Kraken se vtělil do mučedníka
KOMENTÁŘ TOMÁŠE VYORALA: Kraken se vtělil do mučedníka. „Kandidátský“ projev Ondřeje Koláře k soše Koněva. Klišé, patos, nenávist
a demagogie.
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, syn ex-diplomata, ex-tváře politické neziskovky Evropské hodnoty a šedé eminence stojící za „zrodem“ Jiřího Drahoše, v souvislosti s hlasováním o soše maršála Koněva na Praze 6 přečetl předpřipravený de facto „kandidátský“ projev.
Během čtvrt hodiny nezapomněl na nic:
- vymezil se proti Zemanovi a Rusku,
- neopomněl zásluhy USA,
- postěžoval si na nenávist vůči své osobě,
- zmínil dezinformační kampaň, liberální demokracii, extremisty a jejich hrozbu pro Prahu 6
- a nezapomněl ani na děti.
Na řadu přišel i dopis „Dejvického divadla“, které podle příspěvku na Facebooku podpořilo „odstranění“ sochy, což – ač podle svých slov citoval – Kolář lživě přečetl jako „přemístění“. Chyběl jen povzbuzující dopis od školáčka 1. stupně ZŠ a nějaká ta slza.
Chystá se postup Ondřeje Koláře někam výše? Jeho PR v poslední době a takřka kandidátský projev pečlivě sepsaný jako podle hypotetické příručky otce Petra (a vlivných kruhů, v nichž se pohybuje) by tomu nasvědčoval. Uvidíme brzy, protože socha Koněva je možná jen zástupné divadlo. Záznam Kolářova projevu je k dispozici na několika webech.
Rámcem celého projevu nenávist vůči Miloši Zemanovi
„Já sám jsem byl označen za nacistu, potomka gestapáka a tak dále. Moje rodina si s nacistickým režimem nikdy nijak nezadala (…). Tento hnus, který se vylinul z Pražského hradu, si myslím, že nemůžeme tolerovat. Naskočili na něj i ostatní, někteří poslanci, někteří zákonodárci, spousta dalších politiků a stali jsme se svědky toho, že člověk, který má jiný názor, je nálepkován jako ve 20. nebo 30. letech. Div že mi někdo nenašil na klopu třeba růžovou hvězdu,“ začal hned zkraje zostra Ondřej Kolář a opřel se do prezidenta Miloše Zemana. Dle mého „ostatní“ nenaskočili na „hnus z Hradu“, ale na evidentně křivá slova a pochybné činy pana Koláře. Ale Zemana bylo nutné zakomponovat, chápu.
Stejně tak tomu bylo v závěru, kdy Kolář uvedl: „Znovu bych apeloval na vás zastupitele: nenechte si prosím nic vnutit. Nenechte se zastrašit nikým, ať už je to pan Ovčáček, ať už je to pan prezident, který, jak se včera definitivně ukázalo, už ani neví, co dělá a co říká. Jestliže chceme, jak on řekl, oduznat nezávislost Kosova, tak to udělejme jinak, než že vyvoláme mezinárodní skandál v Srbsku. Mrzí mě, že máme prezidenta, který ústy svého mluvčího označuje kohokoliv v této zemi za nacistu. Mrzí mě, že máme prezidenta, který neváhá přiznat a svými činy dokázat, že je řízen Ruskou federací. Jak jinak si mám totiž vyložit, že jeho výroky plně korespondují s výroky ruského ministra kultury, který mě označil za vůdce regionální buňky NSDAP.“
Český prezident je tak jakýmsi rámcem Kolářova projevu a evidentně mu přikládá značný význam. Vzhledem k obvinění, že na základě jeho činů je prezident řízen Ruskou federací, si dovoluji zase já vznést dotaz, kým je řízen pan Ondřej Kolář? Vzhledem k prakticky totožné dikci a názorovému souladu se svým otcem Petrem (což je mimochodem logické, to mu nevytýkám), k členství v TOP 09, v jeho úporné nenávisti vůči Rusku a Miloši Zemanovi a naopak k náklonnosti USA či slavnostnímu uvedení lavičky Ferdinanda Vaňka (alter ego Václava Havla z řady jeho her) na Praze 6 za bratru 850 tisíc korun (!) jsou myslím jeho „řídící důstojníci“ celkem zřejmí. A jen pro informaci, prezidentův mluvčí neoznačuje v této zemi za nacistu „kohokoliv“, ale právě Ondřeje Koláře. A to je rozdíl.
Nezapomněl na děti. Je třeba brnknout na všechny struny
„Pokud se nad tím zamyslím, nad tím falšováním historie nebo jejím přepisováním, tak jsem vlastně rád, že o nás říkají, že přepisujeme historii. Já si totiž myslím, že k historii by se mělo přistupovat fakticky, nikoliv ideologicky. Pokud se nám podaří přepsat čtyřicet let komunistického výkladu dějin a vrátíme historii opět její faktičnost, pak máme vyhráno a můžeme na sebe být hrdi. Nechceme vykládat historii podle pouček marxismu-leninismu, alespoň já ne.“
Zajímalo by mě, když už mluví o poučkách marxismu-leninismu, jaký je jeho postoj k uvedení sochy Karla Marxe za přítomnosti Jeana-Claude Junckera v německém Trevíru?
Později se k tématu falšování historie ještě vrací a v duchu levného břinknutí na rodičovskou strunu nezapomněl na děti: „Myslím si, že my jako zastupitelstvo městské části, která zřizuje základní školy, máme povinnost i vůči našim dětem. Naše děti by neměly být vystavovány jakékoliv ideologické manipulaci dějin. Naše děti by se v našich školách měly učit historii tak, jak opravdu byla. Měla by jim být sdělována historická fakta bez jakéhokoliv příkresu, ať už se kloním ke straně levé nebo pravé. Já jsem vždy byl učen chápat historii v souvislostech a právě podle jejich dějinných událostí. Proto vím, že Praha nebyla osvobozena jen rudou armádou, stejně jako celé Československo.“
Samozřejmě souhlasím, že dětem by se neměla štěpovat ideologie. Pan starosta trochu zaspal dobu. Dějiny píší vítězové – a od revoluce nám je tady pomalu ale jistě píšeme spíše z pohledu západu než východu. A pokud jde Kolářovi skutečně o děti, měl by zmínit palčivější problémy současného školství a indoktrinace dětí, totiž dogmata, ideologie a novodobá náboženství, jako jsou multikulturalismus, genderismus, „globální oteplování“ nebo, jak se teď módně říká, klimatická změna.
Zasel vítr a stěžuje si na bouři… Ale liberální demokracii neopomněl!
Dále se Kolář zabývá bezpečnostní hrozbou na Praze 6 a naříká si nad nenávistí, kterou prakticky sám proti sobě zasel: „Jako starosta cítím samozřejmě odpovědnost za tuto městskou část, cítím odpovědnost za bezpečnost jejich obyvatel. A to nejen tu fyzickou, ale řekl bych i tu mentální. Pokud se nám zde budou srocovat extremisté, lhostejno, zda z levého nebo pravého spektra politické scény, nebude v Praze 6 bezpečno (…). V e-mailech a výhružných zprávách, které dostávám v posledních dnech, jsem se často dočítal, že falšuji dějiny tím, že říkám a nebojím se říkat, že Československo, respektive jeho část osvobodila i armáda generála Pattona. Lidé, kteří tady byli 40 let vystavováni komunistické masírce, bylo jim zakazováno nahlas vyslovovat jména našich předválečných a válečných prezidentů, nesměli vzpomínat na to, že naši letci bojovali za tuto republiku, bojovali v Anglii a na západní frontě, potřebují a musí znát pravdu.“
Takže údajní extremisté, které Kolář prakticky sám svými kroky a slovy k soše maršála Koněva „pozval“ a kteří tam byli snad jednou či dvakrát (?), nepletu-li se, jsou bezpečnostní hrozbou? A je opravdu dojemné, že Kolář mluví o tom, že lidé, kteří byli vystavováni „komunistické masírce“ (které teda alespoň na základě mých zkušeností věřila menší část lidí), potřebují znát pravdu. Kterou jim na stříbrném podnose přinese právě asi Kolář. Arogancí a do sebe zahleděností mi připomíná pátera Tomáše Halíka.
„Já opravdu nechci, aby byli obyvatelé Prahy 6 vystavováni náporu a křiku extremistů, nechci, aby byli zastupitelé a zaměstnanci úřadu vystavováni lžím a nátlaku lživých a dezinformačních kampaní, jakých jsme v posledních dnech svědky. Nechci a nepřeji si, aby zde bylo komukoliv vyhrožováno jenom proto, že má svůj názor. Na tom je prosím založena liberální demokracie. Nechci, aby si kdokoliv prožíval to co já. Nechci, aby bylo komukoliv vyhrožováno, aby bylo vyhrožováno jeho dětem nebo jeho rodině. I z toho důvodu jsme se v koalici dohodli, že zde navrhnu tajné hlasování k tomuto bodu, protože cítím, že je zde řada kolegů, kteří se z tohoto důvodu cítí ohroženi.“
Tohle je vůbec roztomilé. Jak to vlastně vůbec nedělá pro sebe. Ale pro nás! Pro své kolegy! Ve jménu dobra. Pravdy a lásky, chtělo by se dodat.
Lež v přímém přenosu. Nehodící se přečtěte jinak, soudruzi
„Já si vám ještě dovolím přečíst část zprávy od čestné občanky Prahy 6 paní Evy Kejkrtové Měřičkové, což je bývalá ředitelka Dejvického divadla. Ona vás všechny pozdravuje a píše, že v divadle měli poradu,“ uvede Kolář a přitom ještě řekne, že s dovolením cituje: „Bavili jsme se o tom na výjezdním zahájení sezóny divadla a padlo tam několik podstatných věcí. Kdyby to s Koněvem byla až taková sláva, tak by neměl pomník až z období normalizace. Stačí, že má ulici, ne? Další debata byla, proč to nevadilo 30 let, a teď ano. Kdyby se celková situace snahy přimknout se opět k Rusku nezhoršovala a komunisté se nechovali jako státotvorná demokratická strana, která tu opět bude rozhodovat, tak by tam maršál možná chvíli ještě vydržel bez většího povšimnutí. Za stávající situace je nejvyšší čas ho přemístit (na webu odstranit). Jinak za chvíli povede Dejvické divadlo ruský ministr kultury,“ dočte dopis a souhlasně si přisadí: „Já si myslím, že ta poslední věta hovoří za vše.“
Tady je jedna z nejprůkaznějších dezinformací z celého projevu, protože Kolář, ač podle svých slov cituje, přečte, že „je nejvyšší čas ho přemístit“, ač ve stejné dopise zveřejněném na FB Prahy 6 se píše „je nejvyšší čas ho odstranit“. Mohlo by se jednat o maličkost, ale v souvislosti s následným hlasováním se jedná zřejmě o zdatnou improvizaci a obroušení hran. Jinak taky lživou citaci a evidentní manipulaci ze strany Ondřeje Koláře.
Taky je dobré si povšimnout, že pro umocnění „útoku na Rusko“ a snahu o větší objektivizaci tohoto útoku využil Kolář dopisu Dejvického divadla, respektive bývalé paní režisérky. Jeho nenávist vůči Rusku je totiž již známá, proto v rámci větší hodnověrnosti raději užil slova „objektivnější instance“. Nakolik šlo o spontánní krok či promyšlenost si netroufám spekulovat.
Nicméně mladý Kolář, možná za moudrých doporučení svého otce, seznal, že podpůrný dopis od školáka prvního stupně ZŠ a následné ronění slz, jako svého času předvedl v Kongresu americký prezident Barack Hussein Obama, by asi byl na skeptické Čechy už příliš.