Komu zvoní umíráček, aneb konec západní hegemonie

Po setkání s Putinem v Breganconu nelze Macrona jednoduše ignorovat. 
Před pár dny hovořil o degenerovaném a šíleném kapitalismu  https: //colonelcassad.livejour … , a následně řekl, že hegemonie Západu je pryč, prostě skončila (je správnější říci hegemonie USA, protože v rámci amerického systému nadvlády byla role západní Evropy obecně podřízena globálním cílům amerického neoliberálního imperialismu).

Macron řekl následující: 

Éra západní dominance končí v důsledku globálních geopolitických změn, uvedl francouzský prezident Emmanuel Macron, který hovořil s velvyslanci republiky. 

 „Vidíme konec západní hegemonie ve světě. Okolnosti se mění,  “ řekl francouzský prezident. 

Podle něj dnes „nové síly“ ve světové aréně posilují. 
„Čína se posunula do předních řad a Rusko ve své strategii dosáhlo úspěchů,“ uvedl Macron. 

Francouzský prezident v předvečer summitu G7 zdůraznil význam „hluboce přehodnocujících“ vztahů
s Moskvou, protože bez její účasti není možné v Evropě vybudovat novou bezpečnostní architekturu. 

„Evropský kontinent nikdy nebude stabilní, nikdy nebudeme v bezpečí, pokud nepřejdeme k mírumilovnějším vztahům a nevyjasní se vztahy s Ruskem,“ uvedl. 

Hlava státu dodala, že Paříž a Moskva by měly dělat pro svět „něco užitečného“, jinak by Evropa zůstala divadlem strategického boje mezi Spojenými státy a Ruskem. 

Francouzský vůdce řekl, že tlačit Moskvu pryč od evropských mocností je velká chyba. Rusko vstoupí do spojenectví s Čínou, a to vůbec není v zájmu Evropy, uzavřel Macron. 

https: //ria.ru/20190827/155795 … 

(navíc Macron řekl, že chce rozvíjet kosmickou spolupráci s Ruskem)

Pointa samozřejmě je v tom, že Evropa, stejně jako Spojené státy, je vyděšena spojenectvím Číny a Ruské federace, které (i když Evropa zůstává závislá na Spojených státech) znemožní části evropského establishmentu snít o větší subjektivitě.

V případě eskalace studené války USA proti Ruské federaci a Číně se Evropa přirozeně stane odrazovým můstkem pro americké jednotky a rakety, což znamená, že myšlenky suverénní armády Evropské unie (o čem svého času hovořil Macron) půjdou k ledu. 

Podíváme-li se na situaci obecně, pak opět, jako v případě diagnózy kapitalismu, Washingtonský Světový řád se před očima mění. Období bezpodmínečné hegemonie USA je minulostí a globalizační plány v americkém stylu taktéž.

Objevil Macron něco nového? 

Vůbec ne – v Číně, Rusku, Venezuele, na Kubě, v Íránu již byly vyneseny podobné rozsudky nad současným stavem světového pořádku. 

Jde o to, že západní neoliberální tisk však mohl obviňovat tyto „osy zla“ a „nepoctivé země“ ze šíření nepodložených zpráv a propagandy. 

Nebo, v nejhorším případě, se ohánět triky ruských hackerů, kteří pomlouvali citadelu svobody zpod věže Salisburské katedrály.

Zde vidíme, jak vůdce jedné ze západoevropských zemí závislých na USA skutečně opakuje závěry vyjádřené skutečnými odpůrci Spojených států. 

To je také velmi charakteristický okamžik, který odráží podstatu změn, ke kterým dochází ve světě. 

Dokonce ani servilní západní Evropa již nemůže mlčet a předstírat, že všechno může být jako předtím. 
Kolaps globalizace automaticky a přirozeně vedl k oslabení americké hegemonie ve světě, i když samozřejmě hovořit o tom, že Spojené státy ztratily svůj status jediné supervelmoci zatím nemůžeme. Jsou stále velmi silní, ačkoli jejich nadřazenost nad „problémovými“ není tak velká jako dříve.

Druhá otázka – říkat pravdu a rozpoznat skutečný pořádek věcí, neznamená aktivní praktické přání žít nový život, protože pouhá slova nevedou k osvobození Francie od závislosti. 

Navíc i Assad, když komentoval jeden z rozkazů, které mu byly uděleny, poznamenal, že Francouzi v této fázi jsou otroci Američanů. 

Francouzské vedení bylo tímto vzkazem velmi uraženo a několikrát polemizovalo s Assadem a pokusilo se prokázat, že Francie má subjektivní politiku a ekonomiku. 

Ale většina těchto prohlášení a samochvály však zůstala jenom u slov.

Zda okolnosti změní i Francii samotnou, záleží na samotných Francouzích a jejich schopnosti či neschopnosti narušit řetězy závislosti na Spojených státech. 

Rusko samozřejmě v rámci svých skromných možností podporuje tuto evropskou frontu a sny o úplné nezávislosti, ale všichni chápou, že v současné fázi je evropská politika ovládána euroatlantickými elitami, které neumožní zvrat, který Macron rétoricky naznačuje.

Macron podotkl, – demokracie a kapitalismus se zhoršily, a musíme přijít s něčím novým, co nám umožní jít dál. Zčásti je to samozřejmě odpověď na to, co řekl Vladimir Putin před několika měsíci – že „liberální model“ se přežil. Ruský prezident však nemluvil o krizi kapitalismu jako takového a obecně měl na mysli hlavně západní země. 

Macron tehdy vznesl námitky proti Putinovi a poznamenal, že liberalismus je naživu. Nyní se však rozhodl jednat jako reformátor, nejen liberálního modelu, ale celého světového řádu jako takového.

Konverzace o podstatě tržního kapitalismu, která skutečně prošla svou systémovou krizí a je v bezvýchodné situaci, která vede k stále rostoucí akumulaci bohatství v rukou úzké vrstvy superbohatých, která je zároveň kosmopolitní, je složitým a dosud nerozřešeným tématem. 

Globální tržní ekonomika je stále méně v zájmu národních států a bude se měnit, protože ony přebírají kontrolu a samotný směr globalizace od nadnárodních korporací.

Macron hovoří o krizi demokracie. A za dveřmi máme digitální společnost budoucnosti s virtualizací reality
a úplnou kontrolou nad všemi občany. Ta také povede k přeformátování současného volebního systému. 
Rychlost a hloubka všech těchto změn, a dokonce i jejich nevratnost, do značné míry závisí na tom, jak se bude situace vyvíjet na světové scéně. To znamená z „banálního“ sladění sil a strategií hlavních hráčů geopolitiky. 

A zde Macron také neskrývá své cíle:

„Vidíme konec západní hegemonie na světě.“ Okolnosti se mění …

Světový řád prochází bezprecedentní krizí. Svět žije v éře krize tržního hospodářství a technologických a environmentálních šoků. Evropská civilizace potřebuje novou vizionářskou strategii. “

To znamená, že Macron souhlasí s tím, že západní cyklus ve světové historii končí. 

Někteří Evropané to předvídali před sto lety. Objevení komunistického projektu v Rusku potvrdilo jejich obavy. Ale navzdory ztrátě formální kontroly nad stále větší částí světa (nejprve SSSR, poté Čína a následně kolonie v Asii a Africe), Západ nadále věřil v nesmrtelnost své hegemonie. A po rozpadu SSSR v roce 1991 zcela upadl do kacířství.

Macron má odvahu to přiznat – aby se pokusil zachránit to, co mu je drahé, konkrétně západní civilizaci, přesněji její evropskou část. K tomu potřebuje novou strategii, která bude reagovat na výzvy, kterým Francie
a Evropa čelí. Samostatná strategie, Macron zdůrazňuje, „nepřizpůsobuje svou politiku nikomu“. 
A tak ve skutečnosti nejde o Francii, ale o Evropu.

Macron je zastáncem evropské integrace, tj. – přesun rostoucí autority na nadnárodní, celoevropskou úroveň. 
To znamená, že Francie se v Evropě postupně rozpouští. 
Zároveň však v Paříži očekávají, že Francouzi ve skutečnosti určí, nejenom zahraniční politiku Evropské unie, ale její mezinárodní strategii.

Slabina Západu však nevznikla posílením Ruska, jak naznačil Macron – byl to přímý důsledek neúspěchu pokusu Západu založit svou globální hegemonii na bezprecedentně vysoké úrovni diktatury, a to jak vojenské, tak finančně-ekonomické diktatury.
Globální impérium, které diktuje všem a všem a všem. A selhal a způsobil silnou krizi samotného Západu.

Zároveň Západ nejen oslabuje: nechtěl to přiznat, ale zároveň se pokusil izolovat a blokovat Rusko, které získávalo sílu. S tak hloupou politikou tlaku na Rusko Západ oslabil pouze své postoje na světové scéně
a poskytl Rusku nové příležitosti, včetně návratu těch pozic, které mělo v sovětských letech. 

Macron se však pokouší představit posílení Ruska pouze v důsledku oslabení Západu – a vyvozuje nesprávné závěry.

To znamená, že Macron ve skutečnosti říká, že  – Rusko, využívající slabost Západu, si o sobě příliš myslelo,
ale nemá sílu být supervelmocí. 

Je to samozřejmě silné zkreslení. Mezi ruskými západními sousedy je to však velmi běžné. 

V devadesátých letech předpovídali, že během následujících 50 let sníží Rusko počet obyvatel téměř o třetinu, v nultých zprávách vycházela CIA z velké pravděpodobnosti ruského kolapsu do roku 2020 a je směšné mluvit o prognózách velikosti HDP, zejména pokud vezmeme podíl výdajů na armádu z ruského rozpočtu. 

A nemluvě o tom, že Rusko je po 300 let velkou světovou mocností – a všemi zkouškami, porážkami a pády pokaždé znovu získalo svůj vliv a zpravidla jej dokonce posílily.

Macron však potřeboval diskuse o slabostech Ruska, aby zdůvodnil svou hlavní tezi – že Evropa a Rusko
se navzájem potřebují. Konec konců, účelem Ruska není stát se „spojencem čínské menšiny“, řekl Macron
…. a prokázal úplné nedorozumění podstaty rusko-čínského sbližování. 

Diplomová práce „Čína rozdrtí Rusko“ se však používá pravidelně a není překvapující. 
Obvykle je používána těmi, kdo věří, že se Rusko bojí Číny a že by se tyto obavy měly v Rusech utvrzovat všemi možnými způsoby, aby se zabránilo posílení rusko-čínské aliance. 

Macron však upřímně připouští, že taková aliance není v zájmu Evropy.

Evropa by se podle něj naopak měla v určitém okamžiku připravit a nabídnout Rusku „strategickou možnost, kterou bude bezpochyby hledat,“ řekl Macron. 

To znamená, že evropští mudrci by Rusku měli nabídnout takovou roli ve světě, kterou nemůže odmítnout. 

Proto je Macron „upřímně přesvědčen, že je také nutné důkladně zamíchat karty, navázat upřímný a náročný dialog s Ruskem,“ a vyvinout celoevropskou strategii pro Rusko. 

Francouzský prezident vyzval ke „strategickému sblížení s Ruskem“ a zároveň stanovil „podmínky“. 

Poznamenal, že mnoho diplomatů přítomných v hale se musí vypořádat se situacemi, které diktovaly ostražitý postoj k Rusku,… „někdy oprávněné“. 

„A všechny naše vztahy s Ruskem od pádu berlínské zdi byly postaveny na této nedůvěře.“ Kvůli střídání nedorozumění. “Stále přetrvávají zásadní neshody s Ruskem, připustil Macron, včetně „ruského projektu,
který je hluboce konzervativní a je proti evropskému projektu“.

Ruská konzervativní (a ve skutečnosti tradicionalistická) ideologie je spojena jak s náboženskými a morálními hodnotami, tak s geopolitikou. 

Rusko je soběstačná civilizace, evropsko-asijská, ale zároveň ani evropská, ani asijská. 

Euroasijská, pokud je to snazší pochopit, i když je to lépe pochopitelné jako civilizace ruská.

Když vidíme dnešní evropský projekt, rozumíme tomu, o čem mluvíme:
pokud jde o hodnoty, jedná se o umírající liberální projekt. Rusko to nepotřebuje, a to nejen kvůli rozdílům
v hodnotách. Ale geopoliticky je připraveno nabídnout Evropě spolupráci od Lisabonu po Vladivostok –
to znamená od Atlantiku po Tichý oceán.

To není vůbec to, co od Lisabonu po Ural, čekal de Gaulle, protože pokud Evropané potřebují poevropštěné Rusko, pak Rusko potřebuje Evropany, aby se obrátili na ruskou stranu, na stranu Ruska,  směrem k Asii, přechod k Eurasii. 

Takový formát nevyžaduje, aby se Evropané nebo Rusové vzdali své podstaty. 
Ale „před Vladivostokem“ Rusko může být spolu s Číňany i s Evropany. 
A ve formátu „před Uralem“ se Rusku nabízí pouze možnost být částí evropského projektu. 

Takto to nebude fungovat – takový vývoj je pro Rusko příliš těsný.

V každém případě však lze uvítat Macronovu snahu „velmi hluboce přehodnotit gramatiku“ ve vztazích
s Ruskem – zaoceánský duch v novém francouzském porozumění se určitě sníží.

https://vz.ru/world/2019/8/28/994643.html
https://cont.ws/@Colonel-Cassad/1429085

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na