“Proč bych panu Robinsonovi nemohl podat ruku?

Foldyna Jaroslav: “Proč bych panu Robinsonovi nemohl podat ruku? Minulý pátek jsem měl ve sněmovně vystoupit na konferenci o rodině, avšak akce byla na poslední chvíli zrušena. Stalo se tak především kvůli aktivitě dvou poslanců Pirátské strany. První z nich proslul svým kladným vtahem k drogám, ale zejména svým obdivem k fašistické pouliční bojůvce, která si, zcela absurdně, říká Antifa, a jejímž jediným programem jsou, po vzoru SA, fyzické útoky (obyčejně ve velké přesile) na její názorové oponenty. Druhý poslanec, pokud nepočítám, že všude byl, všechno viděl, všechno ví nejlépe, a proto, i když sotva odrostl mámině prsu, neustále všechny poučuje a vychovává, zatím neproslul ničím. Tito dva politici často s jakýmsi nadřazeným, vševědoucím, úsměvem žvaní o toleranci, avšak, jak se nyní jasně ukázalo, mají na mysli toleranci jednosměrnou – toleranci pouze vůči jim samotným a jejich soukmenovcům.Proč uvedení poslanci tolik usilovali o to, aby byl výše uvedený seminář zrušen? Nejlépe bude, když si ocitujeme, co tito (mimochodem; oba poněkud neduživí) „bojovníci za toleranci“ napsali. „Zítra má na pozvání poslance ANO Milana Poura ve Sněmovně řečnit ultrapravicový kriminálník Tommy Robinson“, „řečníkem na konferenci má být také prominentní ultrapravicový aktivista a opakovaně trestaný kriminálník Tommy Robinson“. Opravdu velice sugestivní – člověk by si skoro představil sadistické monstrum, před kterým by i takový Josef Mengele vypadal jako neškodný student nedělní školy…O panu Robinsonovi jsem do minulého pátku nevěděl prakticky nic. Hysterie, která se kolem něj rozpoutala, mě však donutila něco si o tomto pánovi přečíst. Co tedy tento „nebezpečný kriminálník a neonacista“ (abych zůstal u slovníků neduživých fašistů, rasistů, feťáků a rozumbradů) vlastně spáchal?Tommy Robinson informoval o procesu, na nějž britské úřady vyhlásili informační moratorium (legendární inspektor Trachta něčemu takovému říkal „tutl“). Šlo o proces ve kterém byli souzeni členové gangu za brutální sexuální zneužívání nezletilých dívek, kdy nejmladším obětem bylo jedenáct let. Násilí, kromě bití a znásilňování, zahrnovalo například i polití benzinem a vyhrožování upálením. Jeden sociální pracovník u soudu vypovídal o frontě na ulici, která čekala na sex s dvanáctiletou…oběti se počítaly na tisíce… A co s tím má společného Tommy Robinson? Byl snad členem onoho gangu? Ale kdepak, on udělal něco mnohem horšího: porušil „tutl“ a o případu, prostřednictvím sociálních sítí, informoval veřejnost. Za to byl následně odsouzen, mimochodem, ve zrychleném řízení a bez přítomnosti obhájce, na 13 měsíců nepodmíněně. Vida a máme kriminálníka! Takže ne ti, kteří týrali a znásilňovali malé děti, ale ten, kdo o tomto znásilňování informoval je v očích našich neduživých bojovníků za toleranci zavrženíhodným kriminálníkem. Jak je to ale možné? Vždyť se to vzpírá zdravému rozumu i základnímu chápání spravedlnosti. Odpověď je jednoduchá. Násilníci byli bangladéšští a pákistánští muslimové, zatímco oběti byly bílé Britky, což se našim bojovníkům za toleranci nehodí do jejich pohádky o hodných Pákistáncích a Bangladéšanech a zlých běloších. Podobně to asi vidí i britské úřady, protože následoval další pokus o likvidaci nepohodlného narušitele „tutlů“.Podrobným zkoumání minulosti Tommyho Robinsona byl brzy odhalen jiný, rovněž mimořádně odsouzeníhodný, zločin. Ten spočíval v umělém navýšení vykazovaných příjmů (zvýšení daňového základu) tak, aby pan Robinson dosáhl na hypotéku. Každý, kdo někdy v bance jednal o hypotéce, nebo o úvěru, ví, co to obnáší… Jaké byly důsledky tohoto kromobyčejně nebezpečného a odporného kriminálního jednání? Desperát Robinson státu zaplatil vyšší daň z příjmu, splatil bance půjčku i s úroky a své ženě a třem dětem zajistil bydlení. Chápu, že takto odsouzeníhodný projev pravicového extrémismu nemohou spořádaní sympatizanti pražské Kliniky afašisticko-rasistických bojůvek tolerovat a musí udělat vše, co je v jejich bonzáckých silách, aby někomu tak nebezpečnému zabránili promluvit. Slušný člověk daně přece neplatí, ale naopak je na nich přisátý, nemovitosti nekupuje, ale obsazuje (nově: demokratizuje) a ženu a tři děti mají jenom neonacisté. Britská justice pana Robinsona za tento prohřešek poslala opět do vězení. Vida, a máme recidivistu! Ve věznici byl ze strany jejího vedení opakovaně a úmyslně ohrožován na životě tím, že byl umísťován na bloky plné islámských radikálů (vzpomínáte na politické vězně v 50. letech, nebo na Pavla Wonku?). V řadě případů se musel bránit fyzickému napadení, mimo jiné například před útokem vařící vodou. Propuštěn byl podmínečně, ale pravidla pro udělení podmínky nijak nesouvisela s činem, jehož se měl dopustit. Byla nastavená tak, aby mu zabránila ve veřejném vystupování – k tomu se dnes připojili i naši chrabří obránci svobody a tolerance… Další „těžký“ zločin recidivisty Robinsona měl následující podobu. Píše se rok 2009, britští vojáci se vracejí z Afghánistánu a v londýnských ulicích je kromě jejich rodičů a prarodičů vítá ještě jedna skupina – islámští extrémisté z dnes už zakázané skupiny Al Mudžahirun, s černými vlajkami islámu, které se později stanou vlajkami Islámského státu. Policie proti nim nijak nezasahuje, ale naopak vytlačuje a zatýká protestující příbuzné vojáků. V ten okamžik jeden člověk přeskočí zábrany a zkusí islámským extrémistům zmíněnou černou vlajku, která je dnes symbolem nejperverznějších krutostí fanatických vrahů, sebrat a roztrhat. Následuje zatčení a odsouzení za napadení policisty bránícího vlajku islamistů (o intenzitě napadení leccos vypovídá i skutečnost, že policista nebyl zraněn). Opět to má na svědomí známý desperát Tommy Robinnson. Prakticky totéž se stalo při jiné akci, kdy islámští fundamentalisté demonstrativně pálili symboly červených máků, připomínající v Británii padlé první světové války a všech válek dalších. Kolem stáli policisté, avšak proti pálení, stejně jako spousta dalších lidí, kteří byli všude kolem, nijak nezasáhli. Jediný, kdo se pokusil překazit veřejné pálení symbolu, k němuž se hlásí celá Británie byl…. Tommy Robinson. Ten je dnes pod neustálou kontrolou, často ho po celý den sledují policisté, je odstřižen od všech sociálních sítí a je dokonce zaznamenán i incident, při němž byl policií i se svými malými dětmi vykázán z restaurace, kam zašli po fotbalovém zápase, s tím, že jeho přítomnost v daném městě představuje veřejné ohrožení. Že byl pan Robinson napaden i několikanásobnou přesilou příslušníků Antifa (zbita byla i žena, která incident natáčela na kameru), dodávám jen pro pořádek. My, dříve narození, vzpomeňme si, nepřipomíná nám to něco? To, o čem jsem si v roce 1990 myslel, že již nikdy nezažiji, je zpět. V nové síle a ve jménu nesrovnatelně nebezpečnější ideologie, než tehdy. Opět jsou lidi pronásledováni pro své názory, opět jsou zastrašování a fyzicky ohrožováni, opět se úřady šťourají v jejich životech se snahou najít si záminku k jejich šikaně a likvidaci. Znovu je lidem bráněno mluvit, znovu se vládnoucí moc snaží nepohodlné názory i jejich nositele vymazat z veřejného života. Jedno z nejtemnějších období našich dějin se podle všeho vrací a nejsmutnější je, že nejfanatičtějšími protagonisty nové totality nejsou nějací obstarožní páprdové, vzpomínající na „staré, zlaté časy“, ale mladí „bojovníci za toleranci“. Ti jsou, ač neduživí chcípáci, nesmírně nebezpeční. Dokázali si totiž vybudovat masivní síť svých soukmenovců ovládajících média, školy, státní úřady i politiku. Kdosi o jejich postpu před lety psal, jako o pochodu institucemi a varoval, že z něj nevzejde nic dobrého. Měl pravdu… totalita je znovu při chuti a fanatici nenávidící svobodu mají čím dál větší moc.

sdílet na