Americká vojenská a ekonomická expanze je jistě velice nebezpečná, ale jednou z nejnebezpečnějších je expanze kulturní. Současná masová kultura je založena na americkém „jádru“ a postupně pokrývá celý svět, ničí národní kultury nebo je pasuje do role folklorního přívěsku nějaké univerzální westernizované kultury.

Jaký je základ americké kultury?

Na rozdíl od evropských kultur, které se formovaly v průběhu staletí – jak na základě starověké antické kultury (řecké i římské), tak i na křesťanských kulturních tradicích, středověkého rytířství, a tak dále – je americká kultura výhradně produktem kapitalismu.

Existovaly kultury starověkého Řecka a starověkého Říma, starověké Číny a starověkého Vietnamu, starověkého Ruska,… odrážející různé fáze v historii a společenském vývoji zemí Starého světa. 

S americkou kulturou bylo všechno jinak. Protože americká společnost se již formovala jako kapitalistická
a neznala žádné jiné vztahy, tak americká kultura je zcela kapitalistickou kulturou, postrádající základy a je založená na nejdůležitější hodnotě – touze po penězích, po velkých penězích.

Kapitalismus je „solí“ americké národní myšlenky. Bez ohledu na to, jak američtí politici a veřejní činitelé tvrdí, že hlavní hodnotou americké společnosti jsou lidská práva, svoboda volby, demokracie, ve skutečnosti jsou její hlavní hodnotou peníze a jenom peníze. Všechny ostatní slogany, nápady, projekty a hesla jsou pouze nástrojem k získání a shromažďování peněz, zajištění finanční nadvlády a ekonomické dominance.

Samotné vojenské a ekonomické metody však nemohou ovládnout svět. A to dokonale pochopili skuteční majitelé Ameriky – finanční a průmyslové elity. 
Hlavní organizátoři americké kulturní expanze jsou oni, a nikoli americké politické vedení.

Proto, aby byl zajištěn stabilní pohled na Spojené státy americké jako na nejvyspělejší zemi na světě, která zaslouženě dominuje téměř ve všech oblastech, se v průběhu dvacátého století americká kultura masově rozšířila v jiných zemích. 

A společně s touto kulturou byly vyváženy notoricky známé americké hodnoty, které v novém kulturním prostředí měly dezorganizující, rozkládající efekt.

Sociologové, kteří hovoří o kulturní modernizaci zemí „třetího světa“, často věnují pozornost skutečnosti, že v zemích, které se vydaly cestou slepého kopírování amerického modelu, se místní společnosti poměrně rychle rozkládaly, vzrostla prostituce, šíření drogových závislostí a mladí lidé tíhli ke „snadným“ penězům a ke všem metodám jejich získání. 
Nezastupitelný kult spotřeby je hlavní složkou doprovázející “výsadbu” americké kultury.

Kinematografie je hlavní zbraní americké kultury

Protože literatura a výtvarné umění v USA byly vždy ve stínu Evropy, dominanci americké kultury zajišťovala kinematografie. Obchodníci v americkém filmovém průmyslu si rychle uvědomili, že film umožňuje nejen vydělat velmi velké peníze, ale také roubovat americký způsob života v jiných zemích. 

Obzvláště pokud je to blýskavé, velkolepé, efektní, byť mělké a bezobsažné.  Právě tyto obrazy rychle získávají velkou popularitu mezi mladými lidmi a „základní vrstvou“ jakékoli společnosti.

Americké filmy ve skutečnosti nemají takovou hloubku, jakou vidíme v evropské kinematografii. 
Ale americká kinematografie nás však vždy ohromila velkolepostí, efektními filmovými herci, kteří překrývali jednoduchost příběhu. 

Americké filmy jsou produkovány tak, aby jim rozuměli lidé s nejnižším stupněm intelektuálního vývoje. 
To v mnoha ohledech zajistilo i úspěch exportu amerických filmů.

Kinematografie se tak stala významnou ideologickou zbraní USA ve druhé polovině 20. století – během studené války, jedním z hlavních prostředků „prodeje“ amerických hodnot v zemích třetího světa a socialistickém táboře. 

Sledováním amerických filmů se lidé „za oponou“  seznámili s americkou kulturou a hodnotami, a přijali vzorce chování, které byly tehdejší kultuře cizí. 

Není třeba říkat, že americké filmy druhé poloviny dvacátého století byly nasáklé nenávistí vůči Sovětskému svazu, socialistickému systému. Ve skutečnosti šlo o čistě propagandistické obrazy, které našly své publikum jak v SSSR, tak v dalších zemích socialistického tábora a velmi přispěly k vytvoření a šíření protisovětských a antikomunistických nálad, zejména mezi mladými lidmi.

Počátkem 90. let, americká kinematografie provedla některé korektury ve vyobrazení Ruska, byla to daň krátce zlepšeným rusko-americkým vztahům a tato epizoda trvala pouze několik let. Přesněji řečeno, americké vedení mělo v těchto letech stále naději na úplné vynulování ruské politické moci. Rusko bylo spolu s dalšími zeměmi východní Evropy představováno jako jeden z mladších partnerů Spojených států.

Například ve filmu Rudé horko (Red Heat 1988) přichází do Spojených států sovětský policista, aby spolu
s americkými kolegy bojoval proti ruské mafii. 

Mnohým je známa legendární Policejní akademie: Mise v Moskvě, kde američtí policisté přijíždějí do Ruska, aby si vyměňovali zkušenosti, a dostávají se do různých komických situací. 

Tyto filmy byly navrženy tak, aby mírně změnily vnímání Rusů americkým publikem ve prospěch změn probíhajících v politických vztazích mezi zeměmi.

V 90. letech místo hlavního nepřítele Spojených států obsadili někteří abstraktní teroristé, mezinárodní organizovaný zločin, drogová mafie, jejichž představitelé, v amerických filmech té doby, ztělesňovali „světové zlo“. Ale již ve druhé polovině 90. let se situace začala měnit a od začátku roku 2000 Rusko opět zaujalo obvyklé místo „říše zla“ v americké populární kultuře, včetně kinematografie.

Internetová komunikace a nová stránka v šíření americké kultury

Spojené státy nyní rozšiřují své kulturní hodnoty prostřednictvím internetových technologií. Ačkoli z výhody internetu dnes těží různé síly, až po islámské fundamentalisty nebo levicové a pravicové radikály, stále jsou to právě americké hodnoty, které se šíří nejrychleji prostřednictvím internetové technologie a síťové komunikace.

„Alternativní“ politické síly jednoduše nemají takové zdroje a možnosti, které vlastní Spojené státy. 
Například mnozí si stěžují na „cenzuru“ na sociálních sítích, ale Facebook Marka Zuckerberga také používá velmi přísnou cenzuru pro všechny informace, které “nemají rády zakladatele a vládce“ této velké sociální sítě.

Ale nejde jenom o politickou cenzuru. Díky internetové technologii je americký velký byznys ještě úspěšnější než dříve pomocí kinematografie – šíří spotřebitelské hodnoty a vydělává peníze na publiku.

Během „arabského jara“ v roce 2011 se sociální sítě staly vynikajícím nástrojem konsolidace protestně naladěné mládeže. Následně byly přesně stejné technologie použity na Ukrajině během Euromajdanu,
nyní se používají v Rusku a všude kde se to hodí. 

A generace vychovávaná na amerických kulturních vzorcích ochotně následuje ty, kteří dnes nastavují náladu
v internetovém prostoru, v sociálních sítích.

Současně se mění vědomí lidí – klipové myšlení, preference virtuálních spojení před skutečnými, asimilace hodnot a chování přenášených prostřednictvím sociálních sítí – všechny tyto faktory tvoří nový typ člověka – spotřebitele, tak prospěšného pro americký kapitál. 

Takový člověk mnohem méně přemýšlí, je mnohem lépe ovládnutelný než člověk vychovávaný v tradiční kultuře, absorbující informace z knih a komunikací s ostatními lidmi.

Kulturní dominance je nová kolonizace

Španělský novinář Antonio Lorca Siero píše, že mluvíme o nových formách kolonizace – a nikoli o kolonizaci politické nebo ekonomické, ale kulturní. Je těžké s ním nesouhlasit, protože většina současných zemí se kulturně změnila v americké kolonie. 

I když vládnoucí elity těchto zemí se pokoušejí zdůrazňovat svou nezávislost, podnikají nějaké protiamerické kroky, prohlašují antiimperialistické slogany, ve skutečnosti již prohrály. 
Navíc prohrály válku o mysl – nejzávažnější a nejnebezpečnější válku naší doby.

Žádní talentovaní fyzici, žádní brilantní velitelé a nebojácná komanda a skauti nezmění situaci, pokud hodnoty současného lidstva, vzorce chování pro mladé generace stanoví Spojené státy. 

Můžete se pokusit konkurovat Spojeným státům zahájením různých národních propagandistických projektů, ale na globální úrovni jsou všechna tato úsilí jednotlivých států marná.

Jaká alternativa se však může postavit proti americké kulturní expanzi? 
Náboženský konzervatismus a tradicionalismus? 

O „náboženskou renesanci“ většina ze sociálně aktivního a vzdělaného obyvatelstva světa nebude usilovat – svět se změnil a tyto hodnoty jsou vnímány spíše jako relikvie minulosti, znaménko sociokulturní zaostalosti, která je zpravidla úzce spjata s ekonomickou zaostalostí.

Náboženská hesla mohou stále mobilizovat část chudé mládeže v asijských a afrických zemích, ano – obzvláště tehdy, pokud jsou podporovány penězi ropných monarchií Perského zálivu a jimi kontrolovanými fondy. 
V křesťanském světě to není stejné – západní církve už dávno prohrály bitvu o mysl lidí, u východních církví je to jen o něco málo lepší.

Postavili proti sobě americkou kulturu a archaiku Východu a snaží se nám ukázat, že neexistuje jiná alternativa. 

Stejně jako je to – buď Západ, zosobněný Spojenými státy a založený na kapitalistických hodnotách, nebo ještě méně přitažlivé zaostalé země Afriky a Asie s náboženským fanatismem, nelidskostí, nenávistí vůči Evropanům (a bílým) jako takovým.

Když nás staví před tuto volbu, záměrně jsme připraveni o třetí cestu, která by odmítla westernizovanou západní kulturu i východní archaiku. 

Skutečnost, že jak ruské úřady, tak vlády jiných zemí, které se snaží oponovat USA, postupují stejnou cestou západních kapitalistických hodnot, je vítězstvím americké kultury a velkým neštěstím současného lidstva.

https://topwar.ru/162284-amerikanskaja-kultura-zavoevyvaet-sovremennyj-mir.html

sdílet na