Sýrie v cílové rovině

Zatímco se západní „partneři“ snaží předvídat akce Kremlu – bude či nebude silová akce v provincii Idlib, Rusko se klidně usadilo a postupně vzalo pod ochranu všechny osvobozené oblasti Sýrie.

V samotné provincii Idlib v dočasných deeskalizačních zónách probíhá společný, vnitřní boj četných skupin, které jsou navzájem ve válce. Turecko, které se stalo hlavním hybatelem mírového (relativně mírového, samozřejmě) řešení problému Idlibu, stále doufá, že zabrání bojovníkům proniknout na své území.
Proto se je snaží vytěsnit do jakéhokoli jiného regionu, co nejdál od svých hranic.

1. Rusko má zásadní zájem na řešení problému Idlibu, pokud možno mírnými prostředky, pro které se ve skutečnosti stalo iniciátorem formátu Soči.
2. Turecko a Rusko jsou dnes strategicky nejzajímavějšími hráči na Blízkém východě, kteří mají mnoho společných cílů.
3. Zatřetí, a to je možná nejzajímavější, Turci využívají každou příležitost (tlak, přesvědčování a podněcování) jak tlačit militanty k tomu, aby se navzájem co možná nejvíce zabíjeli, i když to vede
   k posílení jedné ze skupin – mimochodem ukázalo se, že vždy je to IS.

Takže, pokud se na situaci podíváme z dálky, tak se zdá, že igilovci postupně a sebevědomě směřují na východ od Idlibu, přímo do zóny tzv. Západní koalice, ve skutečnosti Američanů.
Podle nedávných zpráv tyto země skutečně utrpěly těžké ztráty.

Zde musíme pochopit – ztráta je to, co činí některé silnější, motivuje je k tomu, aby podnikli více rozhodujících kroků, zatímco jiní začnou buď panikařit, nebo přechází do hluboké obrany.
To závisí na mnoha faktorech.
Historicky byli Američané obvykle motivováni pouze vítězstvím, ale ne vždy. Třeba ve Vietnamu bojovali navzdory vysokým nákladům a masivním ztrátám personálu.

Obraz je následující:
za posledních třicet let americká armáda nikdy neměla vážného vojenského soupeře, ani neměla jediné velké vítězství. Takové vítězství, abychom mohli s jistotou říci:
americký vojenský stroj má skutečně  nárok na titul nejsilnějšího na světě. Ve skutečnosti je to fiasko, pečlivě zamaskované intenzivní propagandou, pozlátkem, kdy vydávají bílé za černé a naopak.
Současně ale všude po americké armádě, nebo spíše blízko s ní, nebo před ní, se neustále pohybují soukromé vojenské společnosti, které stále více přebírají “vojenský trh”, včetně bezpečnostních a doprovodných funkcí
v “horkých” místech.

To znamená, že důležitá specifičnost všech těchto společností je příležitost vydělat opravdu velké peníze, když tyto peníze má zainteresovaný zákazník – přičemž plná nezávislost těchto společností od státního rozpočtu, vždy a všude ohraničeného zákony, úmluvami a pravidly.
A tam kde peníze nesmrdí, neexistují žádná pravidla, je jen zájem získat tyto peníze, což se často odráží na výsledcích celkové vojenské strategie v konkrétním regionu.

Avšak pravidelné jednotky ruské armády metodicky ničí nepřítele, který se soustředil do tohoto regionu a stal se noční můrou celého lidstva.
Nepřítele, který podle všeobecně přijatých “manuálů” v tolerantní Evropě je nazýván umírněnou opozicí
a nemůže být tudíž poražen na bojišti, ale z nějakého důvodu je nutné se s ním setkat s chlebem a solí, a poskytnout mu výhody civilizace na stříbrném podnose….. a důvody vzniku mezinárodního terorismu zmizí.

Ovšem ověřením pravdy je pouze praxe.
Evropa jako zbraň vzala chléb a sůl, a sklízí plody své tolerance.
Rusko je v tomto svým způsobem staromódní: pracuje ohněm a mečem, a nevěnuje pozornost západním záchvatům hysterie s pokusy přivlastnit si výsledky někoho jiného.

Díky rusko-tureckým dohodám se výše zmíněné skupiny bojovníků přeskupují směrem na východ od Idlibu.
Není daleko den, kdy „společnost IS” opustí provincii a přemístí se na východ, smete tam zbytky svých “koaličních” kurátorů spolu se všemi místními spojenci, přičemž ze všech stran vytlačována vojsky Ruska, Sýrie, Turecka a Íránu, se „teleportuje“ do jediného možného místa – do Iráku.
Poté bude ve spolupráci s iráckými ozbrojenými silami částečně vytlačena do Saúdské Arábie, a částečně prostřednictvím “chytrých způsobů” bude Američany směrována do Evropy – za chlebem a solí, a dalšími výhodami civilizace.

A v tomto okamžiku, když se bude blížit zima, navzdory hysterii a výzev k toleranci, budou konečně vyčištěny Idlib, Rakka, El-Hassaka, Dair al-Zor a všechny okolní oblasti Sýrie.
A objeví se další „legitimní“ obvinění Ruska z eskalace a nepřiměřeného využívání síly, protože údajně kvůli tomu nové vlny uprchlíků i s militanty skončí v Evropě.
A další nové/staré sankce.
A Rusko se klidně a zcela usadí v Sýrii, s pomocí systémů S-300 převezme kontrolu nad celým Blízkým východem a začne vytvářet podmínky pro obnovu zničené země.

Na tom se však blízkovýchodní geopolitika nezastaví, protože všichni sousedé, kteří jsou již zvyklí na novou realitu, budou přeformátováni.

• Jordánsko – otevírá hranice a již začíná mírový vztah se Sýrií.
• Írán – je již dlouho připraven, od počátku se účastní bojových akcí a čeká svůj podíl na koláči.
• Turecko – i když dává protichůdné signály, si postupně zvykne na dodržování dohody, protože i tam vědí, na které straně je síla.
• Izrael – poprvé ve své historii, si začal uvědomovat destruktivitu své dvojité hry, která se začíná přenášet do vnitřních vládních konfliktů mezi ministerstvem obrany a některými civilními ministry zodpovědnými za bezpečnost země.

Toto je další, společně s obrácením Turecka, efekt toho jak Rusko inteligentně rozbořilo to „útulné“ blízkovýchodní hnízdo vybudované po odchodu SSSR a přinutilo všechny regionální hráče k tomu, aby si zahráli blízkovýchodní šachovou partii.
Partii, která nemá obdoby ani v nejnovějších, ani v minulých dějinách Ruska = kdy politici, diplomaté a armáda působí jako jedna jediná rozbíjející pěst.

Podzim a začátek zimy budou zajímavé a plodné.
Hlavní věc – nenechme se zmást přívalem informací, jak pod Aleppem začaly intenzivní raketové a dělostřelecké duely syrských vládních jednotek s pro-tureckými džihádisty, jak u syrsko-izraelské hranice izraelské letectvo prokázalo svou ochotu obnovit nálety, ale obávají se ruského S-300, atd.
Všechno je přechodné.
A už vůbec bychom neměli věnovat pozornost křiku západních propagandistů, vždy připravených rozvířit protiruskou a rusofobní rétoriku.
……psi štěkají a ruská karavana jede dál…..

http://www.iarex.ru/articles/60979.html

sdílet na