M. K. Bhadrakumara: Kdo se bojí amerických vojáků na Ukrajině?

M.K. BHADRAKUMARA, Indian Punchline

Zcela neškodně Bidenova administrativa „upozornila“ světové veřejné mínění na skutečnost, že americké jednotky jsou skutečně přítomny na ukrajinské půdě v těsné blízkosti Ruska. 

Washington provedl „měkké přistání“, když to řekl nejmenovaný vysoký představitel Pentagonu agenturám Associated Press a Washington Post.

Úředník podal vtipné vysvětlení, že američtí vojáci „nedávno zahájili inspekce na místě, aby se ujistili“, že Ukrajina „řádně odpovídá“ za západní zbraně, které obdržela. Tvrdil, že jde o součást širší americké kampaně, kterou minulý týden oznámilo ministerstvo zahraničí, „aby se zajistilo, že zbraně dodávané na Ukrajinu nepadnou do rukou ruských jednotek, jejich zástupců nebo jiných extremistických skupin“.

Ve skutečnosti však prezident Biden požírá své vlastní slovo – nemít na Ukrajině za žádných okolností ‚boty na zemi‘. Vždy existuje reálné nebezpečí, že se skupina Američanů na turné po Ukrajině může dostat pod palbu ruských jednotek. Ve skutečnosti americké rozmístění přichází na pozadí intenzivních raketových a dronových útoků Ruska na kritickou infrastrukturu Ukrajiny. 

Jednoduše řečeno, ať už vědomě či nevědomě, USA šplhají po žebříčku eskalace nahoru. 

Doposud americká intervence zahrnovala nasazení vojenských poradců ukrajinského vojenského velení, poskytování zpravodajských informací v reálném čase, plánování a provádění operací proti ruským silám a umožnění bojů americkým žoldákům, kromě stálých dodávek zbraní v hodnotě desítek miliard dolarů. 

Kvalitativní rozdíl spočívá nyní v tom, že zástupná válka se může změnit v horkou válku mezi NATO a Ruskem. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu dnes na společné schůzce ministerstev obrany Ruska a Běloruska řekl, že počet sil NATO ve východní a střední Evropě se od února zvýšil dvaapůlkrát a v blízké budoucnosti se může ještě zvýšit.

Šojgu zdůraznil, že Moskva si plně uvědomuje, že Západ sleduje koordinovanou strategii ke zničení ruské ekonomiky a vojenského potenciálu, což zemi znemožňuje provádět nezávislou zahraniční politiku. 

Poznamenal, že nová strategická koncepce NATO počítá s přechodem od zadržování Ruska „prostřednictvím předsunuté přítomnosti“ k vytvoření „komplexního systému kolektivní obrany na východním křídle“, přičemž neregionální členové bloku rozmístí své jednotky v pobaltských zemích, ve východní a střední Evropě a také se rozšíří o nové mnohonárodní taktické skupiny vznikající v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku. 

Možná není náhoda, že Washington přiznal přítomnost svého vojenského personálu na Ukrajině v době, kdy Rusové obvinili britské zpravodajské služeby z účasti na nedávné sabotáži na plynovodech Nord Stream a na náletech dronů proti ruské základně Černomořské flotily v Sevastopolu.

Historicky vzato existují šedé zóny v takzvaném „zvláštním vztahu“ mezi USA a Spojeným královstvím.  Kronika tohoto vztahu je plná příkladů toho, jak v kritických okamžicích ocas vrtěl psem. Faktem je, že v souvislosti s útokem na Sevastopol Moskva ukazuje prstem spíše na agenty MI6 než na Kyjev. (tady a tady)

Americko-britský kalkul měl původně přimět Rusy uvíznout v bažině na Ukrajině a podnítit v Rusku povstání proti „Putinově válce“. Ale nepodařilo se. 

USA jsou svědky toho, jak přes 300 000 vycvičených bývalých vojáků z Ruska je nasazeno na Ukrajinu, aby zahájili velkou ofenzívu k ukončení války v nadcházejících 3-4 měsících. 

Jinými slovy, nad celou budovou lží a zavádějící propagandy, která formovala západní vyprávění o Ukrajině, se bortí střecha. Porážka na Ukrajině by mohla mít katastrofální důsledky pro image a autoritu Spojených států jako supervelmoci nejen v Evropě, ale i na globální scéně, mohla by podkopat jejich vedoucí postavení v transatlantické alianci a dokonce deaktivovat NATO.

Je ovšem kuriózní a Washingtonu nemůže uniknout, že i v této fázi Moskva pobízí Kyjev, aby obnovil proces vyjednávání. Hlavním vývojem ve skutečnosti bylo, že Ukrajina dala písemné záruky společnému koordinačnímu centru v Istanbulu (které zahrnuje Turecko, Rusko a OSN), že humanitární koridor a ukrajinské přístavy určené pro vývoz zemědělských produktů nebudou nadále používány pro vojenské operace proti Ruské federaci. Kyjev ujistil, že „námořní humanitární koridor bude využíván pouze v souladu s ustanoveními Černomořské iniciativy a příslušnými předpisy smíšeného poradního výboru“.

Při zpětném pohledu Bidenova administrativa udělala hroznou chybu ve svém odhadu, že válka povede ke změně režimu v Rusku po kolapsu ruské ekonomiky pod tíhou západních sankcí. Naopak i MMF připouští, že se ruská ekonomika stabilizovala. 

Očekává se, že ruská ekonomika v příštím roce vykáže růst. Srovnání se západními ekonomikami, které se řítí do vysoké inflace a recese, je příliš do očí bijící, než aby je světové publikum přehlédlo. 

Stačí říci, že USA a jejich spojeneckým zemím došly sankce, které by mohly zasáhnout Rusko.

Ruské vedení se na druhé straně konsoliduje tím, že prosazuje posun k multipolárnímu světovému řádu, který zpochybňuje stoletou globální dominanci USA.

Za tuto krizi je v zásadě zodpovědný samotný kapitalistický systém. V současné době trpíme následky nejdelší a nejhlubší krize, jakou systém poznal od přerozdělení světa, ke kterému došlo ve druhé světové válce. Imperialistické mocnosti se opět připravují na válku, aby znovu rozdělily svět v naději, že se dostanou z krize, stejně jako se připravovaly před druhou světovou válkou. 

Velkou otázkou je, jaká bude reakce Ruska. 

Je téměř jisté, že Moskvu nezaskočilo odhalení Washingtonu ohledně přítomnosti amerických jednotek na Ukrajině. Je vysoce nepravděpodobné, že by se Rusko uchýlilo k náhlé reakci. 

Takzvaná „protiofenzíva“ Ukrajiny ztroskotala. Nepřinesla žádné územní zisky ani žádný významný průlom. Ukrajinská armáda ale utrpěla těžké ztráty v řádu tisíců a obrovské ztráty na vojenské technice. Rusko získalo převahu a je si toho vědomo. Na celé frontové linii začíná být evidentní, že ruské síly neustále přebírají iniciativu.  

Ani USA, ani jejich spojenci v NATO nejsou schopni vést kontinentální válku. 

Bude tedy zcela na amerických jednotkách pohybujících se v ukrajinských stepích, kteří prověřují zbraně vyrobené v USA, aby se nedostaly do problémů a udržely své tělo i duši pohromadě.  

Kdo ví, Pentagon se může dokonce rozhodnout vypracovat „dekonfliktní“ mechanismus s Moskvou, jako v Sýrii!  

To znamená, vážně, z perspektivy Ruska nemusí být audit amerických zbraní na ukrajinské půdě jako takový špatný. Existuje reálné nebezpečí, že se zbraně dodané Spojenými státy mohou dostat do Evropy a tu krásnou pěstěnou zahradu proměnit v džungli (jako Ukrajina nebo Amerika) – abychom si vypůjčili ohromující metaforu, kterou nedávno použil šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell.  

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3UpfBca

sdílet na