Plody politiky dvojího metru v Pobaltí aneb Kdo je „nácek“
KOMENTÁŘ JAROSLAVA BAŠTY
Přestože oficiálně v rámci Evropské unie patří jakékoli náznaky sympatií k ideologii nacismu k nejhorším možným politickým hříchům a slovo „nácek“ je univerzální nálepka, která se dává všem euroskeptikům a národovcům.
Z tohoto pravidla však existuje jedna významná výjimka – tou jsou všechna nacionalistická a neonacistická hnutí, která mají protisovětskou nebo protiruskou minulost a zaměření. Ta mohou pochodovat v uniformách SS, pořádat pochodňové průvody a používat nacistickou či neonacistickou symboliku, a mohou si být jista,
že se vše oficiálně přejde mlčením. Kromě Ukrajiny je lze nalézt v Pobaltí, Lotyšsku a Estonsku.
Až doposud šlo o marginální jevy a vděčné téma pro ruské noviny, které poukazovaly na dvojí metr EU.
To se změnilo v dubnu letošního roku, když ve volbách do estonského parlamentu uspěla Národní konzervativní strana EKRE vedená Martem Helme (69 let), který s ní vstoupil do vládní koalice a stal se ministrem vnitra a prvním místopředsedou vlády. Mart Helme vystudoval historii na univerzitě v Tartu, pracoval jako zemědělec, populární zpěvák, novinář, publicista a diplomat (byl estonským velvyslancem v Moskvě). Vždy zastával v politice krajně pravicové postoje, takže poté co prošel členstvím v několika politických stranách, založil v roce 2012 vlastní partaj, která rychle získala na popularitě.
Strana se původně příliš nelišila od ostatních – uctívala příslušníky estonských legií SS (Helmův otec k nim patřil), chtěla zrušit ruskojazyčné školy, vznášela územní nároky vůči Ruské federaci.
Mart Helme však překročil Rubicon a začal více než na Rusko útočit na Evropskou unii kvůli migrační politice. Přestože v Estonsku žije minimum migrantů, jsou velmi nepopulární.
Může za to uprchlík ze Sýrie, který po manželské hádce vyvlekl svou ženu na ulici, polil benzinem a zapálil. EKRE toho využila a vyprofilovala se jako zásadní odpůrce migrace a globalizace.
Impulzem se stalo podepsání Migračního paktu OSN v Marrakéši.
Helme označil pakt za „Spiknutí zosnované za zády jednonárodnostních států, které se v rozporu s ústavou z nás snaží udělat cíl imigrace“. EKRE zorganizovala petici proti Marrakéšské smlouvě, na velké demonstraci nazvala prezidenta a ministra zahraničí kvůli jejímu podepsání zrádcem národa. Ze spuštění migrační krize obvinili Angelu Merkelovou. Mart Helme se začal stylizovat do estonského Donalda Trumpa, zejména ve vztahu k EU. Zaútočil nejen proti migraci, ale začal napadat i LGTB komunitu.
Mezi voliči tím získal nebývalou popularitu a ve volbách jeho strana získala skoro osmnáct procent a nakonec po mnoha demonstracích v Tallinu a protestech v Bruselu se stala součástí vládní koalice, přestože o ní náhle média začala psát jako o nacistech. Dlužno poznamenat, že mediální útoky na Marta Helme a jeho stranu mi silně připomínají český přístup k Okamurově SPD.
Členem estonské vlády se stal i jeho syn Martin Helme jako ministr financí, pro poměry ve straně EKRE je charakteristické, že i Helmova žena Helle-Moonika je poslankyní, partaj se tedy profiluje jako rodinný podnik.
Na celé historii s estonskou radikální nacionalistickou konzervativní stranou mě zaráží přístup vedení EU a liberálních médií.
- Když její členové podporovali pochody legionářů v esesáckých uniformách, utlačovali národnostní menšinu, vznášeli územní nároky vůči sousednímu státu, nikomu to nevadilo.
- Když bojují proti migraci a stejnopohlavním sňatkům a hlásí se k politice Donalda Trumpa, jsou ihned označeni za nacisty a hanbu EU.
Inu, politika dvojího metru je dvousečná zbraň, takže se nakonec obrátí proti tomu, kdo ji používá.