Lov na Putina: další akce, ale zdaleka ne poslední

Už před pěti lety bylo řečeno: „Je Putin – je Rusko, není Putin – není Rusko“. 
To bylo řečeno, ale nevymysleli to v Rusku.

J. Soros, finančník, v roce 1992: 
„Nyní jsme konečně dosáhli na nejchutnější kousek, na Rusko. V sázce je hlavní jackpot – celý stát jako celek“.

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger: 
„Chtěl bych dát přednost chaosu a občanské válce v Rusku, než tendence jeho sjednocení do jediného, ​​silného, ​​centralizovaného státu“ (Kissinger G. Diplomacy, M., 1997).

Generál Colin Powell, americký ministr zahraničí, prezidenta George W. Bushe:
 „Rusko musí zapomenout, že má nějaké zájmy v republikách bývalého SSSR … Nepovolíme Rusku, aby zasahovalo do záležitostí bývalého SSSR, protože obnovení SSSR je v rozporu se strategickými plány vlády
a státu USA “  (rok 2001).

V roce 1993 vydal časopis pro zahraniční věci «Foreign Affairs»  mapu ilustrující geopolitické plány USA. 
Na tomto území byla většina evropského území bývalého SSSR – pobaltských zemí, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a celého Kavkazu – označena za zónu pod americkou kontrolou (viz. Foreign Affairs N 3, 1993).

Zbigniew Brzezinski, bývalý národní bezpečnostní poradce 39. prezidenta Spojených států Jimmy Cartera: 
„Rusko, zvané Sovětský svaz, přijalo výzvu Spojených států. Bylo poraženo. Teď není třeba podporovat iluze
o velké moci Ruska. Je třeba takový způsob myšlení zarazit. Rusko bude roztříštěné a pod dohledem.“

Americký institut Carnegie, Adam Stalberg: „… setrvačnost může učinit Rusko obzvláště zranitelným vůči vnějším otřesům – natolik, že i relativně menší problémy způsobené například přírodní katastrofou mohou vyústit v národní krizi … Kolaps státních struktur také povede k nárůstu mezinárodního rizika spojeného s možností nekontrolovaného šíření zbraní hromadného ničení a infekčních chorob a je také schopen proměnit Rusko v arénu mezinárodní konkurence mezi sousedními státy a nejvlivnějšími mocnostmi světa, což  zhorší faktory přispívající k rozpadu Ruska.“

Emmanuel Macron, prezident Francie: 
„Agresivita pochází z Ruska, to znamená, že agresorem není Ukrajina. 
Uznáváme také, že anexe Krymu je nezákonná, což znamená, že všichni víme, kdo začal válku a kdo tuto situaci vytvořil, a v jaké situaci jsme.“

Některé z výše uvedených citací jsou dobře známé, některé z nich jsou málo známé a existují některé prakticky neznámé, ale jedna věc je spojuje: ….. autoři jsou odlišní, ale monotónní, s dlouhodobou neomylnou touhou rozdělit Rusko a profitovat z jeho fragmentů.

Ve dvacátém prvním století se akcenty zcela přirozeně posunuly a soustředily na Putina, když formou i fakticky  Rusko nahrazují Putinem a naopak.

Barack Obama, 44. prezident Spojených států:
 „V loňském roce, kdy jsme my a naši spojenci tvrdě pracovali na zavedení sankcí, někteří říkali, že agrese pana Putina byla příkladem mistrovské strategie a síly. No, dnes je Amerika silná a sjednocená s našimi spojenci, zatímco Rusko je izolované a jeho ekonomika je v troskách.“  (21.1.2015).

Angela Merkelová, německá kancléřka: 
„Chápu, proč to musí udělat – ukázat, že je muž. Bojí se své vlastní slabosti, protože Rusko nemá nic – ani úspěšnou politiku, ani ekonomiku.“

Donald Trump, 45. prezident Spojených států: 
„Rusko rozbilo dohodu, nyní střílí, bombardují a vše v tom duchu. To by mělo být ukončeno a lze to udělat rychle … Nemohu číst jeho (Putina) myšlenky. A nikdo nemůže. Ví, co chce. Ale nemůžeme dovolit, aby se některé věci staly.“

George Friedman, ředitel soukromé zpravodajské a analytické organizace Stratfor (stínová CIA): 
„… kdyby byl Putin zasažen autem v roce 2000, objevil by se jiný Putin“

Tímto jsou jasně dány dvě základní skutečnosti:

1. Skutečným cílem Spojených států a celého Západu ve vztahu k Rusku, počínaje počátkem devadesátých let, je úplné a bezpodmínečné odstranění geopolitického soupeře a žádoucí cestou vytvoření podmínek pro nevratné rozpadnutí ruské státnosti. Pouze určitá „etika“ nedovolila hlavním představitelům západních států, vyslovit to, co bylo dovoleno říct jejich nejbližším poradcům, nižším státním představitelům a vedoucím médií.

2. Od samého počátku 21. století se důraz přesunul k eliminaci od moci prezidenta Putina, s nímž bylo Rusko personifikováno, což nám umožňuje udělat závěr: ….. fráze uvedená na samém začátku „Je Putin – je Rusko, není Putin – není Rusko“ má  ve skutečnosti zaoceánský původ, desítky tisíc kilometrů od Ruska.

A mimochodem, zajímavé jsou zde i diskuse o žádné alternativě k Putinovi, o problému tranzitu moci v roce 2024 a o dalších „putinismech“ i o „Putinovském Rusku“.

Ukazuje se, že tyto problémy, stejně jako vnitřní ruské diskuse o nich, byly nasávány z prstu Washingtonu a hozeny s určitým, zcela transparentním cílem – vyslání na špatnou trať. A pod lstivým šumem, provést kombinaci, podrobně popsanou ještě jednou známou a vysoce postavenou personou.

Seznamte se – Herbert E. Meyer, místopředseda Národní zpravodajské rady CIA v administrativě prezidenta Reagana. Od té doby hodně vody odteklo, ale jméno Meyera, stejně jako mnoha dalších, je do dnešních dnů
v poptávce. Není to tak dávno – v časopise American Thinker v čísle 08/05/2014.
Vychází jeho dlouhý článek „Jak řešit problém Putina?“ (How to Solve the Putin Problem).

Doslovný citát Meyera:

„… Musíme, ruské oligarchy a vrcholové manažery, proti kterým jsou nasměrovány západní sankce, nechat pochopit, že Putin – je jejich problém, ne náš. 
Možná tito lidé nemají politického génia a vznešeného vlastenectví našich zakladatelů, ale nejsou idioti. 
S největší pravděpodobností nebudou potřebovat mnoho času na to, aby se společně setkali na tichou konverzaci, například v moskevské kanceláři nebo, s větší pravděpodobností, na jachtě někde v blízkosti Azurového pobřeží, aby … dobře, řekněme, rozhodli,… co je nejlepší pro budoucnost Rusko.

Vzhledem k tomu, že delikátnost s Rusy nefunguje, měl by prezident Spojených států a jeho evropští kolegové dát těmto lidem naprosto jasný signál, že nás nezajímá, jak přesně vyřeší problém Putina. 
Pokud mohou přesvědčit starého dobrého Vladimíra, aby opustil Kreml s vojenskými poctami a slavnostním pozdravem,… v pořádku. 

Je-li Putin příliš tvrdohlavý, aby si uvědomil, že jeho kariéra je u konce, z Kremlu může být vynesen pouze
s nohama napřed s dírou v zátylku – to nám také vyhovuje.  
Nebudeme vznášet námitky  ani proti černému humoru … Například když se Putin bude příště vracet do Moskvy po pravidelné návštěvě kubánských, venezuelských nebo íránských přátel, jeho letadlo může být zlikvidováno nějakými pochybnými povstalci, do jejichž rukou se nevysvětlitelně dostala raketa země-vzduch.

Nic takového? Například periodické úniky o atypických trasách letadla №1, včetně i ze dne smrti malajského Boeingu MH17, když se Putin vracel ze summitu G20 z Hamburku? A také, s tím svázaný nedostatek odpovědí na četné otázky a tvrdohlavá neochota Západu provádět objektivní vyšetřování s účastí ruských odborníků?

To vše jsou fragmenty jednoho celku, cílem je odstranit, a pokud to nevyjde, pak co nejvíce kompromitovat prezidenta Ruska, Vladimíra Putina, a tedy podle logiky Západu i Rusko. 
Už mnoho let se kolem něj splétají husté intriky, a to jak zvenku, tak zevnitř. 

V čele jsou nekonečné legendy o mýtických stovkách miliard dolarů jeho osobního bohatství, o kterých neexistuje jediný důkaz.

A konečně tuto záležitost berou maximálně vážně, ne méně vážněji než zasahování do prezidentských voleb ve Spojených státech: Kongres USA předložil k projednání návrh zákona o transparentnosti Vladimíra Putina «Vladimir Putin Transparency Act», který by měl objasnit způsoby tvorby příjmů a rozsah majetku Putina.

Možná je tento „akt“ dalším, ale zdaleka ne posledním, neboť není pochyb o tom, že budou vytvořeny desítky, ne-li stovky svazků, v nichž, stejně jako v případě zásahů do voleb, bude nejvýznamnějším důkazem  …. zbožné přání.

Existuje však jedna nuance:
takové vyšetřování zpravidla trvá mnohem déle než jeden rok, déle než dva roky, mnohem déle…. z čehož vyplývá – nikdo ve Washingtonu nevěří, že v roce 2024 Putin opustí předsednictví.

No,…. nevěří a nevěří. Co s tím? Rusko má své práce víc než dost, je zvyklé na tento krysí rozruch.
Krysy přicházejí a odcházejí, ale Rusko zůstává. 

http://www.iarex.ru/articles/65129.html

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
11 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Editor
19. 3. 2019 23:06
Odpovědět  Janinna

hokej, playoff extraligy.

Editor
19. 3. 2019 23:14
Odpovědět  Janinna

proboha, kde žiješ, to je 1/4 finále na 4 vítězné zápasy, pak bude semifinále a pak finále. A potom MS na Slovensku. Do půlky května hokej. A do toho ještě Stanley Cup. Hned pak začne tenis, Rolland Garros, pak Wimbledon a bude chvíli oddech.

Editor
19. 3. 2019 23:34
Odpovědět  Janinna

no pokud kouká na hokej, tak dost dobře nechápu, jak v tom můžeš mít takový nepřehled.

Editor
19. 3. 2019 23:54
Odpovědět  Janinna

no to jsem taky nenapsal, že na to koukáš, ale setsakrapes, to bys měla vědět, kdy podávat občerstvení, kdy přistavit kyslík, kdy hrozí záchranka a podobné základní znalosti! 😛 A já na to necivím, já to prostě jenom vím, mám přehled!

Editor
20. 3. 2019 00:13
Odpovědět  Janinna

už čteš Limes inferior?