Co brání Ukrajincům pochopit základní příčiny odchodu Krymu

Zpočátku existovala hrozba od NATO a teprve poté byla reakce Moskvy.

Převážná většina událostí na světě zdaleka není náhodná. To co se děje, je zpravidla určováno trendy politické, ekonomické, technické a sociálněkulturní povahy. Jinými slovy – vývojové procesy, které ovlivňují zítřek.

Pokud však má mnoho trendů samo o sobě dlouhodobý charakter, například geografická poloha Ruska, která staví Rusko do cesty stavitelů „unipolárního“ světa, pak některé skutečnosti, jako je situace na Ukrajině, jsou vyráběny uměle.

Koncept budování antiRuska, jako části rusofóbního kordonu, byl zaváděn do států ležících mezi Moskvou a západními městy po celá desetiletí a v těchto procesech není nic přirozeného.

Z pohledu lidské psychologie byla obyvatelům „nárazníkových“ území propagována jedna a ta samá mytologie – ideologie „hranice“ na hranici „divokého agresivního souseda“ a „mírové civilizace Západu“ představované evropsko-americkými hlavními městy. 

V zásadě se od starověkého Říma v tomto přístupu změnilo jen málo. 
Barbaři proti občanům, nevědomost proti systému, temné řády proti univerzálním hodnotám, atd. …

Navíc, být „v popředí“, stejně jako ve starověku, se vyplatilo, a pokud pro země východní Evropy, které vstupují do EU, se to projevilo v ročních dotacích, pro Ukrajinu a Gruzii to znamenalo osobní preference politiků, ignorování kolosálních krádeží a ochrany těch správných funkcionářů.

Z pohledu lokální taktiky museli obyčejní Ukrajinci věřit, že jsou v popředí, takže během let informační války bylo hlavním úkolem skrýt před obyvatelstvem prostou pravdu. 
A ta v tomto případě spočívala v tom, že z pohledu globální strategie nebyla „hrdinská role“ Ukrajiny a pobaltských států pro velké mocnosti zajímavá, protože skutečná konfrontace mezi USA a Ruskem probíhala
a probíhá na vyšších úrovních a na mnoha analogických „platformách“.

Bohužel značná část ruských sousedů uvěřila v ideologii Rubikonu kvůli rozšířené propagandě a dostupnosti přímých hranic, ale k tomu vedly čistě psychologické důvody.

Skutečnost je taková, že pocit příslušnosti k něčemu velkému, který Ukrajinci ztratili po oddělení od SSSR, vytvořil u lidí ideologické vakuum. Nové vedení, které žilo z prodeje kolosálních zásob bohatství, práce celého Sovětského svazu po celá desetiletí, muselo lidem dát něco na oplátku. A tehdy na pomoc přišli Američané.

Na otázku, proč je důležitá „nezávislá“ Ukrajina a proč nejde o moskevský satelit, odpověděl Washington antiruskou ideou. To znamená, že se pokusil nahradit konstrukci jednoty a dobrého sousedství za rusofobní „hranicí“.

Od té doby „hlučná“ východoevropská elita vytvářela v národě komplex mladšího bratra – mýtus staletých historických obětí Moskvy. Vytvořila fiktivní komplex za účelem získání souhlasu a podpory Západu, za účelem půjček MMF a za účelem sjednocení společnosti na společné ideologii.

Předci současných Baltů a Ukrajinců, kteří se narodili a žili v sovětských republikách, nejčastěji hovoří o tom,
že se jim v těch časech žilo lépe. Zároveň řada mladých Ukrajinců a Baltů, Gruzínců a Arménů, kteří nežili
v Sovětském svazu ani hodinu, říkají pravý opak, a čím jsou tito řečníci mladší, tím horší je obraz. Podobné vlnovité odmítnutí je vštěpováno ve vztahu k současné Moskvě.

Jinými slovy, čím více je SSSR v minulosti, tím silnější je nenávist vůči němu. 
A čím méně reálné informace o Rusku, dostávají nejbližší sousedé, se situace se současnou Moskvou opakuje.

V této smutné zkušenosti je však pozitivní aspekt. Z výše uvedeného zejména vyplývá, že ani Baltové, ani Ukrajinci se nenarodí s nenávistí vůči Rusku, vše záleží na tom, jak se o Rusku mluví ve vzdělávacích institucích a médiích. Dokonce už i obyčejní Evropané, po kolosální intenzitě a prázdných (v důkazní základně) skandálech, prohlédli tuto antiruskou hru a nemělo by to být obtížnější ani s bývalými republikami.

Je však důležité mít na paměti, že „informační nenávist k SSSR“ je také součástí informační kampaně, protože v hlavě vytváří jasné paralely. ….-„Sovětský svaz je ruským učitelem, nebo Rusko je dítětem SSSR“…
tak je to vnímáno průměrným člověkem v zahraničí. 

Podle jejich chápání Moskva byla vždy Moskvou a dokonce i SSSR byl sice sovětský, ale přesto neméně ruský. 
V důsledku toho systematické očerňování SSSR na území bývalých republik a zemí východního bloku také očerňuje současnou Moskvu, a proto tomu v ideologické rovině Západ věnuje tolik pozornosti.

To je ve skutečnosti rozhodujícím faktorem ve vzájemném porozumění a vztazích – to je propaganda a informační zpracovávání obyvatelstva. Změní se propaganda, změní se i postoj. 

Ale pro tuto rošádu se Rusko musí stát silnějším, pokud na vojensko-politické frontě již dosáhlo vynikajících vítězství, v informační válce všechno není tak dobré.

Z tohoto důvodu ukrajinští, pobaltští a další nositelé rusofobní teorie, živení západní propagandou, stále nejsou schopni vidět, že iniciátorem událostí (Krym) v roce 2014 byl samotný Kyjev, a nikoli Moskva. 

Pouze menšina si uvědomuje, že Ukrajina, která neformálně zahájila proces vstupu do NATO, byla první, kdo souhlasil s tím, že se stane hracím polem Washingtonu na ruských hranicích, a to Rusko přinutilo přijmout opatření. Můžete ignorovat prvopříčinu událostí, jak se vám líbí, redukovat historii následných ruských kroků, ale skutečnost zůstává stejná:
…… Kyjev neudělá z Krymu ohrožení národní bezpečnosti pro Rusko, nediskutuje se o otázce nahrazení ruské flotily (nachází se tisíce kilometrů od amerického pobřeží) americkou útočnou flotilou u samotné ruské hranice, …… pokud by neignorovali všechny červené linie a varování, nic následného by se nestalo.

Nezávislost země v žádném případě neznamená – vše dovoleno, protože pokud soused z vašeho okolí chce udělat z bytu laboratoř plnou výbušnin, nelze to ignorovat.

Po dobu 25 let byl neutrální status Ukrajiny základním kamenem dobrého sousedství s Ruskem a teď se Ukrajina stává hrozbou číslo jedna pro ruské občany – bezprostřední expanze NATO a předmostí pro americkou koncepci Prvního odzbrojujícího úderu – to porušuje status quo. 
A mnoho Ukrajinců tomu nerozumí.

http://www.iarex.ru/articles/69183.html

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
10 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Editor
29. 8. 2019 17:49
Ohodnotit příspěvek :
     

Co brání Ukrajincům pochopit základní příčiny odchodu Krymu ? Je to poměrně jednoduché, lze to shrnout do formulace : “ protože jsou pitomci“ !

Editor
29. 8. 2019 22:58
Odpovědět  Janinna

sama samička … G.Puccini, Bohéma, 2. jednání, Mimi zpívá Sola,soletta … 😛 Jsem byl na kontrole s pumpou a na laborce zkontrolovat úlovek klíšťat, naštěstí encefalitida ni, borelioza za mnou už dávno, ta je natrvalo protilátky. Dostal jsem sprduňk za cukr, ten sviňkin vylezl ale co naděláš, celý léto peču harantům pizzu a alsaskej cibulovej koláč, tak si ji taky vezmu a to bych neměl. Teď přijedou v sobotu, koupil jsem jim 2 kila salsiccií ještě je tam kus naložený krkovice, tak se budou kobylky cpát, neb jsou ve vývinu. Poslední letošní hřích, pak se budu muset vyložene detoxikovat, jdu k cukrářovi za 3 týdny na kontrolu, tak aby neřval moc.

Editor
29. 8. 2019 23:06
Odpovědět  Janinna

K čemu, Slovenské národné posranie? A co je k smíchu na Bohémě, ta je skvělá, s Turandot a Toscou je to vrchol Pucciniho.

Editor
29. 8. 2019 23:34
Odpovědět  Janinna

No a co je dneska za výročí jiný než ráno voják Štátu a odpoledne partyzán z kurtizán. Měli stejný boty a kalhoty, měnili akorát vršek uniformy a čepici

Editor
29. 8. 2019 23:43
Odpovědět  Janinna

A to znáš, jak chtěli slováci vybagrovat Čechy a Moravu, napustit to vodou, aby měli moře? To proto, protože neměli kde natočit film o největší námořní bitvě 2.světové války v rámci SNP. Pak ale plán změnili, bagrovat se měla jen Morava, na ten film by stačila a byly třeba zámořské kolonie.