Liberalismus – ideologie diktatury západního kapitálu – 1.část

Lidé se diví, co to ti „nahoře“ dělají? Jaké ještě čekají nás všechny rány? A hlavně proč, sakra? Odpověď je jednoduchá, ale problém je v tom, že lidé jsou zmanipulováni a to i v tom případě, kdy se jednotlivec začne bouřit proti těm „nečekaným“ ranám. Pomoci pochopit aspoň kousíček souvislostí může pomoci i tento článek. Článek je sice dlouhý, ale může vám pomoci pochopit podstatu liberalismu ve všech jeho podobách. Když budete číst pozorně, uvidíte velmi jasně odpovědi na otázky proč liberálové dělají všechno to, co dělají, tj. i například proč „česká vláda“ dala tolik peněz na energetickou burzu a ne na pomoc lidem a skutečné řešení problému … Velmi mnoho lidí si neuvědomuje skutečnou podstatu liberalismu a jak dlouho ve skutečnosti ovlivňuje „naši západní civilizaci“ a z čeho vyrostl a proč. Byl napsán již před několika lety! Proto některé reálie nejsou jakoby aktuální, ale jsou ponechány kvůli všem souvislostem v textu.

Peter 008

Alexandr Vladimirovič Tjurin

Spisovatel

22. června 2019

1.

V poslední době dokonce ruští vlastenci říkají, že ruští liberálové, kteří otevřeně chtějí ukončit existenci Ruska jako nezávislého státu (nejprve předat Krym a Donbas ukrajinskému režimu, pak Kurily, Kaliningrad, Sibiř atd.), podporují všechny západní informační kampaně proti Rusku a pomlouvají nejslavnější období ruských dějin atd. – to jsou prý pseudoliberálové, nikoli skuteční liberálové. Existuje skutečný liberalismus, který je pro vše dobré proti všemu špatnému, a ruští pseudoliberálové ho kazí. Běda, pánové a přátelé, není tomu tak. Liberalismus nejsou jen krásné fráze o svobodě, ale ideologický systém, který má jako jeden ze svých cílů podřízení ruského státu zájmům Západu, přeměnu Ruska ze subjektu světové politiky v objekt, v soubor zdrojů pro vnější využití.

Výsledek liberálního ideového systému – militantní totalitní ideologie velkého byznysu – je zřejmý, vše lze poznat “po jeho  plodech”. Dnes se bohatství 42 nejbohatších lidí světa rovná bohatství nejchudší poloviny obyvatelstva, tedy 3,7 miliardy lidí. A jedno procento světové populace [nacházející se převážně v západních zemích nebo sloužící zájmům západního kapitálu v zemích na periferii světa] získalo 82 % světového bohatství vytvořeného v uplynulém roce (za rok 2018). (Ne podle nějakých komunistů, ale podle autoritativního Oxfamu.) K dnešnímu dni dosáhl globální kapitalismus toho, o čem se feudálům nesnilo ani v nejtemnějších dobách. Pyramida peněžní nerovnosti, kterou vytvořil, je zároveň pyramidou moci a nadvlády, diktaturou velkých peněz, protože peníze dávají moc. A tuto moc je třeba bránit a ospravedlňovat ideologií.

2.

Liberalismus je ideologie vytvořená anglickou vládnoucí třídou, obchodní-finanční oligarchií, v 17. a 18. století v zemi, která byla v té době nejvíce kapitalistická, aby ideologicky podpořila její expanzi.

Podstatou liberalismu bylo, je a bude – krasořečivě obléci expanzi anglosaských států a poté kolektivního Západu krásným ideologickým závojem, jeho uchvácení výrobních prostředků a přivlastnění si nadproduktu po celém světě. Všechno ostatní je simulakra („přízrak, průhledný, předstíraný duch“ zde ve smyslu – nežadoucí – pozn.překl.). Majetek se stává posvátným teprve tehdy, když se dostane do rukou těch, kteří ho mají mít – a to od oplocení a zabrání obecního a drobného rolnického majetku v Británii v 16. a 17. století až po uchvácení v Rusku v 90. letech 20. století. Občanská společnost je jen pro pár vyvolených, ne pro ty, které pár vyvolených maximálně využívá. Stát není potřeba k tomu, aby pomáhal chudým a vykořisťovaným. Silný stát je přípustný pouze v západním jádru světového kapitalistickém systému; je potřebný pro neustálou vnější agresi a vnější převzetí moci, především k zabrání obchodních komunikací a finančních toků.

První ranou, mimochodem, zasáhli liberalismem Francii (mimo jiné prostřednictvím zednářských lóží). Francie přestala být konkurentem Anglie (revoluce, napoleonské války, konečná porážka v boji o dominanci, ztráta všech kolonií), stala se jejím satelitem a Anglie vytvořila koloniální impérium s 500 miliony obyvatel, přičemž francouzskému satelitu přidělila kolonie na principu „pozůstatku“.

Ideologie liberalismu začala s Johnem Lockem jako čistá moderna – pryč s tradicí, se státností v podobě jakéhokoli paternalismu – se starostí o malého človíčka a jeho malé bohatství, ponechání jen toho, co nebrání vydělávání peněz a vlastnictví soukromého majetku. Ve skutečnosti, jak už to tak bývá, jde v liberalismu o vztah člověka k věcem, přesněji k penězům, a to i k jiným lidem prostřednictvím peněz. Pokud člověk nemá peníze, není člověkem, ale zdrojem. Bude to britský rolník vyhnaný ze svého domova v průběhu šermování. Nebo domorodec v Americe, Austrálii či Africe. Půda, která ho živí, je uznána za terra nullius, “zemi nikoho”, kterou může zabavit každý podnikavý gentleman a samotného domorodce zlikvidovat, aby zvýšil hodnotu pozemkové držby. Pro liberalismus není nic nad člověka s penězi, ani duch, ani Bůh, ani duchovní hodnoty, ani společenství, ani tradice a ani národ.

Nadvládu západního kapitálu v žádném případě nevytváří “neviditelná ruka trhu”, o níž psal jiný liberální teoretik, Adam Smith. “Neviditelnou” ruku vždy doprovázely zcela fyzické hrabivé ozbrojené ruce – agrese, diktát, intervence, rozsáhlé drancování a otevřená genocida (kmeny a národnosti, jejichž existence byla považována za ekonomicky nevýhodnou pro vykořisťování – byly jednoduše vyhlazeny).

Průmyslová revoluce v Anglii, tak oslavovaná liberály, se zcela nepřekvapivě časově shodovala s masivním drancováním Indie (jen v prvních desetiletích britské nadvlády Britové odčerpali z nové kolonie bohatství a zdroje v hodnotě asi 1 miliardy liber, přičemž jedna libra tehdy stačila k životu na měsíc) [1]. Teprve tehdy došlo k nezbytnému přílivu investic do průmyslové revoluce v Anglii, zatímco jen v Indii v letech 1769-1773 zemřelo hlady asi 10 milionů lidí [2]. to se také shodovalo s atlantickým obchodním trojúhelníkem, v němž otroci putovali z Afriky na západoindické plantáže, bavlna ze západoindických plantáží do britských továren a rum do Afriky. Shodoval se také s likvidací původního obyvatelstva Irska, Nového světa a Austrálie, kde země domorodých obyvatel potřebovali “svobodní jedinci”. Kde jste slyšeli, že by liberálové litovali, že je něco špatně s ideologií. Právě naopak. To, co se dělo, bylo zcela v souladu s teorií a praxí liberalismu.

Oba Millové, otec James i syn John Stuart, rozvíjeli utilitarismus J. Benthama (co je užitečné, je morální). Jejich základní myšlenka spočívá v tom, že pokud se lidem nebude bránit ve snaze obohatit se a vlastnit soukromý majetek, měli by se, osvobozeni od všeho nadindividuálního (čti duchovních kleští), mít dobře. A tito liberální myslitelé mají za pouhý zdroj i všelijaké hinduisty a černochy, jako například „papež“ Mill ve svých Dějinách britské Indie, kde poukazuje na užitečnost tvrdého a krutého vykořisťování obyvatelstva této kolonie právě kvůli nedostatku utilitárního vědomí hinduistů.

Liberalismus Herberta Spencera je bestiální kapitalismus v podobě sociálního darwinismu, sraž a sežer. Silní tím, že porážejí slabé, činí společnost silnější – to je myšlenkový postup tohoto liberálního filozofa. Pomáhat slabým je zlo, které brzdí pokrok. Brutální vykořisťování kolonií je ospravedlnitelné, protože představuje přirozenou nadvládu silných nad slabými. Spencer píše: “Když popisujeme lidskou bídu, obvykle tím v tomto případě myslíme, že jde o utrpení, které postihuje ‘hodného člověka’, ačkoli je pravděpodobnější, že jde o utrpení člověka, který si to nezaslouží … Ale s největší pravděpodobností jsou to právě nehodní ubožáci, kteří žijí na úkor těch, kteří jsou naopak k mnohému dobří”. Jsou také netalentovaní, oškliví, totalitní a závistiví a chtějí se dostat k vašemu posvátnému majetku. To už je od libertariánky Ayn Randové. [3]

Po překonání oceánu našel liberalismus úrodnou půdu mezi anglosaskými kolonisty. A tak se vedle textů o nejrůznějších svobodách objevil i T. Jefferson, jeden z otců zakladatelů amerického národa, autor Deklarace nezávislosti a významný osvícenský filozof, který se pravidelně vyjadřoval o původních obyvatelích Ameriky takto “Není pro nás nic žádoucnějšího než tyto drzé divochy zadupat a skoncovat s jejich zločiny”, “je čas s nimi skoncovat”, “svými barbarskými zvěrstvy si zasloužili smrt”, “pokud ve válce proti nějakému kmeni pozvedneme sekeru, neodložíme ji, dokud nebude kmen zcela zničen nebo vyhnán za Mississippi … V této válce některé z nás zabijí – my zničíme je do posledního.”

3.

Ale poté, co liberalismus potopil hlavního soupeře Anglie Francii – od Edmunda Burka – začal se hlásit k tradici a tvrdil, že nejvyšší vrstvy v samotné Anglii by měly zůstat se svými majetky a na svých postech.

Ve skutečnosti je toto podvojné účetnictví vlastní charakteristikou liberalismu. Liberalismus si může hrát na poli konzervatismu, nacionalismu, a dokonce i levicových idejí, může být procírkevní i proticírkevní, může být vyloženě rasistický a může být ostentativně protirasistický – hlavní je bořit to, co brání akumulaci západního kapitálu.

Liberalismus je vždy dvouvrstvý. Zhruba řečeno, je viditelná část a je podstata. Vnější zdání hlásá individualismus, téměř atomismus jednotlivce – to je pro přepracování nepřítele, lidí, kterým je třeba něco vzít. Ve své podstatě však liberalismus vždy působí s pomocí hluboce semknutých klanových struktur, které využívají své finanční a informační moci k ovládání finančních a informačních toků a organizují ničení těch společenských forem, které jim vadí, včetně státního aparátu v ovládaných zemích. Tak to dělaly zednářské lóže v 18. století a tak to dělají tisíce “nevládních organizací” a “neziskových nadací” v 21. století, za nimiž stojí lidé, které nikdo nikdy nevolil. A ten americký Federální rezervní systém, nástroj finanční nadvlády nad světem, ve skutečnosti nevytvořil soubor “svobodných jednotlivců”, ale semknutý klan finančníků včetně Warburgů, Schiffů, Kuhnů a Loebů.

Zajímavé je prolínání liberalismu se “starozákonními” motivy anglosaských protestantských sekt, které sloužily také zájmům kolonizátorů a rasistů, britských i amerických. Vytváří dokonalý základ pro takříkajíc spravedlivou nenávist ke slabým a zbytečným. Protestantismus zbavený svých rituálů a vlastně i své pravé křesťanské podstaty se ne náhodou obrátil k příkladu starověkých východních “biblických” zvěrstev a masakrů prováděných na etnickém a konfesijním základě. Například počátek genocidy Indiánů – masakr Pequotů  a Niantiků žijících na březích Massachusettského zálivu v letech 1636-37 (“Mystický masakr” atd.) – oblékli puritánští Anglosasové do pseudobiblických forem. J. Mason, který vedl vyhlazovací nájezd proti Pequotům, popsal vyhlazení kmene včetně žen a dětí: “Útok na Pequoty byl činem Boha, který se vysmál svým nepřátelům a nepřátelům svého lidu a s opovržením je poslal do ohnivého doupěte. A Pán se stal soudcem nad pohany a naplnil Mystiku mrtvolami.”

V tomto případě bylo “asijské barbarství”, tolik odsuzované západními ideologiemi, naprosto přijatelné.

A protestantská etika, která našla své místo i v liberalismu, přenesla materiální akvizici z oblasti hříchu do oblasti vysokého mravního činu, který umožňuje racionální nakládání s jakýmikoliv prostředky, živými i neživými. Boží láska k člověku byla nyní určována dosaženým materiálním úspěchem.

Princip “svobody svědomí” zničil svědomí jako takové; a tento pojem – znepokojivý a naléhavý, spojený s tím, co stojí nad egem – zmizel z liberálního etického slovníku.

4.

Ve své nejpřístupnější a nejvýraznější podobě je liberalismus formou rasové teorie, podle níž je jediným motorem světového pokroku – od technologie přes společenské praktiky až po nejrůznější svobody – pouze západní civilizace, zatímco ostatní civilizace jsou prezentovány jako výsada agresivních diktatur a zaostalých tyranií. Jedinou možností pro ně tedy je plazit se po kolenou do západní civilizace a pokorně si vypůjčovat západní praktiky jako svého druhu franšízu s povinným placením impozantního honoráře a paušálního poplatku západním bankám.

Pro liberalismus je vše mimo Západ oblastí temna a barbarství, kterou musí západní svět civilizovat, takže snadno vstřebává všechny rusofobní koncepty a mýty a dává je do svých služeb. Tento postoj se ze Západu přenesl i na ruskou sekulární inteligenci, která byla vychována výhradně na západní konceptuologii.

Je třeba si uvědomit, že ruský liberalismus jako ideologie ve službách západního kapitálu byl, je a zůstane v podstatě rusofobní. A bude pracovat na tom, aby se Západ konečně zmocnil euroasijského srdce, což se mu už 1000 let nedaří.

Pro západního liberála je Rusko – „asijština“, “Asie”. Přitom je pro něj “Asie” negativní konotací, která se pojí s “barbarstvím” a “divokostí”. S reálnou historii to má máloco společného – nezápadní společnosti Maurjovské říše v Indii, dynastie Tchang a Sung v Číně a Byzantské říše v 6. až 11. století převyšovaly své současné západní protějšky ve všech civilizačních aspektech, včetně práv a svobod. Jejich vědecký a technický pokrok byl o 500 let napřed oproti tomu, čeho bylo dosaženo v Evropě. A Sovětský svaz, který v průmyslové válce porazil celou Evropu sjednocenou v Hitlerově Evropské unii, pak v technologickém průlomu do vesmíru překonal dokonce i Ameriku, přičemž ta se opírala o zdroje, včetně intelektuálních, většiny světa …

Přeložil Peter 008

sdílet na