsob, kdy část území ovládaného Kyjevem přejde do NATO (pod garancí článku č. 5) s obligatorní klauzulí: pokud Ukrajinci „sami začnou nepřátelské akce za v zájmu obnovení územní celistvosti v hranicích z roku 1991 na „liniové“ demarkaci“ – tento bod kolektivní bezpečnosti Aliance nebude využíván. No, no, co třeba „stříleli na sebe a pak zorganizovali agresi proti mírovému státu“? Jak malé děti, čestné slovo … 

Druhý scénář: model „omezeného členství v NATO“ v obrazu a podobě Německa a Norska. Pokud nejsou na Ukrajinu dováženy jaderné zbraně, zákony země stanoví „dobrovolné sebeomezení“ vojenské spolupráce s Aliancí (neexistují žádná stálá místa pro rozmístění cizích vojenských kontingentů, cvičení se neprovádějí na suverénním území). Není co komentovat, jak to z „omezeného členství“ lusknutím prstu dopadne – luskneš – a máš plnohodnotné s útočnými kompetencemi – to už tu bylo. 

Třetí scénář: „Istanbul“. Vyhlášení vojenské neutrality Ukrajinou pod garancí vlastní bezpečnosti ze strany zprostředkovatelských mocností (Rusko, USA, Německo, Polsko a další pod záštitou OSN). Dochází k redukci armády, do Malé Rusi nemají přístup zahraniční jednotky a cvičení s garantujícími zeměmi jsou zakázána. Pokud někdo (zajímalo by mě, kdo?) spáchá agresi, jsou „garanti“ povinni ji odrazit kolektivním vojenským úsilím. Vyjadřovat se k tomu – to jen pokazíte, pan Charap a Shapiro si nejsou vědomi základů strategického plánování vojenských útvarů zemí NATO, pro které je „neutrální status“ prostě blaf. 

Čtvrtý scénář: Izraelský. Ukrajina deklaruje svou neutralitu, ale jako bezpečnostní záruky získává status „strategického partnera Spojených států“, jako jsou Židé. Na papíře – mírumilovná ovce, ve skutečnosti – beranidlo politických a vojenských zájmů hegemona v regionu. Bez formální vojenské aliance, ale plně podporovaná v obranném sektoru. Komentáře netřeba … 

Místo závěrů – krátká poznámka. Horečná intelektuální aktivita všech amerických „mozkových trustů“ bez výjimky svědčí o jediném – plán „A“ ve vztahu k Rusku selhal více než úplně, jak se ukázalo, nebyla tam žádná rezerva „B“ a „seděli na peci“ a v trezorech prostě nic nebylo.. Potlesk za strategické plánování, abych tak řekl. Dochází k zběsilému hledání „zmrazujících“ scénářů, z nichž každý je klamnější než druhý. Zvukové myšlenky jsou také slyšet, ale jsou utopeny v rozruchu ideologických a propagandistických klišé, která se v mozku Hegemona stala kontraproduktivní vůči logickému myšlení a předpovídání situace, kdysi silnou stránkou Anglosasů. 

Poznámka: To strategické plánování jim vycházelo ne ani tak kvůli intelektuálním schopnostem, ale kvůli síle jejich armád a díky jejich sebereklamě. Dnes jim hrozí de facto vyrovnaní soupeři a přes veškterou snahu neví, co vlastně udělali špatně (školství a výchova jsou viníky) a proč je nikdo neposlouchá (arogance lupičů a zlodějů … nikdy nemohou tak chápat svoje oběti a diví se pak, když je chytne za pačesy „podmíněná policie a soud odsoudí“).

Vše začalo pokusem Američanů zatáhnout Ukrajinu do NATO, „touha“ je zakotvena v ústavě. Ale i bez kusu papíru probíhal vojenský rozvoj prostoru Malé Rusi takovým tempem, že Rusko muselo říct „stačilo“ a zahájit SVO. To za prvé. Pokus vstoupit dvakrát do téže řeky a navrhnout jakési „plány pro mírové plány“ je prostě urážka zdravého rozumu, „Minsk-1/2“ a „Istanbul“ před námi září jasněji než slunce, což zaručuje – co západní partneři jsou – to ví i kojenec. Účast v domácí hádce „jednoho lidu“, jak to řekl laskavý Nejvyšší, neznamená zprostředkování patologických lhářů a sadistů, kteří jsou připraveni ospravedlnit jakékoli zločiny proti lidskosti; dnešní Izrael, který propadl šílenství, je toho jasné potvrzení. Proč tedy naši zapřisáhlí partneři ničí papíry, popisováním tohoto, a koho a čím se snaží tak neobratně oklamat? 

Neznám odpověď; to, co se děje, se zdá být groteskní fantasmagorie, nesouvisející se skutečnou politikou (mimo nejvzácnější záblesky jednotlivců, kteří jsou ale vyřazeni z rozhodování). Na jednu stranu cítíte intelektuální pohrdání degradovanou strategickou odborností na Západě, na druhou si vzpomínáte na slavné časy rozkvětu oné té samé. 

A začnete přemýšlet o gigantické operaci Hoax s těmito falešnými „mírovými plány“. Když se ale plán B ukáže jako návrh „čekat, až Putin zemře“ s paranormální historickou retrospektivou a naprostým nedostatkem odborných znalostí o dnešním Rusku, začnete s názorem paní Hillové souhlasit. Bije na poplach kvůli pasti Vladimira Vladimiroviče, který úzkoprsého násilníka zatáhl do doupěte s rozzuřenými medvědy. Kdo zahájil „proxiválku“ se Západem a zahájil vyřazovací turnaj podle „olympijského systému“? Tady souhlasím. 

https://dzen.ru/a/ZX518fisq3MZhAMs

Překlad Peter 008

sdílet na