Nepříjemné překvapení pro Západ:

© AP Photo / Nhac Nguyen

Čínský prezident Si Ťin-pching s manželkou a generální tajemník Komunistické strany Vietnamu Nguyen Phu Trong na uvítacím ceremoniálu v prezidentském paláci v Hanoji ve Vietnamu 

Dmitrij Kosyrev 

„Co je to za zemi?“ zvolal tehdy překvapený Hlavní Buržoust. – „Co je to za nepochopitelnou zemi, která umí i bojovat (jestli je to třeba), i přátelit se naráz s USA i Čínou, a umí na jejich nepřátelství ne zrovna špatně vydělávat?“

Za prvé, v tomto případě je touto zemí Vietnam. A za druhé, ve skutečnosti se dnes více než tucet států chová stejně, i když ne všem se to daří stejně dobře. 

Typická pro Hlavního Buržousta, agentura Bloomberg se svou známou ideologií se nemůže zbavit klasické definice podstaty dnes započaté návštěvy čínského prezidenta  Si Ťin-pchinga v  Hanoji . Si, jak se ukázalo, tam přijel, protože nechce, aby se Vietnam dostal příliš blízko Spojeným státům. V září je tam navštívil prezident Spojených států Joe Biden a nyní jeho hlavní globální konkurent. Znamená to, že se lano v přetahované táhne tam a zpět? Nic takového. Všechno je mnohem složitější a zajímavější – a ne příliš ve stylu Bloombergu“.

Povýšil Biden v září vztahy s bývalou obětí americké agrese na „komplexní strategické partnerství“? Ale to je přesně ta fráze, která se používá k popisu vztahů mezi Čínou a Vietnamem už více než 15 let. Mimochodem, Vietnam také bojoval s Čínou, i když před relativně dlouhou dobou: naposledy v roce 1979, nepočítaje námořní šarvátky o sporné vody v Jihočínském  moři . Ve zmíněných případech zvítězil Vietnam a partnerství se tím nezhoršilo.

Více o přetahování s tou myšlenkou, že dorazí Si Ťin-pching a začne přesvědčovat své hanojské kolegy, aby se nepřátelili se Spojenými státy: mezinárodní vztahy podle tohoto schématu obecně UŽ až na ojedinělé případy nefungují. Vietnamci od počátku plánovali přiblížit se oběma stranám. Poznamenejme, že bezprostředně po Bidenově cestě do Hanoje  navštívil Peking vietnamský prezident Vo Van Thuong . A před dvěma týdny  se v Hanoji sešel Výbor pro hospodářskou spolupráci obou států , který, stejně jako prezidentská návštěva, v podstatě dokončil program současné cesty Si Ťin-pchinga. Stručně řečeno: rekonstrukce železnic spojujících obě země plus nové investiční záměry a další spolupráce.

Zde vidíme situaci, která dalece přesahuje rámec bilaterálních vztahů mezi asijskými sousedy. Faktem je, že Vietnam se svou chytrou politikou se ukázal být téměř první zemí na světě, která nejenže neprohrála, ale dokonce těžila ze sankční konfrontace Východ-Západ, především mezi Spojenými státy a Čínou. 

V čem spočívá americký boj s Čínou s mnoha sankcemi a zákazy amerických podniků spolupracovat s Pekingem v tom či onom odvětví? K poněkud zběsilým pokusům zabránit Číňanům v monopolizaci technologicky vyspělých exportů do Spojených států a zbytku světa, zabránit  americkým podnikům budovat svou strategii na umístění příslušných výrobních zařízení v „nepřátelském“ státě. 

Ale uzavřít všechny své cykly pouze na Spojené státy, nemluvě o nedostatku některých velmi potřebných surovin (a nezapomínejme na kvalifikovanou asijskou pracovní sílu), nefunguje: je to drahé. A pak se objevil módní slogan: potřebujeme „jinou Čínu“. Pokusili se udělat něco podobného s  Indií , ale ukázalo se, že to není tak snadné. Jedním z alternativních řešení je Vietnam. 

Během Bidenovy návštěvy tam  byly uzavřeny dohody o amerických investicích do přibližně stejných výrobních zařízení, která by se dříve pravděpodobně otevřela v Číně, plus o účasti na těžbě vietnamských surovin vzácných zemin. Ve skutečnosti tyto procesy probíhají již několik let, téměř od začátku obchodní války mezi USA a Čínou. Co se stalo: růst čínsko-vietnamského obchodu (letos přesáhl 200 miliard dolarů – stejně jako Rusko s Čínou), silný příliv byznysu z Číny do vietnamských technologických parků a dalších míst. 

To znamená, že Si Ťin-pching měl pravdu, když jednou poznamenal: “Další Čína je stále Čína.” Pokles přímého čínského exportu do Spojených států bude kompenzován nárůstem tamního údajně vietnamského exportu. Toto je velmi známý obrázek: sankce proti Rusku podnítily výrazně zvýšený obchod  v Turecku nebo ve Spojených arabských emirátech. 

Glosa: Aby jsme to mohli pochopit, musíme si uvědomit, ža tam, na rozdíl od „Západu“ jsou skuteční vysoce kvalitní politici, kteří chápou velmi dobře souvislosti a velmi dobře si uvědomují, že mohou časem dopadnout naprosto stejně jak v současné době Čína, která přerostla jí určený Amerikou rámec a začala se chovat jako suverénní země.

Ukazuje se docela zajímavý obrázek světa. Západní ideologové se snažili vytvořit dvě světové ekonomiky, které by se navzájem n“nepřesekávaly“, mimo jiné vyvolávaly války a skandály. To se nepovedlo mimo jiné proto, že podniky všech zemí a národů, včetně těch západních, našly řešení. Ale po cestě se objevila celá třída zemí, které se na tom pozadí ne zrovna špatně pozvedly. A lze jen hádat, jak budou tyto státy nadále ovlivňovat veškeré dění ve světě. 

Glosa: Pořád si všichni myslí, že na konfliktech, co teď probíhají, vydělává především Amerika. Ale to je v podstatě jen přání, reklama, a krutý omyl Západu. 

Říkají, že se tam stěhuje průmysl z Evropy, ale to je omyl – to jen američtí skuteční akcionáři, či vlastnící, přenáší co mohou do USA, jako pro obnovu výroby v USA. Ale tam je infrastruktura ve velmi špatném stavu, surovinami zrovna také neoplývá celá dnešní Amerika … těmi důležitými. A navíc potřebujete skutečně kvalitní pracovní sílu, a kdo tomu věří, že ji tam mají v dostatečném počtu, ať tam běží … Říkají, že zbrojařský průmysl USA vydělává a rozjíždí se, no ale co to je, když užitku od toho není ani zbla? Nejsou schopni zásobovat ani Ukrajinu, ani Izrael najednou ani jednotlivě, jak by chtěli, natož ještě pak Thajwan. No poslední možná dostane nakonec zelenou nejvíce, protože tam má „elita“ USA zřejmě nejvíce uložených aktiv … A to vše i mnohé další přináší sice zisk Americe, ale ne jako celku, ale jen jednotlivcům, soukromníkům, korporacím, samotný stát, a tím i obyčejní Američané, naopak chudne a ještě dlouho bude.

Ale co chcete za myšlení u zlodějů, zločinců? To je totiž celá ta podstata anglosaského systému a myšlení, a je jedno jestli to bylo ještě za feudalismu, či nyní, ještě v době kapitalismu. Samá krádež, samý klam, samý podvod, spousta mrtvých na oltáři zisků jednotlivců. Dnešními pojmy – i když „jako“ zastaralými, se dá popsat tento soukromníček, který okrádá všechny a o všechno. A krade se nejen majetek, ale krade se naděje, osudy, krade se zdraví, a co nejhorší – tihle zločinci nás okrádají o naděje! To slovo, které se k němu neustále hodí, to je podstata jeho duše, jeho myšlení, základ zrady „zbytku“ lidstva, je to prostě BURŽOUST. Ve své podstatě je to ale jen maloměšťáček, který náhodou podvodem a zločinem přišel k velkým penězům i majetku a tím si koupil moc.

Mnozí už ani neví, že jejich jeden odporný „maličký“ představitel v historii Československa (ale zdaleka nebyl „osamocen“ a jediný), při kapitulaci tehdejší vlády před dohodami z Mnichova 1938 – obrazně řečeno, ale jinak absolutně pravdivé chování: Mával šrajtoflí, druhou rukou do ní  plácal dlaní a říkal svým kolegům v parlamentu, ve financích a podnikání:“Co se bojíte, tohle nám ani Hitler nevezme!“ Jmenoval se Rudolf Beran, jinak prostě zrádce Československa.

A my jsme jako celek připustili, aby se takoví znova ujali moci v naší, dnes už bývalé vlasti, Československu, ale i to se jim zdálo moc silné a komplexní a i proto jej zničili. A ještě nás pak ponížili tím, že nám nasadili jako chomout urážlivé označení našeho státu, totiž ne Čechy a Morava, ale Česko … A většina si zvykla …

A pak se divíme, kdo nám to vlastně chce vládnout. A že to dělá proti nám všem.

https://ria.ru/20231213/vetnam-1915408651.html

Překlad Peter 008

sdílet na