Jan Campbell: Po návštěvě u jezera
Neuplyne den ani hodina, aby jeden se nepřestal divit, co vše se může stát, co se děje a bude ještě dít v blízkém a dalekém sousedství české kotliny, píše v komentáři Jan Campbell.
Proto dostávám dotazy a nemohu pokračovat v odchodu z českého veřejného prostoru do domácího vězení podobně, jako odešli v Minsku Protasevič a Sapiehová. Ty prosím o omluvu v případě, že jsem nenapsal správně jejich jména. Jejich propuštění do domácího vězení ztělesňuje nejhorší obavy EU, české vlády a Tichanovské podobně jako návštěva tornáda na jihu Moravy. To, společně s covid-19 a jeho soukmenovci radí názorněji než vlády, že máme sedět doma, vážit si domova a spořit na horší časy. Ty se přibližují rychle, protože žádný plán neviditelné ruky trhu, moci a mocné a mocně zkorumpované vědy v poslední době nevychází. Proto každá koruna a každá ruka se hodí…
Proto by se nejenom britské námořnictvo mělo lépe držet dál od ruského Krymu a zastavit provokace v Černém moři. V opačném případě se britským a NATO námořníkům a jejich kapitánům může stát, že se stanou potravou pro ryby a jejich torpédoborce zájmem potápěčů.
Samozřejmě, je mi líto nejenom britských námořníků, slouhů HM a vojenských velitelů a politiků-dobrodruhů všech národností a druhu. To ale nemění nic na skutečnosti, že i při provokování na moři je nejúčinnější obranou použití ručních palných zbraní. Ty jsou k dispozici na palubě jakéhokoli vojenského plavidla. Psychologický účinek střelby na posádku lodi vetřelce je kolosální, mnohem silnější, než vydávat varování po rádiu a telefonu a doprovázet je shozením několika bomb k ukázání cesty k opuštění hraničního pásma.
Přestože bomb a raket je všude příliš mnoho, podobně jako varování, palba z kulometu velkého kalibru by dokázala přesvědčivě připravenost pohraniční služby použít smrtící zbraně v případě odmítnutí uposlechnout. Lidé, včetně vycvičených žoldnéřů pochopí, že když na ně již střílejí, tak to není legrace. Varování s varovnou palbou může i dobře placený žoldnéř zpochybnit, zda na něj budou opravdu střílet. Z mého pohledu na věc, proto střelba z kulometu na Defender by ho nepotopila, rozbila možná nějaké to okno, poškodila plech a poslala posádku torpédoborce na několik minut do domácího vězení. Málokdo z nás chce se dívat na svět shora a zdaleka.
Tak nějak to asi dělají posádky UFO. Zpráva Pentagonu o neidentifikovaných vzdušných jevech – populárně známých jako UFO – vyvolává více otázek, než dává odpovědí, i když prý neexistují žádné náznaky existence mimozemšťanů. Šéf agentury, která takové jevy zkoumala, je přesto přesvědčen, že viděl technologii budoucnosti v práci.
Vřele doporučuji seznámit se s předběžnou – veřejně dostupnou zprávou ze včerejšího dne (25. června 2021) Úřadu ředitele národní zpravodajské služby (ODNI). Jedná se o reakci na ustanovení Senátní zprávy 116-233, doprovázející zákon o povolení zpravodajských služeb (IAA), že DNI po konzultaci s Ministrem obrany (SECDEF) předloží zpravodajské vyhodnocení ohrožení neidentifikovanými leteckými jevy (UAP) včetně pokroku, kterého v porozumění této hrozbě dosáhla pracovní skupina ministerstva obrany pro neidentifikované vzdušné jevy (UAPTF).
Identifikovatelné jevy s identifikovanou technologií budoucnosti za to hlásí Brusel: Velké státy Evropské unie, SRN a Francie umožnily státům trpaslíkům, především pobaltským vnucovat svým chlebodárcům protiruskou politiku, sankce a strach z blízkého setkání s prezidentem Putinem a jeho pohledu do očí a duše.
Deset geopolitických trpaslíků zablokovalo iniciativu na summit s Moskvou a diktují dnes EK agendu v oblasti vztahů s Kremlem.
Podobně je tomu s českými politickými trpaslíky. Ti se snaží prosadit omluvu a finanční kompenzaci RF, aby mohlo dojít k jednání o zlepšení vztahu ČR a RF. Udivující směs naivity, neprofesionality, hlouposti a arogance bude proto i nadále růst ve stínu slunce, covid-19 a voleb přede dveřmi.
Připomínám proto bez propagandistického úmyslu, že držet Paříž, Řím a Berlín rukojmími na pozicích Tallinnu, Bukurešti, Prahy nebo Vilniusu bude krátkodobé, s o to větším trestem. Ten přinesou výsledky bilaterálních jednání SRN, Francie a Itálie s Ruskou federací, ignorování vstřícnosti prezidenta Putina, srozumitelně formulované v příspěvku Vstřícnost podle Vladimira Putina (Zbyněk Petráček, 24. června 2021, LN) a konec pokusu realizovat úkol formulovaný představiteli EU: návrhy na podporu ruské občanské společnosti a vypracovat koncepci nových sankcí za škodlivé aktivity Moskvy.
Úkol má řešit veterán a vedoucí evropské diplomacie Josep Borrell. Na dobu a způsob vykonání trestu nebude on ani my mít vliv. Hezky česky podobné situace v minulosti formuloval jeden český expremiér – es kommt die Zeit.
Ano, die Zeit kommt, čas změn přichází i pro ruský triumvirát: ministerstvo financí, centrální banku a spořitelnu. Siluanov vydává dluhy, Nabiullina tiskne peníze a Gref hromadí státní dluhopisy a získává zaručený příjem. Toto je velmi výnosné schéma pro ty, kdo se na tom podílejí.
A bude ještě výnosnější po nedávném zavedení vlastního ruského platebního systému. Ten se v tomto týdnu bez českého mediálního doprovodu oddělil od západního Swift.
Swift, tj. rychle Kreml bude moci konat a nabízet překvapení doma i v zahraničí. V Kremlu totiž vědí, že situace se stává každý den méně bezpečnou. To dovoluje například zrušení rozpočtového směru tak, aby hotovost a zisk šly na rozvoj země a do udržení bojeschopnosti, protože nikdo neví, kdy přijde konec boje a zda bude se slzami pro přeživší nebo bez nich pro všechny.
Čas změn přichází i pro běloruského prezidenta Lukašenka. Protože zvládl Bruselem a Washingtonem plánovanou revoluci požehnanou Vatikánem dnes ví bez boží pomoci, že vlk s červenou čepičkou je lepší než prolhaný britský ministr typu Matthew Hancock (1978) nebo jakýkoliv evropský. Dnes Lukašenko ví, že pro jeho zemi je mnohem lepší akceptovat integraci s Ruskou federací, než se stát samostatným státem sám od sebe.
Takovým státem a vzorem je Ukrajina. Té a její samostatnosti není opravdu co závidět při představě, že čelí předem prohrané bitvě s ČLR ve věci nezákonného znárodnění společnosti Sič s povinností vrátit několik miliard USD, ukončení dodávek vakcíny proti covid-19 a neochotě dobrovolně vzdát se snu o členství v NATO. Proto o něm byla s pravděpodobností hraničící s jistotou krátká zmínka během návštěvy prezidentů USA a RF u Ženevského jezera 16. června 2021.
O čem všem na břehu jezera se mluvilo, nevím. Pokud jsem dobře viděl obrázky a cítil bez vlivu covid-19, tak politický svět byl zvědavý a těšil se na akci, přestože nikdo opravdu nevěděl proč. Existovalo mnoho verzí, ale všechny odporovaly realitě. Proč? Protože loutkovodiči prezidenta Bidena nemají v úmyslu ruskému prezidentovi a ruské vládě dělat žádné ústupky. A pokud ano, pak pouze tam, kde mají nulový zájem, nebo kde chtějí a mají možnost podvádět.
Již proto nikdo z nás obyčejných občanů nezjistí, co se ve vile na břehu jezera odehrálo, proč se vůbec prezidenti sešli a zda nešlo dokonce pouze o pokus dostat prezidenta Putina do situace, ve které bude možné prověřit, zda se bojí nebo ne. Co tím mám na mysli?
Nelze totiž vyloučit, že američtí loutkovodiči zpočátku nepočítali s přijetím nabídky v Moskvě, poté s rozhodnutím setkat se ve Švýcarsku, které je sice bezpečnější než mnohé státy Evropy, ale stejně pod kontrolou amerických speciálních služeb a v neposlední řadě možná nepočítali ani s tím, že by vyhlášený světový nepřítel číslo jedna opustil své medvědí doupě v Rusku jako originál a nocoval mimo své doupě.
Jan Campbell – 100 let – Ve vlastní věci
Ruská strana musela vzít na zřetel takové kategorie jako je (po)msta včetně zabití prezidenta pomocí tajných služeb, nejnovějších metod a technologií, potenciální informační kampaň po odmítnutí americké nabídky proti prezidentovi v předvolební a krizové době a v neposlední řadě i neprokazatelné tvrzení, že když se někdo bojí, musí být důvod, proč se bát.
Putin to vyřešil příkladně a jednoduše: přiletěl těsně před zahájením setkání, prokázal důvěru Švýcarům tím, že pil minerálku z lahve se švýcarským obalem, oproti Bidenovi, který pil z kelímku a svoji (americkou) vodu z plastové láhve.
Putin provedl jako první tiskovou konferenci v přítomnosti všech akreditovaných novinářů. Na ní řekl své a odletěl jako první do svého doupě. Nechal amerického prezidenta říkat, co je mu dovoleno nebo co je schopen říct v nepřítomnosti konkurenta a pouze svým novinářům. Ti museli odevzdat své otázky předem. Nikdo neví, zda toto aranžmá představovalo výsledek strachu Bidena ze společné konference, jak to někteří komentátoři interpretovali, nebo požadavek Putina.
Možnost msty, včetně atentátu na prezidenta Putina a tím předčasné změny vlády v Ruské federaci byla v rámci struktury realizovaného programu minimální, riziko kontrolovatelné a tím i řiditelné. Výhercem jednání bez ohledu na to, o čem prezidenti jednali a na čem se dohodli, je Putin.
S ohledem na nenávist Západu k Putinovi, srovnání historie vražd a atentátů organizovaných Západem a Ruskem a neodvolatelně krátící se čas k dosažení bodu nenávratu v boji hodnot a o nový světový řád nelze vyloučit přijatou nabídku USA, a následnou nabídku evropských loutek vedených USA a představených párem Macron a Merkel k jednání s Putinem jako jeden z pokusů vytvořit situaci dovolující odstranit nenáviděného protivníka za každou cenu.
Z tohoto pohledu na věc, evropští geopolitičtí trpaslíci, kteří zabránili přijetí rozhodnutí o summitu EU s Putinem, nechtěně zachránili EU, diplomacii a protokol, prodloužili nám život, dali nedisciplinovaným spoluobčanům možnost návštěvy jezer a moří a diplomatům možnost a čas k hledání odpovědi a reakce na předem zmíněnou Vstřícnost podle Vladimira Putina.
První zprávy
https://bit.ly/2U89VJL