Proč Summit ŠOS v Kazachstánu změnil pravidla hry

Je nemožné podceňovat význam summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v roce 2024, který se konal v Astaně v Kazachstánu. Určitě to lze interpretovat jako předsíň klíčového výročního summitu BRICS pod ruským předsednictvím, který se bude konat v říjnu v Kazani.

Začněme závěrečným prohlášením. Ačkoli členové ŠOS prohlašují, že „probíhají tektonické posuny“ v geopolitice a geoekonomii, protože „využívání mocenských metod roste a normy mezinárodního práva jsou systematicky porušovány“, jsou plně odhodláni „posílit roli ŠOS při vytváření nového demokratického, spravedlivého, politického a ekonomického mezinárodního řádu“.

No, nemůže být ostřejší kontrast s jednostranně zavedeným „mezinárodním řádem založeným na pravidlech“.

ŠOS 10 – s novým členem Bělorusko – jsou výslovně pro „spravedlivé řešení palestinské otázky“. Jsou „proti jednostranným sankcím“. Chtějí vytvořit investiční fond ŠOS (Írán prostřednictvím úřadujícího prezidenta Mohammada Mokhbera podpořil vytvoření společné banky ŠOS, stejně jako NDB v BRICS).

Členové, kteří „jsou smluvními stranami Smlouvy o nešíření jaderných zbraní“, navíc stojí za dodržování jejích ustanovení“. A co je zásadní, souhlasí s tím, že „interakce v rámci ŠOS se může stát základem pro vybudování nové bezpečnostní architektury v Eurasii“.

Poslední bod je vlastně jádro věci.

To je důkaz, že návrh Putina z minulého měsíce vyřčený před klíčovými ruskými diplomaty byl v Astaně plně projednán – po ruské strategické dohodě s KLDR de facto spojuje bezpečnost v Asii jako nedělitelnou s bezpečností v Evropě. To je něco, co zůstává – a zůstane – pro kolektivní Západ nepochopitelné.

Nová celoeurasijská bezpečnostní architektura je vylepšením ruského konceptu Velkého Eurasijského partnerství – zahrnuje řadu bilaterálních a multilaterálních záruk a je podle Putinových vlastních slov otevřená „všem euroasijským zemím, které se chtějí zúčastnit“, včetně členů NATO.

ŠOS by se měla stát jedním z klíčových hybatelů tohoto nového bezpečnostního uspořádání – v naprostém kontrastu s „pořádkem založeným na pravidlech“ – spolu s CSTO, SNS a Ekonomickou unií Eurasie (EAEU).

Plán, který je před námi, samozřejmě zahrnuje socioekonomickou integraci a rozvoj mezinárodních dopravních koridorů – od INSTC (Rusko-Írán-Indie) až po „Střední koridor“ podporovaný Čínou.

Ale dva zásadní body jsou vojenský a finanční:

„Postupně ukončit vojenskou přítomnost vnějších mocností“ v Eurasii; a vytvořit alternativy k „západním ekonomickým mechanismům, rozšíření používání národních měn při vypořádání a zřízení nezávislých platebních systémů“.

Překlad: pečlivý proces, který Rusko provedlo, aby zasadilo smrtelnou ránu Pax Americana, v podstatě sdílejí všichni členové ŠOS.

Vítejte v ŠOS+

Prezident Putin posunul základní principy o něco dále, když potvrdil „odhodlání všech členských států vytvořit spravedlivý světový řád založený na ústřední roli OSN a závazek suverénních států k vzájemně výhodnému partnerství“.

Dodal, že „dlouhodobé cíle pro další rozšiřování spolupráce v politice, ekonomice, energetice, zemědělství, špičkových technologiích a inovacích jsou uvedeny v projektu strategie rozvoje ŠOS do roku 2035“.

To je vlastně čínský přístup k dlouhodobému strategickému plánování: čínské pětileté plány jsou již zmapovány až do roku 2035.

Prezident Si Ťin-pching posílil význam, pokud jde o vedoucí rusko-čínské strategické partnerství: obě země by měly „posílit komplexní strategickou koordinaci, postavit se proti vnějšímu vměšování a společně udržovat mír a stabilitu“ v Eurasii.

Opět je to Rusko-Čína jako vůdci integrace Eurasie a směřování k multiuzlovému světu (moje kurzíva).

Summit v Astaně ukázal, jak ŠOS skutečně zintenzivnila hru poté, co začlenila Indii, Pákistán a Írán – a nyní Bělorusko – jako nové členy, plus ustanovila klíčové hráče, jako je Turecko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a Ázerbájdžán jako partnery pro dialog, jakož i strategický Afghánistán a Mongolsko jako pozorovatele.

Je to hodně daleko od původní Šanghajské pětky – Rusko, Čína a tři středoasijské „strany“ – které založily organizaci v roce 2001, v podstatě jako orgán pro boj proti terorismu/separatismu. ŠOS se rozvinula do seriózní geoekonomické spolupráce, která podrobně diskutuje například o otázkách bezpečnosti dodavatelského řetězce.

Organizace ŠOS nyní přesahuje rámec ekonomické a bezpečnostní aliance zaměřené na Heartland, protože pokrývá 80 % euroasijské pevniny; tvoří více než 40 % světové populace; může se pochlubit 25% podílem na celosvětovém HDP – stále rostoucí; a podle čísel čínské vlády v roce 2022 vygenerovala hodnotu celosvětového obchodu přes 8 bilionů dolarů.

Přidejte k tomu – členové ŠOS vlastní 20 % světových zásob ropy a 44 % zemního plynu.

Není tedy divu, že klíčovou událostí letošního roku v Paláci nezávislosti v Astaně bylo první setkání ŠOS+ na téma „Posilování mnohostranného dialogu“.

Byli tam všichni skuteční partneři ŠOS, od prezidenta Ázerbájdžánu Ilhama Alijeva, katarského emíra šejka  Tamima bin Hamada Al Thaniho a tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana až po člena Nejvyšší rady emirátů šejka Sauda bin Saqra Al Qasimiho, Předsedy Lidové rady Turkmenistánu Gurbanguly Berdimuhamedova, generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese a generálního tajemníka ŠOS Zhang Minga.

Dvoustranné vztahy Ruska s mnoha z těchto aktérů ŠOS+ byly velmi podstatné.

Indický premiér Módí do Astany nepřijel a poslal ministra zahraničí Jaishankara, který udržuje skvělé vztahy s ministrem zahraničí Lavrovem. Módí byl minulý měsíc znovu zvolen do svého třetího funkčního období a je po krk v práci na domácí frontě, přičemž jeho strana BJP nyní ovládá mnohem užší většinu v parlamentu. Příští pondělí bude v Moskvě – a setká se s Putinem (návštěva již proběhla, pozn.red.).

Příslovečná a notoricky známá parta „Rozděl a panuj“ považovala Módího nepřítomnost v Astaně za důkaz vážné roztržky mezi Indií a Čínou. Nesmysl.

Jaishankar po bilaterálním setkání s Wang Yi prohlásil – velmi čínským metaforickým způsobem – že „tři vzájemné vztahy – vzájemný respekt, vzájemná citlivost a vzájemný zájem – budou řídit naše bilaterální vztahy“.

To se vztahuje k jejich dosud nevyřešenému sporu o hranice; k křehké rovnováze, kterou musí Nové Dillí najít, aby uklidnilo Američany v jejich indicko-pacifické posedlosti (nikdo v Asii nepoužívá termín „indicko-pacifický“; je to asijsko-pacifický region); a také to souvisí s indickými aspiracemi, pokud jde o to být vůdcem globálního Jihu ve srovnání s Čínou.

Čína se považuje za součást globálního Jihu.

Wang Yiwei z Renmin University, autor pravděpodobně nejlepší knihy o iniciativě “Jeden pás, jedna cesta”, tvrdí, že Peking vítá „smysl pro identitu“, který poskytuje skutečnost, že reprezentuje globální Jih a byl nucen vzdorovat hegemonii Washingtonu a „deglobalizační“ rétorice.

Nová multiuzlová matice

Astana opět odhalila, jak hlavní hybatelé ŠOS rychle postupují ve všem, od energetické spolupráce po přeshraniční dopravní koridory. Putin a Si Ťin-pching diskutovali o pokroku ve výstavbě masivního plynovodu Síla Sibiře 2 a také o potřebě Střední Asie mít Čínu jako poskytovatele finančních prostředků a technologií pro rozvoj jejich ekonomik.

Čína je nyní největším obchodním partnerem Kazachstánu (obousměrný obchod za 41 miliard USD a stále roste). Zásadní je, že když se Si Ťin-pching setkal s kazašským prezidentem Kassym-Jomartem Tokajevem, podpořil žádost Astany o vstup do BRICS+.

Tokajev zářil: “Prohlubování přátelské a strategické spolupráce s Čínou je neochvějnou strategickou prioritou Kazachstánu”. A to znamená více projektů pro “Jeden pás, jedna cesta”.

Kazachstán – který se Sin-ťiangem sdílí hranici dlouhou více než 1 700 km – je naprosto centrální na všech těchto frontách: Jeden pás, jedna cesta, ŠOS, EAEU, brzy BRICS a v neposlední řadě v Transkaspické mezinárodní dopravní cestě. To je slavný střední koridor spojující Čínu s Evropou přes Kazachstán, Kaspické moře, Gruzii, Turecko a Černé moře.

Ano, tento koridor vynechává Rusko: hlavním důvodem je, že čínští a evropští obchodníci se děsí amerických sekundárních sankcí. Peking pragmaticky podporuje výstavbu tohoto koridoru v rámci projektu Jeden pás, jedna cesta od roku 2022. Si a Tokajev ve skutečnosti otevřeli prostřednictvím video spojení to, co lze také nazvat Transkaspickým expresem Čína-Evropa; viděli první čínské nákladní vozy přijíždět na silnici vedoucí do kazašského přístavu u Kaspického moře.

Si a Putin samozřejmě diskutovali o tomto koridoru. Rusko chápe čínská omezení. A koneckonců rusko-čínský obchod používá své vlastní koridory, které jsou odolné vůči sankcím.

Parta Rozděl a panuj – nedbaje na to, co je zřejmé, nemluvě o jemnějších složitostech integrace Eurasie – se uchyluje ke stejnému starému zaprášenému vyprávění: Globální jih je rozdělen, Čína a Rusko se neshodnou, jsou v rozporu o roli ŠOS, Jeden pás, jedna cesta a EAEU. Zase nesmysl.

Všechny fronty postupují paralelně.

Rozvojová banka ŠOS byla původně navržena Čínou. Ruské ministerstvo financí – což je mamutí organizace s 10 náměstky ministrů – nebylo tak nadšené s odůvodněním, že čínský kapitál zaplaví Střední Asii. Nyní se to změnilo, protože Írán – který má strategická partnerství s Ruskem i Čínou – projevuje velké nadšení.

Strategicky důležitá železnice Čína-Kyrgyzstán-Uzbekistán – projekt Jeden pás, jedna cesta – se vyvíjela pomalu, ale nyní na základě vzájemného rozhodnutí Putina-Si se bude budovat překotně. Moskva ví, že Peking – ze strachu před sankčním tsunami – nemůže využít Transsibiřskou magistrálu jako hlavní pozemní obchodní cestu do Evropy.

Řešením je tedy nová železnice Kyrgyzstán-Uzbekistán, která zkrátí cestu do Evropy o 900 km. Putin osobně řekl kyrgyzskému prezidentovi Sadyru Japarovovi, že neexistuje žádná ruská opozice; naopak Moskva plně podporuje propojené projekty zahájené BRICS a/nebo financované EAEU.

Je fascinující sledovat rusko-čínskou dynamiku ve hře v srdci multilaterálních organizací, jako je ŠOS. Moskva se považuje za vůdce nadcházejícího multipolárního řádu, i když se technicky nepovažuje za člena globálního Jihu (Lavrov trvá na „globální většině“).

Pokud jde o ruský „pivot na východ“, ten vlastně začal v roce 2010, ještě před Majdanem v Kyjevě, kdy Moskva začala vážně upevňovat vztahy s globálním Jihem.

Není divu, že nyní Moskva jasně vnímá novou vyvíjející se multiuzlovou realitu – ŠOS a ŠOS+, BRICS 10 a BRICS+, EAEU, ASEAN, INSTC, nové platformy pro vypořádání obchodu, novou eurasijskou bezpečnostní architekturu – jako tlukoucí srdce komplexu, v dlouhodobé strategii pečlivého rozbití nadvlády Pax Americana.

Pepe Escobar

https://1url.cz/z1wr6

sdílet na