Setkání s Putinem přináší ovoce

ГЕОПОЛИТИКА ЦИВИЛИЗАЦИЙ

Dobrý den, drahá ruská civilizace. Před pár dny vydala G7 komuniké.

Země G7 vyzvaly KLDR k dosažení ověřitelné, nevratné a úplné denuklearizace a zopakovaly, že KLDR nemůže mít status jaderné velmoci, protože to odporuje režimu nešíření jaderných zbraní.

Stručně řečeno, požádali o následující:

“Vyzýváme Severní Koreu, aby neprováděla další jaderné testy. Skupina zemí G7 pevně doufá, že Pchjongjang bude souhlasit s dialogem v zájmu regionálního míru a bezpečnosti”.

Inu, soudruh Kim by nebyl soudruhem Kimem, kdyby nevyhověl požadavkům západní buržoazie. Pravda, udělal to po svém. Následuje výňatek ze zprávy jihokorejského analytického centra Beyondparallel:

“Satelitní snímek jaderného testovacího místa Punggye-ri pořízený 2. dubna 2024 ukazuje, že silnice vedoucí k portálu tunelu č. 3 byla vyčištěna od sněhu. Jakákoli aktivita v tunelu č. 3 nebo v jeho okolí je vždy znepokojivá, protože jak Spojené státy, tak Jižní Korea věří, že Severní Korea dokončila všechny nezbytné přípravy k provedení sedmého jaderného testu z tunelu. Rozhodnutí o provedení testu zůstává zcela v rukou Kim Čong-una. Skutečné načasování mezi rozhodnutím o testování a testem samotným může být relativně kratší, než se mnozí domnívají, protože většina příprav již byla dokončena”.

Nedávná aktivita pozorovaná v jaderném testovacím zařízení Punggye-ri. Satelitní snímky MAXAR:

Zajímavé je, že jakmile se Putin setkal s Kimem, Pchjongjang okamžitě začal vynášet satelity na oběžnou dráhu a mezikontinentální balistika začala manévrovat tak jak má (video zde) a nyní se připravuje sedmý test jaderných zbraní. A od toho setkání neuplynul ani rok.

Mimochodem, ten samý jihokorejský Beyondparallel hlásí, že Kim už připravuje k vypuštění druhý průzkumný satelit. Páni, “zaostalá země”? Ve skutečnosti to mnoho předních zemí západního světa nedokáže.

Yankeeové si stěžují, že nemohou obohacovat uran*. Ale Kim může, i Rusko může a Čína může a Írán se to možná už naučil. Takže ano, sankce fungují, i když někde v paralelní realitě🤣🤣🤣

Všechno dobré.

Zdroj Beyondparallel
https://1url.cz/duyNg

* Dodatek k obohacování uranu ve Spojených státech. Konstantin Dvinskij ve svém článku uvádí:

Konstantin Dvinskij

Nepřítel by se neměl nikdy podceňovat. Poměrně často se vysmíváme degradaci západní politiky, která je nepochybně odrazem objektivní reality. Rozhodně bychom je však neměli odepisovat úplně. Nepřítel nespí a je stále extrémně silný. 

Jednou z nejbolestivějších závislostí Západu na Rusku je taková fáze výroby jaderného paliva, jako je obohacování uranu. V současné době Rusko představuje něco málo přes 40 % celosvětové kapacity. A v řadě bodů je Rosatom absolutním monopolistou. Například v tzv. HALEU (uran-235 obohacený nad obvyklých 5 %, ale do 20 %), který je potřebný pro jaderné elektrárny s nízkým výkonem, které jsou ve světě stále oblíbenější.

Ve větší míře je jaderná otázka pro Spojené státy kritická. Mají největší světovou flotilu jaderných reaktorů (93 bloků), které vyrábějí přibližně 20 % elektřiny v zemi. Vlastní výrobní kompetence přitom téměř neexistují. A rozpad SSSR sehrál v této otázce důležitou roli. Po zastavení jaderného závodu se Washington uvolnil, neboť věřil, že nyní jako vítěz může usnout na vavřínech, a uzavřel s Ruskem vcelku výhodnou (na první pohled) dohodu.

Hovoříme o tzv. „Velké smlouvě o uranu“ z roku 1993 nebo „Dohoda HEU-LEU“, která zahrnovala zpracování ruského vysoce obohaceného uranu pro zbraně (HEU) na nízko obohacený uran (LEU) pro americké jaderné elektrárny. Atraktivní cena zpočátku dělala Američanům velkou radost, ale postupně povinnost nakupovat uran z Ruska vedla k degradaci jejich vlastních technologií. V současnosti je závislost USA na externích dodávkách 95 %. Podíl Ruska se pohybuje kolem 20 % (svého času byla tato hranice omezena zákonem) .

Když se sankční setrvačník vůči Rusku začal roztáčet, nemohla nevyvstat otázka, že Rusko, pokud by chtělo, mohlo, ne-li „vyřadit“, pak tedy zasadit značnou ránu jaderné generaci Spojených států. Na základě toho se v USA rozhodli jednat. A to nemluvíme o surovinách, Spojené státy by s nimi neměly mít problémy ani s hypotetickým úplným ruským embargem. Přinejmenším je poblíž Kanada, kde je uranu relativně dostatek.

Největší potíže, jak bylo napsáno výše, jsou s obohacováním (kapitálově nejnáročnější a technologicky nejsložitější proces v jaderném palivovém cyklu). Spojené státy dosud takové kapacity neměly. Důležité upřesnění – stávající závod v Novém Mexiku patří evropské společnosti Urenco (Nizozemsko-Německo-Británie), takže jej nelze nazvat „americkým“, ale pouze se nachází ve Spojených státech.

A Spojené státy a jejich „spojenci“ si dobře uvědomují potenciální nebezpečí a aktivně pracují na odstranění své závislosti. Ve Spojených státech tak byla znovu oživena společnost Centrus Energy, bývalá United States Enrichment Corporation (USEC) – společnost na obohacování, která již dříve zkrachovala. Poté, co získala zakázku od amerického ministerstva energetiky, loni uvedla na trh 16 plynových odstředivek, i když ne na první pokus.

A nedávno Biden radostně oznámil, že Spojené státy úspěšně vyrobily prvních 90 kg obohaceného uranu „nového typu“ (mluvíme o HALEU) a do konce roku očekávají, že kompletně obohatí asi tunu paliva.

Celková kapacita plné kaskády v závodě Centrus Energy bude přibližně 6 tun za rok. (Biden objasnil, že práce na obohacování uranu prováděla továrna v jižním Ohiu. Zdůraznil, že se tak stalo poprvé. Biden dodal, že Spojené státy již nemohou počítat s Ruskem jako dodavatelem paliva pro americké jaderné elektrárny. Washington proto do vlastní výroby investuje 3,4 miliardy dolarů. Na konci první poloviny roku 2023 Spojené státy nakoupily 416 tun uranu z Ruska za 696,5 milionu dolarů, což byla maximální hodnota od roku 2002, Odkaz >, pozn. red.)

Ano, „očekávání – realita“ se nakonec může výrazně lišit, ale budeme vycházet z toho nejnegativnějšího (pro Rusko) scénáře. Tak či onak, Spojené státy už mají vlastní výrobu obohaceného uranu.

Zároveň také nemá cenu zveličovat rozsah této akce.

Za prvé, 90 kg jaderného paliva je mírně řečeno málo. Za druhé, ty velmi malé jaderné elektrárny, pro které je ve skutečnosti potřeba palivo HALEU, nejsou v současnosti v USA dostupné (pouze projekty na papíře). Jediný АСММ, který skutečně ve světě existuje, je dostupný pouze v Rusku – „Akademik Lomonosov“ v přístavu Pevek. Navíc už několik dalších je v současné době ve výstavbě.

Co to znamená pro Rusko?

Za prvé, v nějaké dohledné budoucnosti může ztratit jednu z nejbolestivějších pák vlivu na Spojené státy. Ano, deglobalizace rozvíjí nejen ruské kompetence, ale i kompetence odpůrců. Čistě ekonomicky se přitom není čeho bát, protože Mírový jaderný trh pouze roste a my 100% nezůstaneme bez zákazníků. Sankcí vůči Rosatomu se také není třeba obzvláště bát, protože náš ruský gigant má soubor kompetencí v celém cyklu a nezávisí na nikom.

https://dzen.ru/a/ZiZdkE_Iy3yp3pfc

sdílet na