Klimatické změny nebo výkyvy počasí?

V posledních týdnech se v médiích opakovaně probírala uplynulá zima a brzký nástup jara, které byly označovány za “nejteplejší v historii“ a sloužily klima-alarmistům jako další falešný argument k tvrzení o globálním oteplování a klimatických změnách vyvolaných člověkem. Pokusme se na “problém“ letošní zimy podívat očima nezaujatých odborníků – klimatologa a meteorologa.

Celá zima 2023/24 sestávala z cca dvou zimních týdnů na přelomu listopadu a prosince 2023 a dvou týdnů zimního počasí v lednu. Od posledního lednového týdne se denní i noční teploty v západní a střední Evropě pohybovaly o několik stupňů nad dlouhodobými průměry a celé období vykazovalo pro danou roční dobu netypické počasí. Je ovšem nutné upozornit, že ve východní a severní Evropě (Ukrajina, Bělorusko, evropská část Ruska, Švédsko, Finsko) byla zima víceméně standardní a řadu týdnů (s přetržkami) zde panovaly noční  mrazy hluboko pod –20°C a denní teploty pod –10°C. Na dálné Sibiři panovaly neobyčejně silné mrazy a v Mongolsku se k nim přidalo i vydatné sněžení, největší za posledních cca 75 let. Kvůli nim umrzlo více než dva milióny kusů hospodářských zvířat. To je typický projev rozpadajícího se polárního vortexu, kdy namísto ustáleného proudění západ –východ dochází k zatékání polárního vzduchu do nižších zeměpisných šířek a naopak suchý saharský vzduch se občas (i s pískem) dostane až k severnímu polárnímu kruhu (jako letos). Dochází tak ke střihům v proudění vzduchu a tím i k velkým teplotním výkyvům, které právě pozorujeme. 

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kvuli-mrazum-uhynuly-v-mongolsku-tuto-zimu-jiz-dva-miliony-hospodarskych-zvirat

Z pohledu zmíněných odborníků je nutno rozlišovat obsah základních pojmů.

Počasí:

Počasí představuje okamžitý stav ovzduší na konkrétním místě. Počasí je ovlivňováno stavem veškerých atmosférických jevů: teplota vzduchu, rychlost a směr větru, stav oblačnosti, množství srážek. Počasí závisí také na poloze místa na planetě Zemi a na nadmořské výšce.

Podnebí:

Podnebí neboli klima je dlouhodobý stav počasí, určený energetickou bilancí Slunce, cirkulací atmosféry a oceánu, polohou místa na Zemi, charakterem zemského povrchu, nadmořskou výškou a vyzařováním dopadající energie zpět do kosmického prostoru. Příčinou změny podnebí je vliv mnoha vesmírných a pozemských faktorů a tyto změny mohou probíhat jak pomalu, v dlouhých časových úsecích, kumulací vlivu jednotlivých faktorů, tak i skokem při překročení kritické meze jednoho nebo součtu více z nich.

Výkyv počasí (metereologický extrém):

Jedná se o netypický projev počasí v dané lokalitě, způsobený změnou metereologických parametrů, které ráz počasí určují. Typickým výkyvem počasí je náhlé ochlazení, trvalé a intenzivní vícedenní srážky, apod. Extrémem jsou vichřice, tornáda nebo přívalové srážky. Jsou omezeny časově, územně a většinou i klimatickým pásmem (s tornádem se nesetkáte v Antarktidě a s vícedenními srážkami na Sahaře). Asi nejznámějším extrémním výkyvem počasí u nás je silvestrovská noc 1978/79, kdy během několika hodin klesla teplota o téměř 30°C a došlo k prudkému ochlazení celé střední a západní Evropy. Naopak zima velmi podobná té uplynulé byla v letech 2005/06, kdy teploty sice nedosahovaly letošních hodnot, ale celý leden a únor 2006 byl bez mrazů a téměř beze srážek. Zajímavostí je, že teplé zimy neznamenají problém pro zemědělskou produkci ani nepředpovídají studené léto. Bylo tomu tak v r. 2006 a zřejmě tomu bude i letos. Naopak v zimě 1996/97 ležel sníh i v nížinách a ve městech od poloviny listopadu až do začátku dubna, a napadlo ho během zimy tolik, že se musel vyvážet mimo města a obce, protože ho prostě nebylo kam uklidit.

Důsledkem extrémního metereologického jevu byly i povodně v r. 1997 a 2002. V r. 1986 zase udeřily v únoru, březnu a dubnu silné mrazy a oteplilo se až v polovině května. V průběhu března klesaly noční teploty k –20°C, denní teploty s pohybovaly kolem – 8 až –10°C a neustále foukal studený východní vítr, který vířil oblaka prachu. Z pohledu dlouhodobých měření se jednalo jeden z nejstudenějších měsíců za celou historii měření teplot v Čechách.

Klimatickým jevem je ENSO (nepravidelné střídání změn proudění teplé vody v Pacifiku známé jako El Niňo / La Niňa). Jiným známým klimatickým jevem je monzun v jihovýchodní Asii nebo střídání období sucha a dešťů v tropických oblastech Afriky. Tato jevy jsou charakteristické pro daný podnebný pás nebo určitou oblast na Zemi a mají periodický průběh s určitou mírou variability a nepravidelnosti.

Klimatickým jevem pozorovatelným v Evropě je střídání chladnějších a vlhčích období s obdobími teplejšími a suššími. Jedná se o Atlantickou multidekadickou oscilaci (AMO). Je definována jako dlouhodobá, přirozená změna teploty mořské hladiny v Atlantiku. Byla objevena teprve v r. 2000 a její periodicita se pohybuje v rozpětí 60 – 70 let. Souvisí s polohou Slunce vůči středu sluneční soustavy a oběhem velkých planet (především Jupitera) kolem Slunce. https://en.wikipedia.org/wiki/Atlantic_multidecadal_oscillation https://cs.wikiital.com/wiki/Indice_AMO#:~:text=Atlantsk%C3%A1%20v%C3%ADcedek%C3%A1dn%C3%AD%20oscilace%20(%20AMO,oce%C3%A1n%C5%AF%20je%20kontroverzn%C3%AD%2C%20zejm%C3%A9na%20kv%C5%AFli  Nejen AMO, ale veškeré klimatické parametry (jevy) vykazují cca 60-letý cyklus, který je cyklem změn excentricity oběžné dráhy Jupitera a promítá se jak do sluneční aktivity, tak i do rotace atmosféry, oceánů, a také pevné země (LOD).

Klimatickým výkyvem je krátkodobá změna podnebí způsobená např. výbuchem sopky nebo pádem meteoritu. Příkladem může být výbuch sopky Tambora v r. 1815, po kterém následoval v r. 1816 „rok bez léta“ s neúrodou a hladomorem.  https://cs.wikipedia.org/wiki/Tambora

Klimatickou změnou je dlouhodobá změna podnebí na velkém území (část nebo celá planeta), kdy dojde ke změnám parametrů, které ráz podnebí určují a jsou vyvolány celoplanetárními nebo vesmírnými vlivy (Milankovičovy cykly, desková tektonika, sluneční cykly a vliv okolních planet, atd.). Typickou klimatickou změnou na severní polokouli je střídání dob ledových a meziledových (v té poslední právě žijeme), z těch časově bližších a kratších jmenujme střídání teplotního maxima (v tom posledním právě žijeme) a chladného mezidobí v cyklu cca 1000 – 1500 let (Bondův cyklus). http://www.osel.cz/6695-nezastavitelne-globalni-oteplovani-kazdych-1500-let.html Podle posledních výzkumů a měření má mnohem větší amplitudu cca 1000-letý cyklus, který je, jak jinak, opět cyklem změn excentricity oběžné dráhy Jupitera.

Je pravda, že Evropa se od konce 19. století pomalu otepluje. Je to dáno skončením posledního Bondova cyklu, jehož nejvýraznějším projevem byla tzv. Malá doba ledová, a nástupem novodobého teplotního maxima. Podobné, o něco teplejší období, panovalo v Evropě v letech cca 1000 – 1300 a předtím, opět teplejší, v letech cca 100 př.n.l. – 150.n.l (římské teplotní optimum). Současné optimum skončí přibližně za 200 let (v polovině 23. století) a po něm nastoupí další Bondův cyklus, který přinese postupné ochlazení. V té době by mělo přijít i další sluneční minimum (de Vriesův 210-letý sluneční cyklus), které nástup chladnějšího období může zvýraznit. Do té doby si musíme počkat na zamrzlou Temži v Londýně, Seinu v Paříži, Vltavu v Praze a bruslení na holandských polderech, jak nám je zachytili na svých obrazech malíři  17. a 18. století. K většímu propadu teplot dojde až po roce 2121 (planety se dostanou do inflexní polohy vůči Slunci), ale k poklesu sluneční aktivity dojde už v příštích cca 30 letech, kdy všechny predikce ukazují na nejnižší aktivitu za posledních cca 100 let (Zharkova, Salvador, Vukčevič).   https://solargsm.com/grand-solar-cycle-and-minimum/

Shrnutí:

Jedinou pozorovatelnou klimatickou změnou za posledních 150 let je skončení Malé doby ledové na konci 19. století a nástup současného teplotního optima. Rozvoj lidské průmyslové výroby s tím nemá žádnou souvislost, neboť se jedná o jeden z mnoha přírodních cyklů klimatických změn, které na Zemi probíhají po miliony let. Důkazem pro tvrzení, že CO2 nemá co do činění s nárůstem teploty za posledních cca 150 let je vztah mezi rychlostí nárůstu koncentrace CO2 a teplotou. Rychlost přírůstku CO2 je přímo úměrná teplotě oceánů (tedy i globální teplotě), a tedy změna koncentrace CO2 je důsledkem teplotních změn. Kdyby tomu bylo naopak, pak by rychlost nárůstu teploty byla úměrná koncentraci CO2, což evidentně není. Je to teoreticky odvozeno v učebnici klimatologie M. Salby (2012) a prakticky dokázáno analýzou vzorků z vrtu Vostok 2 v Antarktidě. Z té vyplynulo, že nejdříve dojde ke klimatické změně (oteplení) a teprve potom začne růst koncentrace CO2 (a metanu) v atmosféře.  https://www.bookshop.cz/cambridge-university-press/physics-of-the-atmosphere-and-climate/                                                                      
https://www.pokec24.cz/blog/co2-demon-nebo-spasitel/

Existují samozřejmě určité limity, které charakter počasí na našem území určují. Jako příklad si uveďme teploty. V lednu se u nás denní teploty mohou pohybovat v rozpětí od -10°C – +15°C, noční teploty v rozmezí -30°C – +10°C, v dubnu denní teploty +5°C – +25°C, noční teploty -5°C – +20°C, v červenci denní tepoty +15°C – +40°C, noční teploty +5°C – +25°C, v říjnu noční teploty -10°C – +15°C, denní teploty -5°C – +25°C a v ojedinělých případech mohou tyto hodnoty překročit. Jedná se o poměrně široké rozpětí teplot, které se přesto vejdou do definice mírného podnebného pásu v Evropě, do kterého patří mimo jiné Oslo i Řím nebo Moskva i Istanbul. V jiných oblastem zeměkoule mohou být tato rozpětí jiná i podstatně větší.

 Závěrem lze tedy konstatovat, že všechny ostatní „klimatické změny“ za posledních cca 150 let jsou jen projevy variability počasí mírného pásma v Evropě, ovlivněné jednotlivými fázemi solárních a planetárních cyklů. Nic víc za tím nehledejme.

Jaromír Bradávka

sdílet na