M. Bhadrakumar: Moskva a Peking mají se Severní Koreou společné plány

M. K. BHADRAKUMAR

Třídenní státní návštěva ruského ministra obrany Sergeje Šojgu v doprovodu vojenské delegace v Pchjongjangu ve dnech 25. až 27. července je vůbec první návštěvou na vysoké úrovni v postsovětské éře. 

Setkání Šojgu se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem povyšuje přátelské gesto Kremlu u příležitosti 70. výročí příměří, které ukončilo korejskou válku, na úplně jinou úroveň.

Na nejviditelnější úrovni prorazí díru do železné opony sankcí, kterou USA kolem Severní Koreje vybudovaly. 

Ale návštěvu Šojgu, která se shodovala s africkým summitem v Petrohradu, kterému předsedal prezident Vladimir Putin, je třeba vnímat jako součást ruského poselství, že se Rusko s třeskem vrátilo na ústřední scénu světové politiky.

Třešničkou na dortu byla prohlídka severokorejského arzenálu raket schopných nést jaderné hlavice, včetně nejnovější balistické rakety Hwasong-18, kterou Kim osobně pro ruskou vojenskou delegaci zorganizoval.

Severokorejská tisková agentura [NKNA] uvedla, že Šojgu předal Kimovi ručně psaný dopis od Putina. 

Dále bylo uvedeno, že „s hlubokým dojetím si připomněli historii hluboce zakořeněného přátelství KLDR a Ruska a během rozhovoru si vyměnili posouzení a názory na záležitosti společného zájmu v oblasti národní obrany a bezpečnosti, jakož i na regionální a mezinárodní bezpečnostní situaci a dosáhli konsensu… [Zdůraznění přidáno]

„Setkání mezi Kim Čong-unem a Sergejem Šojgu v důležitou dobu slouží jako významná příležitost k dalšímu rozvoji strategických a tradičních vztahů mezi KLDR a Ruskem, jak to vyžaduje nové století, a k dalšímu prohloubení strategické a taktické spolupráce a spolupráce mezi zeměmi v oblasti národní obrany a bezpečnosti, aby se vyrovnaly s neustále se měnícím regionálním a mezinárodním bezpečnostním prostředím . [Zdůraznění přidáno] 

Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že Šojguova návštěva „přispěje k posílení bilaterálních vojenských vazeb a bude znamenat důležitou etapu v rozvoji spolupráce mezi oběma zeměmi“. 

Důraz je neomylně kladen na obavy obrany a bezpečnosti, upozorňuje na nestabilní prostředí na Dálném východě a konkrétně na „strategickou a taktickou spolupráci“. 

Moskva vyvrátila západní zprávy o vojenské spolupráci se Severní Koreou. Možná se otevírá nová stránka.

Je pozoruhodné, že Šojguova návštěva v Pchjongjangu proběhla současně s návštěvou Li Hongzhonga, místopředsedy Stálého výboru Národního lidového kongresu Číny. 

Jak napsal Global Times, jde o signál, že Rusko a Čína „stojí bok po boku“ se Severní Koreou v reakci na prohlubování třístranné aliance mezi Washingtonem, Tokiem a Soulem.

Washington využívá politické transformace v Jižní Koreji zvolením prozápadního jihokorejského prezidenta Yoon Suk-Yeola loni v květnu, který zvrátil nezávislou zahraniční politiku svého předchůdce Mun Če-Ina vůči Moskvě a Pekingu a úplně se vzdal úsilí o vyřešení uklidnění situace s Pchjongjangem. 

Přístup USA k Dálnému východu trochu připomíná jejich strategii na Blízkém východě, kde také rozdmýchávaly iránofobii a blokovaly jakékoli regionální bezpečnostní procesy, což pomohlo posílit americkou vojenskou přítomnost v regionu a podpořilo masivní export zbraní. Hlavním rozdílem je, že strategie Washingtonu pro Dálný východ je zaměřena na potlačení Číny a Ruska.

Není pochyb o tom, že USA zhoršují situaci v Asii tím, že provokují Pchjongjang a podkopávají situaci na Korejském poloostrově, takže konflikt může být kdykoli zažehnut. Nedávné po sobě jdoucí návštěvy dvou amerických jaderných ponorek v červenci na jihokorejských námořních základnách jsou toho příkladem. 

V poslední době se zmrazená konfrontace mezi oběma Koreami neustále blíží k eskalaci kvůli  prohlubování vojenské spolupráce mezi Washingtonem a Soulem. 

Rozhodující okamžik nastal v dubnu, kdy Biden a Yoon podepsali Washingtonskou deklaraci o odstrašování Severní Koreje, která zahrnuje vytvoření poradní skupiny pro otázky v jaderné sféře a větší frekvenci výskytu amerických strategických zbraní, jakož i návštěvy jaderných ponorek v Jižní Koreji. 

To samozřejmě vyvolalo ostrou reakci Pchjongjangu a vzhledem k nezájmu americké strany o interakci se tak vytváří začarovaný kruh. Ve skutečnosti tedy Američané eskalují situaci pod záminkou podpory Jižní Koreje. 

Jednoduše řečeno, to vytváří synergii pro schopnost USA čelit čínsko-ruské ose v asijsko-pacifickém regionu.  Noviny Izvestija minulý týden uvedly s odvoláním na zdroje ministerstva obrany v Moskvě, že se zvažuje posílení rozmístění vojenské síly na Dálném východě, což může zahrnovat umístění strategických raketových nosičů Tu-160 „Bílá labuť“ v oblasti Amur – vícemódového nadzvukového strategického bombardéru s variabilní geometrií křídla, který je navržený tak, aby zasáhl na velké vzdálenosti rychlostí až 2000 km/h. 

Vojenský expert Jurij Ljamin řekl listu Izvestija:

„Zvláštní pozornost by měla být věnována Japonsku, s nímž máme [Rusko] stále územní spory o jižní Kurily. V poslední době tato země [Japonsko] zvyšuje své vojenské výdaje a také plánuje vyvinout systémy šokových zbraní. Proto je nutné posílit naše odstrašující síly, abychom neutralizovali hrozbu z tohoto směru.“ 

Geopolitika Dálného východu má však i jiné rozměry. 

V centru pozornosti je komerční hodnota arktické lodní trasy – „což je důležitá oblast, kde mají Čína a Rusko potenciál a měly by posílit spolupráci,“ napsal tento týden Global Times. 

Rusko v současné době testuje arktickou lodní trasu s nákladem ropy pro Čínu, která by měla dorazit 12. srpna do Rizhao ve východočínské provincii Šan-tung. Tato trasa by mohla zkrátit námořní vzdálenost mezi Evropou a severovýchodní Asií téměř o jednu třetinu ve srovnání se Suezskou cestou, která je v současnosti využívána pro většinu ruského vývozu ropy do Číny a Indie. 

Není pochyb o tom, že změna klimatu podněcuje zájem o arktickou lodní dopravu. To však také nastavuje novou etapu globální mocenské soutěže, která zahrnuje politické i ekonomické zájmy pro obchod mezi Asií a Evropou.  Strategický význam je významný, protože Severní cesta, na rozdíl od Malackého průlivu, není pod americkou kontrolou. 

The Global Times napsal: „Z pohledu geopolitiky je pro ekonomickou a obchodní bezpečnost Číny prvořadé včasné plánování a preventivní opatření, pokud jde o diverzifikaci lodních tras. Čína se proto potřebuje spojit s Ruskem na rozvoji nových lodních tras v Arktidě pro jejich dlouhodobé strategické zájmy”. 

Stačí říci, že prohlubující se spolupráce mezi čínským a ruským námořnictvem, zejména společná hlídka atd., mění hru v geopolitice Dálného východu a západního Pacifiku. 

Kam vstoupí Severní Korea? 

Jednoduše řečeno, přístav Rajin, který se nachází na severovýchodním pobřeží Severní Koreje, je shodou okolností nejsevernějším přístavem bez ledu v Asii. 

Rajin by se mohl stát „logistickým uzlem“, pokud by byl napojen na Transsibiřskou magistrálu. 

V současné době již existuje železnice spojující Rusko a Severní Koreu, která vede do přístavu Rajin přes přechod na řece Tumen (podle dohody z roku 2008 podepsané mezi železnicemi obou zemí). 

Na jedné straně zvláštní ekonomická zóna v Rajinu zapadá do arktické lodní sítě, na druhé straně přímo spadá do skupiny přístavů v severovýchodní Asii, do kterých by mohly připlouvat lodě proplouvající severomořskou trasou, z nichž tři — Busan, Qingdao a Tianjin — také patří mezi 10 nejrušnějších kontejnerových přístavů na světě.

Přání Spojených států udržovat vysoké napětí kolem Severní Koreje je zřejmé. Proto, aby se z Rajinu stalo skutečné logistické centrum, budou zapotřebí rozsáhlé změny politické situace na Korejském poloostrově.

Šojguova průkopnická návštěva v Pchjongjangu má mnohem větší cíl – integrovat Severní Koreu do geoekonomiky Eurasie. Pohlížet na to v termínech s nulovým součtem neodpovídá intelektuálním zdrojům Ruska plánovat budoucnost s prozíravou vizí. 

Proto bychom neměli být překvapeni, pokud jednání Šojgua v Pchjongjangu budou figurovat v Putinově říjnové návštěvě Číny se zaměřením na iniciativu Pás a stezka.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

Russia, China have a shared vision for North Korea

sdílet na