Kamenní vojáci čekají na svou hodinu

“Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.”
(Robert Fulghum)

Nejstarší historie lidstva dodnes zůstává neprozkoumaným územím. Akademická věda dnes vede válku proti všem skutečnostem, které odporují obecně přijímanému paradigmatu. Výsledkem je, že studium “nevhodných” artefaktů je zcela zbaveno možnosti využití výzkumné základny dostupné akademické vědě a je odkázáno pouze na nadšence s otevřenou myslí.
V současné době existuje obrovské množství archeologických (nejen) skutečností, které jsou v rozporu s historickým obrazem přijatým většinou. Akademická věda prostě ignoruje jak existenci takových artefaktů, tak i existenci hypotéz a teorií, které jsou v rozporu s “oficiálním” hlediskem.
Používají se všechny metody – “nepohodlné” artefakty jsou deklarovány jako “falešné”, kolem nich je postavena “stěna ticha”, která aktivně zabraňuje šíření informací o samotné existenci těchto artefaktů. 
Tak odkud se vzaly různé tajné znalosti, úžasné legendy?

Odnikud..…to jsou naše naše legendy a naše historie.

Jednoduše – nejsme první civilizace na Zemi, a pokud nebudeme mít dost rozumu, pak ne poslední.
Absence přímých důkazů o existenci starověké obrovské civilizace tuto existenci nevyvracejí.
Víme tak málo o tom, co nám leží pod nohama.
Trója byla ztracena po tisíciletí, dokud Schliemann neodkopal trójské zdi a po dlouhou dobu nad tímto bohatstvím negramotní pastevci pásli svoje kozy.
Zářící Babylonie Nabuchonodozora byla pohřbena pod písky, tak jako i Pompeje – pod vulkanickým popelem,… až do začátku vykopávek.
Kolik měst se dnes nachází na oceánském dně a kolik kdysi lidnatých metropolí leží pod pískem pouští?
V případě, že „jaderné peklo“ se přihodí, po několika tisíci letech jeskynní lidé mohou vylézt ze svých podzemních nor v okolí rozvalin New Yorku, Moskvy, Prahy,… a začít nad nimi stavět nová města, nemaje ponětí o našem zahynulém světě.
Po deseti tisících letech, po takové katastrofě, nezbude ani prach z technologie, s výjimkou megalitických památek nebo pozůstatků žulových soch.

Před 13 tisíci lety, jak vypráví Platon slova staroegyptského žrece Maneta, v jednom okamžiku, krásná Atlantida centrum civilizace, nepřežila katastrofu a zahynula v hlubinách vod.

Ve stejné době město, nazývající se dnes podle místa výskytu Mochendžodaro, na druhé straně světa – v údolí řeky Indu – postihla podivná a nečekaná katastrofa. Přestalo najednou existovat, a jeho obyvatelé…. obrovské množství koster archeologové objevili….., nebyli pohřbeni, ani tehdy ani v následujících letech, z nějakého důvodu.
Analýza tisíců kamenů v Mohendžodaro prokázala, že představují fragmenty keramiky, spečené okamžitým ohřevem na 1400-1600 °C.
Odborníci se domnívají, že ve městě byly tři ničivé vlny, které se šířily do dvou kilometrů od epicentra (soudě podle koster, všude jsou kostry, jenom lidé, kteří byli v blízkosti epicentra, se prostě vypařili).
Co je důležité, možnost výbuchu sopečného vulkánu nebo pádu meteoritu, je zcela vyloučena.
Všude na světě najdeme podivné artefakty, které, pokud vyloučíme možnost jaderné války před mnoha lety, jsou prostě nevysvětlitelné. Jedná se o tektity libyjské pouště, a mnoho dalších míst.
Vše naznačuje, že před 13 000 lety byla na světě globální jaderná válka.
Válka, mezi Hyperborejou a Atlantidou.

Bozi i démoni starověků – jsou lidé a vůdci Atlantidy a Hyperboreji.

Legendy po celém světě vyprávějí, že kdysi na zemi i na nebi, byla vedena válka s použitím fantastických zbraní, letadel a smrtelnými paprsky, kdy zmizela celá města a hory explodovaly,…. stopy, které jsou stále viditelné.
Ale říkají to neurčitě, a proč?
Když byla zničena poslední civilizace a nastalo ochlazení, většina lidí zemřela. A to málo co přežilo upadlo v barbarství.  Během staletí divokosti znalosti byly ztraceny.
Přesto vzpomínky na dávné moudrosti si předávali z generace na generaci žreci – kněží.
Předávali si tajné znalosti v rámci svých „korporací“ ve všech zemích a na všech kontinentech.
Zpočátku to byly skutečné vzpomínky, ale v průběhu staletí bylo méně podrobností, více vrstev, přibývaly naivní představy a přesvědčení, které neustále snižovaly úroveň existence a vědomí lidí post-Hyperborejské éry. Deformovaná paměť povýšila hrdiny a vůdce zahynulého světa na bohy a démony s nadpřirozenou silou, ale byli to jen lidé, kteří řídili letadlo a měli zbraně a technologie, do určité míry podobné našim, v některých ohledech lepší než máme my.
A útrapy života rodily sny o klidném blaženém životě, promítnutých do dávné minulosti.
Výsledkem je, že máme to, co máme – nejasné vzpomínky, zajímavé a plné překvapivých detailů, které je třeba prosívat z tisíce stran textu, jako zrnko zlata v tunách zrnek písku skalních náboženských nesmyslů.

Nejsme první …
Starověký indický epos „Mahábhárata“ popisuje 18-denní válku mezi Durjodhanou, synem Učitele Dróna, nebo v sanskrtu, Drona-Ačarya a jeho „bratrancem“ Judhišthirem údajně k ní došlo ve 14 století př.n.l.
Těžko věřit tomu, že tento nádherný epos skutečně popisuje civilizaci v roce 1400 před naším letopočtem,… vždyť kočovní Árijci, kteří vpadli ze severu na Indické pláně, vlastnili “prý” pouze koňské spřežení, šípy a bronzové meče….. a písně eposu vypráví o duálních vzdušných soubojích a používání jaderných zbraní.
Takže něco je asi špatně.
Ve skutečnosti „Mahábhárata“ obsahuje i kousky mnohem starších legend.
Obecně epos „Mahábhárata“ obsahuje více než 230 veršů, které obsahují detailní a velmi reálné konstrukce, popisy raket, letadel a jiných vozidel a zařízení, včetně toho, co bychom nazvali dnes bezpilotní vozidla a vojenské roboty.

Před 13 000 roky došlo k náhlému a obrovskému spuštění vulkanické a geologické aktivity. Něco probudilo tento vulkanismus – jestli nějaký druh kosmického zásahu, nebo pozemské události, … prostě lidský faktor.
Hyperborejská města jsou nyní pod vodou – na šelfu Severního ledového oceánu, který se potopil na dno také přibližně v té době – ​​cca 9 až 11.000 let před naším letopočtem, kdy nastala ta samá velice nesrozumitelná katastrofa spojená s potopením Atlantidy.
Je možno předpokládat, že Atlanťané a Hyperborejci si vyměnili geofyzikální údery.
Svědčí o tom, mimochodem, i tvar geoidu, který má specifickou konkávnost na severní polokouli, která není pozorována u jiných planet Sluneční soustavy.
Za předpokladu, že k výměně takových útoků došlo, byla Atlantida v pozici poraženého – její centrum bylo na ostrově, v geo-aktivní zóně, o čemž  vypovídal Platón, popisující hořící zdroje v Atlantidě, a kolonii – na pobřeží Afriky, Evropy, Severní a Jižní Ameriky.

Hyperboreja se rozprostírala větší částí v pobřežních oblastech, ale také na pevnině měla rozsáhlá území. Takže Atlantida byla zcela zničena, a Hyperboreja se zachránila na té části pevniny, která neklesla ke dnu v důsledku útoku, a my máme možnost najít přeživší památky té doby na poloostrově Kola a v Bílém moři.
«Новый Петербургъ», N23(787), 15.06.2006, N24(788), 22.06.2006
Юрий Чуканов

Hyperboreja (řecky Ὑπερβορεία – “za Boreem”, “za severním větrem”) – ve starověké řecké mytologii, a její následné tradici, to je legendární severská země, místo obývané požehnanými Lidmi, národem Hyperborejců – praprapředků bílé rasy, Rodu Russů, Slovanů.
Podle některých zdrojů byla tato země známá jako Arktida nebo DaAriaja.
“Mudrci a důstojníci legendárního Apollona – Abaris a Aristej, kteří učili Řeky byli považováni za domorodce ze země Hyperborejců”
(Herodot IV 13-15; .. Himer orat XXV 5.)
Hyperborejci byli umělecky nadaní. Blažený život doprovázeli Hyperborejci písněmi, tancem, hudbou a svátky, pro tento lid byly charakteristické slavné modlitby.
Hyperborejci učili a svým uměním obdařili další národy novými kulturními hodnotami (hudba, filozofie, umění vytvářet básně a hymny).

Starověký římský filozof Plinius Starší (24-79 nl) ve své “Historia Naturalis” napsal o Hyperborejcích následující:

“Za těmi (Riphean, Rifejskými)) horami, na druhé straně Aqvilonu, žije šťastný národ, který se nazývá Hyperboreanci, dosahuje poměrně pokročilého věku a je proslaven úžasnými legendami.
Věří, že tam existují smyčky světa a krajní předěly, hranice, omezení oběhu světla, hvězd.
Slunce zde svítí po dobu šesti měsíců, a je jen jeden den, kdy Slunce nezmizí (Polární den na dalekém severu,) od jarní rovnodennosti do podzimu, světla tam vcházejí jenom jednou v roce během letního slunovratu, a zapadá pouze při zimním.
Tato země se nachází celá na slunci, s úrodným podnebím a bez škodlivého větru. Domy pro tyto obyvatele jsou háje, lesy. Kult Bohů je spravován jak oddělenými jednotlivci, tak celou společností, tam nejsou žádné spory ani nejrůznější nemoci. Smrt tam přichází pouze z přesycenosti životem.”

Lidé věří v původ člověka z opice, ačkoli v tom není žádná logika.
Věří v člověka, který chodil po vodě a měnil vodu na víno a dokonce po smrti vstal z mrtvých.
Ale věřit tomu, že nejsme prvním mozkem na Zemi…to se mnohým příčí. Jak může oficiální historie toto potvrdit? no, o tom nebudeme přemýšlet…..

sdílet na