Článek Vladimira Putina „Otevřenost navzdory minulosti“

Článek ruského prezidenta byl publikován v německém týdeníku Die Zeit a časově se shoduje s 80. výročím začátku Velké vlastenecké války.

Být otevřený, navzdory minulosti

22. června 1941, přesně před 80 lety, nacisté, kteří dobyli prakticky celou Evropu, zaútočili na SSSR. 

Pro sovětský lid začala Velká vlastenecká válka. Nejkrvavější v historii naší země. Desítky milionů lidí zemřely, ekonomický potenciál země a její kulturní hodnoty byly vážně poškozeny.

Jsme hrdí na odvahu a neoblomnost hrdinů Rudé armády a pracovníků domácí fronty, kteří nejen bránili nezávislost a důstojnost naší vlasti, ale zachránili i Evropu a svět před zotročením. Navzdory pokusům o přepisování historie, které se dnes dějí, pravdou je, že sovětští vojáci přišli do Německa ne proto, aby se Němcům pomstili, ale s ušlechtilým, velkým posláním osvoboditele.

Vzpomínka na hrdiny, kteří bojovali proti nacismu, je pro nás posvátná. 

S vděčností si vzpomínáme na spojence v antihitlerovské koalici, členy hnutí odporu, německé antifašisty, kteří přiblížili společné vítězství.

Když evropské národy přežily hrůzy světové války, byly schopné překonat odcizení a obnovit vzájemnou důvěru a respekt a vydaly se na cestu integrace, aby dosáhly konečné hranice evropských tragédií první poloviny minulého století. A zvláště chci zdůraznit, že historické usmíření našeho lidu a Němců, kteří žili na východě i na západě moderního sjednoceného Německa, hrálo při formování takové Evropy obrovskou roli.

Připomínám, že to byli němečtí podnikatelé, kteří se v poválečných letech stali průkopníky spolupráce s naší zemí. V roce 1970 SSSR a SRN podepsaly „dohodu století“ – o dlouhodobých dodávkách zemního plynu do Evropy, což položilo základ konstruktivní vzájemné závislosti, která se stala počátkem mnoha dalších ambiciózních projektů, včetně výstavby plynovod Nord Stream.

Doufali jsme, že ukončení studené války bude pro Evropu společným vítězstvím. Zdálo se, že stačí o něco více úsilí – a sen Charlese de Gaulla o jediném kontinentu, ani ne geografickém – „od Atlantiku po Ural“, ale kulturním, civilizačním – od Lisabonu po Vladivostok, se stane realitou.

Právě v této logice – v logice budování Velké Evropy sjednocené společnými hodnotami a zájmy – se Rusko snažilo rozvíjet své vztahy s Evropany. My i Evropská unie jsme na této cestě udělali mnoho.

Převládl však jiný přístup. Byl založen na expanzi Severoatlantické aliance, která sama o sobě byla pozůstatkem studené války. Ve skutečnosti NATO bylo vytvořeno pro konfrontaci té doby.

Hlavním důvodem rychlého růstu vzájemné nedůvěry v Evropě se stalo rozšiřování Aliance na východ, které mimochodem začalo tím, že bylo sovětské vedení skutečně přesvědčeno, aby odsouhlasilo vstup sjednoceného Německa do NATO. Spěchali, aby rychle zapomněli na sliby, slovní sliby, že „to není namířeno proti vám“, že „hranice bloku se k vám nepřiblíží“. A byl vytvořen precedens.

A od roku 1999 následovalo dalších pět vln rozšiřování NATO. Organizace zahrnovala 14 nových zemí, včetně republik bývalého Sovětského svazu, které účinně pohřbily naděje na kontinent bez dělících čar. Na což mimochodem upozornil v polovině 80. let jeden z vůdců SPD – Egon Bar, který navrhl po sjednocení Německa radikálně přestavět celý evropský bezpečnostní systém, a to jak za účasti SSSR, tak i Spojených států. Ale nikdo, ani v SSSR, ani v USA, ani v Evropě, ho tehdy nechtěl poslouchat.

Mnoho zemí navíc bylo postaveno před falešnou volbu – buď s kolektivním Západem, nebo s Ruskem. 

Ve skutečnosti to bylo ultimátum. 

Důsledky takové agresivní politiky lze vidět na příkladu ukrajinské tragédie z roku 2014. 

Evropa aktivně podporovala protiústavní ozbrojený převrat na Ukrajině. Protože zde to všechno začalo. Proč to bylo třeba udělat? Poté již úřadující prezident Janukovyč souhlasil se všemi požadavky opozice. Proč Spojené státy zorganizovaly puč a proč ho evropské země bezvýhradně podporovaly, což vyvolalo rozkol na Ukrajině a odchod Krymu?

Nyní se celý systém evropské bezpečnosti vážně zhoršil. Napětí roste a rizika nových závodů ve zbrojení se stávají skutečnými.  Přicházíme o obrovské příležitosti, které nám spolupráce nabízí, tím spíše je to nyní tak důležité, když čelíme společným výzvám – pandemii a jejím vážným sociálně-ekonomickým důsledkům.

Proč se tohle děje? A co je nejdůležitější, jaké závěry jsme povinni vyvodit společně? Na jaké lekce historie si vzpomenout?  V první řadě si myslím, že celá poválečná historie Velké Evropy potvrzuje, že prosperita a bezpečnost našeho společného kontinentu je možná pouze společným úsilím všech zemí, včetně Ruska. Protože Rusko je jedním z největších evropských států. A cítíme naše neoddělitelné kulturní a historické spojení s Evropou.

Jsme otevřeni čestné a konstruktivní interakci. To potvrzuje naše myšlenka vytvoření společného prostoru pro spolupráci a bezpečnost od Atlantiku po Tichý oceán, který by zahrnoval různé integrační formáty, včetně Evropské unie a Euroasijské hospodářské unie.

Znovu opakuji: Rusko je za obnovení komplexního partnerství s Evropou. Máme mnoho témat společného zájmu. Jedná se o bezpečnost a strategickou stabilitu, zdravotní péči a vzdělávání, digitalizaci, energii, kulturu, vědu a technologii, řešení problémů v oblasti klimatu a životního prostředí.

Svět se dynamicky vyvíjí a čelí novým výzvám a hrozbám. A jednoduše si nemůžeme dovolit táhnout břemeno minulých nedorozumění, stížností, konfliktů a chyb. Je to zátěž, která nám zabrání soustředit se na řešení naléhavých problémů. Jsme přesvědčeni, že všichni si musíme uvědomit tyto chyby a napravit je. Naším společným a nesporným cílem je zajistit kontinentální bezpečnost bez dělících čar, jediný společný prostor spravedlivé spolupráce a univerzálního rozvoje ve jménu prosperity Evropy a světa jako celku.

http://kremlin.ru/events/president/news/65899

sdílet na