Alexandr Dugin: Západ se hroutí. Stačí ho jen “trochu postrčit”. Rusko a Čína ukončí vládu Západu nad světem
Názor Alexandra Dugina (Tsargrad.tv)
Západ se hroutí. Stačí ho jen “trochu postrčit”.
Francis Fukuyama, vášnivý prozápadní globalista překvapivě předpovídá konec americké nadvlády nad světem. Podle známého filozofa ztratily USA pozici klíčového hráče. Podle něj budou muset hledat podporu u svých spojenců.
Alexandr Dugin dodává: “Moskva a Peking udělají kolaps západní hegemonie nevratným”.
Fukuyama napsal poměrně objektivní a vyvážený článek o konci americké hegemonie. Počátkem 90. let minulého století přitom spěchal vyhlásit “celosvětové vítězství liberalismu a konec dějin”. Později americký filozof své postavení “trochu” pozměnil.
Při některých osobních rozhovorech s ním jsem se přesvědčil, že mnohým světovým procesům rozumí celkem realisticky. Že je schopen přiznat si chyby ve svých prognózách. Mezi narcistickými politology, kteří dělají chyby každý den a to je činí ještě arogantnějšími, je to vzácná věc.
Afghánistán je pověstná poslední kapka
Fukuyama tedy říká následující.
Odchod z Afghánistánu není jen příčinou zhroucení americké hegemonie, ale hlavně koncem. Tato hegemonie se začala rozpadat před deseti lety. Už tehdy bylo zřejmé, že americká strategie na Blízkém východě selhala. Finanční krize jen “dorazila” důvěru ve stabilitu americké ekonomiky.
Ale nejstrašnější věcí pro USA v posledních letech je hluboké rozdělení společnosti. Především ve vztahu k bývalému prezidentovi Donaldovi Trumpovi. Tentokrát nejenže selhal mírový přenos moci z republikánů na demokraty. Rozdvojení Trumpových přívrženců a odpůrců dostalo zemi na pokraj občanské války. Podle Fukuyamy proto není problém ve stahování vojsk z Afghánistánu.
Podle něj byl na to totiž už nejvyšší čas, ale problém je situace, ve které k tomu došlo na pozadí vnitropolitických procesů ve Spojených státech.
Biden jako bezradný stařec
Americký prezident Joe Biden, jehož republikáni původně nepovažovali za legitimního prezidenta, nyní vypadá jako naprostý propadák a bezmocný idiot. K tomu se přidala kritika neokonzervativců.
Ti vkládali velké naděje do Bidena a britských spojenců. Dnes ho dokonce i jeho příznivci vnímají jako starce s demencí. Takového, kterému všechno padá z rukou. Smutně popsané jako “Afghánci z podvozků amerických letadel”.
Fukuyama přiznává, že “USA už nejsou hegemonem světové politiky. Multipolarita je dnešní fakt”.
Zároveň ale připomíná, že USA jsou stále světovou velmocí. Odteď však budou muset hledat spojence a počítat s “jinými silami”.
Fukuyama upozorňuje Bidenovu administrativu na vývoj od roku 1989 do roku 2008. Tehdy moc USA rostla. Nyní naopak oslabuje.
A nyní už nejsou hlavními odpůrci Západu ani tak islámští extremisté (ačkoli sám Fukuyama v době vzestupu unipolarity formuloval dost idiotskou tezi o islámském fašismu jako úhlavním nepříteli).
Jsou tu nové póly. Rusko a Čína.
Vše se tedy vrací na nový začátek. Ale v nových podmínkách a nových rozměrech.
“Pusťte Taliban” na Rusko a Čínu
Proto Fukuyama jasně uvádí, že je třeba vrátit se k používání metody “podněcování islámských radikálů” proti Rusku a Číně. Samotný fakt opuštění Afghánistánu proto nepovažuje za velkou tragédii. Washingtonu se tím vlastně uvolní ruce a může obrátit agresi Talibanu proti Rusku a Číně.
Militantní Paštunové pravděpodobně nebudou mít skutečný zájem o budování státu. Není to součástí jejich historických úkolů. Paštunové jsou národem válečníků. Téměř nikomu se je nepodařilo pokořit. Pokud, tak jen na krátkou dobu.
Mimochodem, matně připomínají naše ruské kozáky: vojenské kampaně, rychlé útoky a ústupy, ideální využití krajiny pro vedení partyzánské války. Jejich životem jsou vojenské akce. Takový je život ruských kozáků. Válka jako povolání. “Mírovou práci nechávají ostatním”.
Paštunové jak afghánští kozáci
Paštunové jsou afghánští kozáci, pouze vynásobení milionem. Při jejich počtu a “zásadním odporu vůči jakémukoli státnímu zřízení” mohou být opravdu hrozbou i pro Rusko i pro Čínu.
Právě s tím Fukuyama a zřejmě i lidé stojící za Bidenem počítají. Pokud se opět podaří, jak v éře bipolárního světa, postavit islámské radikály proti Rusku a Číně, USA získají více času na své přežití.
Zjevně doufají, že se během této doby znovu dají dohromady. Upevní zbývající pozice a vylíží si rány.
Závěr je jednoduchý
Závěr je jednoduchý: hlavní věcí pro Rusko je zabránit tomu, aby se to stalo.
A tady, protože mluvíme o životě a smrti, jsou všechny prostředky dobré. Pokud Moskva a Peking vyvinou účinnou strategii ve vztahu k nové realitě Afghánistánu a islámského světa jako celku, budeme schopni nejen zajistit své zájmy, ale také učinit kolaps západní hegemonie nevratným.
Sám Fukuyama o tom samozřejmě nepíše v naději, že si jeho text adresovaný stratégům Bílého domu pečlivě nepřečteme. Ale my jsme si ho pročetli dost pečlivě.
A my s ním souhlasíme: Západ se rozpadá. … Stačí ho pouze “trochu postrčit”.
A sám Fukuyama chtě či nechtě ukázal na několik jeho slabých míst.
Odmyslim si desiatky filozofov a politológov, čo poukazujú na pád angloamerickeho hegemona a upriamim pozornosť na autora.
Skoro celý článok píše ako je kolaps všadeprítomný a nevratný, a nakoniec zadrie, že treba urobiť veci aby bol nevratný.
Dobrý den.
Sice rozumím Vaší výtce, která vychází čistě jen z pozorného čtení textu; a současně – na druhé straně – zase nevím jak moc je autor článku všestranným analytikem (schopný domýšlet všechny konsekvence), ale jádro “hroucení” je obecnější povahy. Jako příklad uvedu dichotomii průmyslového (vědecko-technologického, společenského, vzdělanostního a sociálního) rozvoje Západu oproti např. mandžuské Číně, Osmanské říši atd. Lapidárně řečeno: součet všech pozitiv tehdejšího Západu zahustil jeho gravitační sílu do takové míry, že Východ (obecně, včetně vlivu “západníků” v carskému Rusku) této výkonnostní magii podlehl a sám sebe začal “znehodnocovat”. Výsledek známe. Ale toto obří kyvadlo strukturální efektivity dosáhlo koncem XX. st. svého maximálního vrcholu “někde nad Atlantikem”, tam se na chvíli zastavilo…; a nyní se čím dál vyšší rychlostí řítí obráceným kurzem někde na sever Západního Pacifiku (k oblasti Ta-lien – Vladivostok).
Tato zákonitost se nedá zastavit. Dá se jen kosmeticky brzdit urputnou propagandou. U nás reprezentovanou politruky typu: V. Moravec (ČT24), prof. T. Halík, Přibáň, Tchajwanec Vystrčil a masou svazáků z řad Pirátů a Milionu chvilek. A nebo brzdit umělými systémovými zásahy jako je pseudo-pandemie záměrně šířených coronavirů… (Účel světí prostředky.)
Konečne inteligentný príspevok, nad ktorým sa rád aj zamyslím.
Ale čo je definíciou západu? Dnes v globálnom systéme vzájomného prepojenia všetkého je ťažko definovať čo to vlastne upadá.
Že USA a Európa stráca vplyv na dianie vo svete? To je podľa mňa malo na definovanie úpadku západu. Multikulturalizmus je prítomný aj v RF a Číne, a strata pôvodnej kultúry je v USA definovaná len genocídu pôvodných obyvateľov. Európa bola vždy kotol rôznych kultúr. Aj islamu. Veď nejaké to storočie ovládal polku Európy.
Konzum a materializmus je tiež prítomný všade, kde sa objavia nové technológie. Čína tomu vzdoruje, ale len väčšou totalitou. Tá vydrží zopár desaťročí, možno sto rokov a príde ľudová revolta.
Dejiny sa budú točiť stále dokola. Vždy bude na vrchole niekto, a nikdy to nebude natrvalo.
Opět Vás zdravím. Musím reagovat z povahy věci jen schematicky.
1) Definici Západu (na čem stojí západní kultura) nechávám bokem; příliš bych se rozepsal.
2) Píšete: “Že USA a Európa stráca vplyv na dianie vo svete“. Tato slova ani snad nemají snahu něco vysvětlovat. Je to konstatování status quo. Citovaný úpadek je totiž už až následek předchozí patologie, kterou by bylo nutno analyzovat a následně vyvodit závěr. Ale k jakému účelu to bude dobré? Současní politruci u nás (viz výše), ale i ve světě (demokrati v USA aj.) nemají o žádnou analýzu zájem, natož o odstraňování patologických jevů ve společnosti.
P.S. Omlouvám se, musím bohužel nečekaně končit, ale ještě se k tématu vrátím…
S pozdravem – Saltis (tichyocean@gmail.com)
Ještě si dovolím dopovědět myšlenku v reakci na Váš příspěvek.
Vzpomněl jste tato negativa: multikulturalismus, konzum, materialismus…, negativa, kterážto způsobují korozi původních západních hodnot. Obraťme ale perspektivu. Na jakých hodnotách stojí funkční celospolečenská prosperita? (A to obecně ve světě vůbec.) V první řadě na co nejvyšší saturaci obecného štěstí, což je vyvážení hodnot materiálních a duchovních. Nebo, chcete-li jinak, na co nejvyšší míře uspokojovaní jak hodnot existencionálních (u lidí ducha), tak potřeb existenčních (hlavně u lidí animálně založených). Obě hodnoty musí být v hojné míře zastoupeny a vzájemně vyváženy. Existenční jsou jasné: eliminace hladu, chladu a pevná střecha nad hlavou. Existencionální vyvěrají buď z filosofie nebo náboženství. V druhé řadě. Chci-li výše uvedenou podmínku (ze státnického pohledu) uvést jakákoli polit. síla v realitu (a na ní postavit státní prosperitu), tak jaké bazální axiomy musí mít tato polit. síla na zřeteli?
1) Zacílit duševní energii na průmyslově technologickou převahu nad okolními státy; z čehož plyne materiální růst. (Technikálie typu: nutná opora v autonomním bankovním systému a vymahatelnost patentové ochrany nechme nyní stranou.) 2) Implementovat do mas společný nosný ideál, který by byl převažujícím a jednotícím zdrojem (tzn. většinová ideová platforma). 3) Z pozitivního idealismu převažujícího nad materialismem (tedy bod č. 2 uvedený do praxe) postulovat vzestup celospolečenského étosu (vzestup morálky).
A nyní praktická zdůvodnění.
Bodem č.1 si převahu v 19. st. zajistil Západ hlavně nad Asií. Až do 80. let XX. st. těžil západní svět ze své technologické převahy. Nyní Čína + RF přebírají sami iniciativu. Aplikaci bodu č.2 známe např. z dob českého národního obrození (ČNO), nebo NNH (německé národní hnutí odstartované – nevědomky – Arnimem, Novalisem a pro potřeby státu formulované Schlegelem, Fichtem, Schellingem (jeho pojem WA). No a bod č.3 snad nejlépe kulminoval v protestantských oblastech (Švýcarsko 19.+20.st.).
Názorná ukázka z domova: Země koruny české (ZKČ). ZKČ měly v období rozpadu R-U nejvyšší průmyslový potenciál Podunajské monarchie (bod č. 1 je tím splněn). Díky ČNO měly dokonce splněny i bod č.2, no a bod č. 3 byl alespoň na slušné úrovni. Praktické dopady těchto 3 bodů jsou tyto: 1) Expanze exportu (např. zbrojní výroba) a všestranná soběstačnost; 2) Silná mentální soudržnost (prokázáno v letech 1938/1939); 3) Nízká míra korupce, z čehož vyplývá vyšší míra ekonomické efektivity.
A nyní analýza Západu: Bod č. 1 ztrácí na intenzitě ve prospěch RF a Číny. Bod č. 2 zkorodoval díky západnímu “multi-kulti”, což je sice ideologie nová, leč není nosná. (Verifikovat si nosnost ideologie můžete velmi lehce. Nosná je jen ta, za kterou jsou lidé ochotni umírat.) Bod č. 3. Absence étosu na Západě (ale obecně kdekoli a kdykoli na světě) přinesla (resp. obecně přináší, viz konec antického Říma nebo Zlaté hordy) dvě destruktivní zla. A) Korupci a nepotismus; B) Neudržitelný polit. dogmatismus, který se logickým vývojem časem změní v demagogii. (U nás ji šíří slovutní politruci, viz můj předchozí příspěvek.)
Nyní nástřel Východu: Podle toho co vím (víc znám situaci v RF než v Číně), tak první dva body se obě velmoci snaží cíleně a vědomě zrealizovat. Bod č. 3 bude pro ně velký problém, ale rozhodně jsou na tom o pár procent líp než současný Západ.
To všechno dohromady dává v současné době převahu Východu nad Západem. Proto ten postupný a očekávatelný krach západní civilisace.
Autor Alexandr Dugin je sovětský a ruský filozof, politolog, sociolog, překladatel a veřejný činitel. Kandidát filozofických věd, doktor politických věd, doktor sociologických věd. Profesor. Vedoucí katedry sociologie pro Mezinárodní vztahy, Sociologická fakulta Moskevské státní univerzity M.V. Lomonosova.
Vedoucí mezinárodního euroasijského hnutí. Autor „čtvrté politické teorie“, která by podle jeho názoru měla být dalším krokem ve vývoji politiky po prvních třech: liberalismu, socialismu a fašismu.
Politické aktivity Dugina jsou zaměřeny na vytvoření euroasijské velmoci prostřednictvím integrace Ruska s bývalými sovětskými republikami do nové euroasijské unie.
V roce 2014 americká publikace Foreign Policy zařadila Dugina do první stovky “globálních myslitelů” současného světa.
milá slečna/pani, som slovák. ak neviete, tak momentálne máme polovicu vlády študovaných plagiatorov. teda s titulmi u nás neuspejete.
projekt euroazijskeho superštátu viacmenej podporujem. aj keď mne sa páči vízia Guillama Faye.
ak západný tinktank niekoho vyznamená, asi splňa ich ciele.
Dobrý den paní Janinno,
Váš příspěvek jsem si přečetl až nyní. Děkuji za informaci stran Alexandra Dugina. O panu autorovi jsem doposud nic nevěděl a jsem rád, že jste mi ho (resp. všem čtenářům) představila. Poučení vítám a znovu děkuji.
Poslední dobou se ruskými mysliteli zabývám víc než dřív a musím uznat jejich hloubku. Jakoby v sobě nesli dědictví velkého Solovjova. Jejich texty se objevují – člověče v Česku div se – v běžném tisku pro lid obecný (viz např zde https://vz.ru/). Pokud u nás v mainstreamu otisknou článek “velkého myslitele” (a la Halík) tak je to ,alespoň pro mě, jako když musíte žvýkat seno. Důvody slábnoucího intelektualismu v ČR nechci rozebírat, ale ve veřejném prostoru je evidentní. Sám sebe utěšuji, že to je tím, že se opět vrátila doba “husákovské normalizace” a ryzí elita se opět stáhla do podzemí. Zatímco RF nyní zažívá opravdové svobodomyslné žně.
Přeji Vám zdar ve Vaší práci.
P.S. Pan Tartus má v tom co napsal pravdu. Neznám poměry akademické praxe v Rusku, ale u nás je to docela katastrofa. V rámci humanitních studií (jinde poměry neznám) vznikají celá tzv. “citovací bratrstva”. To je jeden nešvar. Druhý je v neustálém množení nových šílených oborů. OVŠEM, pro akreditaci nového studijního programu je potřeba garant s titulem docent nebo profesor. No a to už je úkol pro “citovací bratrstvo”, vybrat ze svého středu vhodného doktoranda, začít ho často citovat (on pak cituje je) a připravit mu tím půdu pro rigorózní řízení s vidinou akreditace dalšího stupidního oboru, no a tím pádem dalších peněz, které se ze státu vytáhnou množinou studentů, která se rozhodne onu stupiditu studovat….