Sudetomaďarské karlovarské požadavky předané Matovičovi!
Je mým nezvratným přesvědčením, že rozdělení Československa bylo velkou chybou. Na kterou dříve či později oba naše národy doplatí.
Nicméně stejně tak vím, že jiné řešení nepřicházelo v úvahu neboť většinová část slovenské politické reprezentace už cestou osamostatnění vykročila a nehodlala se na ní zastavit.
Nechci, aby slovenští čtenáři Kosy získali dojem, že je nějak chci školit, hanět jejich stát a to, co za skoro 30 let od jeho vzniku dokázali.
Vůbec ne. Už mnohokrát na Kose i při mých relacích na Slobodném vysielači ode mne zaznělo, že Slováci od vzniku obou samostatných států dokázali daleko více než my v ČR, ačkoli naše startovací pozice byla výrazně snazší. A také, že mne velmi příjemně svým výkonem překvapili, ba zaskočili. A opakuji to dneska znovu!
Přesto trvám na svém – rozpad Československa byla, je a bude chyba. Uplynulé ještě ne tři celé dekády totiž tak nějak probíhaly v komorním prostředí. Nikoli vnitropolitickém, leč zahraničněpolitickém.
Předválečná Republika československá také fungovala v podstatě skvěle, dokud se nad světovou politickou scénou nezačala stahovat mračna. Mračna německého revanše za prohru v I. ww a německého supernacionalismu. Který se přetavil do kruté expanze ve všech azimutech. A prvním soustem se stalo právě Československo.
Ti , co mají obavy z nějaké nudné historické, či historizující exkurze nechť zůstanou v klidu. Nic takového v zásadě, s jednou jedinou výjimkou, na níž je ovšem dnešní text vystavěn, nechystám.
Dovolím si totiž tvrdit, že vnitřní věci si oba naše státy jakž takž uhlídají. I přes všechny Klause, Kalousky, Zemany, Babiše, respektive Mečiary, Dzurindy Ficy nebo Matoviče. Za bačování těhle narcisů sice platíme krvavou daň, ale v konci to ustojíme.
Co ale ustát neumíme, jak nás ne tak dávná zkušenost učí, je vnitřní rozkol – nacionalistická iredenta.
Viz právě dění roku 90-92. Například. Viz Jugoslávie, viz Ukrajina, atd. atd.
Zkrátka, jakmile někdo někde vytáhne nacionalistickou flétničku a začne na ní hrát čím dál emotivnější melodie…. je velká šance, že stát končí nebo k tomu má velmi blízko.
A nyní onen slíbený nutný historický exkurz. Nebude dlouhý. Vedle bitvy na Moravském poli a na Bílé hoře je neuralgickým bodem českého národa rok 38 s Mnichovskou dohodou, která nakonec vyústila do 15.3.1939 a vzniku Protektorátu.
Svou zásadní roli tam sehráli Sudetští Němci se svými běsnými požadavky typu Ein Volk, ein Reich, ein Führer!
Které nakonec přetavili do tzv. Karlovarských požadavků. A nyní krátká, ale klíčová supernuda- ty Karlovarské požadavky. Pro připomenutí. a proto že.. , ale o tom až za chvilku:
Karlovarský program SdP = Karlsbader Programm der SdP
Jako utiskovaní se budeme cítit potud, pokud my Němci nebudeme smět dělat totéž co Češi.
Všechno, co je dovoleno Čechům, musí být dovoleno také nám. Jedním slovem: Chceme pouze žít jako svobodní mezi svobodnými.
Pokud má v československém státě dojít ke klidnému vývoji, potom je třeba kromě již naznačeného provést v rámci budoucího státního a právního řádu trojí revizi – revizi historického mýtu, revizi pojetí slovanské bašty a revizi zahraničně politického postavení:
– Obnovu plné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem.
– Uznání německé národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
– Uznání nedotknutelnosti německého sídelního území.
– Vybudování samosprávy v německém sídelním území ve všech oblastech veřejného života, pokud jed o zájmy a záležitosti německé národní skupiny.
– Vytvoření zákonných ochranných opatření pro ty státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené sídelní území svého národa.
– Náprava veškerého bezpráví a nahrazení všech škod, které sudetským Němcům v důsledku tohoto bezpráví vznikly.
– Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí úředníci a veřejní zaměstnanci.
– Plná svoboda přiznání se k německému národu a německému světovému názoru.
Takže nyní je vše připraveno k tomu, abych ozřejmil, proč jsem tuhle děsivou minulost vytáhl právě nyní na světlo!
Jeden ze Slovenských kosířů mi totiž v týdnu poslal link na článek v bratislavské Pravdě.
Něco, z čeho okamžitě mrazí!
Ostatně – posuďte sami.
SMK chce od Matoviča v podstate autonómiu
Otisknu z něj jen jádro. Zbytek si zájemci jistě vylustrují sami.
Strana maďarskej komunity (SMK) predložila premiérovi Igorovi Matovičovi požiadavky s názvom Memorandum maďarskej komunity. Predstavitelia tejto mimoparlamentnej strany mu odovzdali text na Bratislavskom hrade. V jeho priestoroch sa uskutočnilo v utorok večer stretnutie, na ktoré hostí pozval Matovič. Podujatie malo názov Minulosť sme nepísali, budúcnosť je v našich rukách.
Na pozvánke, ktorú posielal Úrad vlády SR, bolo napísané, že priateľské stretnutie sa koná „pri príležitosti 100. výročia podpísania Trianonskej mierovej zmluvy a Dňa národnej spolupatričnosti – Maďarov“.
SMK predložilo Matovičovi viacero žiadostí. „Uznanie Maďarov za svojbytný politický národ v rámci Slovenska. Vytvorenie Maďarského okolia, ktoré by spravovali Maďari prostredníctvom svojich volených zástupcov. Jazyková požiadavka, aby sa v úradoch, na súdoch ako úradný jazyk používala maďarčina. Jedna, slobodná, konštitucionálna vlasť a v nej sloboda, rovnosť a bratstvo národov!“ doslova sa píše v memorande.
Text Memoranda maďarskej komunity podpísali títo čelní predstavitelia SMK: Péter Őry, Ferenc Auxt, Gyula Bárdos, Pál Csáky, Zoltán Cziprusz, Iván Farkas, Adrianna Gergely Papp, Csaba Furik, József Menyhárt, Miklós Viola.
Signatári ďalej uvádzajú veci, ktoré sú podľa nich nevyhnutné, aby sa zachovala a rozvíjala ich komunita. Apelujú, aby preambula Ústavy SR uznala maďarskú národnú komunitu za štátotvornú. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“. SMK tiež chce, aby „maďarský jazyk bol rovnocenným jazykom na území obývanej našou komunitou“. Autori pokračujú, aby „hranice subjektov verejnej správy zohľadnili existujúce prirodzené regióny“. Dotkli sa aj náboženského života – aby vláda SR podporila požiadavku maďarskej katolíckej obce na vytvorenie samostatnej arcidiecézy.
Barevně jsou v textu označeny jednotlivé požadavky dnešní reprezentace slovenských Maďarů.
Takže si to zrekapitulujme:
Slovenský premier uspořádal slavnostní akci, kam pozval čelné představitele maďarské menšiny na Slovensku a oni mu v rámci této slavnostní akce okamžitě předložili /zatím je na místě slovo předložili, nikoli nadiktovali/ svoje požadavky. A rozhodně ne ledajaké.
Věřím, že už chápete, proč bylo nutno začít 80 let starou, pro obyvatele ČR ,míním ty, co mají ještě alespoň zbytky historické paměti -nesmírně bolestnou minulost, tehdy zosobněnou sudetskými Němci a jejich drzými vyděračskými požadavky. A odprezentovat jejich soupis.
Při porovnání těch někdejších sudetských a dnešních maďarských, zjistíte , že jde v totožné nároky!
Proto ten pro mnohé původně nesmyslný titulek o sudetomaďarských karlovarských požadavcích předaných Matovičovi! Opravdu, ať čtete jak chcete – jde o naprosto totožné memorandum.
Slovensko a bratři Slováci – nezávidím vám to ani trochu. Jakmile je totiž tohle jednou vysloveno, je džin nacionalismu a národnostní iredenty vypuštěn z lahve a už tam nelze být vrácen.
O tom, zda rozdělení Československa bylo dobře nebo špatně se nerozhoduje v dobrých a slunečných časech. Nýbrž tehdy když přijde nějaká velká krize, ohrožující samu podstatu státu. Pokud jej tento překoná, je rozdělení správně a dotyčný stát i národ z něj vzejde posílený. Jestliže ne….
Tenhle maďarský problém je součástí samé podstaty slovenského státu a jeho vzniku v roce 1993. Zkrátka maďarská menšina je jeho součástí a její požadavky musely přijít. Všichni, co volali po slovenské samostatnosti to museli nebo přinejmenším – měli vědět!
Nerad komentuji slovenskou politiku. Z mnoha dobrých důvodů. Ale opakovaně jste ode mne mohli číst a slyšet, že to nebezpečí existuje, je stále přítomné a určitě vyhřezne v okamžiku, kdy by se Maďarsku dařilo viditelně lépe než Slovensku.
Slovenští Maďaři evidentně nečekali ani tak dlouho. Problém je tu. A je věcí Slovenska, co a jak s ním udělá.
Zkušenost mi říká, že Slovensko moc možností nemá a dobrou žádnou.
Když na ty sudetomaďarské požadavky nebude slyšet? Tak se to dostane na půdu Evropské unie, k Evropskému soudu, do Rady Evropy a kdo ví ještě kam. Mnozí se nyní naježí a začnou mi o hlavu otloukat tu Evropskou unii, kde hájím její nutnost pro nás. Budou si myslet, že to je další argument pro nějaký Slovexit!
Špatně, vážení, moc špatně. Stačí si vzpomenout na Jugoslávii. Ta s Bruselem neměla nic společného a přeci se rozpadla. S výraznou ingerencí ať už Bruselu nebo jeho rozhodujících členů! Míním v prvopočátku.
Evropské mocnosti si vybraly pro ně zajímavější strany té jugoslávské polízanice a podle toho jednaly.Pravdu a právo nikdo nehledal.
A nechť nikdo nepochybuje, že Maďarsko má v tomto ohledu nesrovnatelně lepší karty než Bratislava! Budapešť, i přes veškeré diskrepance s Bruselem a jeho orgány dokáže prosadit v orgánech EU i na mezinárodní scéně daleko více než Slovensko a Česká republika dohromady! Je to lehce dokazatelná smutná pravda. Prostě mají, z mně neznámého důvodu, daleko lepší to, čemu s říká goodwill.
A ve sporných případech lze očekávat rozhodnutí v jejich prospěch. Ostatně už jsme mezinárodní arbitráže bolestně na vlastní kůži zažili. Hledáno není právo a na čí straně stojí, nýbrž buď cesta nejsnazší nebo cesta největšího profitu pro arbitry. Což asi sotva bude podpora slovenského stanoviska. A že v konci nějaká taková mezinárodní arbitráž nejspíš hrozí si nemusíme vykládat.
Pak je zde ještě druhá možnost – vyjít sudetomaďarským požadavkům vstříc….
Zde je hned kardinální problém – totiž odpor slovenského voliče. Prvoplánový. Který a z mého hlediska oprávněně, to pocítí jako útok na státní suverenitu -viz například tohle:
. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“
Ale dejme tomu, že by to například Matovič risknul /čemuž nevěřím/. A dal slovenským Maďarům všechno, co si nyní nadekretovali. Bude jim to stačit nebo své požadavky začnou automaticky stupňovat, protože jinak by ztratili nosnou agendu? S odpovědí vás obtěžovat nehodlám, znamenalo by to podcenění vašeho intelektu.
Společný stát je mrtev a obnovit už jej nelze. To beru jako axiom. Jestliže ovšem nesýčkuji a nevidím věci zbytečně černě, což se mi občas stává, pak si dovolím tvrdit, že on by tohle spolehlivě zablokoval. Ať to má Budapešť na mezinárodní scéně jak chce dobré, proti 15-ti milionovému Československu by rozhodně šance prosadit iredentu neexistovala. Minimálně proto, že by bylo lze počítat s výraznou pomocí například Rumunů, jichž se problém maďarské menšiny v Sedmihradsku týká ještě daleko více. Ovšem těch je přes dvacet milionů, takže tamní menšina ani necekne. Ostatně – přesně kvůli maďarskému problému vznikla před válkou tzv.Malá dohoda -mezi ČSR, Rumunskem a Jugoslávií.
Jak už uvedeno, jestliže tohle není od slovenských Maďarů jen pokusný balonek, který byl vypuštěn, aby se rekognoskovala síla větru, takže odletí a nikdo po něm dál ani nevzdechne, čekají Slovensko nelehké časy. Navíc bez dobré varianty řešení.
Jediné, co by fungovalo spolehlivě, je trvalá vyšší životní úroveň v bývalé uherské Horní zemi než v té Dolní. Tohle kdyby se podařilo, tak by se problém vyřešil sám od sebe. Ale netuším,zda je to reálné. Spíše bych řekl, že nikoliv.
I tady existuje vhodná paralela s bývalou ČSR a sudetskými Němci. Ti se při vzniku První republiky postavili na ozbrojený odpor. A ještě v prvních létech republiky násilná iredenta doutnala. Skončila však s okamžikem německé hyprinflace. Kdy se z Deutschboehmen stali čeští Němci, protože se jim tady, v tom nenáviděném Československu žilo neskonale lépe než soukmenovcům v Bavorsku či Sasku. Aby to pravé němectví v sobě objevili zase až v krizi 30-týchlet, kdy Sudety postihl větší otřes než české vnitrozemí. Aniž by na tom kdokoli nesl nějakou vinu.
A ještě jedna věc mi vrtá hlavou. Sudetští Němci a Henlein by se nikdy nepustili do téhle nacionalisticky exponované hry, kdyby nepožívali podpory Berlína, s nímž těsně svoje kroky koordinovali. Zajímalo by mne jestli existuje něco podobného mezi SMK a dnešní Budapeští!
Píši zajímalo. Nic více. Nevím, netuším, nemám žádnou indicii. Nicméně je to už nějaký čas, co Viktor Orbán nabídl všem zahraničním Maďarům pas své země!!!
Chci znovu připomenout tenhle jeho počin. Jednak vzhledem k dnešnímu tématu, jednak proto, že pro mnohé, zejména na alternativě, je něco jako svatý muž! Uznávám jeho zásadní přínos pro stopnutí migrační tsunami, ale nezapomínám na tu nabídku maďarských dokladů pro občany jiných zemí na základě maďarské sounáležitosti! A dokonce jsem před ním na tomto základě varoval. A varuji znovu!
Stejně jako do omrzení hodlám varovat před českými politiky, kteří nazývají sudetské Němce milými krajany! Ze stejného důvodu!
Vlkovobloguje
https://bit.ly/2MBdb9o