Ahoj drsňáku

Ahoj parde.

Někam zmizel tvůj přídpěvek, ale….Cancnu až teď, páč včera mizernej byl den, že sem ani tušku nenašel. Jak noc, tma a hic pokryl kraj, tak slyším skrz votevřený vokno zvony stejně, jak ten vyšívanej týpek s brkem v houni,….”bratře, tam kde slunce zapadá, slyším zvony”. Kuwa,..tak nastavím probuzený slechy a von to signál, co se nese tmou z vechtru za lesem hlásá, že hytlák se šine. Naštěstí vona zvonkohra vechtru zpívá jinou než “už je tam, už je tam”

Doufám, že tě přinutilo sjet do oudolí jen, bys zásob v kvelbu pobral.

Vono mi došlo, žes as v divočině kreditu pozbyl, kterejs bezhlavě vystřílel proti mě, žes málo se na cestu napakoval. Povídám, vo petroji nehles a jak voda ho hnala, pravil slova vo pojiskách, tak jasan, že drát má a jen mizerně nabito kreditu drsňák měl. Jo v horách ani za valouny nekoupíš a za solený maso a kožky nesměníš.

Kam natahuju paměť, měli jsme na dílci na palouku dřevěnou chajdu s vočouzenou petrolejkou co smradem kouzlila nezapomenutelnou atmosféru, patrovej samorostlej dvouregál, pět pramenů chutný vody za chajdou, kterou kvalitu cejchovala žába a kde se chladil flák másla a krajáč mlejka svařenýho a tejden jim byl fuk. To všecko maskovala tráva vostřice před zlodějskou zvířenou a nad chajdou mohutný jehličnatý a březový kmeti do kulisy scenérie, co v sevření jistily poklid. Dokonalá idylka, bezstarostnýho dětsví s modrou hubou vod modrejch jahod z trouby co levitovala nad podlahou a kdy jeden bezstarosnej den trval, jak tejden. Čas poznat s mísníma honákama, kdy je kráva nejtěžší, proč se koza mele dokola a kdy se vyhnout tomu ptákovi s hadím a syčícím dlouhým krkem….

….a tenhleten je echt…jen ty brka postrádá, ale to není rezervace.