John Mac Ghlionn: Je CIA největším sponzorem žurnalistiky na světě?

John Mac Ghlionn

CIA a její loutkové organizace mají silný vliv na to, co vidíme, slyšíme a čemu věříme v globální veřejné sféře. Možná bychom měli začít pochybovat o naší „realitě“.

Během nedávného rozhovoru s Lexem Fridmanem nazval Robert F. Kennedy Jr. CIA „největším sponzorem žurnalistiky na celém světě“. Poněkud překvapivé tvrzení demokratického kandidáta na prezidenta v sobě nese velkou část pravdy.

V roce 1948 byl Frank Wisner jmenován ředitelem Úřadu pro speciální projekty, který byl rychle přejmenován na Úřad pro koordinaci politik (OPC). Tento úřad, známý jako špionážní pobočka CIA, se soustředil na propagaci propagandy a ekonomického válčení, stejně jako na podvratné aktivity proti nepřátelským státům a poskytování pomoci podzemním skupinám odporu.

S požehnáním CIA založil Wisner operaci Mockingbird, program, jehož cílem bylo formovat domácí americká média. 

Podle autorky Deborah Davis operace Mockingbird naverbovala řadu významných amerických novinářů, aby šířili velmi konkrétní zprávy. Této velmi rozsáhlé operace se zúčastnili někteří z nejvlivnějších novinářů v zemi, včetně  Josepha Alsopa, jehož články se objevily ve stovkách různých novin. Mezi další novináře naverbované k propagaci příběhů v zájmu CIA patřili Stewart Alsop , Ben Bradlee a James Reston z New York Times.

Pojďme nyní do roku 2023. Hanebný vliv CIA se zdá být stejně silný jako vždy, ne-li ještě silnější. V nedávné době byla CIA propojena s řadou hlavních amerických serverů, včetně The Daily Beast a Rolling Stone. Kennedy ve zmíněném rozhovoru s Fridmanem také se zpravodajskou agenturou spojil Salon, nový liberální web.

O tom, zda tyto zdroje spolupracují se CIA, se samozřejmě diskutuje. Co však není předmětem diskuse, je schopnost CIA utvářet příběhy, formovat mysl a a prosazovat správný úhel pohledu jak v USA, tak mimo ně.

Před deseti lety podepsal prezident Barack Obama nebezpečný zákon, který vstoupil v platnost: National Defense Authorization Act. Jak poznamenala novinářka Leah Anaya, návrh zákona umožnil CIA vést „legalizované operace psychologické války“ proti americkému lidu.

Vliv CIA na lidi daleko přesahuje levicové zpravodajské weby a tradiční mediální korporace. 

V loňském roce komplexní vyšetřování, které provedla MintPress, jasně ukázalo, že Facebook má úzké vazby na CIA. To je celkem pochopitelné. Koneckonců, Facebook má 2,95 miliardy aktivních uživatelů měsíčně a mnoho z těchto uživatelů pravidelně navštěvuje stránky, aby si přečetli zprávy. 

Tým MintPress zjistil, že Meta „naverbovala desítky jednotlivců z Ústřední zpravodajské služby (CIA) a také mnoho dalších z jiných agentur, jako je FBI a Ministerstvo obrany (DoD). Tito lidé najatí společností se zabývají „vysoce politicky citlivými sektory, jako je důvěra, bezpečnost a moderování obsahu“.

CIA má také úzké vazby na Google, americkou nadnárodní technologickou společnost se zálibou ve špehování  jednotlivců, a to jak doma, tak v zahraničí. Google je zdaleka nejpopulárnější vyhledávač na světě. Proč by se CIA nesnažila ovlivnit výsledky vyhledávání? Dalo by se tvrdit – a už to bylo řečeno –, že Silicon Valley a CIA mají zdánlivě nerozbitné pouto.

Tím to ale nekončí. Vliv CIA se také rozšiřuje prostřednictvím sítě organizací financovaných další mocnou institucí, National Endowment for Democracy (NED). NED, založená v roce 1983, je podle svých webových stránek  nezisková korporace, jejímž hlavním cílem je „prosazovat demokracii v jiných zemích podporou politických a ekonomických institucí“. Jsme si jisti, že NED je „oddána růstu a posilování demokratických institucí po celém světě“.

Nicméně, jak uvedl v roce 1997 New York Times, NED byla vytvořena, „aby dělala otevřeně to, co Ústřední zpravodajská služba po desetiletí dělala tajně“. Jak v roce 1991 řekl Allen Weinstein, muž, který sehrál klíčovou roli ve vytvoření NED: „Mnoho z toho, co dnes děláme, bylo před 25 lety skrytě prováděno CIA”.

Jinými slovy, NED vypadá jako vozidlo řízené CIA. Každý rok NED rozdává tisíce grantů jednotlivcům a skupinám ve více než 100 zemích. Mnohé z těchto grantů v hodnotě desítek tisíc dolarů dostávají mediální instituce a novináři.

Například ve Spojeném království, jak ukázali investigativní novináři Matt Kenard a Mark Cutis, NED napumpovala miliony dolarů do řady britských nezávislých mediálních skupin. Píší, že cílem je „podporovat věci arganizace jako politické strany, odbory, disidentská hnutí a zpravodajská média“.

Přestože NED nasměrovala velkou část své energie a zdrojů do východní Evropy, Latinské Ameriky a Asie, Kenard a Curtis zjistili, že se v poslední době zaměřila na Spojené království, na financování různých médií a nejméně čtyř skupin za svobodu tisku. Není divu, jak poznamenávají novináři, že všichni příjemci finančních prostředků „jsou na progresivním konci politického spektra“.

Kenard a Curtis dodávají, že peníze NED putovaly do britských investigativních skupin včetně Bellingcat, Finance Uncovered a openDemocracy a také Thomson Reuters Foundation.

Kromě toho NED také financoval řadu zahraničních mediálních skupin včetně Internews, PEN a Reporters Without Borders. 

Vliv korporace NED je vidět v celé Evropě, v zemích jako Polsko, Česká republika, Slovensko, Bulharsko a Francie. 

To se týká nás všech a to by nás mělo všechny znepokojovat. CIA po desetiletí fungovala nad rámec zákona. Zároveň se aktivně brání odpovědnosti. Má za sebou historii provádění nelegálních špionážních programů a podvracení demokracií.

To vše nás přivádí zpět k prohlášení Roberta F. Kennedyho Jr. Jak je vidět, prezidentský kandidát se nemýlí. Pokud něco, pak ve skutečnosti podceňuje mocný dosah CIA. 

CIA a její loutkové organizace mají silný vliv na to, co vidíme, slyšíme a čemu věříme v globální veřejné sféře.  Možná bychom měli začít pochybovat o naší realitě.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/duW2O

John Mac Ghlionn je výzkumník a esejista. Zabývá se psychologií a sociálními vztahy a má velký zájem o sociální dysfunkci a mediální manipulaci. Jeho práce publikovaly mimo jiné New York Post, The Sydney Morning Herald,  Newsweek, National Review a The Spectator US .

sdílet na