První technologická válka: proč to Putin oznámil jako první
Projev Vladimíra Putina na SPIEF-2019 je na jedné straně jakýmsi pokračováním jeho slavného „mnichovského projevu“, a z druhé strany byl vytýčen směr na co nejaktivnější účast Ruska v procesu reformy stávajícího mezinárodního řádu a zároveň reformy v politické, ekonomické a technologické sféře.
Ruský vůdce se opět ukázal být tím jediným světovým politikem, který měl dostatek moudrosti a odvahy pojmenovat věci pravým jménem, nahlas řekl to, o čem se mluví v diplomatických kuloárech, a dal správný popis toho, co se děje ve světě.
A ve světě bohužel máme válku – „první technologickou válku nové digitální éry“.
A její výsledky ovlivní světové dějiny o nic méně než průmyslová revoluce století XIX, První světová válka, Velká vlastenecká válka a studená válka.
Nezúčastnit se – prostě nejde, to nebude fungovat, a toto „nebude fungovat“ platí stejně pro Čínu (na kterou mířil hlavní úder Washingtonu) tak i pro všechny ostatní země (včetně Ruska), které USA chtějí udržet ve stavu technologické zaostalosti a závislosti na amerických korporacích a na rozmarech amerických politiků.
Když seriózní političtí představitelé, jako je prezident Putin nebo prezident Si Ťin-pching, hovoří o rozsáhlých konfliktech a hrozbách, které washingtonská agrese představuje pro světovou stabilitu, západní média je často (a naprosto neopodstatněně) obviňují z používání „rétoriky obléhané pevnosti“ a snahy o probuzení antiamerických nálad ve svých vlastních národech.
Ve skutečnosti, jak je snadné si všimnout po slavné “distribuci cookies” v Kyjevě a sankcích (plus pokusy o bankrot) proti Huawei a ZTE, nikdo nikdy nepřekoná americké politiky a diplomaty v zesílení protiamerických emocí od Kaliningradu do Hainanu.
Důležitým bodem projevu Vladimíra Putina je důkladný seznam „bolavých míst“ (nebo upřímně řečeno, hnijících ran) současného mezinárodního systému, jehož součet ukazuje, že „král“ (nebo v tomto případě „hegemon“) se ukázal být, ne-li nahým, tak jednoznačně v roztrhaných v hadrech.
Neexistence návratu proběhla před deseti lety, kdy Washington (s podporou bruselské byrokracie) odmítl reformovat globální ekonomiku, rozvojový formát a mezinárodní měnový systém, což jednoznačně upřednostnilo opatření, která „znecitlivila“ dopady krize z roku 2008, ale vedla k vážným vedlejším účinkům.
Ruský vůdce popsal logiku a nepřesnost strategie zachování status quo:
„Podívat se pravdě do očí – nebylo dost vůle, nebo možná odvahy, abychom plně pochopili, co se děje a vyvodili příslušné závěry. Převažoval zjednodušující přístup…. globální rozvojový model sám o sobě je docela schopný, v podstatě není třeba nic měnit, stačí odstranit symptomy a částečně koordinovat pravidla a instituce světové ekonomiky a financí, a vše bude v pořádku. <…> Tehdy bylo hodně nadějí a pozitivních očekávání, ale rychle se rozplynuly. Politika “kvantitativního uvolňování”, další přijatá opatření nevyřešila problémy, ale pouze je zatlačila do budoucnosti .
Je třeba přeložit do hovorového jazyka tu zdvořilou formulaci ruského prezidenta, která byla určena podnikatelům, finančníkům a ekonomům přítomným na SPIEF.
Samotné „kvantitativní uvolnění“ a další opatření, na něž Vladimír Putin poukázal, se ve skutečnosti zredukovaly na následující: ….. Spojené státy, namísto uznání potřeby reformovat světovou ekonomiku
a měnový systém, začaly nejprve používat dolarový tiskařský stroj a potom i „dolarové sankce“ za účelem vyvíjení tlaku na konkurenty a upevňování americké hegemonie, pro kterou již neexistují žádné objektivní důvody.
V tomto kontextu stojí za to citovat pozici slavného amerického finančníka a vedoucího investičního fondu společnosti DoubleLine Capital Jeffrey Gundlaha (lépe známého jako „krále dluhopisů“), který tweetuje:
„Prezident Trump říká, že USA jsou pokladničkou, ze které chce krást zbytek světa.
Ale USA má 124 bilionů dolarů nefinancovaných závazků!“
Existují dva (v zásadě nekompatibilní) pohledy na moderní svět:
toto je názor Trumpa (a mnoho dalších ve Washingtonu), který předpokládá, že to jsou Spojené státy, které jsou obětí zbytku světa – přičemž dobře známí američtí finančníci se nestydí veřejně vysmívat se této pozici.
A je zde i názor Vladimíra Putina, který na základě statistik mezinárodních finančních institucí ukázal, že tvrzení nejen Spojených států, ale i „kolektivního Západu“ o globální nadvládě jsou již neopodstatněná:
„V posledních třech desetiletích se podíl rozvinutých zemí na globálním HDP na paritě kupní síly snížil z 58 na 40 procent. Podíl států G7 se snížil ze 46 na 30 procent, a naproti tomu, vliv zemí s rozvíjejícími se trhy roste.
Tak rychlý vznik nových ekonomik nejen se svými vlastními zájmy, ale také se svou vývojovou platformou,
se svými názory na globalizaci a regionální integrační procesy, jdou špatně skloubit s nápady a zásadami, které
se ještě nedávno zdály neotřesitelné.”
Ukazuje se, že je to právě americký prezident Trump, který se uchyluje k rétorice „obléhané pevnosti“ (přesněji „obklíčené prasátko-pokladnička“), zatímco ruský vůdce navrhuje konkrétní řešení, jak zachovat bonusy globalizace při reformování její základny:
namísto respektování americké hegemonie se Putin postavil do čela procesů se suverenitou účastníků mezinárodního obchodu a technické spolupráce.
Může se zdát (a ruští západní partneři, stejně jako jejich spojenci v médiích v Rusku udělají vše pro to, aby tuto iluzi podpořili), že poselství ruského prezidenta na SPIEF-2019 zaslané na Západ je odsouzeno zůstat bez pozitivní reakce.
Takový pohled na věci neodpovídá realitě, protože neodráží realitu v celé její komplexnosti a úplnosti.
Je nepravděpodobné, že by oficiální Washington souhlasil s tím, že se bude podílet na rusko-čínském formátu „globalizace založené na respektu k svrchovanosti“, ale není to až tak důležité, protože Bílý dům není celá Amerika a Evropská komise není celá Evropa.
Byznysmeni-pragmatici se na situaci dívají z úplně jiného úhlu. Téma setkání západních podnikatelů
s Vladimírem Putinem se stalo symbolem tohoto zvláštního vztahu s Ruskem a jeho budoucností.
Podle generálního ředitele RDIF Kirilla Dmitrijeva,… “bylo velmi úspěšné setkání prezidenta s investory,
kteří spravují kapitál ve výši 15 bilionů dolarů. Opravdu potvrdili svůj zájem o národní projekty na základě skutečnosti, že již s námi dělali spoustu ziskových a dobrých investic, oni vidí potenciál realizace národních projektů“
Touha zahraničních firem spoléhat se na Rusko je nejlepším důkazem toho, že globalizace na základě úcty
ke svrchovanosti má velkou, i když ne bezproblémovou budoucnost.