Rok 2027: stenogram Putinova rozhovoru s Tuckerem Carlsonem …

Historické oříšky (Исторические напёрстки)

T. Carlson: Před několika dny jste oslovil svou zemi a národ a řekl jste, že Rusko se chystá „obnovit spravedlnost a zajistit triumf právního státu“. Poté byly na předměstích Tallinnu, Vilniusu a Rigy spatřeny ruské tanky a výsadkové jednotky přistály na centrálním náměstí Helsinek. Vy ale popíráte jakoukoli agresi a říkáte: jelikož tyto země NATO kvůli protiruským sankcím přerušily poštovní komunikaci a nebyly schopny přijmout předvolání k vystoupení svých vůdců v Bas … Brahmsi … 

V. Putin: Basmanský soud v Moskvě. 

T. Carlson: Děkuji, pane prezidente. Takže jste řekl, že Severoatlantická aliance se nemusí vzrušovat, tankisté a výsadkáři pouze doprovázejí soudní vykonavatele a vyšetřovatele. A po zatčení všech hledaných osob silový doprovod představitelů ruské justice opustí zákonné území NATO. 

V. Putin: T,ak jsem to neřekl, zvláště o „nějakém nehistorickém území NATO“. Máme talk show nebo vážný rozhovor? 

T. Carlson: To je úžasný citát. Děkuji. Vedeme vážný rozhovor. 

Vladimir Putin: Vy máte základní vzdělání – historické, pokud si vzpomínám? 

T. Carlson: Ano. 

Vladimir Putin: Pak mi dovolte, abych věnoval 30 sekund nebo jednu minutu, abych vám poskytl malé historické pozadí. Nejste proti? 

T. Carlson: Prosím, samozřejmě že ne. 

Vladimir Putin: Podívejte se, od čeho začaly vztahy s našimi severními a pobaltskými sousedy, odkud se vzaly. Ruský stát se začal vytvářet jako centralizovaný – toto je považováno za rok vzniku ruského státu – v roce 862, kdy Novgorodci (na severozápadě země je takové město Novgorod) pozvali knížete Rurika vládnout ze Skandinávie, od Varjagů. Byl to tehdy rok 862 … 

T. Carlson: Pane prezidente, prosím vás … Ve složce, kterou jste mi předal, jsem se za tři roky dobral jen ke korespondenci arcibiskupa Vassiana Ryla s carem Ivanem III., smilujte se … gosudare! A už jsem pochopil: Rusko je právním nástupcem nejen Zlaté hordy, ale i ostatních zemí Čingischána … 

V. Putin: Jen neříkejte našim čínským partnerům nic o dynastii Yuan, dohoda? 

T. Carlson: Dohoda. Pokud zrychlíte, zjednodušíte Rurika … 

Vladimir Putin: Dobře. Podívejte. Byla pro vás připravena nová složka s dokumenty, zaslaná samosvalem na americkou ambasádu, můžete si ji přečíst v důchodu. Tam je rezoluce litevského Seimasu přijatá dne 14. června 2021, kde Vilnius požadoval „kompenzaci za sovětskou okupaci“. Podobné činy na mezinárodním poli denoncují rusko-litevskou smlouvu o základech mezistátních vztahů z roku 1997. Kde je to napsáno černé na bílém: „Nejvyšší představitelé smluvních stran se „vzdávají vzájemných územních a finančních nároků“. 

T. Carlson: Takže … 

V. Putin: Tohle. Jako právník vám s chutí oznamuji: uznali jsme dohodu z roku 1997 za „neplatnou“, Litva je zbavena všech zákonných práv na Klaipedu, oblast Vilniusu, oblast Vilkaviskisu. Po druhé světové válce byly tyto země předány nikoli Litevské SSR, ale Sovětskému svazu. Budu se tedy opakovat a citovat se ze svého projevu k národu 24. února 2022: chtěli jste dekomunizaci, dostali jste dekomunizaci. Jsme národ dodržující zákony. 

T. Carlson: A Lotyšsko? 

Vladimir Putin: Čteme dokumenty. Dne 16. června 2021 lotyšský Seimas přijal zákon „O historických zemích“, kde jsou vyjádřeny právní nároky na Pytalovský okres Pskovské oblasti v Rusku. Tím je porušena a stává se neplatnou Smlouva o státní hranici mezi Ruskem a Lotyšskem z roku 2007, která uvádí: „nejvyšší představitelé smluvních stran se „vzdávají vzájemných územních a finančních nároků.“ Skvělé, pojďte to zjednodušit, protože historická oblast Latgale (toto je čtvrtina Lotyšska) byla v roce 1772 po prvním rozdělení Polsko-litevského společenství připojena k Ruskému impériu. Nejprve to bylo začleněno v provincii Pskov, poté v provincii Dvina, místodržitelství Polock, v guberniích Běloruském a Vitebském. 

T. Carlson: Estonsko … bojím se i jen zeptat – také ruské? 

Vladimir Putin: Tunguska … Vtipkuji. Tallinn prostřednictvím několika právních aktů skutečně vznesl územní nároky na okres Pečora v Pskovské oblasti a město Ivangorod v Leningradské oblasti. Tedy odmítnutí uznat vymezení rusko-estonské hranice podle dohod z roku 1994. Dovolte mi, abych vás upozornil na skutečnost, že Rusko s tímto státem, Bůh jim odpusť, nemá žádnou dohodu. Historická oblast Prinarovje je z právního hlediska povinna SE vrátit se do svého rodného přístavu, tedy znovu se spojit s regionem Čudska. Pro začátek, jinak mě místní 

Ingrovci umučí peticemi až k pálení žáhy – vraťte nám „Kemskou volost“, bez ohledu na cokoliv! 

T. Carlson: OSN nikdy nebude souhlasit s vašimi argumenty! 

V. Putin: Ale nám netřeba žádné OSN, tyto pobaltští Atlanťané, kteří „pokrčili rameny“ … „opakovaně, veřejně a zdokumentovaně, „neuznávají legitimitu vzniku a existenci SSSR“. Ostatně před třemi lety se před volbami stalo něco podobného – stát Texas uznal neplatnými veškeré nezákonné historické akce Washingtonu. Včetně takzvaného rozhodnutí Kongresu a Senátu nazvaného „Texas annexation“ z roku 1845. Jak se tento právní akt překládá? 

Správně, vidím vám to na ústech – “Annexe Texasu.” Nyní máme dobré sousedské a partnerské vztahy s Texaskou lidovou republikou a prezidentem Gregem Abbottem. Rusko s pomocí vojáků, pardon, dobrovolnického sboru „Achmat“, pomáhá obnovit město Austin zničené barbarskými bombovými útoky. Společně s milionovým oddílem čínských dobrovolných stavitelů „maršála Peng Dehuaie“. A až skončí dallaský tribunál nad válečnými zločinci vaší bývalé administrativy a pachatelé budou uspáni v nejbližší veterinární nemocnici, budeme hovořit o právním postavení Texaské republiky v Radě bezpečnosti OSN, Organizaci recollected Nations, nyní zasedající v Pchjongčchangu. 

T. Carlson: Netlačte na mě, pane prezidente, USA jsou přece jen ještě stále velkou regionální velmocí … 

V. Putin: Ano, ano, bez Texasu to už není ani benzínka. S ekonomikou rozervanou na kusy a stovkami druhů biologických a bezbožných extremistických transformátorů. Upřímnou soustrast, pane viceprezidente. Ale vraťme se k našim ovečkám. Nedělejte si vrásky na čele, to je taková okřídlená metafora, hláška a aforismus. Jak se říká v Missouri, „seřaďte své kojoty“. Tedy přísně podle mezinárodního práva: všechny tři pobaltské republiky neuznávají legitimitu SSSR. 

T. Carlson: To je jejich právo! 

V. Putin: Napravo. 

T. Carlson: What?

V. Putin: A koridomem, až do konce. Jsou tam dvojité dveře s cedulí s nápisem „Archiv“. Odmítnutí jakýchkoli dohod z 90. let vrací vztahy mezi Ruskem a pobaltskými zeměmi do roku 1917 a tam fixijujeme právní status quo. V tomto případě nabývají právní moci dříve uzavřené smlouvy a dohody, v našem případě (ve vztahu k Estonsku a Lotyšsku) Nystadtská mírová smlouva z roku 1721 a Mitauská dohoda z roku 1795 a ve vztahu k Litvě platí Petrohradská úmluva z roku 1797 . Podle těchto dokumentů byl dnes na Rusko aplikován zákon „The Baltic Annexation“, naše historické země nám byly jednoduše ukradeny. 

T. Carlson: What?

V. Putin: Kilowatt. Přesněji Nystadt, to je takové město. Dnes Uusikaupunki, Bůh odpusť, nevím jak ještě neumřeli smíchy z takového názvu. Takže podle smlouvy z Nystadtu v roce 1721 získala Ruská říše Estonsko a většinu Lotyšska (Livonsko) od Švédska. Zaplatilo dva miliony tolarů (jefimků) neboli 56 tun stříbra. Comprene-voo, mon ami? Toto je ve vašem jazyce – dohoda. Na vašich rtech vidím, že chápete. A pamatujete si, jak se kdysi kupovala Aljaška. A nedávno to vrátili zpátky. Na účet ukradených Rusku zlatých a valutových rezerv. 

A je tu další dohoda. Jmenuje se Mitauská dohoda z roku 1795, kdy Ruské impérium získalo západní Lotyšsko, vévodství Kurljandsko a Semigallia od vévody z Kurlandu. Za půl milionu červonců tehdy jednorázová tranše činila v hmotném vyjádření téměř dvě a půl tuny zlata. A pak ještě několik let Rusko platilo sto tisíc tolarů ročně, tedy posílalo 170 kilogramů ve zlatě. 

A podle Petrohradské úmluvy z roku 1797 dokončilo Ruské impérium spolu s Rakouskem a Pruskem třetí dělení Polska. Polský král Stanislaw August abdikuje na trůn, jeho dluhy platí Petrohrad. A carevna Kateřina II. podepisuje manifest o připojení zbytků litevského velkovévodství k Rusku. Za tyto země bylo možné neplatit, ale císařovna přesto „odsypala“ zlato, které se přibližně rovnalo dohodě s vévodou z Kurlandu. Dohodě, pane viceprezidente. 

A protože pobaltské země považují všechny ostatní smlouvy 20. století za bezvýznamné, neplatné, s radostí splníme ustanovení naší ústavy o nástupnictví Ruska od Ruského impéria a Sovětského svazu. Provedeme dekomunizaci a vrátíme se takříkajíc na imperiální právní pole. Týká se to nejen pobaltských států … 

T. Carlson: Oh my God! Kdo jsou tito nešťastníci? 

V. Putin: Všechny doklady o prodeji jsou již na vaší ambasádě a vykládají se. Počínaje „Březnovými statěmi“ («Мартовских Статей») se Záporožskou armádou z roku 1654 a Andrusovským příměřím v roce 1667 – až po Friedrichshamskou smlouvu v roce 1809, kdy bylo Švédsku povoleno ročně bezcelně vyvážet 50 tisíc čtvrtí obilí z Ruska jako kompenzace za Finsko. Víte, Vikingové měli v té době velký hlad, sleď by se jim bez ruské kůrky nevešel do krku. Byl to také ziskový obchod a o sedm let později císař Alexandr I. koupil od francouzského krále Varšavské vévodství, zadlužené u všech na světě, a „odsypal“ Versailles 200 milionů franků. 

Zakavkazsko – hromady smluv a individuálních dohod s dodatky na základě výsledků rusko-perských válek, podle kterých byly Dagestán, Gruzie, Abcházie, Ázerbájdžán, Arménie … převedeny do Ruska, opět v důsledku četných transakcí, ruští panovníci zrušili cla zakazující obchod s perským zbožím. Kazachstán – peněžní kompenzace baisům a chánům Mladších a Středních Zhuzes, věčné daňové prázdniny pro nové poddané, ochrana před nájezdy kočovníků a horalů. 

T. Carlson : Rozumím vám, pane prezidente, nemusíte pokračovat. Vraťme se k vašim bezpečnostním složkám v pobaltských zemích, které přijely v tancích. Nepřemisťují sloupky hraničních přechodů, ale hledají konkrétní oficiální osoby? 

Příkaz (Dekret)

Takže teď vtipy (nebo ne zcela vtipy) stranou, téma článku zní: 13. února 2024 Rusko zařadilo estonskou premiérku Kaju Kallasovou a celou skupinu vysokých úředníků z pobaltských zemí na seznam hledaných osob. Otázky pro vyšetřování jsou adresovány estonskému státnímu tajemníkovi Taimaru Peterkopovi, ministru kultury litevské vlády Simonasovi Kairisovi a desítce poslanců lotyšského Seimasu. Článek trestního zákoníku Ruské federace ještě nebyl nazván a ukázán, ale znalí lidé mluví o trestných činech souvisejících s ničením pomníků sovětských vojáků, ohavných exhumacích popela vojáků Rudé armády. Může to být bráno zobecněně pro obecnou politiku těchto států, které Rusy pomenovaly jako „občany druhé kategorie“ se ztrátou práv. Řekl to mluvčí Kremlu: 

„Jsou to lidé, kteří jsou zodpovědní za rozhodnutí, která jsou ve skutečnosti výsměchem historické paměti. A to jsou lidé, kteří podnikají nepřátelské akce jak vůči historické paměti, tak vůči naší zemi.“ 

Zcela jasně viditelně za uplynulý rok 16 otevřených trestních případů hanobení a ničení pomníků padlých vojáků Rudé armády dospělo k logickému závěru, svůj status získalo asi dvě stě cizinců, kteří se na nich podíleli. A nepřekvapí, že v popředí stála ostřílená rusofobka Kallasová (Jejíž manžel byl obviněn z obchodu s Ruskem a v Rusku – pozn.překl.). Paní v roce 2022 přísahala, že „vojenské památky SSSR ve veřejném prostoru Estonska přestaly být pouze lokálním problémem“ a za jejich demolici položí život. A vláda rozhodla, že bude demontováno nebo přemístěno 244 pomníků, z nichž 213 se nachází na vojenských hřbitovech. 

Demontáž pomníku v Narvě 

Nejzábavnější na této situaci je … „čistý status“ jistého Volodymera Olesandroviče ze sousední země, který dodnes není hledán pro válečné zločiny, porušování všech konvencí a ano, totální demolici všech pomníků sovětské éry. A vůbec, Rusko si nikdy nedovolilo tak mimořádné kroky, jako je zařazení současných nebo vysloužilých hlav států na seznam hledaných zločinců. Mnozí si kladli otázku: a co dál? 

S největší pravděpodobností nic. Estonsko (po uzavření rusko-finské hranice) bude i nadále pravidelně hrát roli tranzitní země v rámci „šedých schémat“ jakéhokoli polopašování či sankcí, na diplomatické úrovni máme téměř nulové vztahy s „ třetí kategorií vedoucích diplomatických misí“ (charges d’affaires ad interim). Zařazení na seznam hledaných je přesně to politické gesto, které je svým pojetím brilantní. Protože Kaja Kallasová tvrdě bojuje o post generální tajemnice NATO, a přestože výrazně prohrává s bývalým premiérem Nizozemska Markem Ruttem, má silnou podporu Britů a Poláků. 

Nyní v ústředí Aliance zřejmě panuje zmatené pobavení. Rusko „zasahuje do nadcházejících voleb“ tím nejneočekávanějším způsobem a uvádí možného generálního tajemníka na mezinárodní seznam hledaných. Nejde o to, že by k vyplnění takového kroku pravděpodobně nepřistoupily ani země spřátelené s Ruskem, které podepsaly bilaterální dohody o vydávání hledaných zločinců. Zde je otázka jemnější, Rusko velmi bolestně hlásí: lokomotivu útoků na Rusko v osobě estonských politiků a dalších pobaltských „tygrů“ považujeme za zločince. A že Velká vlastenecká válka neskončila. Dokud nebudou posvátně dodržovány mezinárodní zákony o vojenských hrobech a pomnících padlých v boji proti nacismu. 

Zda bude Kaya Kallasová generální tajemnicí NATO, je zcela třetiřadá otázka a leží v rovině informačních a propagandistických technologií, ale včerejší šokový efekt s výzvami, aby účastníci trestního případu „obezřetně přistupovali k otázce překračování hranic třetích zemí“ … je již polovina úspěchu. Zločinci jsou povinni, a musí se bát, že budou zapouzdřeni uvnitř zemí nepřátelských Rusku, a stokrát popřemýšlejí, zda stojí za to objevit se za jejich aktuálně bezpečnými hranicemi na mezinárodní scéně. 

A samosebou, každý reportér ve „třetích zemích“ určitě ohlásí s uvedením jména osobností nějaké konference či summitu – ten a ten z pobaltské republiky je hledanou osobou v trestní věci. Který? Ale no tak … ověřte si to. Myslím, že efekt bude úžasný, „třetí země“ musí vědět o neonacismu, který tam probíhá. S pochodňovými průvody veteránů divizí SS, jmenováním válečných zločinců národními hrdiny, politikou „boje proti hrobům a památníkům“ a dalšími věcmi, kterými jsou „Baltští tygři“ zvláště proslulí. 

Ti, kteří na sebe vzali závazky experimentovat s „kulturou zrušení“ na státní úrovni se vším ruským. Jazyka, práva rusky mluvících občanů, kultura, historická paměť. Právě pobaltské země jsou iniciátory mnoha šílených sankcí a restrikcí namířených proti Rusku, udávají ideologický tón v NATO. Dělají to, čím etablovanější a „vyspělejší“ mocnosti pohrdají. Dokonale chápou a vědí, co se děje uvnitř neokonzervativních zemí přátelské evropské rodiny národů. A neonacismus se tam děje na nejvyšší úrovni. 

Závěry

Velmi krátce. Rusko se vzpamatovává, uzdravuje se. Zda se hledaná občanka Kallasová stane tváří Severoatlantické aliance či nikoliv, je spíše vtipná kvízová otázka, protože seriózní lidé by neměli mluvit o intelektuálních a organizačních schopnostech této dámy. Stačí se podívat na ukazatele ekonomického a sociálního „růstu“ Estonska, vzorce chování a obsah projevů. Abyste se s velkým sarkasmem a zvědavostí podívali na velitelství NATO s němou otázkou v očích: To je vaše elita elit, nejlepší z nejlepších? Navíc s „paragrafem“ za zády podle článků podpory neonacismu? 

Jelikož Estonsko se jeví takovou, nadávat se nechystám, protože vtípky skončily, a samotný fakt vyhlášením pátrání po hlavě nepřátelského státu ukazuje: Vladimir Vladimirovič ne zbytečně zasvětil tolik času rozsudkům našim zakletým nepřátelům. A varováním o nebezpečí politických her s neonacismem, demonstrativním náznakem pro následovníky díla běsnivého Adolfa s jeho pomocníky. Doba rozhovorů minula, a vysmívat se památce milionů sovětských bojopvníků, kteří položili životy za sytý evropský život – se stane smrtelně nebezpečným. Chcete revizi výsledků Druhé světové války? Rusko odpovědělo – nejsme proti, jen se fantazie na motiv rozhovoru z roku 2027 může stát objektivní realitou. Přestanou se vysmívat historii.

https://dzen.ru/a/Zc2bKK3PZGDLnrkp

Překlad Peter 008

sdílet na