Rostislav Iščenko: Vidět Putina a zemřít …

Joseph Biden, 46. prezident Spojených států, žádá ruského prezidenta Vladimira Putina o schůzku již podruhé během šesti měsíců. Nebylo by to překvapivé: mezinárodní napětí konečně dosáhlo bodu zlomu a o vysoké pravděpodobnosti války začali mluvit nejen ti nejzpanikařenější odborníci, ale i ti nejopatrnější politici.

Za těchto okolností se musí odpovědní představitelé velmocí sejít a hledat kompromis.

Je to však týž Biden, jehož tým plakal nad ruským vměšováním do amerických voleb a dvakrát se pokusil zorganizovat impeachment 45. prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, jehož obvinil, že se podřizuje ruským zájmům a pracuje pro Putina. Putin a Trump se, ovšem, oficiálně setkali pouze jednou (16. července 2018 v Helsinkách, rok a půl před vypršením Trumpova mandátu) a zbytek tvořilo asi pět krátkých rozhovorů „v kuloárech“ různých summitů.

Vztahy mezi Ruskem a USA klesly na bod mrazu již před Trumpem. Tento 45. americký prezident, ačkoli jednal tvrději, byl mnohem konstruktivnější než 46. prezident. Trump byl přes všechny rozpory nakloněn hledání kompromisu, protože pouze oboustranně přijatelný kompromis může zajistit dlouhý a trvalý mír.

Biden se typicky po americku snaží svého partnera pro jednání převézt tím, že usiluje „pouze o příměří“ – o odložení konfrontace o nějaký čas, během něhož se USA pokusí vyřešit své problémy, aby se později vrátily na (americky) správnou cestu.

Proto Bidenův tým prosí o schůzky s Putinem, jako by se jejich staronový šéf bál, že zemře, aniž by Vladimiru Vladimirovičovi něco důležitého pověděl. Všimněte si diplomatické aktivity amerického prezidenta, který během prvního roku ve funkci ne vždy adekvátně vnímá realitu:

Jaro – posílení spojenectví USA a Evropy, snaha donutit EU k prudkému zhoršení vztahů s Ruskem a k opuštění NS-2;

Léto – náhlá žádost o schůzku s Putinem, naléhání na její rychlou organizaci, deklarovaná připravenost k urovnání celé řady sporných otázek. Ve skutečnosti jsou to prázdné a pro Rusko nepřijatelné náznaky připravenosti USA nezasáhnout, pokud se Kreml rozhodne obnovit svou výlučnou sféru vlivu v postsovětském prostoru silou, aby se Rusko mohlo na oplátku vzdát neformálního (ale pro Spojené státy velmi problematického) spojenectví s Čínou. Zbytek léta je věnován šíření dezinformací, že Moskva je připravena jednat s USA na úkor Pekingu;

Podzim – vytvoření protičínského spojenectví vazalů USA v asijsko-pacifickém regionu a některých evropských mocností, po němž následovalo ostré a neodbytné přání uspořádat osobní setkání Si Ťin-pchinga s Bidenem (setkání se uskutečnilo, vyšla naprázdno, načež USA začaly šířit dezinformace, že Peking je připraven jednat s Washingtonem na úkor Moskvy);

Zima – na pozadí prudkého zhoršení situace na ruských a běloruských hranicích, které začalo na podzim, a nehorázné snahy zatáhnout Rusko do války, do nichž budou zapojeni východoevropští členové NATO a EU, nové naléhání na osobní setkání s Putinem. 

Kroky Ruska ukazují, že Kreml jasně vnímá hrozbu a že zvolil správnou taktiku. Dohody o zřízení expertních skupin bylo dosaženo během první schůzky s Bidenem, kterou protáhli, jak jen to šlo. Je pravda, že Amerika se proti této dohodě ohradila s tím, že expertní skupiny nezafungovaly. Nyní na to tedy ruští diplomaté upozorní a budou požadovat více konstruktivity.

Také nynější schůzka se odkládá, jak jen to jde, protože už byla odložena na konec prosince. Pokud se to podaří, bude pod záminkou novoročních svátků odložena na polovinu až konec ledna (je to však nepravděpodobné, USA spěchají). Aktuální setkání se bude konat online – koronavirus:

Ačkoli ten Putinovi a Bidenovi nebrání setkávat se s jinými politiky, v tomto případě to bude pouze online. Není to proto, že by nechtěli ztrácet čas přelety, protože předem vědí, že jednání budou zbytečná. Režim online totiž neumožňuje falešné úniky informací o obsahu jednání. Nejedná se o rozhovor „mezi čtyřma očima“ (pouze za přítomnosti neidentifikovaných a kontrolovaných tlumočníků v kanceláři zabezpečené proti odposlechu) – vše bude nahráváno, a to oběma stranami.

Rusko se tak snaží získat jeden a půl až dva měsíce z nezbytných 48 měsíců. Podaří se mu získat celý svět?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Na jedné straně se čas krátí a s blížícím se rokem 2024 nemají USA co ztratit, zatímco vazalské země, které Státy určily k obětování, mají své válečnické strany, které jsou, pro své sobecké cíle, připraveny rozpoutat i vědomě předem prohranou válku, která jejich státy zničí.

Na druhou stranu současné úřady (vazalských zemí – pozn.překl.), které mají nyní na starosti americký spotřební materiál, se snaží zbavit čestného poslání, zbytečně umírat za zájmy USA.

Do jaké míry mají výdrž pokračovat v manévrování na hranici pádu? Jak jsou Američané ochotni zvýšit tlak na závislé elity limitrofů*)? Kde je nejslabší článek připravený k prasknutí:

V Evropě nebo v Asii a kdo to je – (Ukrajina, Tchaj-wan, někdo jiný)?

S větší či menší jistotou můžeme jen spekulovat.

Očekávané nebezpečí často přichází z místa, kde se neočekává, nebo když jsme se vzdali čekání a uvolnili se.

*) Limitrofové – země ležící při hranici Ruské federace nebo v její blízkosti, které před pádem SSSR byly jeho součástí, nebo spojenci.

https://ukraina.ru/opinion/20211128/1032755065.html
Bavorovy poznámky
překlad: Hroch
https://bit.ly/3rDtW9F

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na