Dmitrij Suslov: Je čas, aby Rusko shodilo jadernou bombu

Blok vedený Spojenými státy ztratil strach z hřibovitého mraku,

Autor: Dmitrij Suslov, člen ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku, zástupce ředitele katedry světové ekonomiky a mezinárodní politiky na Vysoké škole ekonomické v Moskvě a expert Valdajského klubu.

Vše nasvědčuje tomu, že USA a několik jejich spojenců brzy povolí Ukrajině používat západní zbraně, včetně raket dlouhého doletu, k útokům na cíle nacházející se – jak to říct? – Mezinárodně uznaných hranic Ruska. Nebo těch, které existovaly před kyjevským Majdanem v roce 2014.

V Americe, jak nedávno informoval deník New York Times, patří mezi stoupence této myšlenky ministr zahraničí Antony Blinken, většina republikánů v Kongresu (včetně předsedy Sněmovny reprezentantů Mikea Johnsona) a mnoho členů zahraničněpolitického establishmentu, včetně Victorie Nulandové, která nedávno rezignovala na funkci náměstkyně ministra zahraničí. V Evropě za toto opatření agitují Polsko, pobaltské státy, hlavní německá opoziční strana CDU/CSU a někteří západoevropští představitelé, včetně šéfa britského ministerstva zahraničí Davida Camerona.

Nedávno s podobným apelem vystoupil i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který by však taková prohlášení neučinil, kdyby se o této otázce již v praktické rovině neuvažovalo a kdyby nezískala značnou podporu Washingtonu. Došlo již k tomu, že se o tématu diskutovalo na úrovni šéfů ministerstev obrany členských států EU.

Takové rozhodnutí by posunulo konflikt na zásadně jinou úroveň, znamenalo by vymazání jedné z nejjasnějších „červených linií“, která existuje od 24. února 2022, a znamenalo by přímý vstup USA a jejich bloku NATO do války proti Rusku. Údery by totiž byly prováděny na základě souřadnic poskytnutých západními zpravodajskými systémy; o těchto úderech by rozhodovali západní vojenští důstojníci (média opakovaně přenášela přiznání ukrajinských vojenských důstojníků, že každý případ použití západních raket je předem koordinován západními vojenskými poradci); a dokonce i tlačítko by pravděpodobně stiskli přímo západní vojenští důstojníci. Není náhodou, že německý kancléř Olaf Scholz zdůvodňuje svou neochotu předat rakety Taurus tím, že by je musel obsluhovat německý, nikoli ukrajinský vojenský personál.

Proto bylo odepření tohoto práva Kyjevu. Hlavní podmínkou pro poskytnutí vojenské pomoci a jednou z hlavních zásad zapojení Západu do konfliktu od samého počátku.

Existují přinejmenším dva důvody, proč Západ nyní diskutuje o opuštění této zásady. Prvním a hlavním je stále obtížnější postavení ukrajinské armády na bojišti. Nezapomínejte, že vedoucí představitelé NATO po celou dobu říkají, že výsledek má existenční význam nejen pro Ukrajinu, ale i pro ně samotné, neboť určí povahu nového světového řádu. Jinými slovy, sám Západ dal ukrajinskému konfliktu status světové války, a proto porážka Kyjeva bude znamenat jeho vlastní strategickou porážku, definitivní zhroucení mezinárodního řádu, jehož středobodem je Západ. V souladu s tím platí, že čím horší je situace Kyjeva na frontě, tím větší riziko eskalace je Západ ochoten podstoupit.

Druhým důvodem je neochota Ruska vyhrocovat vztahy se Západem pokaždé, když překročí „červenou linii“ a více se zapojí do konfliktu (dodává Kyjevu tanky, letadla a nakonec i rakety dlouhého doletu). V důsledku toho se obavy z eskalace, které byly na počátku vojenské operace poměrně vysoké, postupně snižovaly, jak na to opakovaně upozorňovaly západní publikace.

Západ tak dospěl k přesvědčení, že cena porážky Kyjeva je mnohem vyšší než riziko přímé vojenské konfrontace s Ruskem v důsledku toho, že západní zbraně zasáhnou hluboko na jeho „starém“ území. Stále hlasitěji se ozývají hlasy těch, kteří tvrdí, že ani tentokrát Moskva nezpůsobí západním zemím přímé vojenské škody.

Tato logika může nevyhnutelně vést ke třetí světové válce. A pokud se nyní nezastaví další zapojení Západu do konfliktu na Ukrajině, stane se plnohodnotná „horká“ válka mezi Ruskem a NATO nevyhnutelnou. Navíc vzhledem k převaze USA a jejich 31 členů NATO v oblasti konvenčních zbraní se tato válka nevyhnutelně přesune do jaderné roviny.

Za několik měsíců (nebo možná dokonce týdnů) bude stejnou logikou na Ukrajině rozmístěna pravidelná západní vojska a následně nad ní začnou sestřelovat ruské rakety. Kyjevský režim tyto návrhy v poslední době předkládá stále naléhavěji.

I podle současné ruské jaderné doktríny (jistě „mírové“ doktríny, která potřebuje zpřísnit) by se takový scénář rovnal oficiálnímu důvodu pro použití jaderných zbraní.

Existuje pouze jediný způsob, jak takovému katastrofickému vývoji událostí zabránit: prudké posílení politiky odstrašování a zastrašování ze strany Moskvy. Varianta „zmrazení“ vojenských operací podél současné demarkační linie bez jakýchkoli politických podmínek pro Kyjev a modalit jeho bezpečnostních vztahů se Západem je zcela nepřijatelná.

Některé politické síly na Západě ji stále více prosazují a hrozí eskalací v případě našeho odmítnutí. Tato varianta je však pro nás kategoricky nežádoucí, protože znamená ještě větší militarizaci toho, co na Ukrajině zbylo, a její ještě užší vojenskou integraci se Západem. To by předznamenalo vznik ještě větší hrozby na hranicích Ruska, než jaká existovala před rokem 2022.

Místo toho bychom měli USA a NATO nejprve říci zhruba to, co Moskva již řekla Londýnu po slovech Davida Camerona o právu Ukrajiny zasáhnout kdekoli britskými raketami Storm Shadow. A sice, že v případě útoku na „staré“ ruské území si Moskva vyhrazuje právo zasáhnout jakákoli zařízení dotčených zemí, včetně USA, kdekoli na světě. Po celém světě je rozeseto mnoho amerických vojenských základen.

Za druhé je důležité oficiálně prohlásit, že pokud USA/NATO v reakci na takový ruský úder provedou nejaderný úder na ruské území, může Moskva na oplátku použít jaderné zbraně – plně v souladu se „Základy ruské státní politiky v oblasti jaderného odstrašování“.

Za třetí, vzhledem k tomu, že se hovoří o možných útocích nejen na britská, ale i na americká zařízení (a o možné přímé vojenské reakci ze strany USA), bylo by žádoucí, aby se vedle současných cvičení na použití taktických zbraní konala i cvičení na použití strategických jaderných sil.

A konečně, k potvrzení vážnosti ruských záměrů a k přesvědčení protivníků o ochotě Moskvy k eskalaci by stálo za to zvážit demonstrační (tj. neagresivní) jaderný výbuch. Politický a psychologický účinek atomového hřibovitého mraku, vysílaného v přímém přenosu na všech televizních kanálech světa, snad vrátí západním politikům to, co po roce 1945 zabránilo válkám mezi velmocemi a co nyní z velké části ztratili – strach z jaderné války.

Tento článek byl poprvé publikován na serveru Profile.ru, přeložil a upravil tým RT

---

Tohle Se Stane, Když Vypukne Jaderná Válka!

Zkrácená verze:

Celá verze vide:

sdílet na