Erdogan vytáhne kaštany z ohně pro Putina a Asada
Když čtu a poslouchám, co různí politici a odborníci říkají o vojenské operaci Turecka proti Kurdům v Sýrii,
tak musím říci, že dlouho jsme neměli možnost vidět takové množství a takovou koncentraci nesmyslů ….
na centimetru čtverečním.
Jeden „expert“ křičí, že Turecko nyní převezme celý Blízký východ a obnoví Osmanskou říši. A Rusko ostrouhá…
Druhý odborník uvedl, že je třeba podpořit „Kurdistánskou dělnickou stranu (PKK)“….
Právě tu, omluvte naturalismus, která široce roztáhla nohy před americkými imperialisty.
Třetí uvedl, že „i Rusko opustilo Kurdy“.
Proč? Od kdy jsou Kurdové „spojenci Ruska“?
Pojďme si to vyjasnit:
část (!) Kurdů kdysi (!) byli situační (!) spojenci SSSR. Ale teď nic takového neexistuje.
Někteří dokonce kritizovali, že Putin je příliš pomalý na to, aby reagoval na Erdoganovy akce.
Jeden by se chtěl zeptat: co by podle jejich názoru měl udělat? Zahájit válku proti Turecku? Nebo zavést embargo na prodej S-400?… Opravdu?
Turecko je členem NATO, nechme NATO na něj uvalit sankce…. Pracuj, Recepte, nenech se rozptylovat!
Podíváme se na zájmy a geopolitické sladění.
Pojďme.
1. Kurdové v syrském konfliktu nejsou spojenci. Snažili se hrát svou hru, ale neuspěli. Proč? Protože se svázali s Washingtonem.
- 1.1. A přeměnili se na pouhý nástroj – nástroj – slovo, které dokonale popisuje jejich stav. A použitý nástroj je vyhozen. Co vidíme – Trump je hodil přes palubu. Ne Rusko (protože oni sami si vybrali stranu a nestali se ruskými spojenci), ale konkrétně Spojené státy.
- 1.2. Píšu to už mnoho let:
Anglosasové vždy odhodí každého. Oni sami připouštějí, že „neexistují věční spojenci, existují věčné zájmy.“ A proto zapléct se s nimi vyjde draho. Pinochet, Noriega, Saddam, Mubarak
a mnoho dalších by to potvrdili, ale jsou mrtví.
Trump otevřeně řekl: .. „Kurdům jsme dali zbraně, střelivo, peníze – nedlužíme jim nic víc.“
2. Sýrie nabídla, že vstoupí její pravidelné jednotky na území Kurdů, aby potlačily teroristy, Kurdové odmítli.
Rusko navrhlo zavedení své vojenské policie na území Kurdů – Kurdové vyjednávali.
Tak ať teď vyjednávají s Erdoganem.
Rusko a Sýrie jim nabídly možnost široké autonomie – ale Kurdové si mysleli „Amerika je s námi“, věřili Washingtonským slibům o „Velkém Kurdistánu“.
3. Z nějakého důvodu je každý přesvědčen, že tato vojenská operace je Erdoganovým osobním rozhodnutím.
Nikoho nenapadne, že Receptík je tak drzý jen proto, že má Putinův deštník?
Nikdo se nezabývá otázkou, proč Erdogan v poslední době prakticky nevylezl ze Soči.
A že tato operace je zcela jednoznačně dohodnuta s Moskvou.
Výsledkem nebude žádné „vítězné převzetí celého Středního východu“.
Nejpravděpodobněji cíle, úkoly a parametry této operace byly dohodnuty na nedávném trojstranném setkání vůdců Ruska, Íránu a Turecka.
A dokonce i „nespokojenost“ vyjádřená Íránem může být formální a může být součástí plánu.
Pak v tomto konkrétním případě nejde o imperátorské ambice Turecka (které jinak nikdo nepopírá), ale Erdogan vytahuje kaštany z ohně pro Putina a Assada.
Tam byla zóna pod
kontrolou amerických proxy jednotek- a teď nebude.
Turci, jako členové NATO, vytlačují Spojené státy z tohoto regionu.
4. Bagdásarov řekl:
„Kurdové byli připraveni zvednout ruské a syrské vlajky nad svými pozicemi a povolit vojenskou policii, aby požádali o autonomii – ale poté jim Američané vyměnili velitele.“
Ufff… Vážení! Co je to za nezávislý národ, kterému Američané mění velitele? A komu poté se má dát autonomie? Americkému pomocníkovi?
Jak vidíte, myšlení v šabloně mnohým brání pochopit situaci (zejména proto, že mnozí řečníci v tomto tématu nejen mudrují, ale jsou dobrovolnými nebo nedobrovolnými lobbisty velmi konkrétních zájmů).
Ale nejdůležitější věc ve všem je úplně jiná.
Před očima celého světa se utváří nová realita (nebo, jak se říká v USA – „nová normálnost“).
V této realitě je naprosto přípustné, aby jedna země vyslala jednotky na území jiné země k vojenské operaci bez formálního souhlasu vlády této země.
Všechny tiché námitky ze strany Saúdů, Egypta a Evropy Erdogan vlastně ignoruje.
Ve skutečnosti vidíme, jak mizí americký monopol na zasahování do záležitostí jiných zemí.
Včetně monopolu na silové řešení.
Skutečností je, že neexistuje „povolený / zakázaný“. Existuje „může“ nebo „nemůže“.
Pokud někdo má dostatečné možnosti a podporu spojenců, abyste ignorovali námitky „světové komunity“.
Za posledních 30 let mohly pouze Spojené státy jednat beztrestně. Nyní je tento monopol zničen.
A v nové realitě je toho hodně možné.
Například operace přinucení k míru a/nebo obnovení zákona na Ukrajině.
Alexandr Rogers
https://news-front.info/2019/10/11/aleksandr-rodzhers-erdogan-taskaet-kashtany-iz-ognya-dlya-putina-i-asada/