blogvěda a technika

Dnešní věda nedokáže vysvětlit reálné fyzikální jevy

Jestli byli Američané na Měsíci nebo ne, je otázka, která by mi byla dnes už dávno fuk. Já mám jasno a jedinou otázku – Proč, pokud tam byli, dělají všechno možné i nemožné, aby si normální člověk myslel, že tam určitě nebyli …? A vysvětlení skrz paradigma mimozemšťanů neberu!! Stačí se zamyslet a logicky domyslet takové argumenty a ty pak neobstojí!

Zvláště když odhalení se v drtivé většině případů točí kolem té slavné vlajky, stopy na povrchu Měsíce, stínů na Měsíci na fotografiích, atd. atd. Ale ono mne to zajímá z jiného hlediska a to si všímá málokdo. Je to totiž otázka vědy. Protože let na Měsíc by měl být nesporným úspěchem pozemské vědy jako celku. A právě pohled skrz paradigma vědeckých zákonů dává mnohem přesnější odpovědi, než výše zmíněná odhalení.

Tento článek je sice dost dlouhý, ale odhaluje tak jednoduše jak jen to lze, skutečně něco ze zásadních pozadí problémů nejen dnešní vědy, ale i amerických letů na Měsíc. Kdo si to přečte celé, pochopí možná hloubku obou problémů, který je ve skutečnosti jen jeden – totálně zmanipulovaná věda. Něco málo jsem „zjednodušil“ a „polidštil“, aby to bylo co nejsrozumitelnější.                                         Peter 008

*******

Fundamentální věda na naší planetě byla téměř úplně zničena parazity. Neprovádí se téměř žádný základní výzkum a všechny naše velmi povrchní „znalosti“ jsou založeny na pro nás speciálně vyvinutých falešných postulátech …

 Měsíční podvod: Lunární anomálie nebo falešná fyzika?

SIL2OOO

Záhada důvodů pro podporu mýtu o dobytí Měsíce zůstane záhadou i nadále, dokud bude posuzována izolovaně od obecného kontextu řízení rozvoje vědy na Zemi. Tento soubor opatření se projevil zvláště zřetelně od konce 19. století.

Všechny přírodní vědy, především fyzika, chemie, geologie a astronomie, byly podrobeny takovým postupům dogmatizace (nemluvě o tom, že dějiny píší „vítězové“, a zcela klidně do toho můžeme zahrnout i zdravotnictví – pozn.překl.), vyprazdňování podstaty a redukce až do absurdna, že nyní každý správně provedený vědecký experiment vždy vykazuje rozpor s oficiálními teoriemi.

 Aby se zachoval status quo převládajících teorií, po každém takovém výsledku se podle situace používá celá řada opatření k úpravě publikací, potlačení šíření informací, zamlčování nebo kritiky;  nebo v extrémních případech musí být zvláště úspěšným přírodovědcům nebo „prostě“ vědcům rychle „uzavřena ústa“.

Nejúčinnějším způsobem, jak skrýt fakta o rozporu mezi současnými vědeckými teoriemi a realitou, je naprostá komercializace vědy, kdy nějaký experiment lze provést pouze za peníze mocných, kteří jednoznačně hrají roli dozorců nad vědou.

Výsledkem je, že většina moderních vědců se proměnila v hloupé „požírače grantů“, kteří tráví celý život plněním zakázek „pytlů peněz“. Grotesknost výsledků takové „vědy“ občas přiměje k úsměvu i průměrného člověka zakaleného kaleidoskopem reklamy.

Viditelné rozpory, které vyplývají z násilného vnucování falešné axiomatiky, jsou oděny do formátu neomylných pravd, navíc nepřístupných adekvátní mysli. Především se jedná o tzv.  „teorii relativity“, jejíž zastánce lze rozdělit na dva tábory – placené provokatéry a konformisty (tj. kariéristy, „pohodlníky“ a tak podobně).

A dokonce i ve zdánlivě zažitých teoriích existují do očí bijící rozpory a zjevné chyby, které jsou jednoduše zamlčovány.  Dovolte mi uvést jednoduchý příklad.

Oficiální fyzika, která se vyučuje ve vzdělávacích institucích, se velmi pyšní tím, že zná vztahy mezi různými fyzikálními veličinami ve formě vzorců, které jsou prý spolehlivě experimentálně podpořeny. Jak se říká, „a na tom stojíme …“

Zejména všechny referenční knihy a učebnice uvádějí, že mezi dvěma tělesy o hmotnosti (m) a (M) vzniká přitažlivá síla (F), která je přímo úměrná součinu těchto hmotností a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti (R) mezi nimi.  Tento vztah je obvykle prezentován ve formě „zákona univerzální gravitace“ (Newtonův gravitační zákon):

kde je gravitační konstanta, která se rovná přibližně 6,6725 × 10−11 m³/(kg s²).

Použijme tento vzorec k výpočtu síly přitažlivosti mezi Zemí a Měsícem a také mezi Měsícem a Sluncem.  K tomu musíme do tohoto vzorce nahradit odpovídající hodnoty z referenčních knih:

 Hmotnost Měsíce – 7,3477×1022 kg

 Hmotnost Slunce – 1,9891×1030 kg

 Hmotnost Země – 5,9737×1024 kg

 Vzdálenost mezi Zemí a Měsícem = 380 000 000 m

 Vzdálenost mezi Měsícem a Sluncem = 149 000 000 000 m

 Přitažlivá síla mezi Zemí a Měsícem = 6,6725×10-11 x 7,3477×1022 x 5,9737×1024 / 3800000002 = 2,028×1020 N

 Přitažlivá síla mezi Měsícem a Sluncem = 6,6725 × 10-11 x 7,3477 1022 x 1,9891 1030 / 1490000000002 = 4,39 × 1020 N

Ukazuje se, že síla přitažlivosti Měsíce ke Slunci je více než dvakrát (!) větší než síla přitažlivosti Měsíce k Zemi! Proč se tedy Měsíc otáčí kolem Země a ne kolem Slunce? Kde je shoda mezi teorií a experimentálními údaji?

Pokud nevěříte svým očím, vezměte si prosím kalkulačku, otevřete příručky a přesvědčte se sami podle oficiálních vzorců.

Podle vzorce „univerzální gravitace“ pro daný systém tří těles, jakmile je Měsíc mezi Zemí a Sluncem, měl by opustit svou prakticky kruhovou dráhu kolem Země a proměnit se v nezávislou planetu s orbitálními parametry blízkými Zemi. Měsíc si však Slunce „tvrdošíjně nevšímá“, jako by vůbec neexistovalo.

V první řadě si položme otázku, co by na tomto vzorci mohlo být špatně?  Možností zde není moc.

Z matematického hlediska může být tento vzorec správný, ale pak jsou hodnoty jeho parametrů nesprávné. Například moderní věda se může dopustit vážných chyb při určování vzdáleností ve vesmíru na základě falešných představ o povaze a rychlosti světla; nebo nesprávně odhadovat hmotnosti nebeských těles pomocí stejných čistě spekulativních závěrů Keplera nebo Laplacea, vyjádřených ve formě poměrů velikostí drah, rychlostí a hmotností nebeských těles; nebo věda vůbec nerozumí povaze hmoty makroskopického (velkého) tělesa, o které všechny učebnice fyziky mluví velmi jasně, postulujíce tuto vlastnost hmotných objektů bez ohledu na jejich umístění a bez ponoření se do důvodů jejího vzniknutí.

Také se oficiální věda může mýlit ohledně důvodu existence a principů působení gravitační síly, což je velmi pravděpodobné. Pokud například hmoty nemají přitažlivý účinek (pro což, mimochodem, existuje tisíce vizuálních důkazů, pouze jsou zamlčovány), pak tento „vzorec univerzální gravitace“ jednoduše odráží určitou myšlenku vyjádřenou Isaacem Newtonem, která se ukázala jako nepravdivá.

Chybu můžete udělat tisíci různými způsoby, ale pravda je jen jedna.  A oficiální fyzika to záměrně skrývá, jak jinak lze vysvětlit dodržování tak absurdního vzorce?

Prvním a zřejmým důsledkem toho, že „vzorec univerzální gravitace“ nefunguje, je skutečnost, že Země nemá žádnou dynamickou odezvu na Měsíc. Zjednodušeně řečeno, dvě takto velká a blízká nebeská tělesa, z nichž jedno má jen čtyřikrát menší průměr než druhé, by se měla (podle názorů moderní fyziky) otáčet kolem společného těžiště – tzv. barycentra. Země se však otáčí striktně kolem své osy a ani odlivy a přílivy v mořích a oceánech nemají s postavením Měsíce na obloze absolutně nic společného.

Měsíc je spojován s řadou naprosto do očí bijících faktů o nesrovnalostech se zavedenými názory klasické fyziky, které se v literatuře a na internetu stydlivě nazývají „lunární anomálie“.

Nejviditelnější anomálií je přesná shoda období oběhu Měsíce kolem Země a kolem jeho osy, proto je k Zemi přivrácen vždy jednou stejnou stranou. Existuje mnoho důvodů, proč by se tato období měla stále více „rozsynchronizovávat“ s každým oběhem Měsíce kolem Země.

Nikdo například nezačne tvrdit, že Země a Měsíc jsou dvě ideální koule s rovnoměrným rozložením hmoty uvnitř. Z hlediska oficiální fyziky je zcela zřejmé, že pohyb Měsíce by měl být výrazně ovlivněn nejen vzájemnou polohou Země, Měsíce a Slunce, ale dokonce i přechody Marsu a Venuše v obdobích maximální konvergence jejich drah se Zemí (přiblížení k Zemi). Zkušenosti z kosmických letů na blízkozemské oběžné dráze ukazují, že stabilizace lunárního typu je možné dosáhnout, jestli neustále korigujete dráhu orientačních mikromotorů. Ale co a jak řídí Měsíc?  A hlavně – proč a nač?

Tato „anomálie“ vypadá ještě více odrazující na pozadí málo známého faktu, že oficiální věda dosud nevyvinula přijatelné vysvětlení trajektorie, po které se Měsíc pohybuje kolem Země. Dráha Měsíce není v žádném případě kruhová nebo dokonce eliptická.  Podivná křivka, kterou Měsíc „opisuje“ nad našimi hlavami, je v souladu pouze s dlouhým seznamem statistických parametrů uvedených v odpovídajících tabulkách.

Tyto údaje byly shromážděny na základě dlouhodobých pozorování, nikoli však na základě jakýchkoli výpočtů. Díky těmto údajům je možné s velkou přesností předpovídat určité události, například zatmění Slunce nebo Měsíce, maximální přiblížení nebo vzdálenost Měsíce vůči Zemi atd. (Takže jediná výhoda oproti středověku je rychlost výpočtu na počítači … pozn.překl.)

Takže přesně na této podivné dráze se Měsíc daří natočit k Zemi vždy jen jednou jedinou stranou!

To samozřejmě není vše.

Ukazuje se, že Země se na své oběžné dráze kolem Slunce nepohybuje stejnoměrnou rychlostí, jak by si oficiální fyzika přála, ale dělá malá zpomalení a zrychlení vpřed ve směru svého pohybu, které jsou synchronizovány s odpovídající polohou Měsíce. Země však nedělá žádné pohyby do stran kolmých ke směru své oběžné dráhy, přestože Měsíc může být v rovině své oběžné dráhy na kterékoli straně Země.

Oficiální fyzika se nejen nebere za to, aby popsala tyto procesy nebo je vysvětlila, ale prostě o nich mlčí! Tento půlměsíční cyklus škubání zeměkoule dokonale koreluje se statistickými vrcholy zemětřesení, ale kde a kdy jste o tom slyšeli?

Věděli jste, že v systému vesmírných těles Země-Měsíc neexistují žádné librační body předpovězené Lagrangeem na základě zákona „univerzální gravitace“? (Tj. místa, kde není třeba nijak korigovat polohu sondy, satelitu, tělesa, protože by se měly gravitační síly Země a Měsíce „vyrovnat“ a držet objekt na striktně místě – pozn.překl.)

Faktem je to, že gravitační oblast Měsíce nepřesahuje vzdálenost 10 000 km od jeho povrchu. O této skutečnosti existuje mnoho zřejmých důkazů. Stačí si připomenout geostacionární družice, které poloha Měsíce nijak neovlivňuje, nebo „vědecko-satirický“ příběh se sondou „Smart-1“ od ESA (European Space Agency!!), s jejíž pomocí se chystali vyfotografovat místa přistání měsíčních misí Apollo v letech 2003-2005.  (Zapomněli jste? Nebo vůbec nezaregistrovali? – pozn.překl.)

Sonda „Smart-1“ byla vytvořena jako experimentální kosmická loď s motory s nízkým iontovým tahem, ale s dlouhou dobou provozu. Mise ESA zajišťovala postupné zrychlování aparátu, vypuštěného na kruhovou oběžnou dráhu kolem Země, aby po spirální trajektorii s rostoucí výškou nad Zemí dosáhl vnitřního libračního bodu systému Země-Měsíc. Podle předpovědí oficiální fyziky měla sonda počínaje tímto okamžikem změnit svou trajektorii, přesunout se na vysokou měsíční oběžnou dráhu a zahájit dlouhý brzdný manévr, při kterém měla postupně zužovat spirálu kolem Měsíce.

Všechno by bylo v pořádku, kdyby oficiální fyzika a s její pomocí provedené výpočty odpovídaly realitě. „Smart-1“ totiž po dosažení (vypočítaného) libračního bodu pokračoval v letu v odvíjející se spirále a ani při dalších obletech vůbec nepomyslel na reakci na blížící se Měsíc.

Od té chvíle kolem letu „Smart-1“ začalo úžasné spiknutí mlčení a přímých dezinformací, dokud trajektorie jeho letu nakonec neumožnila jednoduše havarovat na povrchu Měsíce, o čemž si pospíšily oficiální populárně vědecké internetové zdroje, pod patřičnou informační omáčkou, oznámit, jako o velkém výdobytku moderní vědy, která se náhle rozhodla „změnit“ poslání aparátu a vší silou rozdrtit desítky milionů eur vynaložených na projekt na měsíční prach.

Přirozeně, na poslední oběžné dráze svého letu sonda „Smart-1“ konečně vstoupila do lunární gravitační oblasti, ale nebyla by schopna zpomalit tak, aby vstoupila ani na nízkou oběžnou dráhu Měsíce pomocí svého nízkovýkonového motoru. Výpočty evropských balistiků se dostaly do nápadného rozporu se skutečností.

A takové případy při průzkumu hlubokého vesmíru nejsou v žádném případě ojedinělé, ale opakují se se záviděníhodnou pravidelností, počínaje prvními pokusy o zasáhnutí Měsíce (pád sondy na měsíční povrch) nebo vyslat sondy k satelitům Marsu, konče nejnovějšími pokusy o vstup na oběžnou dráhu kolem asteroidů nebo komet, jejichž gravitační síla zcela chybí i přímo na jejich povrchu.

Pak by ale čtenář měl mít zcela logickou otázku: jak se raketovému a kosmickému průmyslu SSSR v 60. a 70. letech dvacátého století podařilo prozkoumat Měsíc pomocí automatických přístrojů, když byl v zajetí falešných vědeckých názorů? Jak sovětští balistikové vypočítali správnou dráhu letu na Měsíc a zpět, pokud se jeden z nejzákladnějších vzorců moderní fyziky ukazuje jako fikce?  A konečně, jak se v 21. století počítají oběžné dráhy automatických lunárních satelitů, které pořizují blízké fotografie a skeny Měsíce?

Velmi prostě! Jako ve všech ostatních případech, když praxe ukazuje rozpor s fyzikálními teoriemi, vstupuje do hry jeho Veličenstvo Zkušenost, které navrhuje správné řešení konkrétního problému.  Po sérii zcela přirozených nezdarů našli empiricky balistikové určité korekční faktory pro určité fáze letů na Měsíc a další vesmírná tělesa, které se zadávají do palubních počítačů moderních automatických sond a vesmírných navigačních systémů.

A všechno funguje! Ale co je nejdůležitější, je tu příležitost vytrubovat do celého světa o dalším vítězství světové vědy a pak naučit důvěřivé děti a studenty vzorec „univerzální gravitace“, který nemá o nic více společného s realitou, než co má trojcípý klobouk barona Prášila do činění s jeho epickými činy.

A když v tom najednou nějaký vynálezce přijde s dalším nápadem na nový způsob přepravy ve vesmíru, není nic jednoduššího, než ho prohlásit za šarlatána z prostého důvodu, že jeho výpočty odporují stejnému notoricky známému vzorci „univerzální gravitace“ … Komise pro boj proti pseudovědě při Akademiích věd různých zemí pracují neúnavně.

Tohle je TO vězení, přátelé. Velké planetární vězení s lehkým nádechem vědy k neutralizaci zvláště horlivých jedinců, kteří si troufají být chytří. Zbytku se stačí oženit, aby v souladu s trefnou poznámkou Karla Čapka jejich autobiografie skončila …

Mimochodem, všechny parametry trajektorií a drah „letů s lidskou posádkou“ z NASA na Měsíc v letech 1969-1972 byly vypočteny a publikovány právě na základě předpokladů o existenci libračních bodů a naplnění zákona o „univerzální gravitaci“ pro systém Země-Měsíc. Nevysvětluje to samo o sobě, proč byly všechny programy pro pilotovaný průzkum Měsíce po 70. letech dvacátého století omezeny? Co je jednodušší: potichu se odplížit od tématu nebo se přiznat k falšování celé fyziky?

Konečně, Měsíc má řadu úžasných jevů nazývaných „optické anomálie“. Tyto anomálie se natolik vymykají oficiální fyzice, že je lepší o nich úplně mlčet a zájem o ně nahradit údajně neustále zaznamenávanou aktivitou UFO na povrchu Měsíce. S pomocí výmyslů bulvárního tisku, falešných foto a video materiálů o údajně létajících talířích neustále se pohybujících nad Měsícem a obrovských mimozemských strukturách na jeho povrchu (i o dutémMěsíci – pozn.překl.) se mistři zákulisí snaží informačním šumem zakrýt skutečně fantastické reálie Měsíce, které by v této práci rozhodně měly být zmíněny.

Ta nejviditelnější a nejzřejmější optická anomálie Měsíce je viditelná pro všechny pozemšťany pouhým okem, takže se lze jen divit, že jí téměř nikdo nevěnuje pozornost. Podívejte se, jak vypadá Měsíc na jasné noční obloze při úplňku? Vypadá to jako ploché kulaté těleso (jako mince), ale ne jako koule!

Kulovité těleso s dosti výraznými nerovnostmi na povrchu, je-li osvětleno světelným zdrojem umístěným za pozorovatelem, by mělo zářit v největší míře blíže svému středu a při přibližování se k okraji koule by se měla svítivost postupně zmenšovat. (Slunce i přes svou velikost je v tomto případě prakticky bodovým zdrojem světla – pozn.překl.)

Toto je pravděpodobně nejznámější zákon optiky, který zní takto: „Úhel dopadu paprsku se rovná úhlu jeho odrazu.“ Toto pravidlo ale neplatí pro Měsíc. Z důvodů, které oficiální fyzika nezná, se paprsky světla dopadající na okraj měsíční koule odrážejí … zpět ke Slunci, a proto vidíme Měsíc v úplňku jako jakousi minci, ale ne jako kouli.

Ještě větší zmatek vnáší do myslí neméně zřejmá pozorovaná věc – konstantní hodnota úrovně svítivosti osvětlených oblastí Měsíce pro pozorovatele ze Země. Jednoduše řečeno, pokud předpokládáme, že Měsíc má určitou vlastnost směrového rozptylu světla, pak musíme připustit, že odraz světla mění svůj úhel v závislosti na poloze soustavy Slunce-Země-Měsíc. Nikdo nemůže zpochybnit skutečnost, že i úzký srpek mladého Měsíce dává svítivost přesně stejnou jako odpovídající střední část půlměsíce. To znamená, že Měsíc nějakým způsobem „řídí“

 úhel odrazu slunečních paprsků tak, aby se vždy odrážely od jeho povrchu směrem k Zemi!

Ale když přijde úplněk, svítivost Měsíce se prudce zvyšuje. To znamená, že povrch Měsíce udivitelným způsobem rozděluje odražené světlo do dvou hlavních směrů – ke Slunci a k Zemi. To vede k dalšímu ohromujícímu závěru: že Měsíc je pro pozorovatele z vesmíru, který není na přímkách Země-Měsíc nebo Slunce-Měsíc, prakticky neviditelný. Kdo a proč potřeboval skrýt Měsíc ve vesmíru v optickém rozsahu? …

Aby sovětské laboratoře pochopily, v čem je vtip, strávily spoustu času optickými experimenty s měsíční půdou dodanou na Zemi automatickými sondami Luna-16, Luna-20 a Luna-24.  Parametry odrazu světla, včetně slunečného, od měsíční půdy však zapadají do všech známých kánonů optiky.  Lunární půda na Zemi nechtěla ukazovat zázraky, které vidíme na Měsíci. Ukazuje se tak, že se materiály na Měsíci a na Zemi chovají odlišně?

Je to docela možné.  Koneckonců, „tenký film“ několika atomů železa na povrchu jakýchkoli předmětů, pokud vím, v pozemských laboratořích se dosud nepodařilo nikomu získat …

Olej do ohně přilily fotografie z Měsíce, předané sovětskými a americkými automaty, které se podařilo dostat na jeho povrch. Představte si překvapení tehdejších vědců, když se všechny fotografie na Měsíci ukázaly jako čistě černobílé – bez jediného náznaku nám známého duhového spektra.

Kdyby se vyfotografovala jen měsíční krajina, rovnoměrně posetá prachem z výbuchů při dopadu meteoritů, dalo by se to nějak pochopit. Ale i kalibrační barevný štítek na korpusu přistávacího zařízení se ukázal jako černobílý! Jakákoli barva na povrchu Měsíce přechází do patřičné gradace šedé, která nestranně zaznamenávají všechny fotografie povrchu Měsíce přenášené automatickými zařízeními různých generací a misí i dodnes. 

A teď si představte, v jaké hluboké … hmmm, louži … sedí Američané se svými bílo-modro-červenými vlajkami s pruhy s hvězdami, údajně vyfotografovanými na povrchu Měsíce udatnými astronauty, „průkopníky“.

(Mimochodem, jejich barevné obrázky a videa naznačují, že tam Američané nikdy neposlali vůbec nic! – pozn.překl.).

Řekněte, vy na jejich místě byste se jen stěží pokusili obnovit opravdové studium Měsíce a dostat se na jeho povrch i s pomocí nějaké „připravené lodi“ s vědomím, že obrázky nebo videa budou pouze černobílé? Ledaže by je hned kolorovali, jako staré filmy … Ale, sakra, pak jakými barvami malovat kusy skal, místních kamenů nebo strmých svahů hor!?

Mimochodem velmi podobné problémy čekaly i NASA na Marsu. Všechny badatele pravděpodobně naplnil zmatený příběh s nekonzistencí barev, přesněji řečeno se zřejmým posunem celého marťanského viditelného spektra na jeho povrchu k červeného směru. Když jsou pracovníci NASA podezřelí, že záměrně zkreslují snímky z Marsu (údajně skrývají modrou oblohu, zelené koberce trávníků, modrá jezera …), naléhavě žádám, abychom si vzpomněli na Měsíc …

Přemýšlejte, dost možná na různých planetách prostě platí různé fyzikální zákony? Pak velmi mnohé hned zapadne na svá místa! (Nebo platí zcela jiný „všeobecný vesmírný“ zákon o vztazích mezi různými tělesy! – pozn.překl.)

Ale vraťme se zpět k Měsíci. Skončeme se seznamem optických anomálií a pak se budeme věnovat dalším oddílům lunárních zázraků.

Paprsek světla, procházející blízko povrchu Měsíce, získává významné rozptyly ve směru, a proto moderní astronomie nedokáže ani vypočítat dobu potřebnou k pokrytí hvězd tělesem Měsíce.

Oficiální věda nevyjadřuje žádné myšlenky, proč se tak děje, kromě šíleně odvázaných ve stylu elektrostatických důvodů pro pohyb měsíčního prachu ve vysokých nadmořských výškách nad jeho povrchem nebo činnost některých měsíčních sopek, jako záměrné vypuzování lomného světla přesně v místě, kde je tato hvězda sledována.  Ale tak nějak lidově řečeno, vlastně ještě nikdo měsíční sopky ani nepozoroval a ani nezkoumal (kromě bulvárního tisku – pozn.překl.).

Jak víte, pozemská oficiální věda ví, jak sbírat informace o chemickém složení vzdálených nebeských těles díky studiu molekulárních spekter absorpce záření. Ale ani pro nejbližší nebeské těleso Zemi – Měsíc – tento způsob stanovení chemického složení povrchu neobstojí! Lunární spektrum prakticky postrádá proužky, které mohou poskytnout informace o složení Měsíce.

Jediné spolehlivé informace o chemickém složení lunárního regolitu byly získány, jak víte, při studiu vzorků odebraných sovětským „Lunochodem“. Ale i nyní, kdy je možné pomocí automatických zařízení skenovat povrch Měsíce s nízkou oběžnou dráhou blízko Měsíce, jsou zprávy o nalezení té či oné chemické látky na jeho povrchu extrémně kontroverzní. I o Marsu je pak tu mnohem více informací.

A ještě o jedné úžasné optické vlastnosti povrchu Měsíce. Tato vlastnost je důsledkem jedinečného zpětného rozptylu světla, od kterého jsem začal příběh o optických anomáliích Měsíce. Takže téměř veškeré světlo dopadající na Měsíc se odráží ve směru Slunce a Země.

Připomeňme si, že v noci za vhodných podmínek dokonale vidíme sluncem neosvětlenou část Měsíce, která by v zásadě měla být úplně černá, nebýt … sekundárního osvětlení od Země! Země, která je osvětlena Sluncem, odráží část slunečního světla směrem k Měsíci.  A všechno toto světlo, které osvětluje stínovou část Měsíce, se vrací zpět na Zem!

Odtud je zcela logické předpokládat, že na povrchu Měsíce vládne soumrak, dokonce i na slunci osvětleném sluncem. Tuto domněnku dokonale potvrzují fotografie měsíčního povrchu zhotovené sovětskými lunárními moduly. Pozorně si je prohlédněte; všechny, co bude možné získat. Jsou získány na přímém slunci bez vlivu zkreslení atmosféry, ale vypadají, jako by v pozemském šeru vytáhly kontrast černobílého obrazu.

V takových podmínkách by měly být stíny objektů na povrchu Měsíce zcela černé, osvětlené pouze nejbližšími hvězdami a planetami, jejichž úroveň osvětlení je mnohem nižší než sluneční. To znamená, že pomocí žádných známých optických prostředků není možné spatřit objekt umístěný na Měsíci ve stínu.

Abychom přinesli stručný výsledek, optické jevy Měsíce, poskytneme slovo nezávislému badateli A.A.  Grišajevovi, autoru knihy o „digitálním“ fyzickém světě, který, rozvíjející jeho myšlenky, v dalším článku naznačuje:

„Započtení faktu přítomnosti těchto fenoménů poskytuje nové, vražedné argumenty na podporu těch, kteří považují za padělky filmy a fotografie, které údajně naznačují pobyt amerických astronautů na povrchu Měsíce. Koneckonců, dáváme klíče k provedení nejjednodušší a nemilosrdné nezávislé expertýzy.

Jestli nám demonstrují na pozadí Sluncem zalitých měsíčních krajin astronauty, na jejichž prostorech nejsou žádné černé stíny z opačné strany od Slunce, nebo dobře osvětlenou postavu astronauta ve stínu „lunárního modulu“, nebo barevné (!) záběry s barevným přenosem barev americké vlajky, pak jsou to všechno nezvratné důkazy křičící o falzifikaci.

Ve skutečnosti neznáme jediný film nebo fotodokument zachycující astronauty na Měsíci za skutečného měsíčního svitu a se skutečnou měsíční barevnou „paletou“.“

A pak pokračuje:

“Fyzikální podmínky na Měsíci jsou příliš abnormální a nelze vyloučit, že blízkoměsíční prostor je pro pozemské organismy škodlivý.” Dnes známe jediný model vysvětlující krátkodobé působení měsíční gravitace a zároveň původ doprovodných abnormálních optických jevů, tím je náš (ruský, sovětský  – pozn.překl.) model “nestabilního prostoru”.

A pokud je tento model pravdivý, pak vibrace „nestabilního prostoru“ pod určitou výškou nad povrchem Měsíce jsou docela schopné přerušit slabé vazby v molekulách proteinů – se zničením jejich terciárních a případně sekundárních struktur. (Buňky se rozpadnou – pozn.překl.)

Pokud víme, želvy na palubě sovětského aparátu “Sond-5”, který obletěl Měsíc s minimálním odstupem od jeho povrchu asi 2000 km, se vrátily živé z blízkého měsíčního prostoru.  Je možné, že při průchodu aparátu ještě blíže k Měsíci by zvířata zemřela v důsledku denaturace bílkovin v jejich organismech. Jestli je velmi obtížné chránit se před kosmickým zářením, ale přesto je to možné, pak neexistuje žádná fyzická ochrana před vibracemi „nestabilního prostoru“ … “

 Uvedená pasáž je pouze malou částí díla, s jehož originálem důrazně doporučuji seznámit se na autorově webu [http://otstoja.net/st2/(Je tam toho o mnoho více a zajímavého – pozn.překl.)

Malé pokračování

Nedávno mnou publikovaný úryvek z knihy “Лунная афера” (Měsíční Aféra) vyvolal mezi čtenáři nejednoznačnou reakci.  Obrátil jsem se na skeptiky pouze s žádostí o vyjádření k následujícímu:

„Pokud je síla přitažlivosti mezi Zemí a Měsícem = 2,028 × 1020 H

a síla přitažlivosti mezi Měsícem a Sluncem = 4,39 × 1020 N,

Proč tedy Měsíc letí kolem Země a ne kolem Slunce?

Na což jsem samozřejmě dostal odpovědi ze série – “Jsi blázen – kup si učebnici,” a zdá se mi, že je to vypovídající.

Za prvé, existuje řada témat, o kterých si inteligentní lidé myslí, že je pod jejich důstojností o nich mluvit. Uvedu jen 3 hlavní: UFO a především zóna 51, vražda Kenedyho, verze falšování letu na Měsíc. Tato témata jsou tak zaneřáděná, že jen jedna zmínka o nich u nich vyzývá podráždění. Je to stejné jako mluvit o tom, že číst články bulvárního tisku.

To je čistě osobní věc, jak reagovat. Jsem jen proto, že každý může o tom či onom problému přemýšlet a rozhodnout se sám a nespoléhat jen na to, co že řekne „chytrý strejda“ nebo je to napsáno v učebnici.

Za druhé – zdá se, že samotná podstata článků na internetu je taková, že lidé začnou soudit pouze tím, že proběhnou očima jen pár odstavců.  A jako výsledek – zlobný komentář – verdikt – “Žvást!”.

Připadá mi to, mírně řečeno, podivné, nemluvě o tom, že se nikdo nestaví jako „pravda v poslední instanci“ a já nejsem ani autor. Navíc nevidím možnost důkladně prozkoumat všechny aspekty problému a nikdo to ani nebude číst, ale rozestavit značky, označit témata, přimět čtenáře k přemýšlení – myslím, že to se podařilo.

A abych ukázal, jak moc lze problematiku lunárního podvodu považovat za širší, obrátil jsem se na autora s prosbou o vyjádření pouze malé části ohledně problematiky gravitace.

 Se svolením autora zveřejňuji odpověď, kterou jsem obdržel:

„Když jsem pracoval na komentované knize, předpokládal jsem, že pro ty čtenáře, kteří dočtou do tohoto místa, bude samotná skutečnost, že sluneční gravitace podle „zákona univerzální gravitace“ ovlivňuje Měsíc 2,16krát více než pozemská, stačit k pochopení, o čem mluvíme. Ale také vím, že nejzjevnější nesrovnalosti v oficiálních doktrínách jsou také velmi horlivě chráněny.

 Dělají to dvě kategorie lidí na fórech – placení obránci a ti, kteří se mýlí v dobré víře. Ty druhé je také těžké přesvědčit kvůli psychologii, která nám ve většině případů nedovoluje rozpoznat svou chybu. Ano, a není to vůbec nepravost: pro člověka je prostě těžké přiznat, že byl velmi dlouho klamán v těch nejfundamentálnějších věcech.

Situace je jednoduchá. Existují tři hmotná tělesa: Země, Měsíc a Slunce. Měsíc obíhá kolem Země téměř po kruhové dráze (excentricita = 0,05, tj. odchylka od „ideálního kruhu“) a téměř v rovině 

ekliptiky (úhel sklonu 5 stupňů). Přitom podle oficiální doktríny Slunce v každém okamžiku přitahuje Měsíc 2,16krát silněji než Země.

Uvažujme dvě hraniční polohy těchto nebeských těles, kdy jsou na jedné přímce (například v okamžicích zatmění Měsíce a zatmění Slunce).

 Pozice 1: Měsíc – Země – Slunce,

 Pozice 2: Země – Měsíc – Slunce.

V poloze 1 údajně působí na Měsíc celková přitažlivá síla Země a Slunce (1+2,16 = 3,16) a v poloze 2 – rozdíl sil Slunce a Země (2,16-1 = 1,16).  A zároveň je přitom oběžná dráha Měsíce kruhová …

Búú-haf-haf!  – křičí protivníci, – Zapomněli jste, že Měsíc letí spolu se zemí na oběžné dráze kolem Slunce, takže síla přitažlivosti Slunce je již “využita” k pohybu Měsíce na oběžné dráze kolem Slunce. A zbývající síla přitažlivosti Země vede pouze ke kruhovému pohybu Měsíce kolem ní.  Autore, běž se učit základy matematiky, fyziky a tak podobně.

Nic jsem nezapomněl. Faktem je, že vliv slunce na Měsíc lze vyjádřit dvěma hlavními složkami – výškou oběžné dráhy a oběžnou rychlostí. Všechna tělesa nacházející se na jejich drahách vzhledem k místnímu těžišti se pohybují po tzv. keplerových orbitách. Kepler formuloval zákony orbitálního pohybu těles, podle kterých výška oběžné dráhy závisí na rychlosti. Keplerovy zákony jsou empirické zákony fyziky, které se svědomitě vyplňují.

Pokud se tedy oponenti domnívají, že se Měsíc pohybuje na své oběžné dráze kolem Slunce – a to je přesně to, co lze údajně vysvětlit „ignorováním“ vlivu Slunce na něj – nechť vysvětlí změny jeho oběžné rychlosti vzhledem ke Slunci. Pro mé příklady se tedy orbitální rychlost Měsíce vzhledem k Slunci v poloze 1 zvyšuje o 1 km/s a v poloze 2 se snižuje o stejný 1 km/s.  Co to dává?

Věc je v tom, že orbitální rychlost Země je přibližně 30 km/s.  Pro srovnání Venuše má 35 km/s, Mars – 24,1 km/s.  Současně jsou minimální vzdálenosti mezi Zemí a Marsem 51 milionů km a 40 milionů km mezi Zemí a Venuší.

Zhruba řečeno, zvýšení nebo snížení orbitální rychlosti jakéhokoli tělesa (které se pohybuje na oběžné dráze okolo Slunce) o 1 km/s ekvivalentní zvedání nebo snížení své oběžné dráhy na vzdálenost odhadovanou na 10-15 milionů km. To přitom, že pro Měsíc je tato vzdálenost 380 tisíc km.

Tak kolem čeho ve skutečnosti obíhá Měsíc?

Abychom vyřešili takový do očí bijící rozpor a zároveň „vyhodit“ jako absurdní odpad „zákon vesmírné gravitace“, bude nutné připustit, že Měsíc obíhá kolem Země a ne kolem Slunce. Jinými slovy, Slunce nijak neovlivňuje Měsíc. Nebo jinak: Měsíc je v oblasti gravitace Země, a

 ne Slunce. To znamená, že sluneční přitažlivost v oblasti gravitace Země je jednoduše odpojena.

Takový přístup, který je mimochodem spravedlivý nejen pro Zemi, v jednom „vrzem“ vysvětluje všechny závažné rozpory a absurdity nashromážděné v astronomii, ale pečlivě zamlčované oficiální fyzikou. V tomto ohledu, abych se neopakoval, doporučuji web A.A. Grišajeva, kde je tento koncept uváděn extrémně přístupně a korektně.

Pokud analyzujeme oficiální doktrínu, zběsile se držící teorie „vševesmírné přitažlivosti“, ukáže se, že v posledních dvou nebeských tělech (Země a Měsíc), pohybující se po okoloslunečných drahách v rovinách, mezi nimiž je úhel 5 stupňů, mohla by se v určitém okamžiku srazit. Nechť vzdálenost mezi středy mas Země a Měsíce je 380 tisíc km, kde je sluneční gravitace vzhledem k Měsíci 2,16krát větší než pozemská.

 Co v takovém případě proběhne?

I když vezmete jako základ údaje oficiální fyziky o hmotnostech Země a Měsíce, podle kterých je hmotnost Měsíce pouze 2% hmotnosti Země, v případě takového „setkání“ na oběžné dráze Slunce, tato dvě nebeská těla jednoduše změní směr svého pohybu, v důsledku toho se jejich oběžné dráhy dále výrazně rozptýlí (rozejdou). V důsledku takového setkání by Měsíc musel opsat parabolu nebo hyperbolu s fokálním centrem umístěným ve středu mas systému Země-Měsíc, jejichž forma (Křivek oběhu – pozn.překl.) by záležela pouze na vzdálenosti od tohoto centra mas.

Ale fakta však naznačují, že Měsíc je v kruhové oběžné dráze vzhledem k Zemi. Oficiální fyzika by se proto musí nějak vykrucovat. Vynáší se hypotézy, podle nichž Měsíc údajně vznikl současně se Zemí.

Tyto hypotézy se objevují pouze proto, že jakákoli přirozená (ne umělá, ničím neovlivněná) interakce Země a Měsíce v blízkém prostoru je možná pouze podél trajektorii průletu (kolem sebe).  A ani o žádné eliptické, a tím ještě více – kruhové orbitě se nemůže ani mluvit. Nebo jinak budete muset na skládku hodit „zákon univerzální gravitace                                            “.

Děkujeme autorovi a stále doporučujeme, abyste se před vyjádřením svého názoru seznámili s celou prací Měsíční aféra a dalšími texty na webu [http://otstoja.net/st2/].

https://sil2ooo.livejournal.com/10774.html

Překlad Peter 008

sdíletj na

126 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
17. 1. 2024 23:29
Ohodnotit příspěvek :
     

To je tím,že věda špatně odhaduje hmotnost těles…páč si myslí,že jsou plná a mají jádra…
Nic takového ale neexistuje…principem Vesmíru je černá díra…
A tak černé díry z kterých je hmota,krouží na akrečním disku svého společného středu pohybu…což je také to,čemu věda říká černá díra…
Ale díra to není,nic to nežere. Naopak to neustálým dělením všechno vytváří.
Vědci hledají Božskou částici…ale ta neexistuje.
Boží svět je Neprostor. Ten pouhým okopírováním sama sebe stvořil prostor…
Takže mězi dvěmi Neprostory bez rozměru,vzniknul prostor…
Pro to se Vesmír chová jako singularita…protože z nich je postaven.
A nevrazí to do sebe,protože uvnitř to má všechno stejný náboj,jako Van de Grafův generátor….
A tak se Planety a hvězdy navzájem odpuzují…
Planety so rodí z Hvězd, jako bublina z bublifuku…
Ostatní pak gravitačně tunelují na novou orbitu…
Pro to jsou všechny podle velikosti,krom Marsu,ale za to může Mimozemská válka…co zničila Nibiru mezi Marsem a Jupiterem…
Planeta se narodí,a pak ze svého středu dále roste…až se z ní stane plynný obr…a nakonec se zažehne a začne rodit vlastní Planety…takto Vesmír roste..

17. 1. 2024 23:40
Odpovědět  Veny232

Mimochodem právě pro to, žádný dávná civilizace neměla pro Hvězdu a Planetu dvě slova…to je náš vědecký omyl…
Hvězda je totiž jen konečné vývojové stadium Planety…
Jak hvězda tak Planeta jsou ze stejného materiálu a fungují uplně stejně…jsou totožné.
Jen s velikostí se mění vzdálenost od nulového středu a s tou vzdáleností se mění fyzikální vlastnosti. A fyzikální vlastnosti dané části prostoru,jsou to jediné,co nám naše smysly a přístroje dokáží zprostředkovat.
Nic jiného, než fyzikální vlastnosti dané části prostoru v závislosti na setrvačnosti k nulovému bodu,neexistuje…
Vesmír je jen matematika stále se dělících nul. 0+0=3×0 Přičemž dvě nuly tvoří nula první a nula okopírovaná ,mezi nimi vznikne prostor a v pravém středu vzdálenosti mezi nimi vznikne za nula času,nula třetí…to je singularita. Bezrozměrové poddimenze,které jsou nositelem hmotnosti. A tak deformují prostor. A matematika těch deformací, tvoří fyzikální vlastnosti a z nich se skládají prvky…a z nich Vesmír.
Všechno je z ničeho. Všechno je z pohybujích se bublinek prázdného prostoru. Jejich matematika pohybu vůči sobě, tvoří hmotu. Vesmír vypadá jako pěna ve vaně.A i se tak chová.

17. 1. 2024 23:43
Odpovědět  Veny232

Což je logické, protože jeho Fraktalita se jen přenesla…na tu pěnu ve vaně…
platí pro ní stejné fyzikální zákony a tak musí vypadat stejně.
To je prána, Éter,to o čem mluvím. Samotný prostor je ten materiál z kterého všechno je.
A čas je jediná existující veličina, čas tvoří pohyb a pohyb by nebyl možný bez prostoru.
Takže existuje jen prostor a čas. Tedy Prostoročas. Nic jiného.

17. 1. 2024 23:49
Odpovědět  Veny232

A takto to vypadá…

zahada_agartha_galerie-980.jpg
sergej
18. 1. 2024 00:30
Odpovědět  Veny232

Tam bych to tak neviděl s tou dutinou, přeci jenom něco vědí o průletech neutrin tělesy i planetami a odhadnou hmotu. A jo černá díra může být množivý reaktor z vakua hmoty, tedy z energie. Asi je to dokonce Anštajnova é m cé na druhou. Kolik je energie ve vákuu v interakci s okolím se dohadují ale je to v obrovských řádech.
Jinak beru dobrý záběr a tedy jistotu jak přesně asi nevědí ale placou zemi bych nevymyslel s danými konstantami a gravitací docela určitě. 🙂 A tohle se mi líbí.
https://www.youtube.com/watch?v=F1obf0TnPdU
Palec nahoru ale pro sportovce je to dlouhé, jak víme. 🙂

18. 1. 2024 08:23
Odpovědět  sergej

Nevědí nic…myslíš že někdo z vědců ví něco o průletu Neutrin černou dírou? 😀
A ta přesně je ve středu Planety….
Akorát takové velikosti a fyzikálních vlastností,které vědci ještě neznají…
Já jí říkám Osmizar…
Uprostřed Galaxie je Kvazar…
Uprostřed naší Planety Osmizar,podle osmi magnetických polů…
Dvě ležaté osmičky energie uzavřené v sobě…
A jako Kvazar uprostřed Galaxie svítí a z jeho polů šlehají vysokofrekvenční paprsky energie…
Tak i uprostřed Planety svítí…a z jeho polů vychází paprsky vysokofrekvenční energie..
Které mimochodem vědci zaznamenali v roce 2016 a nedokáží si je vysvětlit…
Já ano,podle téorie duté Země se jejich existence samozřejmě předpokládá.
Takže jak vidíš mám pro to i nevyvratitelné vědecké důkazy…
Popravdě mám těch důkazů desítky možná stovky…
Stačí si uvědomit,že směrem od Země se čas zpomaluje, to víme…musíme kuli tomu každé dva roky přesouvat satelity…
O čem se už ale nemluví,je že do středu Země s logicky čas musí zrychlovat…
A to je ta energie,jediná existující, co pohání celý Vesmír.

18. 1. 2024 08:32
Odpovědět  Veny232

Dráha kolem nulového středu tvoří čas. Jakožto zcela reálnou hmatatelnou veličinu…vlastně tu jedinou která existuje, z času je všechno ve Vesmíru.
Představ si na povrchu Planety kuličku…ta se pohybuje rychlostí světla…
Za jak dlouho oběhne svět jednou dokola,aby se vrátila na své původní místo? To je snadné spočítat…ale o to mi nejde.
A teď si představ Vnitřní plášt 700km pod nohama…a na něm druhou kuličku, která krouží také rychlostí světla…
Která z těch kuliček urazí svou dráhu jednou dokola kolem nulového středu dřív?
Samozřejmě ta z Vnitřku Země…protože Vnitřní plášť má menší průměr…a tak je dráha kolem středu pro tu kuličku uvnitř Země, kratší, než pro tu na povrchu Planety…
A to je ta energie,která pohání vnitřní plášt,rychleji než ten venkovní…
Samotný čas,nám ohřívá magma…
No a co je tedy v pravém bezrozměrovém středu,když víme že směrem do středu se čas zrychluje?
No všechen čas! Všechen čas celého Vesmíru na jednom nemístě…to je Boží svět,říše snů…pro to ve snu cestuješ pomocí vůle,ne pohybu.
Protože nemá prostorový rozměr.

Slovan
18. 1. 2024 13:31
Odpovědět  Veny232

Já jsem jednou někde četl, že nějaký ruský vědec tvrdil, že minulost, přítomnost a budoucnost probíhá v jednom čase, nebo časoprostoru. Tak nějak to bylo. Tak to by pak znamenalo …….ne nebudu to psát aby mě nevodvezli do blázince. 🤣🤣🙄🤦‍♂️🙏

sergej
18. 1. 2024 14:34
Odpovědět  Slovan

Správně je bezčasí a chodí v něm kvanťáky což májí být i nervové buňky které obecně umí prý i dematerializaci vody. Úplná alchymie. .-)

Slovan
18. 1. 2024 15:38
Odpovědět  sergej

Hele nedělej na mě krky ju, já jsem jenom z vesnice, more. 😊😊

sergej
18. 1. 2024 17:57
Odpovědět  Slovan

Pravda je že sledují od 50. let nárůst negramotů, titulovaní nejsou prý vyjimkou. Psát a číst naprosto nestačí. Vidlák se orientuje lépe jak pavláda s poradci. 🙂 .-) 🙂

Slovan
18. 1. 2024 18:27
Odpovědět  sergej

Tak je možný, že se lépe orientuji a VŠ zdělaných lidí znám dost a mezi nimi jsou doopravdy někteří dost “nepoužitelní”. Mám spoustu známých, jeden je špičkový technik přes chemii. je asi celosvětově žádaný, bo i si pro něj poslali tryskáč, že něco v Londýně jeblo a neví jestli to nebyl Semtex. Kdybys ho potkal v lese praštíš ze šraitoflí a zachraň se kdo můžeš. Asi tak.

Mara
18. 1. 2024 19:30
Odpovědět  Slovan

Bezčasí….
Vše v JEDNOM jediném TEĎ!

Slovan
18. 1. 2024 19:39
Odpovědět  Mara

To už mi tu někdo psal, ale Mara to nebyla. Nešlo by to rozvinout. Děkuji.

sergej
19. 1. 2024 10:12
Odpovědět  Slovan
sergej
18. 1. 2024 08:38
Odpovědět  Veny232

🙂 S časem to bude relativní jako s dvěma druhy lidí – blbé a pitomé, chlapi jsou samozřejmě zvířata jak všichni dobře víme.
https://www.youtube.com/watch?v=2rzm-XQ7w_0

PřemekJ
18. 1. 2024 10:12
Odpovědět  Veny232

Vysokofrekvenční energie odpovídá tomu, co ezoterici označují jako “jemné vybrace”. Volné energie je takřka nekonečně mnoho. A kvantoví fyzici se s ezoteriky stále častěji dokáží shodnout. Dva různé pohledy na jsoucno… Takže prosím nepodceňovat kvantovou fyziku, ta boří samotné základy obecné fyziky. A odpojit něco z nějakého gravitačního pole může pouze antigravitační technologie. A jsme doma. Naše galaxie skýtá neskutečně mnoho potravy pro lidskou zvídavost. A galaktičtí programátoři zjevně svou práci ovládají…

18. 1. 2024 13:01
Odpovědět  PřemekJ

Ano…jen hlupáci dávají mínus…kteří si to nejsou schopní v hlavě představit,jak to všechno funguje…
Ale je to primitivní…stačí když bych to nakreslil,a každý by to pochipil…žádný vědec by to nedokázal vyvrátit…
Protože pro to mám bezpočet důkazů…nevyvratitelných….

Slovan
18. 1. 2024 13:24
Odpovědět  Veny232

Veny zdravím, ale v tom případě jsi vyjimečná osoba. Já mám z toho hlavu jako pátrací balón a to se o to cca “povrchně, amatérsky” zajímám, také o reinkarnaci a ty věci okolo. No jo holt budu mušet přidat ať nezemřu úplně blbej. 🙋‍♂️

18. 1. 2024 14:26
Odpovědět  Slovan

Proč? Představ si plátno…to dělí naší dimenzi od pod dimenze.
A v té dimenzi pod tou naší se pohybují dvě kuličky , kolem té třetí.
Tím to plátno prohýbají…
Takže,aniž by byli součástí našeho Vesmíru, určují z pod dimenze fyzikální principy,které v našem Vesmíru platí.
Prostě čistě jen tak,že formují prostor, určitým matematickým a z toho plynoucím geometrickým zpsůbem.
Chápeš? To co hledají, to nikdy nenajdou, protože příčina chování našeho prostoru, není jeho součástí.
Tím to co hledají,myslím Božskou částici, neexistuje. Je to Neprostor. Nemá žádný prostorový rozměr.

18. 1. 2024 14:28
Odpovědět  Veny232

Anobrž může být pouze definován…

Tupý hulvát
18. 1. 2024 09:38
Odpovědět  Veny232

Blahoslavení chudí duchem…

18. 1. 2024 09:49
Odpovědět  Tupý hulvát

Ne to je Kvantová fyzika,dotažená do konce,aby to pochopil každý tupoun,jak primitivní to je… Jednoduššeji už se dá jen nakreslit…

sergej
18. 1. 2024 18:07
Odpovědět  Veny232

Geometre je vyšší matematika a kovaným nevysvětlíte že svět není multidimenzionální a jen 3D. 🙂 Placatozemcům je zase pochopitelná jen délka a šířka, ostatní jsou iluze. No, metrix je to dokonalý i s “dárečky a u poblitiků jich je jak sarančat při náletu. Nikdy je s dráby neuživíte.
https://smit.wz.cz/zrcadlo/zip/sndbezp/vyber_reltvtZ.pdf

Slovan
18. 1. 2024 18:20
Odpovědět  sergej

Tvl to radši zůstanu blbej.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 10:52
Odpovědět  sergej

Má to sice Šmitmajer pěkně propracované, ale myslím, že to jsou také z větší části bludy, nebo zajímavé teorie nijak nepodložené jakýmkoliv pozorováním nebo nějakou reálnou situací…

πα½

Unter
18. 1. 2024 01:15
Odpovědět  Veny232

Na to nemám v palici představivost a výpočetní kapacitu:
„Je nebytelnost všech zjevů, tvarů a věcí,“ řekl po tomto činu
zasmušile kuchař Jurajda. „Útvar je nebytelnost a nebytelnost je
útvar. Nebytelnost není rozdílna od útvaru, útvar není rozdílný od
nebytelnosti. Co je nebytelnost, to je útvar, co je útvar, to je
nebytelnost.“

aham
18. 1. 2024 10:34
Odpovědět  Unter

To je Árja-bhagavatí-pradžňápáramitá-hridaja-sútra. Jak se o ní asi ožrala Hašek doslechl?

Unter
18. 1. 2024 14:44
Odpovědět  aham

Patrně musela být nějaká okultistická seance s pohoštěním zdarma.

Gales
18. 1. 2024 12:08
Odpovědět  Veny232

Tvoje myšlenky a interpretace Vesmíru mají zajímavý a kreativní nádech. Je důležité si však uvědomit, že vědecký výzkum a poznání vesmíru se zakládají na důkladných experimentech, pozorováních a matematických modelech. Některé z vašich tvrzení se liší od současných vědeckých představ, a to včetně popisu černých děr, existence Neprostoru, a tvrzení o Božské částici.
Černé díry jsou podle současné vědy oblasti vesmíru, kde gravitace je natolik silná, že ani světlo nemůže uniknout. Nejsou to fyzické “díry” a nejedná se o objekty, které by něco “žraly” nebo vytvářely hmotu. Jsou to spíše oblasti se silným gravitačním polem.
Existence Neprostoru a Boha jsou otázky filozofické a náboženské povahy a nejsou předmětem vědeckého zkoumání. Věda se snaží porozumět vesmíru pomocí empirických dat a ověřitelných teorií.

18. 1. 2024 18:09
Odpovědět  Gales

To se pleteš…podle současné vědy,když se snažíš vypočítat gravitaci černé díry podle Einsteinových rovnic…vyjde ti nesmysl…
Prostě na ní nefungují…
Gravitace neexistuje…je to všechno setrvačnost k nulovému nebodu vlasního pohybu + vysoké statické napětí…
Vědci nevědí nic…nic nemohou dokázat…
Takže když na Jižním Polu naměří vysokoenergetické částice vycházející ze Země, které by neměli existovat…
Jsou v koncích…
Zatím co má věda jejich existenci přímo předpokládá…

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Gales
19. 1. 2024 10:40
Odpovědět  Veny232

Tvoje stanovisko se zdá být založeno na alternativní teorii fyziky, která se liší od přijímaných modelů, jako je obecná teorie relativity. Je důležité si být vědom toho, že vědecký postup a výzkum jsou o neustálém zkoumání, testování a aktualizaci teorií v souladu s novými objevy a důkazy.
Obecná teorie relativity Alberta Einsteina byla úspěšně testována v mnoha situacích a stala se pevnou součástí moderní fyziky. Některé aspekty gravitace černých děr, jako jsou zakřivení času a prostoru kolem ní, byly experimentálně potvrzeny. Existuje také mnoho pozorování, která podporují existenci gravitace, včetně astronomických pozorování a experimentů prováděných na Zemi.
Je důležité být otevřen kritice a diskuzi, ale vědecký konsenzus obvykle vychází z opakovaného experimentálního potvrzování. Pokud máš konkrétní důkazy nebo experimenty, které podporují tvoje tvrzení, bylo by zajímavé se o nich dozvědět. Vědecký dialog je klíčovým prvkem ve vývoji vědy.

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
17. 1. 2024 23:44
Ohodnotit příspěvek :
     

Ježíšmarjááá, to je dlouhýýýý… Tak do toho jdu až zejtra.Sichr se zase něco nového dozvím a bude to hezky v jednom balíčku.
V každém případě dík. 🙂

komoří Lang
18. 1. 2024 09:31

Co mi ta vaše první věta Milane, jen připomíná. A už vím – večer s přítelkyní. 🙂

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 09:52
Odpovědět  komoří Lang

Já jsem rád, že i někdo další má názor, že je to dlouhýýýý…
Na to, kolik v tom je informací, v tom příliš přebývá ta omáčka okolo…

πα½

Jaris.
18. 1. 2024 12:10
Odpovědět  P.A.Semi

Dlouhe a slozite. Jsem prizemni tvor a vesmir je pro me strasidelny horor.

18. 1. 2024 18:42

Tak už sem to vstřebal. Co si o tom myslím? Hmm… Si myslím.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 01:22
Ohodnotit příspěvek :
     

Článek je nepřiměřená spousta keců…!
A spíš asi popisuje rozpory mezi ustálenými pověrami a fakty, to nejsou problémy “dnešní vědy”, ale dnešních pověr některých lidí…

Například:

Ohledně toho, že Měsíc obíhá 2x víc kolem Slunce, než kolem Země… To je realita… Také spolu se Zemí obíhá kolem společného těžiště dost podivně, jeho rovina se viklá v 18-letém rytmu… Pro vědu nic překvapivého, to jen nesprávná Intuice vám namlouvá něco jiného…

Ty odstavce na začátku za SIL2OOO jsou jen lživé pomluvy, využívající obecně rozšířené metody z politiky, které čtenář zná, takže je nerozporuje… Tedy až na ty, kterým je dost jasné, že to jsou pomluvy…

Jenže současná Teorie Gravitace je vskutku dost špatný blud a podvod, ale jinak, než nad čím si článek rochní…

Věta “Země nemá žádnou dynamickou odezvu na Měsíc” je zase jen blud autora… Jistě že má…
atd.atd…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 01:30
Odpovědět  P.A.Semi

Jistě, že Země obíhá kolem EMB (Earth Moon Barycenter), to se ví a dost přesně, na stovky metrů, možná na metry, je to dobře změřené…

“přesná shoda období oběhu Měsíce kolem Země a kolem jeho osy” se jmenuje Tidal Locking… Není to jen na Měsíci, podobně to má i Merkur ke Slunci a Venuše k Zemi a Slunci…
Měsíc je tou těžší stranou ven, protože ty přílivové síly jsou dost velké na to, aby ho za ty miliardy let stabilizovaly… Kývá se, vidíme prý 59% Měsíčního povrchu, protože obíhá po elipse různě rychle, ale spin se udržuje jako setrvačníkem rovnoměrně…

Že Měsíc vypadá plochý a ne kulatý je optická vlastnost prachu, že odráží na všechny strany stejně… Slunce je vidět jako “koule” na stranách tmavší, protože září spodní vrstva a ta vrchní to částečně pohlcuje, takže z boku z nízkého úhlu to je delší trajektorie fotosférou a tedy tmavší…

Nic takového na Měsíci není, protože tam není atmosféra, a protože se ten drobný prach dobře leskne na všechny strany…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 01:37
Odpovědět  P.A.Semi

Shrnuto – autor popisuje rozpory svých amatérských pověr, dokládá to intuitivními bludy místo reálných pozorování nebo měření…

Poznámka překladu: “Slunce … je v tomto případě prakticky bodovým zdrojem světla” je zase jen pověra, nebo zjednodušení…

Samé bludy a lži pokračují…

A tohle: “logické předpokládat, že na povrchu Měsíce vládne soumrak, dokonce i na slunci osvětleném sluncem” kromě chyby překladu – ne, na Měsíci není soumrak, protože tam není atmosféra…
Ohledně černobílých fotografií barevných předmětů – to je nejspíš zas nějaká falešná pověra… Pokazila se jim kamera, nebo si to spíš někdo úplně vymyslel…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 01:45
Odpovědět  P.A.Semi

Ohledně “moderní astronomie nedokáže ani vypočítat dobu potřebnou k pokrytí hvězd tělesem Měsíce” je zase nějaký blud? Jistě že se dá vypočítat zakrytí Měsícem, zejména při Solar Eclipse to je vypočítané velmi přesně, a pozoruje se to často a pečlivě…

Jenže Měsíc je tak mnohem silnější zdroj světla, než hvězdy, a to Měsíční světlo se rozptyluje v zemské atmosféře, takže blízko na okraji přesvítí jakoukoliv hvězdu…

Sluneční světlo je cca 300 000 x jasnější, než svit Měsíce, takže Sluneční světlo rozptýlené v atmosféře úplně přehluší všechny hvězdy, vidíte jen modrou oblohu, protože modrá se rozptýlí nejvíc, kdežto červená spíš projde, proto vypadají Slunce i Měsíc u obzoru červené – delší trajektorie vzduchem, víc rozptýlené modré a tím větší poměr červené zbývá…

πα½

Gales
19. 1. 2024 11:17
Odpovědět  P.A.Semi

Názor, že moderní astronomie nedokáže vypočítat dobu potřebnou k zakrytí hvězdou Měsíce, je nesprávný. Astronomové jsou schopni přesně vypočítat průchody Měsíce před hvězdami a planety a tyto události jsou pečlivě pozorovány. V případě slunečních zatmění jsou také výpočty velmi přesné.
Je pravda, že Měsíc je silným světelným zdrojem a jeho světlo se může rozptýlit v zemské atmosféře, což může ovlivnit pozorování hvězd. Nicméně to neznamená, že by nebylo možné přesně vypočítat a pozorovat průchody Měsíce před hvězdami.
Co se týče rozptylování světla v atmosféře, vaše vysvětlení o modré barvě a červeném odstínu je správné. Sluneční světlo, které je mnohem jasnější než Měsíční světlo, má výraznější vliv na atmosférické jevy a barevné spektrum. To však nesouvisí s nemožností vypočítat průchody Měsíce před hvězdami, což je pečlivě sledovaný a přesně vypočítávaný astronomický jev.

Administrátor
P.A.Semi
20. 1. 2024 10:15
Odpovědět  Gales

Asi ano…
Autor článku se rozčiloval, že prý nelze vypočítat pozici Měsíce a zakrývání hvězd…

Já s tím mám zkušenost jen s tím zatměním Slunce, které je vypočítané velmi přesně a realita odpovídá výpočtu velmi dobře…
(když jsem porovnával hvězdy na Druckmullerových fotografiích zatmění Slunce, tak jsem si to také nastavil v programu Stellarium, abych tam měl k těm hvězdám popisky, kromě toho, že jsem to porovnával s pozicemi v katalogu Hipparcos (kde samozřejmě není Měsíc), které jsou dost přesné na to, aby se dalo měřit, o kolik je Slunce odklání… na těch fotografiích se to dá měřit s přesností na desetinu pixelu…)

πα½

sergej
18. 1. 2024 01:49
Odpovědět  P.A.Semi

Barevně to tam přeci vzal s kontrolním rastrem barev aby se nesekli nefritový králík číny a do černobílé to má hóódně daleko.

sergej
18. 1. 2024 01:59
Odpovědět  sergej

🙂 A s tou barvou je to o množství luxů a propustnosti atmosféry kdy je možný že “modrý obal země a je když zvednete oči k jasné obloze to při pohledu na měsíc udělá podobně jako barevné brýle. Placatopozemci to mají tedy lépe a na zem meteory a ni tunguzký a dříve podobné nespadli protože klenba. Až na to že takový pevnostní hyperfilament kopule by mohli mít tak možná z hnědého trpaslíka s tunou na milimet krychový a při té hmotnosti by jste na ti klenbu gravitačně spadli a co se vůbec pouštím do jejich propracovaných tezí …blábolem. 🙂

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 02:16
Odpovědět  sergej

(posledním slovem jste se shrnul přiléhavě… nějak tomu dadaismu nerozumím, i když ta slova vypadají dost česky…)

sergej
18. 1. 2024 02:30
Odpovědět  P.A.Semi

Nevíte toho asi víc podle astrofyzika je poměrově modelem 80.cm koule a ve vzdálenosti jeden metr je centimetrová kulička a to je země dali to tak asi pro lepší a srozumitelnou představu pane dadaisto, jupiter je nějak 60. metrů daleko a snad neptun kilák tolik na představu. A samozřejmě slunce má při hmotnosti jiný prostor a čas protože hypoteticky letí světlo standartní rychlostí ze středu na povrch 80.let a potom od povrchu k zemi to vezme za 8,5 minuty. Ale jiný astrofyzik to může mít jinak ale ne o moc. Ukrutné keci že jo. Ale s tím fakt nikdo do obecné nemůže asi by s cvoka zblbli. 🙂

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 10:02
Odpovědět  sergej

S těmi 80 lety ze středu Slunce na okraj to je evidentní Blud, nebo Teorie, ale rozhodně to takhle nikdo nezměřil…

Naopak se měří seizmické vlny, které procházejí středem Slunce, a podle toho se určuje, jak rychle se to Slunce otáčí vevnitř… (Helioseismology se jmenuje ten obor, který se tím zabývá…)
Takže když seizmická vlna z nějakého záblesku projde skrz a je měřitelná, tak tam nešla 80 let…

πα½

sergej
18. 1. 2024 14:41
Odpovědět  P.A.Semi

Kdo ví. Nějaký mustr mají na vztah hmoty a prostoru s časem.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 22:32
Odpovědět  sergej

Mají, ale je evidentně špatný…

sergej
19. 1. 2024 10:19
Odpovědět  P.A.Semi

Gravitace chodí přímo a ne jako světlo s “rychlostí.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 10:56
Odpovědět  sergej

Ale seizmické vlny ve Slunci, o kterých jsem psal, nejsou “gravitace”, asi spíš tlaková vlna… Takže by měla jít rychlostí zvuku…?

Myslím, že gravitace stejně jako světlo jde po zakřiveném prostoru a ne “přímo”…

To si představte krajinu, jedete autem, a je před vámi malý kopec… Přejedete ho vrchem, nepojedete skrz, doufajíc, že na druhé straně se zase vynoříte správně…

πα½

ModrýKlokan
19. 1. 2024 14:55
Odpovědět  P.A.Semi

Pozn. Rychlost zvuku je v různém prostředí různá.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 10:14
Odpovědět  sergej

Jeden další model pro představu velikostí ve Sluneční soustavě:

Slunce velké jako basketbalový míč (45 cm), je na vzdálenost tělocvičny (48 m) od Země velké jako hrášek (půl centimetru), okolo které obíhá Měsíc jako zrnko máku ve vzdálenosti 25 cm…

Pro zajímavost – jako je Slunce 109.245x větší, než Země, tak je Země i 109.265 slunečních průměrů od Slunce ve svém apheliu, v nejvzdálenějším bodě… Takže má fotosféra Slunce 11934x větší povrch, než Země, skoro 12000x, (což má vrstva 2000km nad Sluneční fotosférou, asi uprostřed vrstvy mraků na Slunci), jak se píše v Zj21:16

πα½

sergej
18. 1. 2024 14:44
Odpovědět  P.A.Semi

Dovedu si představit že tam se dohádají odborníci jako jazykovědci s tvrdým a měkkým i. Ale tam to urputní doměří, na rozdíl kule z diktátu z francimóru jatých. A hotovo 20. 🙂

karel
19. 1. 2024 18:13
Odpovědět  P.A.Semi

Šlak alias sergej je dyslektický patlal úplně zdegenerovaných slov a úplně zdegenerovaných vět, není schopen správně sestavit ani větu holou. Patlá všude možně po diskuzích ty svoje hatlaniny.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 19:47
Odpovědět  karel

Já jsem psal poněkud zdvořileji, že to je “dadaismus”… Dalo by se to s určitou rezervou považovat za “umění”, ale k “realismu” to má daleko…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 01:53
Odpovědět  P.A.Semi

“Lunární spektrum prakticky postrádá proužky, které mohou poskytnout informace o složení Měsíce”

Protože nemá atmosféru, nemá absorpční proužky, a protože se ten Měsíční prach velmi dobře leskne a sám vůbec nesvítí, tak nemá ani další “proužky” na spektru…

Věta “by měly být stíny objektů na povrchu Měsíce zcela černé, osvětlené pouze nejbližšími hvězdami a planetami” je naivní pověra…
Povrch Měsíce je také osvětlen tím svým měsíčním prachem z okolních kopců… To by musela být čistá koule bez kopců, aby tam byla někde úplná tma…

Ohledně osvěcování třeba krajiny z jiných krajinných útvarů se ví, i když se počítá energy balance pro Zemi…

Ohledně “nestabilního prostoru” – samé pověry…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 02:24
Odpovědět  P.A.Semi

Toto je pro Zemi… Je to z nějakého článku a nyní jsem to neověřoval, jestli tam ta čísla jsou správná…

Viz v levém dolním rohu “reflected by surface”, je to zřejmě nějaký průměr, ale různé povrchy na Zemi se dost liší…

comment image

Měsíční povrch lépe odráží, a ty okolní kopce mají nějaký úhel sklonu, a díky projekci zabírají určitý prostorový úhel z pohledu jiného bodu na povrchu…

(a někde jsem viděl ještě explicitněji počítáno, nakolik je povrch ohříván jakým odraženým nebo vyzářeným světlem, včetně odraženého z okolního povrchu, když tam je kopec a vidíte jeho povrch…)

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 02:02
Odpovědět  P.A.Semi

Ohledně toho, jak ostrý okraj má Měsíc, a jaký Země:

Měsíc přes Slunce z geostacionární oběžné dráhy:
comment image

Zřejmě Země přes Slunce, nevím jistě…
comment image

πα½

sergej
18. 1. 2024 02:36
Odpovědět  P.A.Semi

Sorry jako, ale mám dojem že jste schopný pod kapotou auta hledat stádo koní. 🙂 🙂

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 10:21
Odpovědět  sergej

Tak nevím, co tím myslíte… Víte, mě auta moc nezajímají, zato se dlouho zabývám astrofyzikou, počítáním pohybů planet a pozorováním Slunce a počasí… (tady jinde jsem psal, že jsem “vědec-amatér” a ze Západu čerpám otevřená data zadarmo jako v komunismu, tak to jsem myslel především tu klimatologii… nebo vypočtené pozice planet z NASA JPL… ty jsem si přepočítal také, více-méně to souhlasí, trochu se odchyluji kvůli zaokrouhlovacím chybám, oni mají počítač s větší přesností čísel…)

Tady v článku píše, že má prý Měsíc rozostřený okraj… Tak jsem předložil důkaz (ty sluneční obrázky výše), že v podstatě nijak rozostřený není… To dělá zemská atmosféra…

πα½

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 02:06
Odpovědět  P.A.Semi

Také viz v článku jeden komentář to dobře shrnuje:

… рассуждалки о том, как движется Луна вокруг Земли и Солнца или как она отражает – это просто банальное невежество …

Mike
18. 1. 2024 07:51
Odpovědět  P.A.Semi

Koukám, že má admin v kapse habilitační práci z astrofyziky. Pak ale nechápu, proč se věnuje správě servru, namísto vědecké publikační činnosti.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 10:45
Odpovědět  Mike

Já občas vydávám práce z astro-fyziky… Akorát že mě leckde cenzurují, a normální lidi to moc nezajímá…

https://duckduckgo.com/?t=h_&q=P.A.Semi+site%3Atallbloke.wordpress.com&ia=web
https://tallbloke.wordpress.com/2009/12/30/
(to vyšlo i na https://arxiv.org/abs/0903.5009 , studie pohybů planet a orbitálních rezonancí…)

https://tallbloke.wordpress.com/2014/03/21/
(tohle mi na arXiv.org zcenzurovali)

https://pi-alpha.org/Topology_en.pdf – je i v českém překladu https://pi-alpha.org/DL475 a Teorie Gravitace https://pi-alpha.org/DL480

https://pi-alpha.org/FlowAvg.pdf (měření proudění na Slunci)

a další vycházely na serveru, který je ale momentálně vypnutý…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 11:02
Odpovědět  P.A.Semi

Teorii Gravitace jsem také vydal v roce 2015 na omforum.cz
https://www.omforum.cz/forum.php?t=92&str=2#p4319
A pokračuji tam na str. 5 a 6
https://www.omforum.cz/forum.php?t=92&str=6#p25674

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 11:13
Odpovědět  P.A.Semi

Takže když tvrdím o něčem, že to je “blud”, ale zas leckdo bude tvrdit o mojí práci, že to je “blud”, tak nevím, kdo to rozsoudí, a jak se mezi všemi těmi bludy ta jedna pravá pozná…?

(ale aspoň ta moje teorie není v rozporu s Newtonovskými rovnicemi a s tím, co se jednoduše změří…)

πα½

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 17:16
Odpovědět  P.A.Semi

A k tomu poznámka – jak mě zcenzurovali tu Gravitaci, v poslední době se to už ani nesnažím vydávat, nebo to dám jen jako grafy s popisem do komentářů na Tallbloke…

Asi to byla chyba, třeba měření poloměru Slunce při transitu Merkuru jsem měl vydat, jenže byl únor 2022 a měl jsem jiné starosti…

πα½

pavel
18. 1. 2024 12:49
Odpovědět  P.A.Semi

Není kámen úrazu ve vašich názorech právě to, že čerpáte data z toho prolhaného Západu? Vaše teorie potom odpovídá jejich představě o světonázoru, který potřebujou dostat mezi veřejnost.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 16:15
Odpovědět  pavel

Je to jednoduché…

Rusové žádná data neposkytují…

Západ (především USA a i Evropa nebo Japonsko) poskytují data volně a otevřeně, ale některá, třeba klimatická, jsou trochu “cinknutá”, aby jim to vycházelo…

Někde je o tom i svědectví, když v datasetu ISCCP.d2 s teplotou mraků je v září 2001 skok o 2°C, v jednom měsíci… V podstatě tam “na zdi” toho datasetu podali svědectví o tom, kdo je donutil ty data falšovat…

Takže něco máte, je to přibližně správně, v rámci možností, a z toho je potřeba nějak vyjít, a třeba i odhadnout, o kolik se to může lišit…
Třeba když mají ve starších datech uměle snížené teploty, aby to vypadalo, jak se otepluje… Ale spoustu dalších poznatků se z toho dá vyčíst, třeba kudy se to teplo stěhuje, atd…

πα½

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
ModrýKlokan
19. 1. 2024 15:09
Odpovědět  P.A.Semi

@ Semi

Z klimatologie mám zápočet i zkoušku na MendelU. Nemá moc cenu se na veřejnosti o tom bavit. Většina lidí nechce nic počítat a odmítá si připustit, že obor je pro ně osobně buď příliš složitý, nebo příliš rozsáhlý.

Paradoxně potom jsou ochotni akceptovat každý zavádějící nebo nesmyslný blábol od pseudoredaktora TýVý009, i když jde o presstituta desetkrát tupějšího a línějšího než oni sami.

Slovan
20. 1. 2024 18:50
Odpovědět  ModrýKlokan

Naprosto přesně řečeno, může se mezi neznalé vypustit nějaká zmíňka, ale ne to tu rozjet pomalu jaj na Akademické půdě. Jak píšeš, spousty lidí to nezajímá a ani tomu nerozumí.

unor 2022
18. 1. 2024 08:49
Ohodnotit příspěvek :
     

Je veda a je lidstvi.
Jeden by uvadene nesrovnalosti at jiz plne ci castene pravdive polozil vedle kopani zakopu na Ukrajine. Zakopu na poli obili. A pomyslel neco o ztracenem lidstvu, lidstvi.

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
x-13
18. 1. 2024 09:08
Ohodnotit příspěvek :
     

Pro naprostého laika jako jsem já byl nejlepsi tento sice dlouhý, ale srozumitelný pořad. https://www.youtube.com/watch?v=W5Ng66l6r3U&t=5s

Tupý hulvát
18. 1. 2024 09:31
Ohodnotit příspěvek :
     

” Země se však otáčí striktně kolem své osy a ani odlivy a přílivy v mořích a oceánech nemají s postavením Měsíce na obloze absolutně nic společného.”
Wikipedie:
Slapové jevy způsobují deformace povrchu oceánu vlivem sil, kterými na vodní masu působí nebeská tělesa, v případě Země především Měsíc a Slunce.
dvě takto velká a blízká nebeská tělesa, z nichž jedno má jen čtyřikrát menší průměr než druhé, by se měla (podle názorů moderní fyziky) otáčet kolem společného těžiště – tzv. barycentra. Země se však otáčí striktně kolem své osy”

Jak souvisí vzájemný pohyb Země a Měsíce s tím jak rotuje Země podle osy?

Dál jsem nečetl,stačilo.

Tupý hulvát
18. 1. 2024 09:36
Odpovědět  Tupý hulvát

Ještě dodám, vědec astronom,fyzik,pan Kulhánek tvrdí,že v 99% netušíme,jak věci kolem nás fungují.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 11:18
Odpovědět  Tupý hulvát

To s popíráním přílivů a odlivů jsem si v článku ani nevšiml…

Jistě že přílivy souvisí s postavením Měsíce a Slunce, to se ví dlouho a je to velmi dobře spočítané… Především lidé v přímořských zemích s tím mají dobrou zkušenost, my to ve vnitrozemí tolik nevnímáme…

Akorát že Měsíc ani Slunce nezvedá vodu v mořích nahoru, ale horizontální komponenta té přílivové síly ji posouvá horizontálně směrem k pobřežím, takže někde mohou ty přílivy dosahovat velkých hodnot a někde menších…

πα½

Boomer
18. 1. 2024 16:37
Odpovědět  P.A.Semi

..což je závislé na profilu pobřežního šelfu v konkrétní oblasti.

ygorek
19. 1. 2024 10:41
Odpovědět  P.A.Semi

Před lety jsem četl, že vliv Měsíce je měřitelný na litosférických deskách, ale hodnoty jsem si nezapamatoval.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 19:49
Odpovědět  ygorek

Je to dost pravděpodobné…

Murbach
18. 1. 2024 09:45
Ohodnotit příspěvek :
     

Autor se dokonale ztrapnil hned v úvodu. Zcela ignoruje odstředivou sílu, která vzniká oběhem Měsíce kolem Slunce (Měsíc sice obíhá kolem Země, ale zároveň, spolu se Zemí, obíhá kolem Slunce). Tato odstředivá síla kompenzuje přitažlivost Slunce. Proto může Měsíc obíhat kolem Země.
Přiznávám, že dále jsem to nečetl a soudě podle komentářů jsem dobře udělal – je to snůška nesmyslů.

PřemekJ
18. 1. 2024 10:04
Ohodnotit příspěvek :
     

Stručně, Měsíc není plné těleso, proto má nižší než předpokládanou hmotnost a je tak na své podivné oběžné dráze snadněji “naprogramován”. Kdyby byl “plackou”, tak to zaznamenají všechny družice ze Země. Kdyby Měsíc neměl žádnou nebo jen nízkou přitažlivost, nepřistály by na jeho povrchu Lunochod ani rovery, protože by empirické korekce nestačily k úpravě trajektorií, ale ty zjevně stačily. A materiální podstata Měsíce – tohle je ta skutečná výzva i s ohledem na neprozkoumanou odvrácenou stranu.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 11:24
Odpovědět  PřemekJ

Nemyslím, že by byl Měsíc dutý, ale těžko to dokázat tak nebo naopak…

A ovšem, Měsíc je “naprogramován”, aby obíhal Zemi v siderickém rytmu přesně stejně, jako se otáčí ta vrstva na Slunci, ze které vznikají sluneční skvrny… (cca 30-45° nad rovníkem Slunce)

Podle mě (tedy berte to s rezervou) nám to kmitání Země směrem ke Slunci a od Slunce v protiváze Měsíce, a přílivové síly od Měsíce, míchají žhavé zemské jádro, takže ještě nevyhaslo, takže dosud máme magnetické pole, které nás chrání před Slunečním zářením, kdežto ostatní malé planety Merkur, Venuše i Mars mají magnetické pole již téměř vyhaslé (což se “ví”…)…

πα½

Jura S
18. 1. 2024 17:38
Odpovědět  P.A.Semi

Samo že není dutý, jen byl “odstřelen” nárazem od země a prostě má nesymetrickou hustotu – jak když dáte vařit vejce na tvrdo… otočí se vždycky na jednu stranu… měsíc si o zemi “oholil” lehčí stranu kůry a těžiště i když se pak zakulatil zůstalo přilehlé k zemi…

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 22:39
Odpovědět  Jura S

Spíš věřím teorii, že Měsíc byl vzat ze Země, když ještě byla žhavá, a že se to zaplnilo…
(Je jedna taková teorie, že po nárazu něčeho do žhavé Země z toho “vyšplýchnul” Měsíc a než ztuhnul, tak se také zakulatil…)

Což kromě toho, že to popisuje Gn2:21, bylo podloženo tím, že ty údajné vzorky hornin z Měsíce podle radio-isotopové metody pocházely původně ze Země, narozdíl třeba od meteoritů, které mají jiné složení…
Což ale pokud byly ty cesty na Měsíc podvod, a měsíční regolit někde vykopali na Zemi, tak ten argument zase odpadá…
Takže těžko říct…

A ovšem těžší strana Měsíce je ta odvrácená, ne ta bližší…

πα½

Pavel z Moravy.
18. 1. 2024 10:13
Ohodnotit příspěvek :
     

Nic proti vědě nemám, ale já si teď zrovna čtu knihu Neužila Bosý biskup z Libic o vyvraždění rodu Slavníkovců. To má moji prioritu. Co se děje s Měsícem, to neovlivním.

Jura S
18. 1. 2024 17:30
Ohodnotit příspěvek :
     

Je to přitom tak JEDNODUCHÉ, vesmír prostě není koherentní a je fraktální… tak jako na stromě nejsou dva stejné listy, neplatí v celém vesmíru stejné zákony… celkem rozumně to vysvětluje teorie černé hmoty, různě rozptýlené v prostoru, což je samozřejmě taky jen zjednodušení… Kdo viděl “jinou bytost” tak to ví… A “šedák” v talíři to rozhodně není nejvyšší forma existence, spíš takové “vši v kožichu”…

Velitel
18. 1. 2024 17:51
Ohodnotit příspěvek :
     

Dočetl jsem jen moudra o měsíci a gravitaci, proboha jaký přemoudřelý nedouk to plodil? Pán by si měl nejprve doplnit vzdělání a teprve pak napadat fyzikální podstatu světa a vědu jako takovou.

  1. Gravitace není ani zdaleka jedinou silou, která rozhoduje o pohybu věcí ve vesmíru, kdyby byla, spadl by už dávno měsíc na Zem. Měsíc, zcela stejně jako družice se kolem Země pohybuje po eliptické dráze a to docela rychle, tato rychlost vyvolává odstředivou sílu, která kompenzuje přitažlivost zemskou a proto je měsíc tam kde je. Mimochodem Měsíc se od Země vzdaluje rychlostí cca 3,5 cm/ rok, čili dříve nebo později uletí a tím skončí život na Zemi.
  2. Dojemné jsou i představy autora o gravitaci. Asi to aurora šokuje, ale vesmír netvoří tři tělesa Slunce, Měsíc a Země, ale trochu víc. Jen v středu naší galaxie je černá díra Sagittarius A* a ta má hmotnost možná až 3 milionů Sluncí o milionech dalších hvězdách a černých děr v celém vesmíru nehovoříc. A všechny tyto tělesa vytváří gravitaci tedy gravitační pole, je proto nesmyslné vytáhnout z toho při zrnka písku a něco z toho vyvozovat.
Velitel
18. 1. 2024 17:52
Odpovědět  Velitel

3. Jak to tedy je s tou gravitaci (zjednodušeně)?
Podle současné teorie (relativity) se má za to, že hmota ve vesmíru vytváří jednotné gravitační pole a to definuje časoprostor v kterém se vyskytujeme. Pro představu, kdybychom si rovnu naší Sluneční soustavy představili jako tenkou a velmi pružnou membránu na které leží jednotlivé planety a Slunce tak kdybychom položili do středu Slunce tak svou nejvyšší hmotností vytvoří nejhlubší jámu do které se propadne a planety stejné jámy jejíž hloubka bude úměrná jejich hmotnosti. Tyto jamy představují deformaci časoprostoru způsobenou gravitací daných těles. To má několik důsledků, jak známe z kuličky na dvě důlku nebo vědečtěji na příkladu částice v potenciálové jámě, tyto jámy mají stabilizační potenciál, protože čím hmotnější kulička ve větším důlku tím huře se někam přesune.
Dalším důsledkem teorie jednotného gravitačního pole je, že gravitace má nekonečný dosah a okamžitou odezvu. Co to znamená, kdyby někdo sebral naší 3M Sluncí těžkou černou díru a hodil ji do nějaké jiné galaxie, mělo by se to okamžitě projevit na gravitačním poli celého vesmíru a to takřka okamžitě.

Velitel
18. 1. 2024 17:52
Odpovědět  Velitel

To ale tak trochu popírá, že nic nemůže být rychlejší než světlo a je v rozporu s Newtonovským pojetím gravitace. Věděl to už Einstein  a navrhoval upravu Newtona,
Jak to je tu asi nevyřešíme vznikají nové teorie, až po teorii jednotného pole, ale to asi nepořešíme, v každém případě to co píše autor je nesmyls i pode současných a snadno ověřitelných teorii i fyzikální praxe.

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 22:51
Odpovědět  Velitel

K vašim bodům:

1. Měsíc by nespadnul gravitací na Zem, stejně jako planety nespadnou do Slunce.
Ony tam totiž neustále padají, jak zatáčejí na své eliptické dráze, ale nikdy tam nespadnou, jen se místo toho pohybují po elipse, místo aby vystřelily rovně pryč…

2. gravitace z centra galaxie je tu opravdu velmi malá, naprosto zanedbatelná…
(to je jako kdybyste přemýšlel, jestli zvednete kýbl vody, i když si tam sedl komár… což je ale přehnané, ovšem na druhou stranu, než byste si myslel…)

Naopak jsem zjistil (výpočtem), že gravitační zrychlení díky mezihvězdnému prachu je silnější, než přitažlivost z jádra galaxie, což vysvětluje “divné” rotační křivky galaxií (prý rotují víc jako pevné kolo s loukotěmi, než by měly Keplerovsky jako planety kolem Slunce), takže ty oficiální teorie o “temné hmotě” jsou jen temný blud…
(Tedy “temná hmota” je jen obyčejný mezihvězdný prach, normální baryonická hmota…)

3. gravitace nemá okamžitý dosah všude, stejně jako všechno se šíří maximálně rychlostí c

πα½

Administrátor
P.A.Semi
18. 1. 2024 23:04
Odpovědět  P.A.Semi

Ještě k bodu 2 – na pohyb planety Země kolem Slunce mají vliv i další planety, zejména Venuše a Jupiter, a je to vidět na drobném zrychlování a zpomalování Země při oběhu… (změny angular momentum…)
Ty další planety tak trochu asi také, ale je to dost zanedbatelné…

Ještě numerická zkouška k té galaxii:
Tam není jen jádro s hmotností 3M Sluncí, ale je tam celá galaxie z jedné strany. Přeženu to jen trochu, řekněme 100 miliard Sluncí ve vzdálenosti 30 000 světelných let… Slunce je jedno ve vzdálenosti 8 minut 19 vteřin. Takže tu má Slunce 36 milion krát větší přitažlivost, než zbytek Galaxie…
Měsíc je světelnou vteřinu odsud, takže i Měsíc tu má 330 000 x větší přitažlivost, než ta Galaxie…

πα½

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
ygorek
21. 1. 2024 09:10
Odpovědět  P.A.Semi

Omlouvám se za OT, ale u vašeho bodu 1. jsem si vzpomněl na film Melancholia (Lars von Trier, 2011) a následné diskuse…

sergej
19. 1. 2024 10:27
Odpovědět  Velitel
Jura S
18. 1. 2024 17:57
Odpovědět  Velitel

Ani “pidi vzoreček sluneční soustavy nelze omezit na 9 planet a xx jejich měsíců, plave kolem ještě spousta “matroše”, vše se točí a rotuje, jak kolem Slunce, to pak klem středu galaxie, a to vše někde kolem středu vesmíru….. zabývat se koninami, jak to vypočítat, když na zemi lidi zdechají prostou 50 gramovou kulkou, nebo zimou za popelnicemi nedává smysl…

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 11:04
Odpovědět  Jura S

Když NASA/JPL počítá pozice planet, ještě prý počítají s cca 300 asteroidy mezi Marsem a Jupiterem…
Narozdíl od toho, “matroš” v Kuiper Belt a dál není asi gravitačně moc zajímavý…

Inu, že se lidé na zemi vraždí a mrznou tu bylo odjakživa, to bychom zůstali na stromech, kdyby to byl relevantní důvod nezajímat se o poznání…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 11:06
Odpovědět  Jura S

Ohledně “střed vesmíru” – vzhledem k teorii, kterou jsem převzal od Davida Crawforda a od Einsteina (což z něj vědci nesprávně zavrhli), že vesmír je 4-rozměrná hyper-koule, a náš 3D vesmír je její povrch, tak střed vesmíru neleží v tomto vesmíru, ale mimo…

πα½

Jura S
18. 1. 2024 18:03
Odpovědět  Velitel

No jen s tou “ODSTŘEDIVOU SILOU” bych byl opatrnej, ta platí jen v malé lokální míře, když roztočíte i stotunový rotor v elektrárně, nic to nepřitahuje… ani tenký vlas (vyzkoušeno) takže fyziky máte u mě studente 4-

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 01:20
Odpovědět  Jura S

Tož když se točí turbína, tak odstředivá síla ty lopatky táhne směrem ven, ale to železo celkem drží pohromadě a nepustí je ven…
Ale když se nějaká utrhne, tak je to prý fakt rachot…

πα½

Velitel
19. 1. 2024 10:54
Odpovědět  Velitel

Docela by mě zajímalo co mám mínusáku ve svém příspěvku špatně? To se asi nedozvíme,
Ještě k tomu nesmyslu o gravitaci Slunce, Země a Měsíc Respektive proč měsíc neodletí ke Slunci.
Takže, jak jsme si již řekli rozhodující pro udržen měsíce u slunce je rovnováha gravitačních sil a odstředivých sil. Gravitačně do systému zasahuje veškerá hmota ve vesmíru, ale z pohledu velikosti je pořadí, Slunce, Země, Měsíc, Jupiter, atd. výsledná gravitační síla je v každém případě stejně velká jako odstředivá síla měsíce ve středu Země.
V komentářích kdosi píše , že věda nedokáže určit správně hmotnost těles ve vesmíru, ale dokáže. Měsíc má cca 1/81 hmotnosti Země a tak těžiště soustavy těles Země Měsíc vychází cca 4800km od středu Země což je zhruba 1570km pod povrchem země. A světe div se tento výpočet a jeho důsledky přesně odpovídají tomu co pozorujeme, díky této nerovnováze vznikají slapové síly na kterých se 2/3 podílí měsíc a 1/3 slunce, čili i hmotnost slunce musí +- autobus sedět, protože příliv a odliv odpovídá silám ty hmotnosti těles.
Jak jsem již řekl, Měsíc se od země rok co rok vzdaluje o cca 3.5cm víme to díky měření vzdálenosti, která se provádí přes koutový odražeč,

Velitel
19. 1. 2024 11:11
Odpovědět  Velitel

který na Měsíci nechal program Apollo a kupodivu tam je i když podle mnohých američané na Měsici nepřistál protože vlajka a atd. . Že je odražeč na Měsíci si může ověřit i soukromník pokud pořídí sice drahé, ale i pro soukromníka dosažitelné vybaveni. Zpět k věc. Tato přesná měření ukazují, že jednou za x milionů let Měsíc uletí, důsledky budou:
1.Odliv a příliv se o 2/3 zmenší, to by mělo vyhubit většinu života v oceánu
2.Zemská osa s rozkmitá, protože ji Měsíc přestane stabilizovat, důsledek, to co je dnes na pólech, tedy mráz a sníh se přesune někam do oblasti rovníku zhruba na Saharu, střídání ročních období přestane a to zlikviduje zbytek života na planetě.
A kupodivu platí ,že současná fyzikální teorie je v tomto v souladu s pozorováním. Problém teorie je, že neví co dělá tu gravitaci a aby to fungoval musí předpokládat , že gravitace působí nekonečně daleko a okamžitě, přičemž hmotný vesmír není nekonečně veliký, ale jen asi 13,8 miliardy světelných let velký. Jinak řečeno aby to fungovalo musí byt gravitace daleko před první částicí, která vylétla při velkém třesku.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 20:03
Odpovědět  Velitel

Zrcadla na Měsíci jsou, jen je otázka, jestli je tam dali astronauti, nebo nějaká robotická mise…?

K vašim bodům:

1. život v oceánech určitě přežije, kdyby nebyl příliv, nebo byl menší a pravidelnější než dosud…

2. naopak, Měsíc a další rozkmitávají zemskou osu, je to známé jako precese s cyklem cca 26 000 let… Nestabilizuje ji… Proč by se někam osa otáčení odkláněla? (setrvačnost a zákon zachování úhlového momentu (angular momentum), bylo by potřeba opravdu hodně energie tu osu někam otočit, navíc působením síly na setrvačník dochází k precesi a ne ke srovnání do roviny té působící síly… bez Měsíce by ta síla, snažící se Zemi srovnat rovníkem do ekliptiky, byla menší, a tedy precese asi pomalejší…)

3. gravitace nepůsobí “nekonečně daleko a okamžitě”, a vesmír je mnohem větší za předpokladu, že víte, že teorie Velkého Třesku je bohapustý blud (což i Einstein nesměle potvrdil), a dá se to dnes i dokázat… Ale nedá se to nikde vydat, cenzuruje se to, nejen mě, ale i toho Davida Crawforda zcenzurovali…

πα½

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 20:10
Odpovědět  P.A.Semi

Ohledně precese, viz anglicky

https://en.wikipedia.org/wiki/Axial_precession

https://en.wikipedia.org/wiki/Torque#Static_equilibrium
(tam je vpravo obrázek, znázorňující ty vektory na “káče”, neboli gyroskopu…)

πα½

ygorek
20. 1. 2024 18:38
Odpovědět  Velitel

Jako obyčejný vidlák nevěřím tomu, že Měsíc odletí a odliv a příliv se skokově o 2/3 zmenší a zemská osa se náhle rozkmitá, když předpokládáte konstantní rychlost vzdalování předmětných těles. Pokud se Měsíc od Země vzdaluje, musí se měnit i poloha těžiště soustavy těles, ne?
Není-li tomu tak, tedy proč?

Slovan
20. 1. 2024 19:21
Odpovědět  ygorek

To my prostí vesničané neřešíme, bo nemáme moře. 😥
A pitná voda nám domů teče samospádem. 🤣 🤣 🤣 🤣

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 20:24
Odpovědět  Velitel

Ještě k té Gravitaci, podle mé teorie:
Gravitace je záporné odstředivé zrychlení způsobené pohybem v zakřiveném čase rychlostí i c

Hmotná tělesa zakřivují nejen prostor, ale i čas. Pohybujeme se v čase “rychlostí” ic, imaginární c, takže v druhé mocnině -1, takže záporná odstředivá síla…
Takže je splněn princip ekvivalence, že gravitaci nelze odlišit od odstředivé síly, protože to je ta samá “fiktivní” síla s velmi reálnými důsledky…

Co se šíří jako “gravitační” vlny, je zakřivení prostoročasu…

Někdo mi vyčítal, že “rychlost” pohybu v čase nedává smysl, a tedy “rychlost v čase” definuji Δt/t
Z Minkovského metriky -+++ vyplývá, že druhá mocnina úseku v čase je záporná, takže čtyřvektor našeho umístění má časovou komponentu imaginární…

Je to velmi jednoduché (pokud vám nedělají problém komplexní čísla), akorát že to vylučuje General Relativity, která je zbytečně složitá a falešná, a která je tedy také dost blud, ale MainStreamový…
(ostatně NASA/JPL pro výpočet pozic planet nepoužívá GR, ale parametrized post-newtonian gravity, v podstatě Newtonovy rovnice s drobnými korekcemi …)

πα½

Jura S
18. 1. 2024 18:23
Ohodnotit příspěvek :
     

OSTATNĚ pánové a dámy, zaobírat se vesmírnými 3,1415926-nami, když v Práglu, což není ani na světelné milosekundy daleko od našich vesnic, kde nikde není nikde “BAJKONUR” , ale je tam všude krachující JZD, obchod, hospoda, firmičky… když v tom Práglu jednají o KOKOTINÁCH, alwe vesmírné velikosti, to zas jó…

Martin
18. 1. 2024 21:17
Ohodnotit příspěvek :
     

Vždyť měsíc se točí kolem slunce, spolu se zemí 😂😂😂😂😂😂😂😂

Milan Jakeš
19. 1. 2024 00:06
Ohodnotit příspěvek :
     

Gravitační vliv Slunce na Měsíc i Zemi je prakticky identický, proto jej oba poslušně a společně obíhají. Není důvod, aby se Měsíc od Země trhal, protože Slunce žene k sobě Měsíc úplně stejně jako Zemi. Ve výsledku vlivem gravitace Slunce se těžiště Měsíc – Země pohybuje okolo slunce po eliptické dráze.

KerilB
19. 1. 2024 12:28
Ohodnotit příspěvek :
     

Chteji nas presvedcit ze tam nikdy pred tim nebyli : Modul Peregrine na Měsíci nepřistane. Shořel v atmosféře Země, včetně českého přístroje
ČTK, kar
před 3 h|Zdroj: BBC, X, ČTK

Vlastimil Čech
19. 1. 2024 15:18
Ohodnotit příspěvek :
     

Ten zde uvedený výpočet sil, kterými na sebe působí nebeská tělesa, NENÍ SPRÁVNÝ.

Administrátor
P.A.Semi
19. 1. 2024 20:13
Odpovědět  Vlastimil Čech

Já jsem to konkrétně nekontroloval, ale že Slunce má na Měsíc cca 2x větší přitažlivost než Země, je fakt…
Což ale není v rozporu s “vědou”, ale s “intuicí”…

πα½

Milan Jakeš
19. 1. 2024 20:18
Odpovědět  Vlastimil Čech

Autor článku používá netradičně zhuštěný zápis, správný ale je.

Bundoš
19. 1. 2024 18:55
Ohodnotit příspěvek :
     

No jo. A vevnitř Země je ještě jedna, která je větší než ta naše. Tam sídlí Elvis, který, jak jinak, žije.

20. 1. 2024 16:37
Ohodnotit příspěvek :
     

A kurwa! Tady je víc špičkovejch odborníků přes fyzikální jevy, než dřepí v akademiích celýho světa.

Slovan
20. 1. 2024 18:40

Hele nekecej do něčeho čemu nerozumíš, JÓ. Já tedy taky ne. Mám dát tlamu, nebo to pochopíš……uvidíme.

jan
20. 1. 2024 18:04
Ohodnotit příspěvek :
     

Mě dost zaráží na údajných videích z měsíčního povrchu skutečnost, že měsíční prach, který má zanedbatelnou hmotnost, se na videu chová jako na Zemi, tj. po zvíření nohama astronautů poměrně rychle opět dopadá na povrch, což je naprostá hovadina, jestliže tíha jednoho kilogramu na Měsíci činí 0,17.
Když na Zemi spadne objekt, padá asi 9,807 metrů za sekundu. Na Měsíci je to asi 1,62 metrů za sekundu. Gravitační síla Měsíce je tak šestkrát nižší než gravitační síla Země.
Podle toho by se tedy astronauti měli nacházet ve velkých oblacích měsíčního prachu, který by dosedal jen velmi pozvolna.

ygorek
20. 1. 2024 18:26
Odpovědět  jan

Když na Zemi spadne objekt, padá asi 9,807 [m/s] pouze v případě, že padá právě 1,42 [s] a zanedbáme odpor vzduchu. Kvůli chybějícímu odporu vzduchu se prach na Měsíci chovat jako na Zemi nemůže.
Vámi použité konstanty se dřív udávaly v [m/s^2], pokud se pamatuji…

Slovan
20. 1. 2024 18:38
Odpovědět  ygorek

Já jsem si říkal co jsem vás prvně potkal, že budete odborník na fšechno ne jen na Vodárny a Kanalizace. Škoda že jsem si na to nevsadil. Mohl jsem být bohatý.

jan
20. 1. 2024 18:48
Odpovědět  ygorek

Proč tedy poskakující astronauti padají zpomaleně a prach u jejich nohou padá rychle?

ygorek
20. 1. 2024 19:54
Odpovědět  jan

To nevím, nebyl jsem tam a neměřil to.
Ale diskuse se účastní odborníci, kteří to jistě dokáží vysvětlit.
Nicméně na tom, že libovolné zrychlení se udává v m/s^2 (metr za sekundu na druhou), trvám.

Administrátor
P.A.Semi
21. 1. 2024 02:38
Odpovědět  ygorek

Zrychlení se dosud udává v m/s^2 …
Za jednu sekundu tu zrychlíte o 9.8 m/s, takže na konci druhé vteřiny už to bude rychlost 19.6 m/s (70 km/h), mínus odpor vzduchu…
Na Měsíci je nižší zrychlení, ale není tam atmosféra, takže všechno by tam mělo padat stejně rychle, pomaleji než na Zemi…
Jestli to točili na Zemi v ateliéru a zpomalili, i tak by měl padat prach přibližně stejně rychle, jako ti astronauti…

Viz tento článek
https://www.aulis.com/stereoparallax.htm
kde to nějaký (ukrajinský) vědec změřil, že ty hory na Měsíci na fotkách z Apollo nejsou dál, než asi 300 metrů, tedy že to fotili v nějaké větší tělocvičně…
(neověřoval jsem to… paralaxa se dá použít na měření vzdálenosti… ukrajinci obecně ale nejsou moc důvěryhodní, takže nevím…)

πα½

jan
21. 1. 2024 03:22
Odpovědět  ygorek

Protože v ateliéru namočili písek. Prach na Měsíci se údajně chová jako mokrý písek, ale je suchý. Údajně se dostane všude a při přistání Armstronga a spol. byl tak hustý oblak prachu, že film byl velmi neostrý. Vidíte někde na kosmonautech prach kromě jejich kolen? Já ne. Při údajném startu Apolla 17 taky prach nic moc. Prostě jen mokrý písek. https://www.youtube.com/watch?v=aYwUCTKvUp8

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
ygorek
21. 1. 2024 09:42
Odpovědět  jan

Písek a prach jsou dvě rozdílné frakce s hranicí 0,05 mm (písek 2,0 – 0,05 mm, prach 0,05 – 0,001 mm).
Odkazované video ukazuje kosmonauty pohybující se po hrubém písku.
Dnes ráno jsem při snídani viděl v TV záznam z aktuálního přistání japonské sondy na Měsíci a zvířený materiál se choval jako písek ve vakuu, pokud si to jako laik z videa mohu troufnout posoudit.
Prach tvoří částice tak malé, že na ně, na rozdíl od písku, působí elektrostatické síly a mnohé povrchy prach odpuzují.
Adhezní a kohezní síly působící na zrna v mokrém písku se uplatní pouze při dotyku zrn.
Ale je to všechno jen spekulace na základě nekvalitních videozáznamů…

Administrátor
P.A.Semi
22. 1. 2024 02:57
Odpovědět  jan

Třeba to skutečné přistání na Měsíci bylo tak nefotogenické, že to místo toho radši natočili v atelieru?
(tedy i by bylo možné, že tam sice skutečně byli, ale záznamy místo toho pustili studiové, takže pravdu mají oba “tábory”…?)
(že fota a videa z přistání Apollo na Měsíci jsou studiové je dnes již dost jasné, ale že tam na Měsíci nechali zrcadla pro lasery, je také dost jasné, a nějaká nedávná sonda tam na Měsíci to údajné místo přistání Apollo fotila, něco tam po nich zbylo, zas to nemá takovou kvalitu, třeba aby to vozítko šlo poznat…)

πα½

Administrátor
P.A.Semi
23. 1. 2024 11:39
Odpovědět  jan

Video jsem si prohlédl….

Je to velmi realisticky z Měsíce

Na Zemi se člověk nepostaví z leže na břiše s rovnýma nohama jen odražením rukama od země, a to ani ve zpomaleném záběru…
Když zvíříte prach na Zemi, tak ho pohání a víří vzduch, kdežto na Měsíci prostě spadne dolu…

Jediné mi přišlo divné, že odletěli s takovým malým plamínkem pod raketou…

A je tam ještě zajímavé, v tom řídícím středisku na Zemi neměli ani jednoho černocha a ani jednu ženskou

Zřejmě proto to tenkrát šlo a dneska už ne…

πα½

Naposledy upraveno$ s uživatelem$