Historie globálních kolaterálních účtů, celosvětové zlato a mise Neila Keenana

Historie globálních zajišťovacích účtů je rozsáhlá a složitá a sahá přibližně 250 let zpátky. Pro účely tohoto stručného přehledu se zaměříme na dva klíčové prvky, které jsou nyní hlavními tématy příběhů po celém světě: dluh a zlato.

     Současnou globální kontrolu západní bankovní oligarchie lze vysledovat až k dominanci rodiny Rothschildů v mezinárodním bankovnictví na počátku 19. století. Dlouhodobá strategie elitních bankovních a královských rodů byla jednoduchá: získat kontrolu nad celosvětovou nabídkou zlata, aby si udržely moc prostřednictvím kontroly nad světovou měnou a jejím základním zajištěním. Zlato a dluh – to je podstata tohoto příběhu.

Odkud zlato pochází a komu patří

     Po dva tisíce let proudilo zlato celého světa na východ do Číny po Hedvábné stezce, od Římské říše přes Byzantskou říši až po Španělsko, výměnou za hedvábí, koření a poklady Východu. Když se evropští bankéři rozhodli získat kontrolu nad světovým finančním systémem,  kontrola nad tímto zlatem se stala nezbytnou.

Kdo a proč vytvořil globální zajišťovací účty?

     Operace Zlatá lilie je dobře zdokumentovaný příběh japonských týmů pro sběr zlata, které pronikly do klíčových zemí držících zlato v dostatečném předstihu před vojenskými invazemi do Číny a dalších zemí s jasným záměrem zmocnit se statisíců tun zlata, které se nahromadilo v Asii (především v Číně).

     Nacistický systém shromažďování zlata je dobře známý, ale Japonci s vědomím a ve spolupráci s některými evropskými bankovními zájmy nashromáždili daleko větší zásoby.

Kde je zlato a jak se tam dostalo?

     „Oficiální“ celkový objem zlata, který se údajně nachází nad zemí od doby, kdy lidstvo začalo tento drahý kov těžit, činí přibližně 160 000 tun.

     Důkazy nyní ukazují, že přesnější číslo značně přesahuje dva miliony metrických tun. Během druhé světové války Japonci vykopali tunely a bunkry po celé jihovýchodní Asii, aby zlato uskladnili – především v Indonésii, Thajsku a na Filipínách.

     Po válce bylo zlato objeveno Spojenci a začleněno do systému, který před válkou vytvořili evropští centrální bankéři právě za tímto účelem.

     Přesná výše majetku na mimobilančních účtech není známa, ale uvádí se, že jde o tisíce bilionů dolarů ve zlatě, platině a drahokamech a dále o blíže neurčené množství v bankovkách Federálního rezervního systému a dalších měnách.

Jak se státy dohodly, že účty budou použity na humanitární programy?

     Na konferenci v Bretton Woods v roce 1944, kde se brzy vítězní spojenci sešli, aby vytvořili nový globální finanční systém, vznikl Mezinárodní měnový fond.

     Koncem čtyřicátých let byl indonéský prezident Sukarno jmenován měnovým kontrolorem jménem vkladatelů, aby sledoval a implementoval globální účty pro účely přestavby.

Jak bankovní elita zneužila účty?

     Centrální bankovní rodiny již vytvořily základní struktury, aby se tohoto bohatství zmocnily a kontrolovaly ho: Banku pro mezinárodní platby, Mezinárodní měnový fond, Radu pro zahraniční vztahy a Organizaci spojených národů, které byly financovány elitními bankovními osobnostmi, včetně Rockefellerů a Warburgů.

     Dohody o využití těchto fondů pro rozvoj byly zanedbány a bankovní elita je začala využívat pro své vlastní účely a blokovala vkladatelům přístup k nim.

     Indonéský prezident Sukarno byl jmenován „M1“ neboli měnovým kontrolorem účtů (protože velká část aktiv je uložena ve skrytých bunkrech v Indonésii), ale byl zbaven moci poté, co uzavřel dohodu s Johnem F. Kennedym o použití fondů na podporu nových amerických dolarů, což byl přímý krok proti moci centrálních bankéřů.

    Kennedyho vražda zabránila úspěchu tohoto kroku.

     Centrální bankéři zavedli systém, který umožňuje Federálnímu rezervnímu systému blokovat používání účtů komukoli jinému než bankovním elitám, a tím brání skutečným vlastníkům – vkladatelům – využívat aktiva na humanitární programy, jak bylo původně zamýšleno.

Kdo je Neil Keenan a jaký je jeho vztah ke globálním účtům?

     Objevení Neila Keenana na špici těchto událostí lze vysledovat až ke krádeži 144,5 miliardy dolarů v bankovkách Federálního rezervního systému, které v roce 2009 ukradl vatikánský finančník Daniele dal Bosco a které panu Keenanovi svěřila Dračí rodina, skupina starobylých bohatých klanů v Asii, jež jsou legitimními vlastníky obrovského množství zlata na neevidovaných globálních účtech.

     Dračí rodina se po desetiletí pokoušela využít účty k jejich původně zamýšlenému účelu a vyhledala Keenanovu pomoc kvůli jeho pověsti mezinárodního podnikatele s dobrými kontakty a tvrdým přístupem.

     Příběh o této krádeži a o tom, že pan Keenan podal žalobu v hodnotě bilionu dolarů na elitní osobnosti a instituce (včetně OSN, Světového ekonomického fóra, Světové banky, italské vlády, italské finanční policie, Silvia Berlusconiho a dalších), poprvé odhalil Benjamin Fulford, bývalý finanční redaktor časopisu Forbes pro Asii, který odcestoval do Itálie, aby provedl počáteční vyšetřování, kde byl spáchán pokus o jeho zabití.

     Příběhu se poté ujal autor bestsellerů David Wilcock (kterému bylo poté rovněž vyhrožováno smrtí) a potvrdil jej ve svém investigativním článku na svém vlivném blogu. 110stránkovou žalobu, která byla nejprve podána u newyorského federálního soudu, si můžete prohlédnout na tomto odkazu.

     Kromě žaloby (kterou následně stáhl, aby ji mohl znovu podat v účinnější jurisdikci) podal Keenan jménem Dračí rodiny také příkaz k zastavení a zdržení se jednání proti všem členům mocenské Cabal struktury, v němž je upozornil, že zpronevěřují globální účty a že budou stíháni za další podvody.

     V tomto příkazu k zastavení činnosti jsou jmenováni George Herbert Walker Bush, George W. Bush, královna Alžběta II, Organizace spojených národů, Ban Ki Moon, David Rockefeller, Hillary Clintonová a řada dalších světových osobností a organizací, které patří do vnitřního Cabal kruhu.

     Dluhopisy, které byly panu Keenanovi ukradeny, byly bankovky Federálního rezervního systému, které byly Dračí rodině poskytnuty jako platba za zlato uložené na účtech – bankovky, jejichž využití Federální rezervní systém neustále blokoval. Žaloba pana Keenana představuje první impozantní pokus o zmaření této krádeže.

     Jak se dalo očekávat, jeho život je ohrožen. Dosud přežil čtyři pokusy o atentát a nyní má zajištěnou ochranu od mnoha spojenců po celém světě. Pan Keenan je v současné době v Indonésii, kde dokončuje dohody s indonéskými staršími a čínskými úředníky, kteří si činí lineární nárok na většinu majetku v účtech.

     Pan Keenan má k dispozici klíčové dokumenty, například originál dohody  „Green Hilton Memorial Agreement“ mezi Kennedym a Sukarnem a „Černou knihu“, tajné záznamy o účtech. Lze poskytnout i řadu dalších důkazů. Kromě účasti pana Keenana mohou být v rámci výslechu přizváni i další klíčoví aktéři, včetně Indonésanů zapojených do opatrování aktiv, vlivných asijských finančních úředníků a dalších.

     Zde je několik fotografií z Modré knihy, která uvádí pokrevní linie těchto kabalistických rodin, jejich vývoj a dnešní stav. Tohle jsou ti, proti kterým bojujeme: lidé z Modré knihy, kteří nezákonně ovládají majetek na mimobilančních účtech. Jsou to elitáři, kteří ovládají veškerý průmysl západního světa a na něž se všechny body napojují.

Jsou to lidé, kteří obdrželi NAŠI finanční pomoc, NAŠE peníze!

     Zde je pár fotografií Černé knihy, jejíž záznamy jsou všechny psány ručně. V této knize je historie globálních mimobilančních účtů na černé obrazovce. Toto je Kniha, která odhaluje kabalu. Teď už chápete, proč je tato kniha k nezaplacení.

(pozn. překladatele: odkazy na Černou a Modrou knihu již nejsou v tuto chvíli dostupné)

Zdroj: www.neilkeenan.com, https://bezpressu.news

sdílet na